„Upevněte své srdce“

„Potřebujete . . . vytrvalost, abyste, až vykonáte Boží vůli, přijali splnění toho slibu.“ (HEBREJCŮM 10:36)

1, 2. (a) Co se stalo některým křesťanům v prvním století? (b) Proč může víra snadno zeslábnout?

ŽÁDNÝ pisatel Bible nemluvil o víře tak často jako apoštol Pavel. A opakovaně se zmiňoval o těch lidech, jejichž víra zeslábla nebo zanikla. „Ztroskotání své víry“ zakusili například Hymenaios a Alexandr. (1. Timoteovi 1:19, 20) Démas „miloval nynější systém věcí“, a proto opustil Pavla. (2. Timoteovi 4:10) Někteří lidé ‚zapřeli víru‘ svým nekřesťanským, nezodpovědným jednáním. Jiní zase byli oklamáni falešnou moudrostí a „odchýlili se . . . od víry“. (1. Timoteovi 5:8; 6:20, 21)

² Proč v těchto ohledech uvedení pomazaní křesťané selhali? „Víra je jisté očekávání věcí, na něž je naděje, zřejmý projev skutečností, ačkoli je nelze spatřit.“ (Hebrejcům 11:1) Projevujeme tedy víru v něco, co nemůžeme vidět. V případě toho, co je vidět, totiž víru nepotřebujeme. Je proto snadnější usilovat o viditelné bohatství než o duchovní bohatství, které je neviditelné. (Matouš 19:21, 22) Mnoho viditelných věcí — například „touha těla a touha očí“ — silně působí na naše nedokonalé tělo a může naši víru oslabit. (1. Jana 2:16)

3. Jakou víru by si měl každý křesťan budovat?

³ Pavel však říká, že „ten, kdo se přibližuje k Bohu, musí věřit, že je a že se stává dárcem odměny těm, kdo ho s opravdovostí hledají“. Takovou víru měl Mojžíš. „Upřeně [se] díval vstříc vyplacení odměny“ a „zůstal stálý, jako by viděl Toho, kdo je neviditelný“. (Hebrejcům 11:6, 24, 26, 27) Tento druh víry potřebují i křesťané. Vynikající příklad takové víry dal Abraham, jak o tom mluvil předchozí článek.

Abrahamův příklad víry

4. Jak víra ovlivnila Abrahamův život?

⁴ Když dostal od Boha slib, že se stane otcem semene, které bude požehnáním pro všechny národy, žil Abraham v Uru. (1. Mojžíšova 12:1–3; Skutky 7:2, 3) Na základě tohoto slibu uposlechl Jehovu a přestěhoval se nejprve do Charanu a potom do Kanaánu. V této zemi mu Jehova slíbil, že ji dá jeho semeni. (1. Mojžíšova 12:7; Nehemjáš 9:7, 8) Nicméně hodně z toho, co Jehova slíbil, se mělo splnit až po Abrahamově smrti. Abraham například nikdy nevlastnil žádnou část Kanaánu. Výjimkou byla pouze jeskyně Makpela, kterou koupil jako pohřební místo. (1. Mojžíšova 23:1–20) Přesto věřil slovu, které mu Jehova dal. Abraham však věřil především v budoucí „město, které má skutečné základy a jehož stavitelem a původcem je Bůh“. (Hebrejcům 11:10) Tato víra mu pomáhala po celý jeho život.

5, 6. Jak byla Abrahamova víra vyzkoušena, pokud jde o Jehovův slib?

⁵ To je vidět zejména v souvislosti se slibem, že se Abrahamovo semeno stane velkým národem. Aby k tomu vůbec mohlo dojít, Abraham potřeboval syna, a na toto požehnání velmi dlouho čekal. Nevíme, kolik let mu bylo, když mu Bůh poprvé dal svůj slib, ale v době, kdy byl Abraham na dlouhé cestě do Charanu, dítě od Jehovy ještě nedostal. (1. Mojžíšova 11:30) V Charanu žil dost dlouho, aby mohl ‚nashromáždit zboží a duše‘, a když se stěhoval do Kanaánu, bylo Abrahamovi 75 a Sáře 65 let. Stále však neměl žádného syna. (1. Mojžíšova 12:4, 5) Když bylo Sáře asi 75 let, dospěla k závěru, že nyní je už příliš stará na to, aby mohla Abrahamovi porodit dítě. Podle tehdejšího zvyku tedy dala Abrahamovi svou otrokyni Hagar, a on s ní měl syna. Ten však nebyl slíbeným dítětem. Hagar a její syn Išmael byli nakonec posláni pryč. Když však za ně Abraham prosil, Jehova slíbil, že Išmaelovi požehná. (1. Mojžíšova 16:1–4, 10; 17:15, 16, 18–20; 21:8–21)

