Mělo by vaše dítě navštěvovat internátní školu?

PŘEDSTAVTE si, že žijete v malém městě v nějaké ne příliš bohaté zemi. Máte několik dětí, které chodí na základní školu, ale potom mají přejít na střední školu. Jenomže ve vašem kraji jsou střední školy přeplněné, špatně vybavené a nevyučují tam dobří učitelé. Občas se stane, že propukne stávka, a školy jsou potom na týdny nebo měsíce zavřeny.

Najednou vám někdo dá hezkou brožuru, která obsahuje informace o internátní škole v nějakém velkém městě. Díváte se na obrázky šťastných studentů, kteří jsou pěkně oblečeni a učí se v dobře vybavených učebnách, laboratořích a knihovnách. Studenti mají k dispozici počítače a chvíle odpočinku tráví v čistých a hezkých studentských pokojích. V brožuře čtete, že jedním z cílů této školy je pomoci žákům, aby „podle svých schopností dosáhli co nejlepších výsledků“. Dále čtete: „Od všech žáků se vyžaduje chování, jež je velmi podobné tomu, co se běžně očekává v rodině, která klade důraz na zdvořilost, slušnost, ohled k rodičům a starším lidem, schopnost spolupracovat, toleranci, laskavost, upřímnost a čestnost.“

V brožuře je na obrázku usměvavý mladý muž a říká: „Moji rodiče mi dali životní šanci tím, že mi umožnili navštěvovat tu nejlepší školu.“ Nějaká dívka říká: „Chodit do této školy je podněcující a vzrušující. Učíme se zde velmi lehce.“ Poslali byste svého syna nebo dceru do takové internátní školy?

Vzdělání a duchovní smýšlení

Všichni starostliví rodiče chtějí svým dětem dát dobrý základ do života; kvalitní a vyrovnané vzdělání je důležitou součástí tohoto cíle. Světské vzdělání často poskytuje příležitost najít v budoucnu zaměstnání a pomáhá mladým lidem, aby dospěli v lidi, kteří se budou schopni postarat o sebe a později i o svou rodinu.

Možná se zeptáte: ‚Jestliže nějaká internátní škola nabízí dobré vzdělání a zároveň i určité morální vedení, proč toho nevyužít?‘ Aby si křesťanští rodiče na tuto otázku dokázali odpovědět, měli by v modlitbách uvažovat o jedné životně důležité věci — o duchovním blahu svých dětí. Ježíš Kristus se zeptal: „Skutečně, co prospěje člověku, když získá celý svět, a pozbude své duše?“ (Marek 8:36) Je samozřejmé, že to člověku nijak neprospěje. Dříve, než se tedy křesťanští rodiče rozhodnou poslat svoje děti do internátní školy, měli by uvažovat o tom, jak by to mohlo ovlivnit vyhlídku jejich dětí na věčný život.

Vliv spolužáků

Je pravda, že některé internátní školy snad dosahují ve vzdělávání výborných výsledků. Ale jaká mravní měřítka mají ti, kdo takové školy navštěvují, nebo dokonce někteří z těch, kdo je řídí? Apoštol Pavel napsal, jaký typ lidí se bude v těchto „posledních dnech“ nejvíce vyskytovat: „V posledních dnech tu budou kritické časy, s nimiž bude těžké se vyrovnat. Lidé totiž budou milovat sami sebe, budou milovat peníze, budou sebejistí, domýšliví, rouhači, neposlušní rodičů, nevděční, nevěrní, bez přirozené náklonnosti, nepřístupní jakékoli dohodě, pomlouvači, bez sebeovládání, suroví, bez lásky k dobru, zrádci, svéhlaví, nadutí pýchou, budou spíše milovat rozkoše než milovat Boha, ti, kteří mají způsob zbožné oddanosti, ale vůči její síle se prokazují jako falešní; a od těch se odvracej.“ (2. Timoteovi 3:1–5)

Tento morální a duchovní úpadek je zřejmý po celém světě, a pro svědky Jehovovy, kteří v tomto světě žijí, je tedy obtížné žít podle biblických zásad. Dokonce i studenti, kteří se ze školy vracejí každý den domů, zjišťují, že i jejich omezené společenství se světskými spolužáky může mít na jejich duchovní smýšlení velmi negativní vliv. Působit proti tomuto vlivu může být pro děti svědků velmi náročné, i když se jim každý den dostává podpory, rad a povzbuzení od rodičů.

