Dnešní Jehovovy skutky záchrany
BIBLE nám o Jehovovi říká: „Mnohá jsou neštěstí spravedlivého, ale Jehova jej ze všech osvobozuje,“ a „Jehova ví, jak osvobodit ze zkoušky lidi zbožné oddanosti.“ — Žalm 34:19; 2. Petra 2:9.
Jakým způsobem Jehova pomáhá, když se jeho lid ocitne v tísni? Ne tak, že by zázračně měnil působení přírodních sil nebo zasahoval nějakým jiným nadpřirozeným skutkem — a přitom si mnoho lidí myslí, že právě to by měl dělat. Pomáhá však lidem jinou silou — silou, kterou mnozí lidé plně nechápou — láskou. Ano, Jehova svůj lid miluje, a vypěstoval mezi jeho příslušníky tak hlubokou vzájemnou lásku, že je pro ně schopen učinit věci, které vypadají skoro zázračně. — 1. Jana 4:10–12, 21.
Někdo by mohl namítat, že když nastane živelná pohroma, jsou zapotřebí potraviny, léky a technické vybavení — ne láska. Potraviny, léky a technické vybavení jsou nesporně důležité věci. Apoštol Pavel však uvažoval takto: „Jestliže mám všechnu víru, abych přesazoval hory, ale nemám lásku, nejsem nic. A jestliže dávám všechen svůj majetek, abych nakrmil jiné, a jestliže vydávám své tělo, abych se chlubil, ale nemám lásku, vůbec mi to neprospívá.“ — 1. Korinťanům 13:2, 3.
Často čteme, že humanitární pomoc leží ladem někde na přístavním molu nebo že ji požírají hlodavci, zatímco lidé, kteří ji potřebují, umírají následkem nemocí a hladu. A ještě v horším případě tato humanitární pomoc může padnout do rukou chamtivých, bezohledných lidí, kteří ji využijí k vlastnímu obohacení. Mít k dispozici zásoby je tudíž jedna věc, ale zajistit, aby z nich měli prospěch lidé v tísni, je věc druhá. Vše tedy může záviset na opravdové lásce a zájmu o druhé.
Činná láska
Havajský ostrov Kauai, na kterém žije 55 000 lidí, byl v září 1992 zasažen hurikánem Iniki. Rychlost větru dosahovala 210 kilometrů za hodinu a v nárazech až 260 kilometrů za hodinu. Zahynuli dva lidé, 98 lidí bylo zraněno, 75 procent domů na ostrově bylo poškozeno, 8 000 obyvatel zůstalo bez přístřeší, vyčíslené škody dosáhly jedné miliardy dolarů. Na tomto malém ostrově bylo asi 800 svědků Jehovových, kteří sloužili v šesti sborech. Co se s nimi dělo během této události?
Před příchodem hurikánu Iniki se sboroví starší pod vedením krajského dozorce spojili se všemi členy každého sboru, aby se ujistili, že všichni jsou v bezpečí a jsou připraveni na hurikán. Účelem této láskyplné starostlivosti byla snaha zabránit vážným zraněním a obětem na životech mezi svědky. — Srovnej Izajáše 32:1, 2.
Ačkoli spoje a doprava byly vážně narušeny, tři představitelé kanceláře odbočky Watch Tower Bible and Tract Society v Honolulu obdrželi od úřadu civilní obrany povolení, že smějí letět na Kauai. Byli tak mezi prvními, kdo dorazili na místo katastrofy. Okamžitě se spojili s místními svědky a příští den ráno uspořádali schůzku k rozplánování nouzových prací. Byl utvořen výbor nouzové pomoci, který měl zjistit, co bude nutné podniknout, a který prostřednictvím kanceláře odbočky v Honolulu měl získat nezbytný materiál. Výbor pracoval dvacet čtyři hodin denně. Řídil dodávky zásob těm, kdo je potřebovali, a také úklid a opravu poškozených domů.
