Návrat do prachu — Jak?

„JSI prach a do prachu se vrátíš.“ Když tato slova slyšel první člověk Adam, věděl, co ho čeká. Byl udělán z prachu a neměl se stát ničím jiným než prachem. Měl zemřít, protože neposlechl svého Stvořitele, Jehovu Boha. (1. Mojžíšova 2:7, 15–17; 3:17–19)

Bible ukazuje, že lidé jsou uděláni z prachu. Říká také: „Duše, která hřeší — ta zemře.“ (Ezekiel 18:4; Žalm 103:14) Smrt přináší zármutek milionům lidí a opakovaně vyvolává otázky o tom, jak nakládat s lidskými ostatky.

Zvyky minulé a současné

Jak nakládali s lidskými ostatky Boží ctitelé ve starověku? Bible se už v úvodní části zmiňuje o různých způsobech pohřbívání — včetně pohřbu do země. (1. Mojžíšova 35:8) Patriarcha Abraham, jeho manželka Sára, jeho syn Izák a vnuk Jákob byli pohřbeni v jeskyni Machpela. (1. Mojžíšova 23:2, 19; 25:9; 49:30, 31; 50:13) Izraelští soudci Gideon a Samson byli pohřbeni ‚na pohřebním místě svých otců‘. (Soudci 8:32; 16:31) To svědčí o tom, že Boží ctitelé ve starověku dávali přednost rodinným pohřebištím. Když v prvním století našeho letopočtu zemřel Ježíš Kristus, dali ho do hrobky, která byla nově vytesaná ve skále. (Matouš 27:57–60) Bývalo tedy všeobecným zvykem, že se lidské ostatky pohřbívaly do země nebo do hrobky. Tak je to i nadále zvykem na většině míst na světě.

V některých částech světa je však kvůli nedostatku volného prostoru a vysoké ceně pozemků stále těžší získat místo k pohřbu. A tak někteří lidé přemýšlejí o jiných způsobech, jak s lidskými ostatky naložit.

Stále častěji jsou lidské ostatky zpopelňovány a vzniklý popel bývá rozptýlen. V Anglii je takto nakládáno s více než čtyřiceti procenty zemřelých. Ve Švédsku, kde bývá zpopelněno více než osmdesát procent zesnulých, jsou pro rozptyl popela vyhrazeny určité lesy. V Šanghaji a v několika dalších přímořských městech Číny magistrát několikrát ročně finančně přispívá na hromadný rozptyl popela do moře.

Kde je možné popel rozptýlit? Ne všude. Někteří lidé se obávají, že rozptyl popela lidi ohrožuje. Ale riziko epidemie je díky kremaci naprosto vyloučeno. Některé hřbitovy v Anglii a pamětní parky ve Spojených státech mají pro rozptyl popela vyhraženu zatravnatělou plochu nebo květinovou zahradu. Křesťané se samozřejmě zajímají zvláště o to, jaký názor na kremaci a rozptyl popela má Bible.

Jaký je biblický názor?

V prohlášení proti „babylónskému králi“ prorok Izajáš řekl: „Ty jsi byl odhozen bez svého pohřebního místa.“ (Izajáš 14:4, 19) Mohl by být rozptyl popela přirovnán k takovému ponížení? Ne, protože zde se nemluví o kremaci a o uchovávání nebo rozptylu vzniklého popela.

Ježíš Kristus mluvil o tom, že mrtví budou vzkříšeni na zem, k čemuž dojde během jeho Tisícileté vlády. Řekl: „Ti všichni v pamětních hrobkách uslyší můj hlas a vyjdou.“ (Jan 5:28, 29) Z jiného prorockého popisu vzkříšení je však jasně patrné, že ke vzkříšení není zapotřebí nějakého určitého hrobu. Zjevení 20:13 říká: „Moře vydalo mrtvé, kteří byli v něm, a smrt a hádes vydaly mrtvé, kteří byli v nich.“ Nezáleží tedy na tom, kde a jak se někdo ‚vrátí do prachu‘. Důležité je spíše to, zda si na člověka Bůh vzpomene a vzkřísí ho. (Job 14:13–15; srovnej Lukáše 23:42, 43.) Jehova k tomu, aby si na lidi vzpomněl, jistě nepotřebuje impozantní hrobky. Kremace tedy nebrání tomu, aby byl někdo vzkříšen. A pokud se rozptyl popela provádí z čistých pohnutek a bez nesprávných náboženských obřadů, není neslučitelný s Písmem.

Ti, kdo se rozhodnou pro rozptyl popela, by měli dbát na zákony příslušné země. Bylo by také vhodné, aby brali ohled na city pozůstalých a dalších lidí. Jehovovi služebníci udělají dobře, když budou opatrní, aby v tomto ohledu při uplatňování biblicky oprávněné svobody nějak nepoškozovali dobré jméno, které křesťané nesou. To platí zvláště v zemích, kde je kremace sice zákonem povolena, ale ve společnosti ještě není plně uznávána. Křesťané se samozřejmě vyhnou všem obřadům a zvykům, které jsou založeny na víře v nesmrtelnost lidské duše.

Úplné osvobození od pohřbů!

Někteří ze zastánců rozptylu popela říkají, že díky rozptylu mrtví nejsou „uzavřeni“ v hrobu. Avšak největší úlevu přinese splnění biblického slibu, že „jako poslední nepřítel má být přivedena vniveč smrt“. (1. Korinťanům 15:24–28)

To znamená, že hroby, hrobky, a dokonce i kremace a rozptyl popela budou patřit minulosti. Ano, smrt již nebude. Apoštol Jan pod inspirací napsal: „Slyšel [jsem] silný hlas z trůnu, jak říká: ‚Pohleď, Boží stan je s lidmi, a bude s nimi přebývat a oni budou jeho lidem. A sám Bůh bude s nimi. A setře jim každou slzu z očí a smrt již nebude a nebude již ani truchlení ani křik ani bolest. Dřívější věci pominuly.‘ “ (Zjevení 21:3, 4)

To vše se stane, až bude v Božím Království definitivně odstraněna lidská smrt, která je výsledkem Adamova hříchu. Pak už poslušné lidstvo nebude mít strach ze smutné vyhlídky, že se vrátí do prachu.

[Obrázky na straně 29]

Obvyklé způsoby, jak se nakládá s lidskými ostatky

[Obrázek na straně 31]

Rozptyl popela v zálivu Sagami, Japonsko

[Podpisek]

S laskavým svolením Koueisha, Tokio