Hlasatelé Království vyprávějí

„Bůh není stranický“

PŘED devatenácti stoletími byl apoštol Petr inspirován, aby řekl: „Bůh není stranický, ale v každém národu je mu přijatelný ten, kdo se ho bojí a působí spravedlnost.“ (Skutky 10:34, 35) Mezi svědky Jehovovými jsou lidé všech ras i lidé pocházející z nejrůznějšího náboženského prostředí. Touží po spravedlnosti a bojí se Boha. Jehova je všechny vítá do společnosti nového světa, podobně jako uvítal například jistou ženu v Čadu.

Tato žena nebyla spokojena se svým náboženstvím. Před lety přijala knihu Využij co nejlépe své mládí, kterou vydali svědkové Jehovovi, a ocenila její vynikající rady. Bylo s ní zahájeno biblické studium a ona se ho pravidelně účastnila. Nereagovala však na povzbuzování, aby se účastnila shromáždění v sále Království. Proč? Její manžel sice neprotestoval proti jejímu studiu, ale na shromáždění do sálu Království ji odmítal pustit.

Když se tato žena chtěla zúčastnit krajského sjezdu, svědkyně, která studium vedla, ukázala tomuto manželovi program a poukázala na to, že tam budou dány vynikající rady. Manžel „pro tentokrát“ svolil, aby jeho manželka na sjezd šla. Žena se sjezdu zúčastnila a program se jí velice líbil. Vysvětlila pak manželovi, co se naučila, a manžel jí už nebránil chodit na shromáždění. Velmi na ni zapůsobilo, když viděla, že sbor tvoří příslušníci různých etnických skupin, kteří mají jeden o druhého hluboký zájem. Později se zúčastnila oblastního sjezdu a byla velmi překvapena, když pozorovala, jak její děti sedí na klíně svědkům z jiných zemí. Svědkové se s nimi dělili o jídlo a jednali s nimi, jako by všichni byli jednou rodinou. V jejím životě nastal zlom.

Přišel však odpor. Ačkoliv je tato žena svým založením plachá, začala na shromážděních podávat komentáře a statečně čelila negativním poznámkám příbuzných a sousedů. Žila sice se svým manželem již mnoho let, ale jejich manželství bylo uzavřeno tradičně, ústní dohodou. Jakým způsobem manželovi navrhne, aby se dali zákonně oddat? Nejdříve se upřímně modlila k Jehovovi, a potom s manželem promluvila. Manžel řekl, že se tím bude zabývat. Časem se tím opravdu zabýval a uzavřel s ženou zákonný sňatek.

S těmito manželi bydlela švagrová, která oné manželce působila mnoho problémů. Manžel se však své manželky zastával. Pak přišel na návštěvu manželův otec. Přikázal svému synovi, aby se rozvedl, protože manželka změnila své náboženství. Otec mu řekl, že zaplatí cenu za jinou nevěstu, která bude „mnohem lepší manželkou“. Syn na to však odpověděl: „Ne, to neudělám. Je to dobrá manželka. Kdyby sama chtěla odejít, bylo by to něco jiného, ale já jí nebudu říkat, aby odešla.“ Manželka byla ke svému tchánovi velmi zdvořilá, a tchán se za své jednání zastyděl. Když se však vrátil do své vesnice, napsal svému synovi dopis, ve kterém mu dal ultimátum. Napsal mu, že pokud nepošle svou manželku pryč, přestává být jeho synem. Syn se však své manželky opět zastal. Můžete si představit, jakou měla radost, když viděla, že se o ni manžel tak pevně zasadil.

Nyní jejich dva malí synové rádi doprovázejí svou matku do sálu Království. Dokonce požádali otce o kravaty, protože viděli, že všichni bratři, kteří mají přednášky, kravatu nosí. Ta žena je dnes pokřtěnou sestrou.

Je jednou z 345 šťastných svědků, kteří v Čadu oznamují dobrou zprávu o Jehovově Království a oceňují, že Bůh skutečně „není stranický“.