⁶ V Božím ustanoveném čase, což ovšem bylo velmi, velmi dlouho po tom, co jim Bůh poprvé oznámil svůj slib, se stoletému Abrahamovi a devadesátileté Sáře narodil chlapec — Izák. Jistě to bylo něco nádherného. Pro tyto letité manžele to bylo téměř jako vzkříšení, když jejich ‚umrtvená‘ těla zplodila nový život. (Římanům 4:19–21) Čekání trvalo sice dlouho, ale vyplatilo se, protože to, co jim bylo slíbeno, se nakonec splnilo.

7. Jak víra souvisí s vytrvalostí?

⁷ Abrahamův příklad nám připomíná, že víru bychom neměli projevovat jen krátkodobě. Pavel ukázal, jak víra souvisí s vytrvalostí: „Potřebujete totiž vytrvalost, abyste, až vykonáte Boží vůli, přijali splnění toho slibu. . . . Nejsme takoví, kteří se odtahují ke zničení, ale takoví, kteří mají víru k zachování duše naživu.“ (Hebrejcům 10:36–39) Mnozí křesťané čekají na splnění slibu už dlouho. Někteří čekají celý život. Pomáhá jim v tom pevná víra. A stejně jako Abraham i oni dostanou odměnu v Jehovově ustanoveném čase. (Habakuk 2:3)

Poslouchejme Boha

8. Jak dnes nasloucháme Bohu a proč to posílí naši víru?

⁸ Abrahamovu víru posilovaly nejméně čtyři činitele a ty mohou pomoci i nám. Abraham v prvé řadě dbal na to, co Jehova říkal, a tím projevoval svou ‚víru v to, že Bůh je‘. V tom se lišil od Židů v Jeremjášově době, kteří věřili v Jehovu, ale nevěřili v jeho slova. (Jeremjáš 44:15–19) Dnes k nám Jehova promlouvá prostřednictvím stránek Bible, svého inspirovaného slova, o němž Petr řekl, že je jako ‚lampa, která svítí na temném místě . . . ve vašem srdci‘. (2. Petra 1:19) Když Bibli čteme pozorně, jsme ‚živeni slovy víry‘. (1. Timoteovi 4:6; Římanům 10:17) Duchovní „pokrm v pravý čas“ a vedení v tom, jak uplatňovat biblické zásady a chápat biblická proroctví, nám v těchto posledních dnech opatřuje také „věrný a rozvážný otrok“. (Matouš 24:45–47) Chceme-li tedy mít pevnou víru, musíme naslouchat Jehovovi, který k nám těmito způsoby promlouvá.

9. K čemu to povede, když budeme skutečně věřit křesťanské naději?

⁹ Abrahamova víra úzce souvisela s nadějí. „Měl na základě naděje víru, že by se mohl stát otcem mnoha národů.“ (Římanům 4:18) To je druhý činitel, který nám může pomoci. Nikdy bychom neměli zapomínat, že Jehova je „dárcem odměny těm, kdo ho s opravdovostí hledají“. Apoštol Pavel napsal: „Tvrdě pracujeme a namáháme se, protože jsme založili svou naději na živém Bohu.“ (1. Timoteovi 4:10) Jestliže máme skutečnou víru v křesťanskou naději, bude celý náš život projevem naší víry, stejně jako to bylo v případě Abrahama.

Mluvme s Bohem

10. Jaký druh modliteb posílí naši víru?

¹⁰ Abraham rozmlouval s Bohem, což je třetí činitel, který posiloval Abrahamovu víru. I dnes můžeme rozmlouvat s Jehovou, a to tak, že využíváme dar modlitby prostřednictvím Ježíše Krista. (Jan 14:6; Efezanům 6:18) Ježíš vyprávěl podobenství, v němž zdůraznil, jak je potřebné stále se modlit, a potom se zeptal: „Až přijde Syn člověka, nalezne skutečně na zemi víru?“ (Lukáš 18:8) Modlitba, která buduje víru, není bezmyšlenkovitá či povrchní. Má hluboký význam. Upřímná modlitba je nezbytná například tehdy, když musíme udělat nějaká závažná rozhodnutí nebo když jsme pod silným tlakem. (Lukáš 6:12, 13; 22:41–44)

11. (a) Jak Abrahama posílilo to, že vylil Bohu své srdce? (b) Jaké poučení můžeme získat z toho, co zažil Abraham?

