Jak můžete přežít, žijete-li v nebezpečném území?
„POŘÁD jsem měla strach. Bála jsem se ve výtahu. Bála jsem se v autě. Bála jsem se ve svém bytě. Zločinnost se rozmáhala všude. Často se stalo, že byl někdo okraden,“ říká Maria. Bojíte se v místě, kde žijete — zvláště v noční tmě —, podobně jako tato brazilská žena?
Detektivky jsou snad napínavé, ale v opravdovém životě se často stává, že takové příběhy nekončí šťastně. Případ možná zůstane nevyřešen. Nebo je spáchána vražda, a někdo tak přišel o manžela, otce či syna nebo o manželku, matku či dceru. Je v území, kde žijete, stále více násilných činů? Toužíte po klidném místě, kde by vaše rodina byla v bezpečí? Co musíte dělat, abyste přežili, jste-li nuceni vychovávat své děti v místě, kde je vysoká zločinnost?
Je pravda, že stále existují města s nízkou zločinností. V mnoha zemích dosud existují zemědělské oblasti nebo poklidné vesnice, kde lidé vedou ničím nerušený život. Ale i v místech, kde dříve žádná zločinnost nebyla, se věci rychle mění. Například před padesáti lety žilo asi 70 procent Brazilců na venkově. Nyní jich 70 procent žije ve velkoměstech. Spolu s pracovními příležitostmi přibylo ve městech i charakteristických problémů — zločinnosti a násilí. Bez ohledu na to, zda žijete v nebezpečném území, nebo ne, musíte stále chodit do práce nebo do školy a musíte dělat i spoustu dalších věcí mimo domov.
Náčelník policie Rio de Janeira mluvil o převládajícím „syndromu paniky“ a uvedl, že jeho vznik je podporován sociální nespravedlností a organizovaným zločinem. Uvedl také, že tisk a televize přispívají k šíření strachu, protože „tragickými zprávami ovlivňují náladu mezi obyvatelstvem“. K rostoucí nezákonnosti přispívá také drogová závislost, rozpady rodin a pochybné náboženské vzdělávání. A co přinese budoucnost? Mohly by ty různé časté epizody, které v „zábavných“ knihách a filmech bagatelizují násilí, způsobit, že lidé začnou být jeden k druhému bezcitní? Budou nebezpečná i ta místa, kde dosud nebyly spáchány žádné zločiny?
Všichni si uvědomujeme, že násilnické jednání není pro oběť vůbec zábavné, a proto velmi toužíme po bezpečí. Není divu, že znepokojení občané žádají, aby na ulici sloužilo více strážníků, aby byly zpřísněny nepodmíněné rozsudky, či dokonce aby se zavedl trest smrti! Někteří lidé si pro sebeobranu pořídili střelnou zbraň, přestože to s sebou nese určitá rizika, ale jiní se na úřadech dožadují, aby byl prodej střelných zbraní omezen. O zločinnosti kolují velmi špatné zprávy, ale není důvod si zoufat. Velká část obyvatelstva velkoměst, k nimž patří například Johannesburg, Mexico City, New York, Rio de Janeiro nebo São Paulo, nebyla vlastně nikdy okradena. Prozkoumejme, jak si tito lidé, kteří žijí v nebezpečném území, umí poradit.
Zůstat pozitivní
Jistý spisovatel psal o jedné oblasti, kde je velká zločinnost, a vyjadřoval se o „důmyslu a vytrvalosti tisíců Brazilců, kterým se daří zachovat si určitou míru důstojnosti a slušnosti, přestože jejich životní podmínky jsou stále drsné“. Jorge, jenž žije už třicet osm let v Rio de Janeiru, řekl: „Některým ulicím a místům se vyhýbám a nedávám najevo žádnou zvědavost. Také nechodím pozdě večer po ulicích a nedávám na sobě znát svůj velký strach. Jsem opatrný, ale na lidi se dívám, jako kdyby byli všichni poctiví. Jednám s nimi uctivě a ohleduplně.“
Ano, vyhněte se zbytečným problémům. Nepleťte se do záležitostí druhých. Nikdy nepodceňujte skutečnost, že ochromující strach působí na vaše nervy, a proto i lidé, kteří se obvykle chovají správně, mohou začít jednat nerozumně. Odair, který pracuje v nebezpečném území, řekl: „Snažím se být pozitivní, neživím svou mysl strachem, nemyslím na to, jaké špatné věci se mohou stát, protože to vyvolává zbytečné napětí a paniku. Snažím se jednat uctivě se všemi lidmi.“ Odair mluví o tom, že je ostražitý a udržuje si určitý odstup od podezřelých osob, ale zmiňuje se ještě o další věci, která pomáhá ovládat emoce: „Především se snažím více důvěřovat Jehovovi Bohu. Připomínám si, že jeho zraku nic neunikne a že všechno, co se stane, Jehova připouští.“
Nikdo však nechce žít v neustálém strachu. Kdo by ostatně popíral, že nadměrný strach a stres škodí citovému i tělesnému zdraví? Jaká je naděje pro lidi, kteří se bojí, že by mohli být kdykoli přepadeni? Dožijeme se vůbec doby, kdy násilí přestane existovat? Vždyť hodně lidí se obává, že se zločinnost ještě zhorší! Povzbuzujeme vás, abyste si přečetli následující článek nazvaný „Kdy skončí strach?“