Nerovnost — Byla Božím záměrem?

Stručná odpověď zní — ne. Podívejme se, proč.

BŮH chtěl, aby všichni lidé měli stejnou možnost radovat se ze života a štěstí. O tom, jak byl člověk stvořen, čteme: „Bůh přikročil k tomu, aby řekl: ‚Udělejme člověka k našemu obrazu, podle naší podoby, a ať mají v podřízenosti mořské ryby a nebeské létající tvory a domácí zvířata a celou zemi a každého pohybujícího se živočicha, který se pohybuje po zemi.‘ “ A když bylo pozemské stvoření dokončeno, „Bůh viděl všechno, co udělal, a pohleďme, bylo to velmi dobré“. (1. Mojžíšova 1:26, 31)

Může Bůh o dnešním žalostném stavu nerovnosti, která mezi lidmi panuje, prohlásit, že je to „velmi dobré“? Stěží, vždyť „Bůh je láska“. (1. Jana 4:8) Je o něm řečeno, že „s nikým nezachází stranicky“ a že „dokonalá je jeho činnost, neboť všechny jeho cesty jsou právo“. Je to „Bůh věrnosti, u něhož není bezpráví; je spravedlivý a přímý“. (5. Mojžíšova 10:17; 32:4; srovnej Joba 34:19.) A apoštol Petr dospěl k závěru: „S určitostí si uvědomuji, že Bůh není stranický, ale v každém národu je mu přijatelný ten, kdo se ho bojí a působí spravedlnost.“ (Skutky 10:34, 35)

Vzhledem k tomu, že Bůh je láskyplný, nestranný, spravedlivý a přímý, jak by mohl stvořit lidi s vrozenou nerovností, pokud jde o jejich právo těšit se ze štěstí? Představa, že by některé lidi diskriminoval a určil jim místo v systému nerovnosti, je v přímém rozporu s jeho osobností. Chtěl, aby se všichni ‚rodili svobodní a sobě rovní co do důstojnosti a práv‘. Přesto je dnes patrné, že tomu tak není. Proč ne?

Kořeny nerovnosti

To, že Bůh stvořil lidi, aby si byli rovni, neznamená, že chtěl, aby všichni byli v každém ohledu stejní. Lidé mohou mít odlišné nadání, zájmy a osobnost. Mohou mít rovněž odlišnou úlohu nebo míru pravomoci. Například muž a žena si nejsou rovni ve všech ohledech, nýbrž Bůh stvořil ženu „jako . . . doplněk“ muže. (1. Mojžíšova 2:18) Je patrné, že také rodiče a děti mají různou pravomoc. I přes tyto odlišnosti se však všichni — muži, ženy i děti — měli těšit ze stejného práva, které jim dal Bůh, práva naplňovat základní předpoklady šťastného života. Všichni se měli těšit ze stejné důstojnosti a postavení před Bohem.

Podobně i Božím duchovním synům, kteří byli stvořeni dříve než lidé, byla dána různá pověření a úkoly. (1. Mojžíšova 3:24; 16:7–11; Izajáš 6:6; Juda 9) Nicméně v mezích toho, co jim bylo dáno, se všichni mohli ve stejné míře těšit z Božích opatření pro život a štěstí. Úžasným způsobem tak zrcadlili Boží nestrannost.

Je smutné, že jeden z duchovních tvorů nebyl spokojen s Božím nestranným uspořádáním. Chtěl více, než mu dal Bůh, a prahnul po vyšším, nadřazenějším postavení. Tím, že v sobě živil tuto nesprávnou touhu, začal soupeřit s Jehovou, jenž jakožto Stvořitel oprávněně zaujímá postavení neomezené svrchovanosti. Tento vzpurný Boží duchovní syn později přiměl lidi, aby od Boha požadovali více, než jim dal. (1. Mojžíšova 3:1–6; srovnej Izajáše 14:12–14.) Jehovovo opatření pro lidi, aby se mohli těšit ze života a štěstí, tak bylo velmi narušeno. Tento duchovní buřič, označený ve Zjevení 20:2 jako „Ďábel a Satan“, se stal strůjcem lidské nerovnosti.

Změní se to někdy?

Stručná odpověď zní — ano!

Ale kdo může tuto žádoucí změnu provést? Lidští vůdci o to po staletí usilují — a někteří z nich bezpochyby naprosto upřímně. Jejich snahy jsou však úspěšné jen v omezené míře, což mnohé lidi vede k závěru, že očekávat vyřešení problému lidské nerovnosti je nerealistické. Ovšem je tu Boží pohled na tuto záležitost, a je zaznamenán u Izajáše 55:10, 11: „Právě jako sestupuje lijící se déšť a sníh z nebes a nevrací se na to místo, ledaže skutečně prosytí zemi a přiměje ji rodit a rašit, a rozsévači je skutečně dáno semeno a tomu, kdo jí, chléb, takové se prokáže být mé slovo, jež vychází z mých úst. Nevrátí se ke mně bez výsledků, ale jistě učiní to, co mě těší, a jistě bude mít úspěch v tom, k čemu jsem je poslal.“

Je velkou útěchou vědět, že Jehova Bůh o svém původním záměru poskytnout všem lidem stejnou možnost šťastně žít prohlašuje, že jej naplní. Jako Bůh pravdy se sám sobě zavázal, že splní to, co slíbil. Můžeme být šťastní, že má jak vůli, tak i moc to udělat. Jak to provede?

Odpověď spočívá v Království, o něž se modlí všichni následovníci Ježíše Krista v souladu s tím, jak je to Ježíš učil: „Náš Otče v nebesích . . . Ať přijde tvé království. Ať se stane tvá vůle, jako v nebi, tak i na zemi.“ (Matouš 6:9, 10) Ano, Boží Království je tím prostředkem, který Jehova použije, aby ‚rozdrtil a ukončil všechna tato [nyní existující] království, a samo bude stát na neurčité časy‘. (Daniel 2:44)

Pod vládou tohoto nebeského Království vznikne nová lidská společnost. Apoštol Jan o tom v poslední knize Bible, ve Zjevení, napsal: „Viděl jsem nové nebe a novou zemi, neboť dřívější nebe a dřívější země pominuly.“ (Zjevení 21:1) Pominou všechny odpudivé projevy nerovnosti — chudoba, nemoci, nevzdělanost, diskriminace a další lidská trápení.a

Svědkové Jehovovi již více než sto let obracejí pozornost lidí na toto Království. (Matouš 24:14) Osobně i prostřednictvím tištěných stránek se snaží pomoci lidem, aby získali poznání o Božím záměru zaznamenaném v Bibli. Ovšem jejich celosvětové vzdělávací dílo dává nejen naději na budoucí život v rovnosti a štěstí, ale přináší užitek již nyní tím, že zmírňuje následky současné metly nerovnosti. Podívejme se, jak.

[Poznámka pod čarou]

[Praporek na straně 5]

Bůh chtěl, aby všichni lidé měli stejnou možnost žít šťastně