V jaké situaci jsou ale děti, které jsou poslány z domova do internátní školy? Jsou odkázány samy na sebe a připraveny o pravidelnou duchovní podporu milujících rodičů. Se svými spolužáky žijí 24 hodin denně, a proto tlak, aby se přizpůsobily většině, jenž na jejich mladou mysl a srdce působí, je pravděpodobně silnější než v případě studentů, kteří žijí doma. Jeden student řekl: „Pokud jde o morálku, ten, kdo žije v internátu, je od rána do večera v nebezpečí.“

Pavel napsal: „Nedejte se zavést na scestí. Špatná společenství kazí užitečné návyky.“ (1. Korinťanům 15:33) Křesťanští rodiče by se neměli mylně domnívat, že jejich děti neutrpí žádnou duchovní škodu, když budou neustále ve společnosti lidí, kteří neslouží Bohu. Za nějaký čas se zbožné děti mohou stát necitlivými na křesťanské hodnoty a mohou ztratit veškeré ocenění pro duchovní věci. Někdy se stane, že si to rodiče uvědomí až ve chvíli, kdy se jejich děti vrátí z internátní školy domů. Potom je často příliš pozdě něco napravovat.

Běžně se stává to, co prožil Klement. Vypráví: „Než jsem odešel do internátní školy, miloval jsem pravdu a chodil jsem s bratry do služby. Zvláště se mi líbilo, když jsem se mohl účastnit našeho rodinného studia Bible a sborového studia knihy. Když jsem ale ve 14 letech odešel do internátní školy, úplně jsem pravdu opustil. V internátní škole jsem strávil pět let a během té doby jsem nebyl na shromáždění ani jednou. Měl jsem kolem sebe špatné kamarády, a proto jsem začal brát drogy a začal jsem kouřit a opíjet se.“

Vliv učitelů

Ve škole jakéhokoli typu mohou být mravně zkažení učitelé, kteří zneužívají své postavení autority. Někteří jsou krutí nebo hrubí, jiní zase studenty sexuálně obtěžují. Na internátních školách je ale více pravděpodobné, že se o jednání takových učitelů nikdo nedozví.

Většina učitelů se nicméně upřímně snaží vychovat děti tak, aby se staly platnými členy společnosti, a vybavit je tak, aby se začlenily do světa, který je obklopuje, a aby se mu přizpůsobily. Ale v tom spočívá pro svědky další problém. Hodnoty tohoto světa nejsou vždy v souladu s křesťanskými zásadami. Učitelé povzbuzují studenty, aby se do tohoto světa začlenili, ale Ježíš řekl, že jeho následovníci by ‚neměli být částí světa‘. (Jan 17:16)

Co se dá dělat, když problémy vznikají kvůli tomu, že se děti drží biblických zásad? Jestliže děti navštěvují školu v místě svého bydliště a žijí doma, mohou o těchto problémech se svými rodiči hovořit. Rodiče mají zase možnost poskytovat svým dětem vedení a mohou si případně také promluvit s učitelem. To přispívá k tomu, že se problémy a nedorozumění obvykle rychle vyřeší.

Pokud jde o internátní školu, situace je odlišná. Studenti jsou pod stálým dozorem svých učitelů. Jestliže se děti zastávají křesťanských zásad, musejí to dělat bez každodenní podpory svých rodičů. Některé děti zůstanou za takových okolností věrné Bohu, ale častěji se stává, že se jim to nepodaří. Je pravděpodobné, že se dítě poddá vůli učitele.

