Víte, v jakém čase žijeme?

NA TOM, zda si uvědomíme nebezpečí, často závisí život nebo smrt. Názorným příkladem může být to, co se stalo na dvou sopečných ostrovech.

Na ostrově Martinique v Karibském moři došlo 8. května 1902 k výbuchu sopky Pelée, sopky, která ve dvacátém století napáchala největší škody. Až na několik výjimek přišlo o život všech 30 000 obyvatel města Saint Pierre, které leželo na úpatí této sopky.

Pravděpodobně k největšímu výbuchu v tomto století došlo v červnu 1991, kdy vybuchla sopka Pinatubo. Postiženo bylo hustě osídlené území na Filipínách a o život přišlo asi 900 lidí. Tentokrát však byly tisíce životů zachráněny, a to díky dvěma okolnostem: (1) Lidé si uvědomili nebezpečí a (2) byli ochotni uposlechnout výstrahu a jednat podle ní.

Vhodné jednání zachránilo životy

Sopka Pinatubo dřímala několik století, ale v dubnu 1991 se u ní začaly projevovat příznaky blížícího se výbuchu. Z jejího kužele začala unikat pára a oxid siřičitý. Místní obyvatelé pociťovali záchvěvy půdy a na hoře se začal objevovat hrozivý dóm z utuhlé lávy. Vědci z Filipínského institutu vulkanologie a seismologie zůstávali ve střehu a včas přesvědčili odpovědné pracovníky, že by bylo rozumné 35 000 obyvatel okolních měst a vesnic evakuovat.

Je pochopitelné, že se lidem nechce bezdůvodně opustit své domovy, ale jakmile viděli videonahrávku, která názorně ukazovala nebezpečí, jež souvisí se sopečným výbuchem, přestali váhat. Jejich hromadný exodus proběhl právě včas. O dva dny později došlo k mohutnému výbuchu a do atmosféry bylo vrženo 8 krychlových kilometrů popela. Stovky lidí později zahynuly v proudech bahna neboli laharech. Ale pravděpodobně tisíce lidí byly ušetřeny, protože lidé byli na nebezpečí upozorněni a jednali v souladu s výstrahou.

Únik před katastrofou způsobenou lidmi

V prvním století n. l. se křesťané, kteří žili v Jeruzalémě, museli také rozhodnout, zda opustí svůj domov. V roce 66 n. l. z tohoto města uprchli, a byli tak zachráněni před zničením, jež postihlo ostatní obyvatele a také tisíce Židů, kteří v roce 70 n. l. přišli do Jeruzaléma u příležitosti svátku Pasach. V tomto městě, obehnaném hradbami, byl o svátku Pasach přes milion lidí, a římské vojsko úplně zahradilo všechny cesty, jimiž se předtím dalo uniknout. Hladomor, boj o moc a neustálé útoky Římanů si vyžádaly víc než milion obětí na životech.

Katastrofa, kterou byla zlikvidována vzpoura Židů proti Římu, nepřišla bez výstrahy. Obklíčení Jeruzaléma předpověděl o několik desetiletí dříve Ježíš Kristus. Řekl: „Až uvidíte Jeruzalém obklopený utábořenými vojsky, pak vězte, že se přiblížilo jeho zpustošení. Ať potom ti, kdo jsou v Judeji, začnou prchat k horám, a ti, kdo jsou v jeho středu, ať se vzdálí, a ti, kdo jsou na venkově, ať do něho nevstupují.“ (Lukáš 21:20, 21) Tyto pokyny byly jasné a Ježíšovi následovníci je brali vážně.

Historik Eusebius, který žil ve čtvrtém století v Cesareji, píše, že křesťané z celé Judeje jednali podle Ježíšovy výstrahy. Když Římané v roce 66 n. l. přerušili své první obléhání Jeruzaléma, mnoho židovských křesťanů odešlo a usadili se v římské provincii Pereji, v pohanském městě Pella. Uvědomili si, v jaké době žijí, a jednali podle Ježíšovy výstrahy, a tím unikli obléhání, které bylo označeno za „jedno z nejhroznějších v celých dějinách“.

Stejně musíme být bdělí i my dnes. A musíme také udělat něco zcela konkrétního. Následující článek nám vysvětlí, proč to je nutné.

[Podpisek obrázku na straně 3]

Godo-Foto, West Stock