Hledání spolehlivých předpovědí

KRÁTCE poté, co makedonský král — jenž se stal známým jako Alexandr Veliký — v roce 336 př. n. l. nastoupil na trůn, navštívil delfskou věštírnu ve středním Řecku. Jeho ctižádostivým záměrem do budoucna nebylo nic menšího než dobýt značnou část tehdejšího světa. Toužil však po tom, aby měl božské ujištění, že jeho velké plány budou úspěšné. Podle pověsti přišel do Delf shodou okolností právě v den, kdy nebylo dovoleno radit se s věštkyní. Alexandr ovšem nechtěl odejít bez odpovědi, a proto trval na svém a přinutil kněžku, aby mu sdělila předpověď. Kněžka znechuceně zvolala: „Mladíku, jsi nepřemožitelný!“ Mladý král to chápal jako příznivou věštbu — jako příslib, že jeho vojenské tažení bude vítězné.

Alexandr by však byl mnohem lépe informován o výsledku svého tažení, kdyby byl prozkoumal proroctví, která se nacházejí v biblické knize Daniel. V této knize byly jeho rychlé dobyvatelské úspěchy předpovězeny s pozoruhodnou přesností. Tradice říká, že Alexandr měl nakonec příležitost podívat se, co o něm Daniel zapsal. Když makedonský král vstoupil do Jeruzaléma, bylo mu podle židovského historika Josepha Danielovo proroctví ukázáno — pravděpodobně osmá kapitola této knihy. (Daniel 8:5–8, 20, 21) Uvádí se, že díky tomu byl Jeruzalém Alexandrovými vojsky ušetřen zničení.

Vrozená lidská potřeba

Ať král či prostý člověk, ať ve starověku či dnes — každý si uvědomuje, že potřebuje spolehlivou předpověď ohledně budoucnosti. Jakožto tvorové obdaření inteligencí studujeme minulost, uvědomujeme si přítomnost a zvláště se zajímáme o budoucnost. Jedno čínské přísloví výstižně říká: „Kdo dokáže předvídat události tři dny dopředu, bude bohatý tisíce let.“

Miliony lidí se po staletí pokoušely nahlédnout do budoucnosti tak, že se radili s tím, o čem se domnívali, že je to božského původu. Vezměme jako příklad starověké Řeky. Měli řadu posvátných věštíren, k nimž patřily například ty, které byly v Delfách, Delosu a Dodoně, kam chodili, aby se dotazovali svých bohů na vývoj politických nebo vojenských událostí a také na své osobní záležitosti, jako třeba na cestování, manželství a děti. Nejen králové a vojevůdci, ale rovněž celé kmeny a městské státy hledaly prostřednictvím těchto věšteb vedení z duchovní říše.

Podle jednoho profesora se dnes „náhle . . . rozbujely organizace zaměřené na studium budoucnosti“. Přesto mnozí lidé nechtějí brát v úvahu jediný přesný zdroj proroctví — totiž Bibli. Ostře odmítají jakoukoli možnost, že by biblická proroctví mohla obsahovat právě ty informace, které hledají. Někteří badatelé jdou dokonce tak daleko, že biblická proroctví staví na stejnou úroveň jako předpovědi starověkých věštců. A novodobí skeptikové jsou proti biblickým proroctvím obvykle zaujati.

Zveme vás, abyste sami prozkoumali doklady. Co odhaluje pečlivé srovnání biblických předpovědí s lidskými věštbami? Můžete biblickým proroctvím důvěřovat více než starověkým věštbám? A můžete biblická proroctví považovat za tak spolehlivá, aby hrála významnou úlohu ve vašem životě?

[Obrázek na straně 3]

Bible předpověděla Alexandrovy rychlé a úspěšné výboje

[Podpisek]

Cortesía del Museo del Prado, Madrid, Španělsko

[Obrázek na straně 4]

Alexandr Veliký

[Podpisek]

Musei Capitolini, Řím

[Podpisek obrázku na straně 2]

Titulní strana: Vojevůdce Titus a Alexandr Veliký: Musei Capitolini, Řím