Omezená možnost pohybu

Na rozdíl od vysokých škol, kde mají studenti obvykle možnost odcházet i přicházet, jak se jim to hodí, internátní školy pohyb svých studentů omezují. Mnoho těchto škol nedovoluje žákům opustit areál školy kromě neděle a některé nepovolují ani to. Eru, jedenáctiletý student internátní školy, říká: „Ve škole nám nedovolují chodit na shromáždění, a již vůbec ne do kazatelské služby. Ve škole se konají pouze katolické a islámské bohoslužby. Každý student si musí jedno z těchto dvou náboženství vybrat, jinak musí čelit odporu jak ze strany učitelů, tak ze strany studentů. Studenti jsou také nuceni zpívat národní hymnu a církevní písně.“

Když rodiče dají své dítě do takové školy zapsat, co tím své ratolesti vlastně říkají? Dávají tím najevo, že světské vzdělání je důležitější než shromáždění, při nichž je uctíván Jehova, a účast na díle činění učedníků, a že je dokonce důležitější než ryzost vůči Bohu. (Matouš 24:14; 28:19, 20; 2. Korinťanům 6:14–18; Hebrejcům 10:24, 25)

V některých internátních školách se studenti z řad svědků snaží studovat Bibli společně, ale i to je často obtížné. Jedna mladá dívka jménem Blessing, které je 16 let, říká o internátní škole, kterou navštěvuje, toto: „Ti takzvaní křesťané se každý den scházejí, aby se modlili. My, svědkové, se snažíme, abychom měli naše biblické studium, ale starší studenti nám říkají, že naše náboženství není uznáváno. Potom se nás snaží donutit, abychom se modlili společně s nimi. Když to odmítneme, potrestají nás. Když se obrátíme na učitele, je to ještě horší. Různě nám nadávají a řeknou starším studentům, aby nás potrestali.“

Být odlišný

Když jsou studenti v internátní škole dobře známi jako svědkové Jehovovi, může to být pro ně výhoda. Představitelé školy je mohou omluvit z povinných činností ve falešném náboženství, které jsou s vírou svědků Jehovových v rozporu. Ostatní studenti je také snad nebudou nutit, aby se s nimi podíleli na nějakých nepřijatelných činnostech nebo rozhovorech. Vytváří to také příležitosti pro to, aby svědkové vydávali spolužákům a učitelům svědectví. Navíc ti, kdo žijí podle křesťanských zásad, pravděpodobně nebudou podezíráni z nějakého opravdu špatného jednání a někdy si získají u učitelů a spolužáků respekt.

Ale vždy to takto nedopadá. Když se mladý člověk liší, často to z něho udělá předmět pronásledování a posměchu ze strany studentů i učitelů. Yinka, patnáctiletý hoch, který navštěvuje internátní školu, říká: „Když jste ve škole známý jako svědek Jehovův, stáváte se terčem útoků. Ostatní znají naše duchovní a morální postoje, a proto nám kladou léčky, aby nás na něčem chytili.“

Rodičovská odpovědnost

Žádný učitel, škola ani kolej nemůže s úspěchem vychovat z dítěte zasvěceného Jehovova služebníka. Není to jejich práce ani zodpovědnost. Podle Božího slova se o duchovní potřeby dětí mají starat jejich rodiče. Pavel napsal: „Vy otcové, nedrážděte své děti, ale dál je vychovávejte v kázni a v Jehovově myšlenkovém usměrňování.“ (Efezanům 6:4) Mohou snad rodiče uplatňovat tuto božskou radu, jestliže jsou jejich děti pryč z domova, v internátní škole, kde jsou návštěvy rodičů možná omezeny na jednu nebo dvě za měsíc?

Situace se případ od případu velmi liší, ale křesťanští rodiče se budou velmi snažit, aby jednali v souladu s tímto inspirovaným prohlášením: „Jestliže se někdo nestará o ty, kteří jsou jeho vlastní, a zvláště o ty, kteří jsou členy jeho domácnosti, jistě zapřel víru a je horší než člověk bez víry.“ (1. Timoteovi 5:8)

Jsou nějaké jiné možnosti?

