Proč můžete důvěřovat biblickým proroctvím
PYRRHOS, král z Epiru v severozápadním Řecku, byl zapleten do dlouhotrvajícího konfliktu s Římskou říší. Zoufale toužil zjistit, jak konflikt dopadne, a proto se šel poradit do delfské věštírny. Odpověď, kterou dostal, však mohl chápat kterýmkoli ze dvou následujících způsobů: (1) „Pravím ti, že ty, synu Aiakův, jsi s to přemoci Římany. Půjdeš, vrátíš se, nezhyneš ve válce.“ (2) „Pravím ti, že Římané jsou s to přemoci tě, synu Aiakův. Půjdeš, nevrátíš se, zhyneš ve válce.“ Pyrrhos pochopil věštbu prvním z těchto způsobů, a proto vedl válku s Římany. Byl naprosto poražen.
Takové případy vedly k tomu, že starověké věštby se staly nechvalně známými svou mlhavostí a nejednoznačností. Co však biblická proroctví? Někteří kritikové zastávají názor, že proroctví, která se nacházejí v Bibli, nejsou o nic lepší než věštby. Tito kritikové se domnívají, že biblická proroctví byla pouze chytrými předpověďmi budoucích událostí — předpověďmi, které vzešly od velmi bystrých jednotlivců s pronikavým pochopením, obvykle z kněžské třídy. Předpokládají, že tito lidé předvídali přirozený vývoj určitých událostí pouze na základě svých zkušeností nebo díky svým zvláštním konexím. Srovnáme-li různé charakteristické rysy biblických proroctví a starověkých věšteb, budeme moci snáze dojít ke správnému závěru.
Nápadné rozdíly
Typickým rysem věšteb byla jejich dvojznačnost. Například odpovědi, které lidé dostávali v Delfách, byly pronášeny v podobě nesrozumitelných zvuků. To vyžadovalo, aby je kněží vykládali a sestavovali do veršů, jež si bylo možné vyložit zcela protichůdnými způsoby. Klasickým příkladem je odpověď, kterou dostal lýdský král Kroisos. Když se přišel poradit do věštírny, bylo mu řečeno: „Jestliže Kroisos překročí Halys, zničí mocnou říši.“ ‚Mocnou říší‘, která byla nakonec zničena, byla jeho vlastní říše. Když Kroisos překročil řeku Halys, aby vpadl do Kappadokie, porazil jej Peršan Kýros.
V ostrém protikladu k pohanským věštbám se biblická proroctví vyznačují přesností a jasností. Příkladem toho je proroctví týkající se pádu Babylónu, které je zaznamenáno v biblické knize Izajáš. Přibližně 200 let předtím, než k této události došlo, prorok Izajáš podrobně a přesně předpověděl porážku Babylónu Médo-Persií. Proroctví ukázalo, že vítězný dobyvatel se bude jmenovat Kýros, a odhalilo, v čem bude spočívat jeho strategie — totiž že vysuší říční obranný kanál a vstoupí do opevněného města otevřenými branami. Toto všechno se přesně splnilo. (Izajáš 44:27–45:2) Rovněž bylo správně prorokováno, že Babylón zůstane nakonec zcela neobydlený. (Izajáš 13:17–22)
Uvažujme také o jednoznačnosti výstrahy, kterou oznámil prorok Jonáš: „Už jen čtyřicet dnů, a Ninive bude rozvráceno.“ (Jonáš 3:4) Zde není nic dvojznačného! Toto poselství bylo tak překvapivé a přímé, že muži z Ninive okamžitě „začali věřit Bohu a přistoupili k tomu, aby vyhlásili půst a aby se oblékli do pytloviny“. Výsledkem jejich pokání bylo, že Jehova tehdy na obyvatele Ninive neštěstí nepřivedl. (Jonáš 3:5–10)
Věštby sloužily jako prostředek k dosažení politických cílů. Vládci a vojevůdci často uváděli výklad, který jim vyhovoval, aby podpořili své vlastní zájmy a plány, čímž těmto cílům dodávali „božskou záminku“. Boží prorocká poselství se však zájmům jednotlivců nepřizpůsobovala.