¹¹ Když Abrahamovi přibývala léta, a slíbené semeno od Jehovy ještě stále neměl, mluvil o tom s Jehovou. Jehova ho znovu ujistil. Co to přineslo? Abraham „uvěřil Jehovovi; a on přistoupil k tomu, aby mu to počítal za spravedlnost“. Jehova mu pak poskytl znamení, kterým svá slova ujištění potvrdil. (1. Mojžíšova 15:1–18) Jestliže vylijeme Jehovovi své srdce v modlitbě, přijmeme jeho ujištění v jeho Slově, Bibli, a v plné víře Jehovu poslechneme, pak on naši víru posílí. (Matouš 21:22; Juda 20, 21)

12, 13. (a) Jaké požehnání obdržel Abraham, když poslouchal Jehovovy pokyny? (b) Jaké zážitky posílí naši víru?

¹² Čtvrtým činitelem, jenž posiloval Abrahamovu víru, byla podpora, kterou Jehova Abrahamovi poskytoval v případě, že poslouchal jeho pokyny. Když Abraham vytáhl, aby zachránil Lota z rukou králů, kteří vtrhli do země, dal mu Jehova vítězství. (1. Mojžíšova 14:16, 20) Když žil jako dočasný usedlík v zemi, kterou mělo zdědit jeho semeno, Jehova mu v hmotném ohledu žehnal. (Srovnej 1. Mojžíšovu 14:21–23.) Jehova vedl i Abrahamova správce, když se snažil najít vhodnou manželku pro Izáka. (1. Mojžíšova 24:10–27) Ano, Jehova „žehnal Abrahamovi ve všem“. (1. Mojžíšova 24:1) Díky tomu měl Abraham tak pevnou víru a tak úzký vztah k Jehovovi Bohu, že ho Jehova nazval ‚svým přítelem‘. (Izajáš 41:8; Jakub 2:23)

¹³ Můžeme mít tak pevnou víru i my dnes? Určitě. Pokud podobně jako Abraham budeme Jehovu zkoušet tím, že budeme poslouchat jeho příkazy, Jehova i nám požehná a to naši víru posílí. Například když se podíváme na zprávu za služební rok 1998, uvidíme, jak Jehova podivuhodně žehnal mnoha lidem, kteří poslouchali jeho příkaz kázat dobrou zprávu. (Marek 13:10)

Jak je víra projevována dnes

14. Jak Jehova požehnal kampani se Zprávami Království č. 35?

¹⁴ V říjnu roku 1997 se díky horlivosti a nadšení milionů svědků dosáhlo význačného úspěchu při celosvětové kampani se Zprávami Království č. 35. Typickým příkladem je to, co se stalo v Ghaně. Zde bylo rozšířeno asi 2,5 milionu traktátů ve čtyřech jazycích, a odezvou bylo téměř 2 000 žádostí o biblické studium. Na Kypru si dva svědkové, kteří rozšiřovali Zprávy Království, povšimli, že je sleduje kněz. Po chvíli tedy nabídli jeden výtisk i jemu. On už ale Zprávy měl a svědkům řekl: „Poselství, které je zde obsaženo, na mě tak zapůsobilo, že jsem chtěl lidem, kteří je připravili, poblahopřát.“ V Dánsku bylo rozšířeno 1,5 milionu výtisků Zpráv Království a přineslo to vynikající výsledky. Jedna Dánka, která pracuje jako tisková mluvčí, řekla: „Tento traktát obsahuje poselství pro každého člověka. Je snadno pochopitelné a pohání nás, vyvolává v nás žádost dozvědět se toho víc. Je to skutečně trefa do černého!“

15. Které zážitky ukazují, že Jehova žehnal úsilí mluvit s lidmi všude?

¹⁵ V roce 1998 bylo vynakládáno úsilí na to, aby se lidem kázalo všude, nejen v jejich domovech. Jedni manželé, kteří slouží jako misionáři v Côte d’Ivoire, navštívili v docích 322 lodí. Rozšířili 247 knih, 2 284 časopisů, 500 brožur a stovky traktátů. Námořníkům dali také videokazety, aby si je mohli pustit, až budou na moři. V Kanadě zašel jeden svědek do autoservisu. Jeho majitel projevil zájem, a bratr se tam zdržel čtyři a půl hodiny, i když samotné vydávání svědectví, které probíhalo mezi návštěvami zákazníků, zabralo celkem asi hodinu. Nakonec se domluvili, že spolu budou studovat v deset hodin večer. Studium však někdy začínalo až o půlnoci a trvalo do dvou hodin ráno. Čas jeho konání sice mohl být určitým problémem, ale dobré výsledky se dostavily. Muž se rozhodl, že v neděli bude mít v autoservisu zavřeno, aby mohl chodit na shromáždění. Společně se svou rodinou brzy dělal pěkné pokroky.

