Těšte se ze „skutečného života“

JEHOVA BŮH dal člověku vědomí věčnosti. (Kazatel 3:11) To je důvod, proč se lidé tváří v tvář smrti cítí tak bezmocní, ale zároveň to v nich burcuje neochabující touhu žít.

Svatá Bible, Boží inspirované slovo, nám dává velkou naději. (2. Timoteovi 3:16) Jehova, jenž je zosobněním lásky, by nemohl nejprve vytvořit člověka se schopností chápat pojem věčnosti a potom jej odsoudit k tomu, aby žil jen několik let. Myšlenka, že by nás stvořil, abychom se trápili svým údělem, jednoduše odporuje Boží osobnosti. Nebyli jsme stvořeni jako „nerozumná zvířata, která jsou přirozeně zrozena k tomu, aby byla chycena a zahubena“. (2. Petra 2:12)

Tím, že Jehova Bůh stvořil Adama a Evu s vrozeným vědomím věčnosti, udělal něco ‚velmi dobrého‘; vytvořil je tak, aby mohli žít navždy. (1. Mojžíšova 1:31) Je však smutné, že první dvojice zneužila své svobodné vůle, neposlechla výslovný zákaz Stvořitele a ztratila svou počáteční dokonalost. V důsledku toho Adam s Evou přenesli na své potomstvo nedokonalost a smrt, a oba zemřeli. (1. Mojžíšova 2:17; 3:1–24; Římanům 5:12)

Bible neponechává smysl života ani otázku smrti zahalené pod rouškou tajemství. Říká, že po smrti „není práce ani vymýšlení ani poznání ani moudrost“ a že mrtví „si neuvědomují naprosto nic“. (Kazatel 9:5, 10) Jinými slovy mrtví jsou mrtví. Nauka o nesmrtelné duši není biblická, takže stav mrtvých není žádným tajemstvím, které by bylo nutno rozluštit. (1. Mojžíšova 3:19; Žalm 146:4; Kazatel 3:19, 20; Ezekiel 18:4)a

Bůh měl záměr; nestvořil zemi „prostě nadarmo“. Utvořil ji, „aby byla obývána“ dokonalými lidmi v rajských podmínkách, a Bůh svůj záměr nezměnil. (Izajáš 45:18; Malachiáš 3:6) Proto, aby jej uskutečnil, poslal na zemi svého Syna. Ježíš Kristus zůstal věrný až do své smrti, a tím poskytl prostředek k vykoupení lidstva z hříchu a smrti. Ježíš o tom řekl: „Bůh . . . tak velice miloval svět, že dal svého jediného zplozeného Syna, aby žádný, kdo v něj projevuje víru, nebyl zahuben, ale měl věčný život.“ (Jan 3:16)

Bůh již před dávnou dobou slíbil, že stvoří „nová nebesa a novou zemi“. (Izajáš 65:17; 2. Petra 3:13) To zahrnuje i výběr omezené skupiny věrných křesťanů, kteří budou žít v nebi. Ti tvoří společně s Ježíšem Kristem vládu, o které Bible mluví jako o ‚nebeském království‘ neboli ‚Božím království‘, které bude spravovat „věci na zemi“. (Matouš 4:17; 12:28; Efezanům 1:10; Zjevení 5:9, 10; 14:1, 3) Potom, co bude odstraněna veškerá bezbožnost a země bude očištěna, Bůh vytvoří spravedlivou novou lidskou společnost neboli „novou zemi“. Do této společnosti budou patřit lidé, které Bůh v průběhu nadcházejícího zničení tohoto zkaženého systému věcí ochrání. (Matouš 24:3, 7–14, 21; Zjevení 7:9, 13, 14) K nim se pak připojí ti, kdo budou přivedeni zpět k životu prostřednictvím slíbeného vzkříšení. (Jan 5:28, 29; Skutky 24:15)

