Tajemství ve jménu Pána

PLYNOVÝ útok, který byl proveden v tokijském metru v březnu 1995, si vyžádal dvanáct lidských životů a poškodil zdraví dalších tisíců lidí. Pomohl však odhalit určité tajemství. Náboženská sekta známá pod názvem Óm Šinrikjó (Nejvyšší pravda) tajně postavila arzenál plynu sarin, který nyní použila, aby dosáhla tajných cílů.

O měsíc později rozbil výbuch bomby federální budovu v Oklahoma City v USA a zanechal za sebou 167 mrtvých. Podle všeho byl tento útok nějakým způsobem spojen s tím, že vládní oddíl přesně před dvěma lety obléhal objekt náboženského kultu davidiánů v texaském Waco. Tehdy zemřelo asi osmdesát členů kultu. Výbuch bomby také odhalil to, o čem neměla většina lidí ani ponětí: ve Spojených státech nyní působí mnoho ozbrojených skupin a alespoň některé z nich jsou podezřívány z toho, že tajně plánují protivládní akce.

Koncem roku 1995 byla v lese blízko francouzského Grenoblu nalezena spálená těla 16 lidí. Byli to členové Řádu slunečního chrámu, malé náboženské skupiny, o níž se v říjnu 1994 zmiňovaly sdělovací prostředky ve Švýcarsku a Kanadě, protože 53 jejích členů buď spáchalo sebevraždu, nebo byli zabiti. Ale i přes tuto tragédii sekta pokračovala ve své činnosti. Její pohnutky i cíle zůstávají až dodnes zahaleny tajemstvím.

Nebezpečí z náboženského tajemství

Vzhledem k těmto událostem není divu, že mnoho lidí se na náboženské skupiny dívá podezřívavě. Nikdo jistě nechce podporovat tajnou organizaci — ať už náboženskou, nebo nenáboženskou —, která zneužívá jeho důvěru a nutí ho usilovat o cíle, s nimiž nesouhlasí. Co však mohou lidé udělat pro to, aby se nedostali do nějakého tajného spolku pochybné povahy?

Jestliže někdo uvažuje o členství v takové skupině, měl by se především co nejlépe seznámit s jejími skutečnými cíli. Člověk by se neměl nechat do něčeho nutit přáteli nebo známými. Rozhodnutí by nemělo být založeno na emocích, ale na faktech. Je nutné si uvědomit, že to bude právě tento člověk — ne druzí —, kdo bude trpět možnými následky.

Když se člověk drží biblických zásad, je to nejjistější metoda, jak se vyhnout nebezpečným skupinám, jejichž pohnutky vůbec nejsou čestné. (Izajáš 30:21) Do toho patří zůstat politicky neutrální, milovat druhé lidi, a to i své nepřátele, odmítat „skutky těla“ a pěstovat ovoce Božího ducha. A především praví křesťané nesmějí být částí světa, stejně jako Ježíš nebyl částí světa, a to vylučuje být součástí nějakého světského tajného spolku. (Galaťanům 5:19–23; Jan 17:14, 16; 18:36; Římanům 12:17–21; Jakub 4:4)

Svědkové Jehovovi jsou na rozdíl od nebezpečných kultů, o nichž byla zmínka výše, horlivými badateli Bible, kteří berou svoji víru vážně a upřímně se podle ní snaží žít. Jsou po celém světě dobře známi jako náboženská skupina, která „hledá pokoj a usiluje o něj“. (1. Petra 3:11) Jejich kniha Svědkové Jehovovi — Hlasatelé Božího Království proto správně říká: „Svědkové Jehovovi nejsou v žádném smyslu nějakou tajnou společností. Jejich víru založenou na Bibli plně vysvětlují publikace, které jsou dostupné komukoli. Svědkové navíc vyvíjejí zvláštní úsilí, aby zvali veřejnost na shromáždění, kde se každý na vlastní oči a uši může přesvědčit, co se tam děje.“

Pravé náboženství vůbec není tajné. Ctitelé pravého Boha byli poučeni, aby neskrývali, že jsou Jehovovi svědkové. První Ježíšovi učedníci naplnili svým učením celý Jeruzalém. Jejich víra i činnost se projevovaly veřejně. Stejné je to dnes u svědků Jehovových. Je pochopitelné, že křesťané musí ve své činnosti obezřetně a odvážně pokračovat, i když diktátorské režimy nespravedlivě omezují svobodu vyznání, protože křesťané poslouchají „Boha jako panovníka spíše než lidi“. Je to situace, do které jsou tlačeni kvůli svému odvážnému vydávání svědectví. (Skutky 5:27–29; 8:1; 12:1–14; Matouš 10:16, 26, 27)

Jestliže vás někdy napadlo, že svědkové Jehovovi jsou nějaký tajný kult nebo sekta, bylo to asi proto, že vy jste o nich věděli jenom málo. To byla jistě i situace mnoha lidí v prvním století.

Skutky ve 28. kapitole mluví o setkání apoštola Pavla se „židovskými předními muži“ v Římě. Ti mu řekli: „Považujeme však za vhodné slyšet od tebe, jak smýšlíš, neboť vpravdě, pokud jde o tuto sektu, je nám známo, že se všude mluví proti ní.“ (Skutky 28:16–22) Pavel jim to „vysvětlil . . . tím, že jim vydal důkladné svědectví o Božím království“. „A někteří uvěřili.“ (Skutky 28:23, 24) Když se dozvěděli o pravém křesťanství fakta odpovídající skutečnosti, jistě z toho měli trvalý prospěch. Svědkové Jehovovi jsou zasvěceni pro vykonávání veřejné služby Jehovovi a budou šťastni, když budou moci o své činnosti a víře objasnit pravdivé skutečnosti komukoli, kdo tato fakta chce poznat. Proč byste to sami neprozkoumali, abyste si mohli udělat úsudek jako informovaní lidé?

[Obrázek na straně 6]

Svědkové Jehovovi jsou rádi, když mohou objasnit, kdo jsou a jaká je jejich činnost