Uveďme si příklady: Jehovův prorok Natan se nezdržel, aby nepokáral krále Davida, který se dopustil provinění. (2. Samuelova 12:1–12) V době, kdy nad desetikmenným izraelským královstvím vládl Jeroboam II., proroci Ozeáš a Amos přísně kritizovali tohoto vzpurného krále a ty, kdo jej podporovali, kvůli jejich odpadlictví a chování, jež znesvěcovalo Boha. (Ozeáš 5:1–7; Amos 2:6–8) Obzvláště sžíravé bylo Jehovovo varování, které tomuto králi oznámil prorok Amos slovy: „Povstanu proti Jeroboamovu domu s mečem.“ (Amos 7:9) Jeroboamův dům byl vyhlazen. (1. Královská 15:25–30; 2. Paralipomenon 13:20)
Za věštby se většinou platilo. Ten, kdo zaplatil větší obnos, obdržel věštbu, se kterou byl spokojen. Lidé, kteří se chodili poradit do věštírny v Delfách, draze platili za bezcenné informace, a tak plnili Apollónův chrám a další stavby v okolí ohromnými poklady. Naproti tomu biblická proroctví a varování byla poskytována bezplatně a bez jakékoli stranickosti. Tak tomu bylo nehledě na postavení nebo bohatství toho, komu byla určena, protože pravého proroka není možné podplatit. Prorok a soudce Samuel mohl upřímně říci: „Z čí ruky jsem přijal peníze za mlčení, abych si v nich schoval oči?“ (1. Samuelova 12:3)
Vzhledem k tomu, že věštbu bylo možné obdržet jen na určitých místech, jednotlivec musel vynaložit značné úsilí, když cestoval, aby ji vyslechl. Pro obyčejného člověka byla většina těchto věštíren velmi těžko dostupná, protože ležely na takových místech, jako byla například Dodona na hoře Tomaros v Epiru nebo Delfy v hornatém středním Řecku. Do takových věštíren si mohli dovolit přijít pro radu obvykle jen bohatí a mocní. Kromě toho „vůle bohů“ byla zjevována pouze po několik dnů v roce. S tím nápadně kontrastuje skutečnost, že Jehova Bůh posílal své prorocké posly přímo k lidem, aby jim oznámili proroctví, jež měli slyšet. Například během doby, kdy Židé byli ve vyhnanství v Babylóně, Bůh používal přinejmenším tři proroky, kteří sloužili uprostřed jeho lidu — Jeremjáše v Jeruzalémě, Ezekiela mezi vyhnanci a Daniela v hlavním městě Babylónské říše. (Jeremjáš 1:1, 2; Ezekiel 1:1; Daniel 2:48)
Věštby byly zpravidla poskytovány soukromě, takže ti, kdo je vyslechli, mohli jejich výklad zneužít ve svůj vlastní prospěch. Naproti tomu biblická proroctví byla často předkládána veřejně tak, aby poselství slyšeli všichni a aby chápali, co z toho pro ně vyplývá. Prorok Jeremjáš mnohokrát mluvil v Jeruzalémě veřejně, přestože věděl, že jeho poselství je mezi vůdci a obyvateli města nepopulární. (Jeremjáš 7:1, 2)
Věštby jsou dnes považovány za součást starověkých dějin. Pro lidi, kteří žijí v dnešních kritických časech, nemají žádnou praktickou hodnotu. Žádná z těchto věšteb se nezabývá naší dobou ani naší budoucností. Tím se významně liší od biblických proroctví, jež jsou součástí ‚Božího slova, které je živé a vykonává moc‘. (Hebrejcům 4:12) Proroctví nacházející se v Písmu, která se již splnila, poskytují obraz o Jehovově jednání s lidmi a odhalují důležité rysy jeho záměru a osobnosti. Další významná biblická proroctví čekají na své splnění v blízké budoucnosti. Apoštol Petr popsal, co je před námi, když prohlásil: „Jsou . . . nová nebesa [nebeské mesiášské Království] a nová země [spravedlivá lidská společnost], které očekáváme podle [Božího] slibu, a v těch bude přebývat spravedlnost.“ (2. Petra 3:13)
Toto stručné srovnání biblických proroctví s věštbami, které vycházejí z falešného náboženství, může vést k podobnému závěru, jaký je vyjádřen v knize The Great Ideas (Velké myšlenky): „Pokud jde o schopnost smrtelných lidí znát budoucnost, zdá se, že hebrejští proroci byli jedineční. Na rozdíl od pohanských věštců nebo jasnovidců, . . . nemuseli využívat triky nebo znamení k tomu, aby pronikli do božských tajemství. . . . Řeč těchto proroků je většinou jednoznačná — na rozdíl od řeči věštců. Přinejmenším se zdá, že záměrem je odhalit, nikoli zatajit Boží plán v těchto záležitostech, protože On Sám si přeje, aby lidé předvídali cesty prozřetelnosti.“
Budete důvěřovat biblickým proroctvím?
