Řecká filozofie — Obohatila křesťanství?

„Přestože se křesťanství stavělo proti pohanské řecké a římské kultuře, ve skutečnosti přijalo mnoho z klasické filozofie.“ — The Encyclopedia Americana

K TĚM, kdo měli rozhodující vliv na „křesťanské“ myšlení, patří bezesporu „svatý“ Augustin. Podle díla The New Encyclopædia Britannica právě v Augustinově „mysli . . . došlo k úplnému sloučení novozákonního náboženství s platónským odkazem řecké filozofie a [Augustinova mysl] se zároveň stala prostředkem, kterým byl výsledek tohoto sloučení přenesen do křesťanstva — jak do středověkého římského katolicismu, tak do renesančního protestantismu“.

Augustinův odkaz opravdu přetrvává. Douglas T. Holden v souvislosti s tím, do jaké míry řecká filozofie ovlivnila křesťanstvo, uvedl: „Křesťanská teologie se sloučila s řeckou filozofií natolik, že vychovala jednotlivce, kteří mají z devíti desetin řecké smýšlení a z jedné desetiny smýšlení křesťanské.“

Někteří učenci jsou pevně přesvědčeni, že tento vliv filozofie pozvedl křesťanství v jeho počátcích, obohatil jeho učení a učinil jej přesvědčivějším. Bylo to tak doopravdy? Jak a kdy došlo k ovlivnění křesťanství řeckou filozofií? Bylo křesťanství řeckou filozofií obohaceno, nebo znečištěno?

Bude poučné sledovat vývoj, k němuž došlo od třetího století př. n. l. do pátého století n. l., a v té souvislosti prozkoumat čtyři zvláštní pojmy: (1) „helenizovaný judaismus“, (2) „pokřesťanštěný helénismus“, (3) „helenizované křesťanství“ a (4) „křesťanská filozofie“.

„Helenizovaný judaismus“

První pojem, „helenizovaný judaismus“, si opravdu protiřečí. Původní náboženství Hebrejců, které vytvořil pravý Bůh Jehova, nemělo být znečištěno falešnými náboženskými názory. (5. Mojžíšova 12:32; Přísloví 30:5, 6) Avšak hned od počátku hrozilo, že čistota uctívání bude narušena praktikami a myšlením falešného náboženství, které toto uctívání obklopovalo — jako například vlivy z egyptského, kananejského a babylónského prostředí. Je politováníhodné, že Izrael připustil, aby se jeho pravé uctívání do značné míry zkazilo. (Soudci 2:11–13)

Když se později, ve čtvrtém století př. n. l., starověká Palestina stala součástí Řecké říše pod vládou Alexandra Velikého, dosáhla tato zkaženost nového rozměru a zanechala za sebou trvalé a ničivé dědictví. Alexandr odvedl Židy do své armády. Kontakt mezi Židy a jejich novými vládci hluboce ovlivnil židovské náboženské smýšlení. Do judaistického vzdělávání pronikly helénistické názory. V roce 175 př. n. l. velekněz Jason údajně založil v Jeruzalémě řecké gymnázium, aby podporoval studium Homéra.

Je zajímavé, že jeden samaritánský pisatel, který žil ve druhé polovině druhého století př. n. l., se snažil předložit biblické dějiny jako helenizovanou historiografii. Apokryfní židovské knihy, například Júdit a Tóbijáš, se ve skutečnosti zmiňují o řeckých milostných pověstech. Objevila se i řada židovských filozofů, kteří se pokoušeli dát do souladu řecké názory s židovským náboženstvím a Biblí.

Největší zásluhy v souvislosti s těmito snahami jsou připisovány Židu Filónovi, který žil v prvním století n. l. Přisvojil si nauky Platóna (jenž žil ve čtvrtém století př. n. l.), pythagorovců i stoiků. Židé byli Filónovými názory hluboce ovlivněni. Židovský autor Max Dimont shrnuje toto intelektuální pronikání řeckých názorů do židovské kultury takto: „Obohaceni platónským myšlením, aristotelskou logikou a euklidovskou vědou přistupovali židovští učenci k Tóře s novými nástroji. . . . Připojili řecký rozum k židovskému zjevení.“

Časem se Řecké říše zmocnili Římané a obsadili Jeruzalém. To otevřelo cestu k ještě významnějším změnám. Ve třetím století n. l. dostaly filozofické a náboženské nauky myslitelů, kteří se snažili rozvinout a sloučit Platónovy názory, svou konečnou podobu známou dnes všeobecně jako novoplatonismus. Tento myšlenkový směr nutně musel mít silný vliv na odpadlé křesťanství.