Co by mohli rodiče dělat, pokud se jim zdá, že jsou pouze dvě možnosti — internátní škola, nebo špatně vybavená škola v místě jejich bydliště? V této situaci někteří rodiče zařídili svým dětem soukromé hodiny, aby se úroveň jejich vzdělávání na místní škole zvýšila. Jiní rodiče si vyhradili čas na to, aby učili své děti sami.

Někdy se rodiče problémům vyhnou tím, když vše dobře naplánují ještě předtím, než jsou jejich děti tak staré, že mají začít chodit na střední školu. Jestliže máte malé děti nebo plánujete mít rodinu, snad byste si mohli zjistit, zda je ve vašem okolí vhodná střední škola. Jestliže není, snad by bylo možné se k nějaké škole blíže přistěhovat.

Rodiče dobře vědí, že zasít do dítěte lásku k Jehovovi vyžaduje dovednost, trpělivost a hodně času. Je těžké toho dosáhnout, i když je dítě doma — o co těžší to je, jestliže dítě žije daleko od domova! Jde o věčný život dítěte, a proto se rodiče musí vážně a s modlitbami rozhodnout, zda stojí za to riziko svěřit svoje dítě internátní škole. Jak krátkozraké by bylo obětovat duchovní zájmy dítěte za užitek ze vzdělání získaného v internátní škole! Bylo by to, jako kdyby někdo vběhl do hořícího domu, aby zachránil nějakou levnou ozdobu, a riskoval by při tom, že uhoří.

Boží slovo říká: „Chytrý je ten, kdo uviděl neštěstí a pak se jde skrýt, kdežto nezkušení šli dál a musí trpět trest.“ (Přísloví 22:3) Je lepší problematické situaci předejít než ji později napravovat. O této radě by bylo moudré přemýšlet, když si pokládáte otázku: ‚Mělo by mé dítě navštěvovat internátní školu?‘

[Rámeček na straně 28]

NÁZORY MLADÝCH SVĚDKŮ NA INTERNÁTNÍ ŠKOLY

„Když jsou děti svědků v internátní škole, jsou odříznuty od duchovního společenství. Je tam velmi nepřátelské prostředí a silné tlaky, aby se dělaly špatné věci.“ (Rotimi — navštěvoval internátní školu od svých 11 do 14 let.)

„Chodit na křesťanská shromáždění bylo mimořádně obtížné. Mohla jsem navštěvovat pouze nedělní programy, a abych to mohla dělat, musela jsem tajně utíkat, když se ostatní studenti řadili na cestu do kostela. Byla jsem nešťastná, protože doma jsem byla zvyklá chodit na všechna sborová shromáždění a na službu jsem si vyhrazovala soboty a neděle. Škola nebyla velkým přínosem. Ztratila jsem velmi mnoho.“ (Esther — byla opakovaně bita svými učiteli, protože se neúčastnila školních církevních obřadů.)

„Vydávat svědectví spolužákům v internátní škole nebylo snadné. Není jednoduché se lišit. Chtěla jsem následovat většinu. Snad bych byla odvážnější, kdybych mohla navštěvovat shromáždění a podílet se na kazatelské službě. Ale to jsem mohla dělat pouze o prázdninách, které jsem měla jenom třikrát ročně. Jestliže máte lampu, do které nedoplňujete olej, zhasne vám. Ve škole to bylo stejné.“ (Lara — navštěvovala internátní školu ve věku 11 až 16 let.)

„Teď když už v internátní škole nejsem, cítím se velmi šťastná, že mohu navštěvovat všechna shromáždění, účastnit se služby a mít radost, že s celou rodinou můžeme rozebírat denní text. I když pobyt ve škole měl jisté výhody, není nic důležitějšího než můj vztah k Jehovovi.“ (Naomi — přesvědčila svého otce, aby ji z internátní školy odhlásil.)