Konečně ‚skutečný život‘

Bůh potvrzuje vzrušující popis života na budoucí rajské zemi, když prohlašuje: „Pohleď, činím všechny věci nové.“ (Zjevení 21:5) Lidská mysl ani nedokáže plně pochopit, jaká úžasná díla Bůh pro lidstvo vykoná. Bůh vytvoří celosvětový ráj, který se bude podobat Edenu. (Lukáš 23:43) A stejně jako v této zahradě bude i v ráji hojnost krásných a příjemných barev, zvuků i chutí. Již nebude chudoba a nedostatek potravy, protože Bible o té době říká: „Dřívější věci pominuly.“ (Zjevení 21:4; Žalm 72:16) Již nikdo neřekne: „Jsem nemocný“, vždyť nemoci navždy pominou. (Izajáš 33:24) Ano, všechny příčiny bolesti včetně nepřítele, který dlouho provází lidstvo, totiž smrti, budou odstraněny. (1. Korinťanům 15:26) Apoštol Jan slyšel v úžasném vidění ‚nové země‘ — nové lidské společnosti pod Kristovou vládou — hlas, který říkal: „[Bůh jim] setře . . . každou slzu z očí a smrt již nebude a nebude již ani truchlení ani křik ani bolest.“ Co by mohlo přinést větší úlevu a radost než splnění tohoto Božího slibu?

Když Bible popisuje život v budoucnosti, klade důraz zejména na podmínky, které uspokojí morální a duchovní touhy člověka. Bude plně dosaženo veškerých správných ideálů, za něž lidstvo až dosud marně bojuje. (Matouš 6:10) K nim patří touha po právu, která zůstává nenaplněna, jelikož člověka často sužují krutí utlačovatelé panující nad slabými lidmi. (Kazatel 8:9) O podmínkách pod Kristovou vládou žalmista prorocky napsal: „V jeho dnech rozkvete spravedlivý, bude hojný pokoj.“ (Žalm 72:7, Ekumenický překlad)

Jinou touhou lidí, pro kterou mnozí přinášeli oběti, je touha po rovnosti. Bůh při „znovustvoření“ zcela odstraní jakoukoli diskriminaci. (Matouš 19:28) Všichni lidé se budou těšit ze stejné důstojnosti. To nebude rovnost vynucená nějakým krutým vládním režimem. Naopak, příčiny diskriminace budou zcela odstraněny — a to včetně chamtivosti a pýchy, které vedou lidi k tomu, aby se snažili ovládnout druhé nebo nahromadit množství majetku. Izajáš prorokoval: „Jistě budou stavět domy a obývat je; a jistě budou sázet vinice a jíst jejich ovoce. Nebudou stavět, a někdo jiný obývat; nebudou sázet, a někdo jiný jíst.“ (Izajáš 65:21, 22)

Kolik utrpení přineslo člověku krveprolití jak v osobních, tak v hromadných konfliktech! A to počínaje vraždou Abela a konče současnými válkami. Lidé dlouho — a jak se zdá, marně — doufali a čekali, že bude dosaženo míru. Avšak v obnoveném ráji budou všichni lidé pokojní a mírní, „naleznou své největší potěšení v hojnosti pokoje“. (Žalm 37:11)

Izajáš 11:9 říká: „Země jistě bude naplněna poznáním Jehovy, jako vody pokrývají samotné moře.“ Vzhledem ke zděděné nedokonalosti — kromě jiných činitelů — dnes ani nejsme schopni plně pochopit dosah těchto slov. To, jak nás dokonalé poznání Boha sjednotí s Jehovou a jakou plnou radost nám to přinese, možná musíme teprve poznat. Ale protože nám Písmo ukazuje, že Jehova je Bohem úžasné moci, moudrosti, smyslu pro právo a lásky, můžeme si být jisti, že vyslyší všechny modlitby obyvatel ‚nové země‘.

‚Skutečný život‘ je jistý — Chopte se jej!

Věčný život v lepším světě je pro mnoho lidí pouhým snem či iluzí. Avšak pro ty, kdo opravdu věří biblickým slibům, je tato naděje jistotou. Je pro jejich život jakoby kotvou. (Hebrejcům 6:19) Podobně jako kotva dává lodi stabilitu a brání tomu, aby loď nebyla zmítána sem a tam, naděje na věčný život pomáhá lidem získat rovnováhu a jistotu a umožňuje jim čelit vážným těžkostem v životě, a dokonce je překonat.