„Pokřesťanštěný helénismus“

V průběhu prvních pěti století našeho letopočtu se jistí intelektuálové snažili vysvětlit vztah mezi řeckou filozofií a zjevenou biblickou pravdou. Kniha Dějiny křesťanství uvádí: „Křesťanští metafyzikové měli ve zvyku zobrazovat řecký svět v dekádách před příchodem Krista, jak se statečně, leč slepě propracovává k poznání Boha, a jak se pokouší — aby se tak řeklo — vyčarovat Ježíše jen tak z ničeho, z řídkého athénského ovzduší, přičemž jeho obyvatelé si lámou své ubohé pohanské hlavy ve snaze vytvořit křesťanství.“

Plotinos (205–270 n. l.), předchůdce takových myslitelů, vytvořil systém, který byl založen především na Platónově myšlenkovém pojetí. Plotinos zavedl představu duše oddělené od těla. Profesor E. W. Hopkins o Plotinovi řekl: „Jeho teologie . . . měla nemalý vliv na vedoucí osobnosti křesťanského přesvědčení.“

„Helenizované křesťanství“ a „křesťanská filozofie“

Počínaje druhým stoletím n. l. vynaložili „křesťanští“ myslitelé rozhodné úsilí, aby zapůsobili na pohanské intelektuály. Přes jasné varování apoštola Pavla před ‚prázdnými řečmi, které porušují, co je svaté,‘ a ‚rozpory falešně zvaného „poznání“ ‘ tito učitelé zahrnuli do svého učení filozofické prvky z helénistické kultury, která je obklopovala. (1. Timoteovi 6:20) Zdá se, že Filónův příklad inspiroval k domněnce, že by bylo možné uvést Bibli do souladu s platónskými názory. (Srovnej 2. Petra 1:16.)

Ovšem biblická pravda ve skutečnosti těmto snahám padla za oběť. „Křesťanští“ učitelé se snažili ukázat, že křesťanství je v souladu s řeckým a římským humanismem. Kléméns Alexandrijský a Origenes (kteří žili ve druhém a třetím století n. l.) učinili novoplatonismus základem toho, co se postupně stalo „křesťanskou filozofií“. Milánský biskup Ambrož (339–397 n. l.) „přijal nejnovější řecké učení a také učení křesťanské a pohanské — zvláště dílo . . . pohanského novoplatonisty Plotina“. Snažil se vzdělaným lidem ovládajícím latinu poskytnout klasický výklad křesťanství. Augustin následoval jeho příklad.

Asi o sto let později se pokoušel sjednotit novoplatónskou filozofii s „křesťanskou“ teologií Dionysios Areopagita (také označovaný jako pseudo-Dionysios) — pravděpodobně syrský mnich. Podle jedné encyklopedie jeho „spisy stanovily jednoznačný novoplatónský trend značné části středověkých křesťanských nauk a duchovního smýšlení. . ., který určuje různé stránky náboženské a liturgické povahy [těchto nauk] až do současné doby“. To je zjevný výsměch varování apoštola Pavla před ‚filozofií a prázdným podvodem podle lidské tradice‘. (Kolosanům 2:8)

Znečištění biblické pravdy

Jedna encyklopedie uvádí, že „křesťanští platonisté dodali zjevení nadřazenost a považovali platónskou filozofii za nejlepší možný prostředek k porozumění a obhajobě učení Písma a církevní tradice“.

Platón sám byl přesvědčen o existenci nesmrtelné duše. Je zajímavé, že tato nauka je jedním z nejvýznačnějších falešných učení, která se vloudila do „křesťanské“ teologie. Přijetí nauky o nesmrtelnosti duše nelze žádným způsobem ospravedlnit argumentací, že tak bylo křesťanství učiněno přitažlivějším pro masy lidí. Když apoštol Pavel kázal v Aténách, v samotném srdci řecké kultury, nevyučoval platónské nauce o duši. Naopak kázal křesťanskou nauku o vzkříšení, a to i přesto, že pro mnoho jeho řeckých posluchačů bylo obtížné přijmout, co říkal. (Skutky 17:22–32)

Na rozdíl od řecké filozofie Písmo jasně ukazuje, že duše není to, co člověk má, ale to, co člověk je. (1. Mojžíšova 2:7) Při smrti přestává duše existovat. (Ezekiel 18:4) Kazatel 9:5 nám říká: „Živí si . . . uvědomují, že zemřou; ale pokud jde o mrtvé, ti si neuvědomují naprosto nic ani už nemají žádnou mzdu, protože vzpomínka na ně byla zapomenuta.“ Bible nauce o nesmrtelnosti duše nevyučuje.

