Hlasatelé Království vyprávějí

„Šťastný je člověk, který nalezl moudrost“

PRAVDIVOST tohoto přísloví se potvrdila v Koreji, kde je nyní více než 71 000 šťastných svědků Jehovových. (Přísloví 3:13) A představte si, že 42 procent těchto služebníků slouží plným časem! Následující zkušenosti ukáží, že štěstí nacházejí ti, kdo hledají pravou moudrost.

Jedna žena z Pusanu byla šestnáct let v jedné z církví křesťanstva. Vypozorovala tolik nebiblických zvyků, až si začala myslet, že Bůh nemůže existovat. Na druhé straně zase nemohla Boží existenci popřít, a proto se k Bohu upřímně modlila, aby mohla najít pravou církev, pokud nějaká taková vůbec je. V té chvíli najednou pomyslela na svědky Jehovovy a vzpomněla si, že její církev jimi opovrhovala a varovala před nimi své členy, protože svědkové nevěří v trojici, pekelný oheň a v jiné nauky křesťanstva. Mohla by to být pravá církev? S pomocí své sousedky našla sál Království a hned druhý den přišla na shromáždění.

Byla ohromena tím, jak je shromáždění uspořádané. Nebyly tam žádné fanatické výkřiky nebo zpívání podněcované city, jak to znala ze své církve. Představili ji jedné svědkyni, která byla ochotná s ní studovat Bibli. První studium trvalo několik hodin, protože žena měla mnoho otázek. Na druhém studiu oznámila, že vystoupí ze své církve a stane se svědkem. Řekla sestře, že už s ní nemusí studovat, protože jí stačí chodit na shromáždění. Sestra jí ale ukázala, jak je pro člověka cenné mít osobní biblické studium kromě toho, že chodí na shromáždění. Žena doporučení přijala, zabrala se do studia, a v patřičný čas byla pokřtěna.

Nyní je velmi šťastná, že nalezla moudrost pravého Boha Jehovy a že má naději na věčný život v Božím novém světě.

Generál ve výslužbě poznává pravdu

V roce 1962 byla pokřtěna manželka jednoho armádního generála. Její manžel se proti ní zpočátku stavěl, ale později přestal. Dalších osmadvacet let s ním studovali s přestávkami různí bratři a snažili se v něm vzbudit zájem o pravdu. Účastnil se několika shromáždění a sjezdů, ale byl jedním z těch, kdo váhají vzít pravdu vážně. V roce 1990 jel se svou ženou do Japonska, kde navštívili oblastní sjezd. Tentokrát proslovy pozorně poslouchal, což dříve nedělal. Přednášky, které směle odhalovaly falešné náboženství, jím sice otřásly, ale určitě mu otevřely oči, aby viděl pokrytectví křesťanstva. Zapůsobily na něj uspořádanost a štěstí Božího lidu v Japonsku, které se nelišily od toho, co viděl v Koreji. Když se vrátili do Koreje, začal vážně studovat Bibli, a nakonec byl pokřtěn.

A co by měl po křtu udělat? Vzdal se svého postavení prezidenta jistého známého turistického hotelu a připojil se ke své ženě v průkopnické službě plným časem. Cítí, že být pravidelným průkopníkem je nejlepší způsob, jak nahradit těch osmadvacet let, která ztratil svým váháním.

Nyní zjišťuje, že přísloví „šťastný je člověk, který nalezl moudrost“ se vztahuje i na něj.