Můžeme si být jisti, že Bůh své sliby splní. Poskytl dokonce záruku tím, že pronesl přísahu neboli neodvolatelný závazek. Apoštol Pavel napsal: „Bůh, když se rozhodl hojněji dokázat dědicům slibu nezměnitelnost své rady, vstoupil s přísahou, abychom skrze dvě nezměnitelné věci, ve kterých je nemožné, aby Bůh lhal, . . . měli silné povzbuzení, abychom se chopili naděje, která je nám předložena.“ (Hebrejcům 6:17, 18) „Dvě nezměnitelné věci“, které Bůh nikdy nemůže zrušit, jsou jeho slib a jeho přísaha, na nichž jsou založena naše očekávání.

Víra v Boží sliby poskytuje velkou útěchu a duchovní sílu. Jozue, vůdce izraelského národa, takovou víru měl. Když k Izraelitům pronesl svou řeč na rozloučenou, byl letitý a věděl, že brzy zemře. Přesto vyjádřil sílu a nezlomnou oddanost, které pramenily z naprosté důvěry v Boží sliby. Nejprve řekl, že jde „cestou celé země“, cestou, která vede celé lidstvo ke smrti, a potom pokračoval: „Dobře víte svým celým srdcem a svou celou duší, že neselhalo ani jediné slovo ze všech dobrých slov, která k vám mluvil Jehova, váš Bůh. Všechna se vám splnila. Ani jediné slovo z nich neselhalo.“ Ano, Jozue třikrát zopakoval, že Bůh vždy plní všechny své sliby. (Jozue 23:14)

I vy můžete mít stejnou víru v Boží slib nového světa, který bude brzy zřízen. Budete-li dychtivě studovat Bibli, postupně pochopíte, kdo je Jehova a proč si zaslouží vaši plnou důvěru. (Zjevení 4:11) Abraham, Sára, Izák, Jákob i další věrní lidé dávných dob měli nezlomnou víru založenou na důvěrném poznání pravého Boha, Jehovy. Zachovali si silnou naději, přestože za svého života „nezažili splnění těch slibů“, ale „viděli je zdaleka a vítali je“. (Hebrejcům 11:13)

Rozumíme-li biblickým proroctvím, vidíme, že se nyní přibližuje ‚veliký den Boha Všemohoucího‘, během kterého bude země očištěna od veškeré ničemnosti. (Zjevení 16:14, 16) Podobně jako věrní lidé dávných dob si musíme zachovat jisté očekávání budoucích událostí, k němuž nás podněcuje jak víra, tak láska k Bohu a ke ‚skutečnému životu‘. Vědomí blízkosti nového světa je pro ty, kdo projevují víru v Jehovu a kdo jej milují, mocným podnětem. Máme-li během Jehovova nadcházejícího velikého dne získat Boží přízeň a ochranu, musíme takovou víru a lásku pěstovat. (Sefanjáš 2:3; 2. Tesaloničanům 1:3; Hebrejcům 10:37–39)

Milujete tedy život? A toužíte po ‚skutečném životě‘ — životě, v němž budete mít jakožto schválení Boží služebníci vyhlídku na věčnou, šťastnou budoucnost? Pokud ano, potom dbejte vybídky apoštola Pavla, který napsal, že bychom neměli ‚zakládat svou naději na nejistém bohatství, ale na Bohu‘. Pavel dále řekl: ‚Buďte bohatí ve znamenitých skutcích‘, které ctí Boha, abyste „se pevně chopili skutečného života“. (1. Timoteovi 6:17–19)

Přijmete-li nabídku biblického studia se svědky Jehovovými, můžete získat poznání, které „znamená věčný život“. (Jan 17:3) V Bibli je pro všechny lidi zaznamenána tato láskyplná otcovská vybídka: „Můj synu, nezapomeň můj zákon, a ať tvé srdce zachovává má přikázání, protože ti bude přidána délka dnů a léta života a pokoj.“ (Přísloví 3:1, 2)

[Poznámka pod čarou]