Biblickým proroctvím můžete důvěřovat. Jehova a splňování jeho prorockého slova může hrát významnou úlohu ve vašem životě. Biblická proroctví nejsou mrtvým záznamem předpovědí, které se již splnily. Mnohá proroctví, která se nacházejí v Písmu, se právě uskutečňují nebo se stanou skutečností v blízké budoucnosti, a soudě podle událostí, jež proběhly v minulosti, můžeme si být naprosto jisti, že se také tato proroctví splní. Vzhledem k tomu, že tato proroctví zaměřují pozornost na naši dobu a že se vztahují i na budoucnost nás samotných, uděláme dobře, budeme-li je brát vážně.
Rozhodně můžete důvěřovat biblickému proroctví, které se nachází u Izajáše 2:2, 3: „V konečné části dnů se stane, že hora Jehovova domu bude pevně založena nad vrcholkem hor . . . A mnoho lidí jistě půjde a řekne: ‚Pojďte a vystupme na Jehovovu horu, . . . a on nás bude poučovat o svých cestách, a my budeme chodit po jeho stezkách.‘ “ Miliony lidí dnes opravdu přijímají vyvýšené uctívání Jehovy a učí se chodit po jeho stezkách. Chopíte se příležitosti dozvědět se více o Božích cestách a získat přesné poznání o Bohu a jeho záměru, abyste tak chodili po jeho stezkách? (Jan 17:3)
Splňování jiného biblického proroctví od nás vyžaduje, abychom bezodkladně jednali. Žalmista totiž vzhledem k blízké budoucnosti prorocky zpíval: „Zločinci budou odříznuti . . . A ještě chvilku, a ničemný již nebude.“ (Žalm 37:9, 10) Co je podle vašeho názoru nutné udělat, aby se člověk vyhnul blížící se zkáze ničemných včetně těch, kdo se posmívají biblickým proroctvím? Tentýž žalm odpovídá: „Ti, kdo doufají v Jehovu, ti budou vlastnit zemi.“ (Žalm 37:9) Doufat v Jehovu znamená vložit naprostou důvěru v jeho sliby a přizpůsobit svůj život jeho měřítkům. (Přísloví 2:21, 22)
Jak bude život vypadat, až ti, kdo doufají v Jehovu, budou vlastnit zemi? Biblická proroctví opět odhalují, že poslušné lidstvo čeká nádherná budoucnost. Prorok Izajáš napsal: „V tom čase se otevřou oči slepých, a uši hluchých, ty budou zprůchodněny. V tom čase bude chromý šplhat jako jelen a jazyk oněmělého bude volat radostí. Vždyť v pustině vytrysknou vody a v pouštní pláni bystřiny.“ (Izajáš 35:5, 6) Apoštol Jan zapsal tato uklidňující slova: „[Jehova jim] setře . . . každou slzu z očí a smrt již nebude a nebude již ani truchlení ani křik ani bolest. Dřívější věci pominuly. A Ten, který seděl na trůnu, řekl: . . . ‚Piš, protože tato slova jsou věrná a pravá.‘ “ (Zjevení 21:4, 5)
Svědkové Jehovovi vědí, že Bible je knihou spolehlivých proroctví. A plně se ztotožňují s vybídkou apoštola Petra: „Máme prorocké slovo ještě jistější; a činíte dobře, jestliže mu věnujete pozornost jako lampě, která svítí na temném místě, dokud se nerozední a nevyjde denní hvězda, ve vašem srdci.“ (2. Petra 1:19) Upřímně doufáme, že velkolepé vyhlídky, které do budoucnosti z biblických proroctví vyplývají, vás k tomu povzbudí.
[Rámeček a obrázky na straně 6]
VĚŠTÍRNA V DELFÁCH byla nejproslulejší věštírnou ve starověkém Řecku
Omamné páry uváděly kněžku do stavu extáze
[Obrázky]
Kněžka seděla na trojnožce a pronášela své věštby.
Lidé věřili, že zvuky, které vydávala, obsahují zjevení od boha Apollóna
[Podpisek]
Trojnožka: Z knihy Dictionary of Greek and Roman Antiquities; Apollón: The Complete Encyclopedia of Illustration/J. G. Heck
[Obrázek na straně 7]
Předpovědi, které lidé dostávali ve věštírně v Delfách, byly zcela nespolehlivé
[Podpisek]
Delfy, Řecko
[Obrázky na straně 8]
Biblickými proroctvími týkajícími se nového světa si můžete být naprosto jisti