16. Které zážitky ukazují, že v díle kázání a vyučování je mocným nástrojem brožura Vyžaduje a kniha Poznání?

¹⁶ Mocným nástrojem v díle kázání a vyučování je i nadále brožura Co od nás Bůh vyžaduje? a kniha Poznání, které vede k věčnému životu. V Itálii si výtisk Zpráv Království vzala jedna jeptiška, která čekala na autobus. Příští den byla znovu oslovena a přijala brožuru Vyžaduje. Od té doby s ní bylo na autobusové zastávce každý den vedeno deseti- až patnáctiminutové biblické studium. Po měsíci a půl se rozhodla, že odejde z kláštera, vrátí se domů do Guatemaly a bude pokračovat ve studiu. Jedna žena v Malawi, která se jmenuje Lobina a horlivě chodila do kostela, nelibě nesla to, že její dcery začaly studovat Bibli se svědky Jehovovými. Přesto tyto dívky mluvily se svou matkou o biblické pravdě, kdykoli to bylo možné. V červnu 1997 se Lobině dostala do ruky kniha Poznání a na názvu knihy ji velmi zaujalo vyjádření „Poznání, které vede“. V červenci souhlasila s biblickým studiem. V srpnu navštívila oblastní sjezd a pozorně sledovala celý program. Koncem srpna opustila církev a mohla se stát nepokřtěnou zvěstovatelkou. V listopadu roku 1997 byla pokřtěna.

17, 18. Jak se prokázalo, že videokazety Společnosti jsou užitečnými nástroji, které pomáhají lidem „spatřit“ duchovní věci?

¹⁷ K tomu, aby „spatřili“ duchovní věci, pomohly mnoha lidem videokazety Společnosti. Na Mauriciu opustil jeden muž církev kvůli tomu, že je nejednotná. Misionář mu pustil videokazetu Sjednoceni božským vyučováním a na základě ní mu ukázal, jaká jednota je mezi svědky Jehovovými. Muže to tak zaujalo, že řekl: „Vy, svědkové Jehovovi, už žijete v ráji!“ A souhlasil s biblickým studiem. Jedna sestra v Japonsku pustila svému nevěřícímu manželovi videokazetu Svědkové Jehovovi — Organizace za tímto jménem. Na manžela to tak zapůsobilo, že požádal o pravidelné biblické studium. Po shlédnutí videosnímku Sjednoceni božským vyučováním prohlásil, že chce být svědkem Jehovovým. Třídílná série Bible — kniha faktů a proroctví mu pomohla, aby začal biblické zásady uplatňovat v životě. A konečně videokazeta Svědkové Jehovovi zůstali pevní i při útocích nacistů mu ukázala, že Jehova dává svému lidu sílu obstát při Satanových útocích. Tento muž byl v říjnu 1997 pokřtěn.

¹⁸ To je jen několik z nesčetných zážitků z uplynulého služebního roku. Ukazují, že svědkové Jehovovi mají živou víru, kterou Jehova posiluje tím, že žehná jejich činnosti. (Jakub 2:17)

Pěstujme dnes svou víru

19. (a) V jakém smyslu jsme na tom lépe než Abraham? (b) Kolik lidí se vloni shromáždilo, aby si připomnělo Ježíšovu obětní smrt? (c) Ve kterých zemích byl v minulém roce pozoruhodný počet účastníků na Památné slavnosti? (Viz tabulku na stranách 12 až 15.)

¹⁹ V dnešní době jsme na tom v mnoha ohledech lépe než Abraham. Víme, že Jehova splnil všechny sliby, které Abrahamovi dal. Jeho potomci skutečně zdědili Kanaán a stali se velkým národem. (1. Královská 4:20; Hebrejcům 11:12) Více než 1 971 let potom, co Abraham odešel z Charanu, byl jeden z jeho potomků, Ježíš, pokřtěn ve vodě Janem Křtitelem. Samotný Jehova ho pak pokřtil svatým duchem, aby se tento potomek stal Mesiášem — Abrahamovým Semenem v plném, duchovním smyslu. (Matouš 3:16, 17; Galaťanům 3:16) Dne 14. nisanu roku 33 n. l. obětoval Ježíš svůj život jako výkupné za ty, kdo v něj budou projevovat víru. (Matouš 20:28; Jan 3:16) Jeho prostřednictvím si dnes mohou miliony lidí žehnat. S cílem připomenout si tento vynikající projev lásky se 14. nisanu minulého roku sešlo 13 896 312 lidí. To je opravdu velké ospravedlnění Jehovy, slavného Boha, který dodržuje své sliby.