Svědkové na ostatních ostrovech rychle reagovali na potřeby svých bratrů. Jakmile bylo otevřeno letiště na Kauai, přiletělo na pomoc sedmdesát bratrů. Na ostrov byly mimo jiné dopraveny generátory, přenosné vařiče, svítilny, potraviny — nouzová pomoc v celkové hodnotě 100 000 amerických dolarů. V jednom ze sálů Království na ostrově byl zřízen sklad; byly tu však jisté obavy, že by mohl být vyloupen. Potom ale na parkoviště sálu Království přijelo několik armádních nákladních vozů a řidiči se zeptali, zda by tam mohli parkovat. Vozy byly střeženy vojenskými hlídkami, a tím byl problém s případnou krádeží nouzových zásob vyřešen.
Bratři přepravovali generátory z domu do domu, a v každém domě je nechali dvě nebo tři hodiny puštěné, aby lidé mohli udržovat v chodu své mrazničky. Do mnoha domů byly vyslány skupiny bratrů, kteří měli pomoci s opravami a úklidem. Bratři pracovali také na domě jedné sestry, jejíž manžel jí dříve prudce odporoval. Tento muž byl tak dojat, že jen stál opodál a plakal. Jeden návštěvník ostrovů, pocházející z pevninské části Spojených států, uviděl jinou skupinu svědků při práci. Chování a organizovanost svědků na něj tak zapůsobily, že je oslovil a zeptal se, čím to je, že jsou tak odlišní od ostatních lidí. Jeden bratr mu vysvětlil, že je to díky jejich lásce k Bohu a ke spolukřesťanům. Nato se muž zeptal: „Jak bych mohl já poznat Boha?“ (Matouš 22:37–40) Pak dodal: „Vy jste tak dobře organizovaní, že nejspíš zařídíte, aby na mě doma na Floridě už někdo čekal, až se vrátím!“
Svědkové Jehovovi pomohli uklidit a opravit celkem 295 domů na Kauai. Z toho 207 domů potřebovalo menší opravy, 54 domů však bylo poškozeno těžce a 19 domů bylo úplně zničeno. V rámci této práce bylo také navázáno spojení se všemi svědky, o nichž se na ostrově vědělo. Tak bylo možné se ujistit, že o každého z nich bylo postaráno. Když jedna sestra obdržela příděl nouzových zásob, její soused, který je buddhistou, podotkl, že on od své náboženské skupiny nedostal ani sáček s čajem. Pracovní skupina svědků také uklidila dům jedné ženě, která pak řekla: „K mým dveřím chodíte už dlouho a považovala jsem vás vždy za dobré sousedy, ale z tohoto projevu lásky k bližnímu vidím, jaká vaše organizace skutečně je. Děkuji vám za všechnu tu tvrdou práci.“
Svědkové, kteří nouzové práce řídili, se nestarali jen o hmotné potřeby spolukřesťanů, ale měli stejný zájem i o jejich duchovní blaho. V některých sborech se konala shromáždění necelé dva dny po hurikánu. Malé skupiny studia knihy se rychle vrátily ke svému programu činnosti. Na Kauai přijelo z jiných ostrovů deset starších, aby místním starším pomohli vykonat pastýřskou návštěvu u každého svědka na ostrově. Následující neděli se všech šest sborů shromáždilo ke studiu Strážné věže, po němž měl jeden z členů výboru nouzové pomoci třicetiminutový proslov o postupu prací. Na závěr zazněl třicetiminutový proslov člena výboru odbočky, který k tomuto účelu přijel z Honolulu. Jeden účastník shromáždění řekl: „Pro všechny přítomné bylo povzbuzením vidět, jak vynikajícím způsobem jsou práce vedeny, každý se cítil po duchovní stránce připraven čelit zbývajícím problémům. Když program končil, jen málokdo měl suché oči; potlesk byl spontánní.“
Celosvětové společenství bratrů
Takovou láskou a takovým zájmem o druhé se vyzačuje Jehovův lid na celém světě. O rok dříve se Západní Samoou přehnal cyklón Val a způsobil veliké škody, ale svědkové Jehovovi z jiných částí světa přispěchali svým bratrům na pomoc. Později vláda poskytovala všem náboženstvím — včetně svědků Jehovových — finanční prostředky na opravu poškozených budov a zařízení. Svědkové však tyto prostředky vrátili a v připojeném dopise vysvětlili, že škody na jejich majetku jsou již opraveny a že peníze mohou být využity na opravu některých vládních budov. O tomto činu napsaly jedny místní noviny. Jistý vládní úředník si všiml tohoto postoje svědků a jednomu svědkovi řekl, že on se za svou církev stydí, protože peníze od vlády přijala, ačkoli všechny škody na jejích budovách poškozených během cyklónu uhradila pojišťovna.
