Jak je Bůh popírán ve dvacátém století
„Lidé se smířili s myšlenkou, že Bůh neexistuje, a organizují si život nezávisle na Bohu a bez ohledu na něj, ať to dopadne jakkoli.“ One Hundred Years of Debate Over God—The Sources of Modern Atheism (Sto let diskusí o Bohu — Prameny moderního ateismu).
STROM tyčící se do výše je sice na první pohled působivý, ale nakonec to přestane být něco neobvyklého. Lidé si na něj zvyknou, jeho výška už nevyvolává údiv.
S ateismem je to podobné. V devatenáctém století sice vyvolal mnoho diskusí, ale dnes už skutečnost, že lidé popírají Boží existenci, nikoho ani nešokuje, ani nevzrušuje. Éra tolerance umožnila, aby ateismus a víra v Boha pokojně existovaly vedle sebe.
To neznamená, že většina lidí jednoznačně popírá Boží existenci; průzkum veřejného mínění, který proběhl v jedenácti zemích Severní a Jižní Ameriky, Evropy a Asie, naopak ukázal, že průměrně jen něco více než dvě procenta lidí říká, že jsou ateisté. Přesto však ateistický duch převládá — dokonce i mezi těmi, kdo věří, že Bůh existuje. Jak je to možné?
Není uznávána Boží autorita
„Ateismus někdy znamená jednoduše to, že v praktických věcech lidé neuznávají Boha nebo si ho nevšímají,“ uvádí The Encyclopedia Americana. Proto The New Shorter Oxford English Dictionary udává jako druhou definici u slova „ateista“ toto: „Člověk, který Boha popírá v morálním ohledu; bezbožný člověk.“ — Kurzíva od nás.
Ano, ateismus s sebou nese popírání buď existence Boha, nebo jeho autority, či obojího. Na tohoto ateistického ducha se v Bibli nepřímo poukazuje v dopise Titovi 1:16: „Tvrdí, že znají Boha, ale svými skutky jej zapírají.“ — Žilka; srovnej Žalm 14:1.
Tento odmítavý postoj k Boží autoritě můžeme vysledovat až k první lidské dvojici. Eva uznávala Boží existenci, a přesto chtěla ‚být jako Bůh a znát dobré a špatné‘. Šlo o to, že by mohla ‚být svým pánem‘ a vytvořit si vlastní mravní kodex. Adam se k ní později připojil v tom, že také popřel Boží autoritu. — 1. Mojžíšova 3:5, 6.
Je takový postoj k Bohu rozšířený i dnes? Ano. Mírný ateismus je patrný i v touze po nezávislosti. „Lidé už nechtějí žít pod Božím dohledem,“ uvádí kniha One Hundred Years of Debate Over God—The Sources of Modern Atheism. „Raději budou žít svobodně.“ Zavrhují biblický mravní kodex jako nepraktický a nerealistický. Mnoho lidí uvažuje stejně jako egyptský faraón, který vyzývavě prohlásil: „Kdo je Jehova, že bych měl poslechnout jeho hlas . . . ? Jehovu vůbec neznám.“ Neuznal Jehovovu autoritu. — 2. Mojžíšova 5:2.
Křesťanstvo popírá Boha
Nejpřekvapivější je, že Boží autoritu popírá duchovenstvo křesťanstva, které nahradilo čisté biblické pravdy lidskými tradicemi. (Srovnej Matouše 15:9.) Navíc stojí za nejkrvavějšími válkami dvacátého století, a tak porušuje biblický příkaz, že lidé mají projevovat skutečnou lásku. — Jan 13:35.
Duchovenstvo také popírá Boha tím, že se otáčí zády k Božím morálním normám — dokazuje to například nepřetržitý sled právních případů pedofilních kněží. Situace, v níž je křesťanstvo, připomíná situaci starověkého Izraele a Judy. „Země je naplněna krveprolitím a město je plné pokřivenosti,“ řekl Bůh proroku Ezekielovi, „vždyť řekli: ‚Jehova opustil zemi a Jehova nevidí.‘ “ (Ezekiel 9:9; srovnej Izajáše 29:15.) Není divu, že mnoho lidí církve křesťanstva úplně opustilo! Ale musí opustit i víru v Boha?
Jsou pro ateismus přesvědčivé důkazy?
Ať už si ateisté všimli pokrytectví v náboženství, nebo ne, mnoha z nich prostě nejde dohromady víra v Boha a utrpení ve světě. Simone de Beauvoir jednou řekla: „Snáze se mi přemýšlelo o světě bez stvořitele než o stvořiteli, který nese všechny rozpory světa.“
Dokazuje nespravedlnost ve světě — včetně nespravedlnosti podnícené pokryteckými zastánci náboženství —, že Bůh neexistuje? Uvažujte: Když někdo použije nůž, aby zastrašil, zranil, nebo dokonce zabil nevinného člověka, znamená to, že nůž nemá výrobce? Neukazuje to spíše, že byl nůž použit nesprávným způsobem? Stejně tak lidské neštěstí dokazuje, že lidé zneužívají zemi i schopnosti, které od Boha dostali.