20, 21. Jak si lidé ze všech národů žehnali prostřednictvím Abrahamova Semene v prvním století a jak si žehnají v dnešní době?

²⁰ Víru v toto Abrahamovo Semeno projevovali v prvním století mnozí lidé ze všech národů — počínaje tělesným Izraelem — a stali se pomazanými Božími syny, členy nového, duchovního ‚Božího Izraele‘. (Galaťanům 3:26–29; 6:16; Skutky 3:25, 26) Měli jisté očekávání toho, že obdrží nesmrtelný duchovní život v nebesích v úloze spoluvládců v Božím Království. Toto požehnání mělo obdržet pouze 144 000 lidí, a dnes jich žije už jen málo. (Zjevení 5:9, 10; 7:4) Svou víru v to, že patří do tohoto počtu, vyjádřilo vloni 8 756 lidí tím, že při Památné slavnosti přijímali symboly.

²¹ Dnes patří téměř všichni svědkové Jehovovi k ‚velkému zástupu‘, který je předpověděn ve Zjevení 7:9–17. Tito lidé si žehnají prostřednictvím Ježíše, a proto mají naději na věčný život na rajské zemi. (Zjevení 21:3–5) Dokladem toho, že tento zástup je skutečně „velký“, je 5 888 650 těch, kdo se v roce 1998 podíleli na kazatelském díle. Úžasné bylo zejména to, že Rusko i Ukrajina poprvé uvedly přes 100 000 zvěstovatelů. Vynikající byla i zpráva ze Spojených států, kde v srpnu sloužilo 1 040 283 zvěstovatelů. A to jmenujeme jen tři země z 19, jež měly v uplynulém roce přes 100 000 zvěstovatelů.

Naděje, která se brzy splní

22, 23. (a) Proč bychom dnes měli upevňovat své srdce? (b) Jak můžeme prokázat, že jsme jako Abraham, a ne jako někteří lidé bez víry, o nichž mluvil Pavel?

²² Účastníkům Památné slavnosti bylo připomenuto, kam až dospělo splňování Jehovových slibů. V roce 1914 byl Ježíš dosazen na trůn jako Král Božího nebeského Království a tehdy také začala jeho přítomnost v královské moci. (Matouš 24:3; Zjevení 11:15) Ano, Abrahamovo Semeno nyní panuje v nebi! Jakub řekl křesťanům, kteří žili ve stejné době jako on: „Projevujte trpělivost; upevněte své srdce, protože se přiblížila Pánova přítomnost.“ (Jakub 5:8) Tato přítomnost je nyní skutečností! O to víc důvodů máme, abychom upevnili své srdce!

²³ Kéž je naše důvěra v Boží sliby stále posilována pravidelným studiem Bible a smysluplnými modlitbami. Kéž nikdy nepřestaneme zažívat Jehovovo požehnání, když posloucháme Boží slovo. Pak budeme jako Abraham, a ne jako ti, jejichž víra zeslábla a zanikla, jak o tom psal Pavel. Nic nás od naší nejsvětější víry neoddělí. (Juda 20) Modlíme se, aby to tak bylo v případě všech Jehovových služebníků ve služebním roce 1999 a pak po celou věčnou budoucnost.

Vzpomínáš si?

◻ Jak můžeme dnes naslouchat Bohu?

◻ Jaký užitek můžeme mít ze smysluplných modliteb k Bohu?

◻ Jak bude naše víra posílena, když se budeme poslušně řídit Jehovovými pokyny?

◻ Které informace z roční zprávy (strany 12 až 15) považuješ za zvlášť zajímavé?

[Tabulka na straně 12 až 15]

SVĚTOVÁ ZPRÁVA SVĚDKŮ JEHOVOVÝCH ZA SLUŽEBNÍ ROK 1998

(Viz vázaný výtisk)

[Obrázek na straně 16]

Jestliže budeme naslouchat Jehovovu slovu, posílí se naše důvěra v Boží sliby

[Obrázek na straně 18]

Jehova žehná těm, kdo dodržují jeho přikázání, a tak posiluje jejich víru