Násilí je všudypřítomné

ŘIDIČ auta stojícího na červenou si najednou všiml, jak k němu jde nějaký vysoký muž, sprostě nadává a mává pěstí. Řidič rychle zamkl dveře a zavřel okénka, ale vysoký muž se stále blížil. Když přišel k autu, zatřásl jím a zatahal za dveře. Nakonec ve vzteku zvedl svou obrovitou pěst a udeřil do předního skla a to se rozletělo na tisíce kousků.

Je to snad scéna z nějakého akčního filmu? Ne! To byla pouliční hádka na havajském ostrově Oahu, který je známý svou klidnou a uvolněnou atmosférou.

Tato hádka nebyla ničím výjimečným. Zámky na dveřích, mříže v oknech, stráže v budovách, a dokonce nápisy na autobusech „Řidič neveze žádnou hotovost“ — všechny tyto věci ukazují na jednu skutečnost: násilí je všudypřítomné.

Násilí v domovech

Domov byl dlouho považován za bezpečný přístav. Tento idylický obrázek se však rychle mění. Novinové titulky po celém světě často vypovídají o násilí v rodinách — to zahrnuje zneužívání dětí, bití manželského partnera, nebo i vraždu.

Například noviny Manchester Guardian Weekly napsaly: „Nejméně 750 000 britských dětí bude možná trpět dlouhodobým traumatem, protože jsou doma vystaveny násilí.“ Tato zpráva byla založena na průzkumu, při němž „tři ze čtyř dotazovaných žen řekly, že jejich děti viděly násilné jednání a téměř dvě třetiny dětí viděly, jak byla jejich matka bita“. Noviny U.S.News & World Report otiskly jeden odhad organizace U.S. Advisory Board on Child Abuse and Neglect (Americký poradní výbor pro týrané a zanedbávané děti). Podle tohoto odhadu „dva tisíce dětí, z nichž většina je mladší čtyř let, zemře, když na ně vztáhnou ruku jejich rodiče nebo opatrovníci“. Podle uvedené zprávy je to více dětí, než kolik jich zemře na následky dopravních nehod, utonutí nebo pádů.

Domácí násilí také zahrnuje různé stupně zneužívání manželského druha: od strkání či vrážení do partnera, až k pohlavkování, kopání, dušení, bití, ohrožování nožem či pistolí, a dokonce i zabití. Tohoto druhu násilí se dopouštějí obě strany. Jedna studie ukázala, že z ohlášených násilných činů spáchaných mezi manželskými partnery vyprovokují jednu čtvrtinu muži, další čtvrtinu ženy a zbytek se dá popsat jako střety, na kterých mají svůj podíl obě strany.

Násilí na pracovišti

Místem, kde lidé dříve nalézali řád, úctu a zdvořilost, byl nejen domov, ale také pracoviště. Zdá se však, že už to tak není. Například statistiky amerického ministerstva spravedlnosti ukazují, že každoročně se obětí násilných zločinů na pracovišti stává více než 970 000 lidí. Jinými slovy, „pracovníci mají šanci jedna ku čtyřem, že se na pracovišti stanou obětí nějaké formy násilí,“ konstatuje zpráva v Professional Safety—Journal of the American Society of Safety Engineers (Bezpečnost na pracovišti — časopis Americké společnosti bezpečnostních techniků).

Nejvíce znepokojivé však je, že se násilí na pracovišti neomezuje jen na hádky nebo nadávky. „Násilí přímo zaměřené proti zaměstnavatelům nebo spoluzaměstnancům je nyní nejrychleji rostoucí kategorií vražd ve Spojených státech,“ říká uvedená zpráva. V roce 1992 byla každá šestá smrt, která souvisela s prací, úmyslnou vraždou; mezi ženami to byla téměř každá druhá smrt. Nikdo nepopírá, že vlna násilí se převalila i přes pracoviště, která byla v minulosti klidná.

Násilí ve sportu a zábavě

Sport a zábava byly dříve vyhledávány jako prostředky k rozptýlení nebo uvolnění, aby se člověk občerstvil a mohl se věnovat závažnějším životním úkolům. Dnes je zábava průmyslem, který vynáší mnoho miliard dolarů. Producenti, kteří chtějí z tohoto obchodu vytěžit co největší zisk, se nezdráhají použít jakýchkoli prostředků, aby dosáhli svého. A mezi tyto prostředky patří i násilí.

Forbes, časopis zaměřený na obchod, například napsal, že jeden výrobce videoher vyrábí oblíbenou válečnou hru, ve které bojovník vytrhne protivníkovi hlavu i s páteří, zatímco diváci skandují: „Dodělej ho! Dodělej ho!“ Avšak jiná verze stejné hry, kterou vyrobila konkurenční firma, tuto krvavou scénu neobsahuje. A výsledek? Kopií násilničtější verze se prodává více, a to v poměru tři ku dvěma. A to znamená spoustu peněz. Když se domácí verze těchto her dostaly na trh, jejich výrobci vydělali za první dva týdny na celém světě 65 milionů amerických dolarů! Vezme-li se v úvahu zisk, je násilí prostě jen další způsob, jak nalákat zákazníka.

Kapitola sama pro sebe je ovšem násilí ve sportu. Hráči jsou často hrdí na to, jak dokáží protihráčům ublížit. V roce 1990 bylo při jednom hokejovém utkání například vyneseno 86 trestů, což byl dosud rekordní počet. Po tří a půl hodinovém vzájemném mrzačení byla hra přerušena. Jeden hráč musel být ošetřen, protože měl frakturu lícní kosti, poškození rohovky a sečnou ránu. Proč takové násilí? Jeden hráč to vysvětlil: „Když člověk zvítězí v opravdu vypjatém utkání, při kterém je dost střetů, jede pak domů a cítí se trochu blíž svým spoluhráčům. Myslím, že potyčky z toho dělají opravdovou duchovní hru.“ Zdá se, že v mnoha dnešních sportech násilí není prostředkem k dosažení nějakého cíle, ale vlastně cílem samotným.

Násilí ve škole

Škola byla vždy považována za jakousi tvrz, kde se mladí lidé mohou soustředit na rozvoj svých duševních a tělesných schopností a na všechno ostatní zapomenout. Avšak dnešní školy už takovým bezpečným a nerušeným místem nejsou. V roce 1994 průzkum Gallupova ústavu odhalil, že násilí a party představují na státních školách ve Spojených státech problém číslo jedna, který je závažnější než problém školních výdajů, jež každým rokem rostou. Jak špatná je tedy situace?

Na otázku „Byl jste někdy obětí násilného činu, který se stal ve škole nebo nedaleko školy?“ odpověděl téměř každý čtvrtý student ano. Kladně odpověděla také více než desetina učitelů. Stejný průzkum zjistil, že třináct procent studentů — chlapci i dívky — přiznalo, že nejméně jednou si do školy vzali zbraň. Většina z nich prohlásila, že ji měli jen proto, aby udělali na druhé dojem, nebo pro obranu. Ale jeden sedmnáctiletý student, kterému se učitel snažil zbraň vzít, střelil pedagoga do hrudníku.

Násilná společnost

Nikdo nepopírá, že násilí je dnes všudypřítomné. S násilnou společností se setkáváme doma, na pracovišti, ve škole i při zábavě. Mnoho lidí, kteří násilí denně vidí, považuje takový stav za něco normálního — dokud se sami nestanou jeho obětí. Pak se ptají: „Skončí to někdy?“ Také byste rádi znali odpověď? Přečtěte si tedy následující článek.