Někdo si však myslí, že je nelogické věřit v Boha, protože ho nemůžeme vidět. Ale co vzduch, zvukové vlny a vůně? Nic z toho nemůžeme vidět, a přesto víme, že to všechno existuje. Říkají nám to naše plíce, uši a nos. Jestliže máme důkazy, jistě věříme i v to, co nemůžeme vidět.
Přírodovědec Irving William Knobloch zkoumal různé přírodní jevy a věci s tím související — také elektrony, protony, atomy, aminokyseliny a složité pochody v mozku —, a to ho pohnulo k tomu, že řekl: „Věřím v Boha, protože Jeho Božská existence je pro mě jediným logickým vysvětlením toho, proč jsou věci takové, jaké jsou.“ (Srovnej Žalm 104:24.) Fyziolog Marlin Books Kreider došel k podobnému závěru: „Jako obyčejný člověk i jako člověk, který oddal svůj život vědeckému studiu a výzkumu, vůbec nepochybuji o tom, že Bůh existuje.“
Tito muži nejsou sami. „Mezi špičkovými vědci,“ řekl profesor fyziky Henry Margenau, „najdete jen velmi málo ateistů.“ Vědecký pokrok ani selhání náboženství nás nemusí přimět k tomu, abychom opustili víru ve Stvořitele. Prozkoumejme, proč.
Jak se liší pravé náboženství
V roce 1803 prezident Spojených států Thomas Jefferson napsal: „Opravdu jsem proti zkaženosti křesťanství, ale ne proti skutečným zásadám samotného Ježíše.“ Ano, mezi křesťanstvem a křesťanstvím je rozdíl. Mnohá dogmata křesťanstva jsou založena na lidských tradicích. Nauky pravého křesťanství naopak vycházejí pouze z Bible. Například v prvním století Pavel napsal Kolosanům, aby si osvojili ‚přesné poznání‘, ‚moudrost‘ a ‚duchovní pochopení‘. — Kolosanům 1:9, 10.
Právě to bychom měli očekávat od pravých křesťanů, protože Ježíš dal svým následovníkům tento pokyn: „Čiňte učedníky z lidí všech národů, křtěte je . . . a vyučujte je, aby zachovávali všechno, co jsem vám přikázal“. — Matouš 28:19, 20.
Svědkové Jehovovi dnes plní tento příkaz ve 231 zemích na celém světě. Přeložili Bibli do 12 jazyků a vydali ji v nákladu 74 000 000 výtisků. Také v programu domácích biblických studií pomáhají v současnosti více než 4 500 000 lidí, aby i tito lidé ‚zachovávali všechno, co Ježíš přikázal‘.
Tento vzdělávací program má výborné výsledky. Přináší pravé osvícení, protože není založen na lidských myšlenkách, ale na Boží moudrosti. (Přísloví 4:18) Navíc pomáhá lidem všech národů a ras udělat něco, co by „osvícenství“ nikdy nedokázalo — obléci „novou osobnost“, která jim umožní vypěstovat si pravou lásku. — Kolosanům 3:9, 10.
Pravé náboženství se v našem dvacátém století skutečně šíří. Nepopírá Boha — ani jeho existenci, ani jeho autoritu. Zveme vás, abyste si to sami ověřili tím, že navštívíte svědky Jehovovy v jejich sále Království.
[Rámeček na straně 6]
KOŘENY ATEISMU SÍLÍ
V polovině osmnáctého století byl filozof Denis Diderot pověřen, aby z angličtiny do francouzštiny přeložil jednosvazkovou encyklopedii. Očekávání svého zaměstnavatele však dalece předčil. Asi tři desetiletí Diderot shromažďoval materiál pro svou Encyclopedii, osmadvacetisvazkové dílo, ve kterém je zachycen duch tehdejší doby.
Encyclopedie sice obsahovala mnoho praktických informací, ale byla zaměřena na lidskou moudrost. V souboru knih Great Ages of Man (Velké epochy lidstva) se píše, že se „odvážila hlásat [filozofovo] radikální přesvědčení, že člověk může zlepšit svůj osud, když jako princip, jímž se nechává vést, bude mít rozum, a ne víru“. Autor se úmyslně vyhýbal každé zmínce o Bohu. Kniha The Modern Heritage říká: „Výběrem námětů dali vydavatelé jasně najevo, že náboženství nepatří k věcem, které lidé potřebují znát.“ Není tedy nic překvapivého na tom, že se církev snažila Encyclopedii zakázat. Státní žalobce prohlásil, že Encyclopedie podvrací politiku, morálku i náboženství.
Navzdory nepřátelům požádalo o Diderotovu Encyclopedii asi čtyři tisíce osob, což je astronomické číslo, když vezmeme v úvahu její horentní cenu. Bylo už jen otázkou času, kdy se tento skrytý ateistický proud rozvine natolik, že lidé budou Boha popírat zcela otevřeně.