K podobné situaci došlo v září 1992, kdy se v jihovýchodní Francii rozvodnila řeka Ouvèze a zpustošila Vaison-la-Romaine a patnáct okolních osad. Svědkové Jehovovi jednali rychle. Povodeň si během jediné noci vyžádala čtyřicet lidských životů, zničila čtyři sta domů, stovky dalších domů poškodila a tisíce rodin zůstalo bez vody a elektřiny. Brzy ráno příštího dne byli svědkové z místních sborů těmi prvními, kdo přišli pomoci obětem povodně. Pokud někdo z postižených bratrů potřeboval přístřeší, rodiny svědků v okolí ho láskyplně vzaly k sobě domů. Stovky svědků z blízka i z daleka přijely nabídnout pomoc. V nedalekém městě Orange byl utvořen výbor nouzové pomoci, aby se mohla koordinovat práce čtyř pracovních skupin dobrovolníků. Skupiny odstraňovaly nánosy bahna a uklízely domy, praly hromady oděvů prosáklých blátem a připravovaly jídlo a pitnou vodu, které pak rozvážely do postižených oblastí. Tito svědkové se dokonce nabídli, že vyčistí místní školu a několik správních budov. Bratři i lidé v okolí jejich neúnavné úsilí ocenili.
Na mnoha místech již Svědkové Jehovovi trpěli následkem takových katastrof, jako jsou záplavy, vichřice a zemětřesení. V tom se od ostatních lidí neliší. Uvědomují si, že to vše je následek nepředvídaných nebo neodvratných událostí, a proto z toho neobviňují ani Boha, ani nikoho jiného. (Kazatel 9:11) Jsou naopak přesvědčeni, že obětavá láska podnítí jejich spoluvěřící, aby jim přišli na pomoc, a to bez ohledu na závažnost situace. Takové láskyplné skutky jsou výsledkem jejich víry, kterou společně sdílejí. Učedník Jakub říká: „Jestliže bratr nebo sestra jsou nazí a nemají dostatek jídla na ten den, a přece jim kdosi z vás řekne: ‚Jděte v pokoji, zahřejte se a dobře se najezte‘, ale nedáte jim, co potřebují pro své tělo, k čemu je to prospěšné? Tak i víra, jestliže nemá skutky, je sama o sobě mrtvá.“ — Jakub 2:15–17.
Zdroj pravé ochrany
Svědkové Jehovovi nečekají zázraky v podobě nějakého božského zásahu, ale uvědomují si, že ochranu naleznou ve svém celosvětovém křesťanském společenství bratrů. Vždyť je to skoro zázračné, co toto společenství dokáže dělat při pohromách. Svědkové pamatují na slova Ježíše zaznamenaná v Matoušovi 17:20: „Jestliže budete mít víru velikosti hořčičného zrna, řeknete této hoře: ‚Přemísti se odtud tam‘, a ona se přemístí, a nic pro vás nebude nemožné.“ Ano, hory překážek se rozplynou, když se do díla pustí pravá křesťanská víra doprovázená láskou.
V těchto nestálých a nebezpečných časech Jehovův lid na celém světě cítí působení Boží ochranné paže. Sdílí pocity žalmisty: „V pokoji si chci lehnout a spát, vždyť jen ty sám, Jehovo, působíš, abych bydlel v bezpečí.“ (Žalm 4:8) Svědkové Jehovovi se bez obav zaměřují na úkol, který je nyní nutné uskutečnit: „Tato dobrá zpráva o království se bude kázat po celé obydlené zemi na svědectví všem národům; a potom přijde konec.“ (Matouš 24:14) A s vědomím jistoty se těší na dobu, kdy se splní Jehovův slib o příchodu pokojného a spravedlivého nového světa, ve kterém už lidé nebudou zažívat katastrofy — ani přírodní, ani způsobené lidmi. — Micheáš 4:4.
[Obrázky na straně 12]
Svědkové přišli z blízka i z daleka, aby pomohli obětem povodně