Jiné klamné učení se týká postavení Ježíše v době, než se stal člověkem, a vychází z představy, že byl rovný svému Otci. Kniha The Church of the First Three Centuries (Církev prvních tří století) vysvětluje: „Nauka o trojici . . . pocházela ze zdrojů zcela cizích židovským a křesťanským Písmům.“ Z jakých zdrojů? Tato nauka „vyrostla a byla naroubována na křesťanství rukama Otců ovlivněných Platónem“.

Opravdu, čas plynul a církevní Otcové byli stále více ovlivňováni novoplatonismem, takže zastánci Trojice získávali pevnou půdu pod nohama. Novoplatónská filozofie třetího století jim zdánlivě umožnila sladit nesladitelné — dosáhnout toho, aby se trojitý Bůh jevil jako jeden Bůh. Na základě filozofického uvažování tvrdili, že tři osoby mohou být jednou, a přitom si mohou zachovat svou individualitu.

Biblická pravda však jasně ukazuje, že pouze Jehova je Všemohoucí Bůh, že Ježíš Kristus je jeho stvořený Syn, který je menší než on, a že svatý duch je Boží činná síla. (5. Mojžíšova 6:4; Izajáš 45:5; Skutky 2:4; Kolosanům 1:15; Zjevení 3:14) Nauka o Trojici zneuctívá jediného pravého Boha a je matoucí; představuje lidem Boha, který je pro ně nepochopitelný, a proto k němu nejsou přitahováni.

Další obětí novoplatónského vlivu na křesťanské myšlení byla naděje na milénium, která se zakládá na Písmu. (Zjevení 20:4–6) Origenes byl znám tím, že milénisty odsuzoval. Proč se tak stavěl proti této dobře podložené biblické nauce o Kristově tisícileté vládě? The Catholic Encyclopedia odpovídá: „Vzhledem k novoplatonismu, na němž byly založeny jeho nauky, . . . [Origenes] nemohl stát na straně milénistů.“

Pravda

Nic z výše uvedeného vývoje nemělo žádnou spojitost s pravdou. Touto pravdou je celý soubor křesťanských nauk, které se nacházejí v Bibli. (2. Korinťanům 4:2; Titovi 1:1, 14; 2. Jana 1–4) Bible je jediným zdrojem pravdy. (Jan 17:17; 2. Timoteovi 3:16)

Avšak nepřítel Jehovy, pravdy, lidstva i věčného života — Satan Ďábel, ‚zabiják‘ a „otec lži“ — používá různých klamných způsobů, aby tuto pravdu znečistil. (Jan 8:44; srovnej 2. Korinťanům 11:3.) K jeho nejmocnějším nástrojům patří učení pohanských řeckých filozofů, jež ve skutečnosti zrcadlí jeho vlastní způsob uvažování a jímž se snaží znečistit křesťanské učení.

Toto nepřirozené směšování křesťanského učení s řeckou filozofií je pokusem zředit biblickou pravdu a oslabit její sílu a přitažlivost pro mírné, upřímné lidi, kteří ji hledají a kteří jsou ochotni ji poznávat. (1. Korinťanům 3:1, 2, 19, 20) Jeho cílem je také poskvrnit čistotu křišťálově průzračných biblických nauk a zamlžit hranici mezi pravdou a podvodem.

Dnes je pod vedením hlavy křesťanského sboru, Ježíše Krista, pravé křesťanské učení obnoveno. Upřímní lidé, kteří hledají pravdu, mohou zároveň velmi snadno rozpoznat pravý křesťanský sbor, a to podle jeho ovoce. (Matouš 7:16, 20) Svědkové Jehovovi ochotně a horlivě pomáhají takovým lidem, aby našli neznečištěnou vodu pravdy a pevně se chopili dědictví věčného života, který jim nabízí náš Otec, Jehova. (Jan 4:14; 1. Timoteovi 6:19)

[Obrázek na straně 11]

Augustin

[Podpisky obrázku na straně 10]

Řecký text: Z knihy Ancient Greek Writers: Plato‵s Phaedo, 1957, Ioannis N. Zacharopoulos, Atény; Platón: Musei Capitolini, Řím