Předkládat dobré poselství — Taktně
1 Když mluvíme s lidmi, potřebujeme být taktní. Proč? Protože žijeme v „posledních dnech“ s jejich „kritickými časy“. Pavel napsal, že lidé, kteří budou žít v těch dnech, budou „sebejistí, domýšliví... nepřístupní jakékoli dohodě... bez sebeovládání, suroví... svéhlaví.“ (2. Tim. 3:1–4) Je tedy zřejmé, že tyto časy vyžadují, aby Jehovův lid byl taktní, když vypráví o dobrém poselství.
2 Co je však takt? Jeden slovník jej definuje: „Ostrý smysl pro to, co dělat nebo říkat v obtížné nebo choulostivé situaci, abychom si zachovali dobré vztahy s druhými nebo se vyhnuli urážce.“ Jistě si jako křesťané přejeme zachovat dobré vztahy s lidmi a vyhnout se zbytečným urážkám. Tak, ‚pokud to záleží na nás, budeme udržovat pokoj slovem i skutkem se všemi lidmi‘. — Řím. 12:18.
3 Pomáhá, jestliže se vžijeme do postavení člověka, s nímž mluvíme. Když někoho oslovujeme, snad jsme přerušili jeho myšlenky. Snad vůbec nečekal, že se s ním dáme do řeči. Musíme tedy být taktní, přemýšliví a projevovat hluboký zájem o jednotlivce spolu s láskyplnou touhou pomáhat.
4 Pavel byl vynikajícím příkladem taktního křesťanského svědka. Připomeň si, že když mluvil k Athéňanům, neplísnil je ani neodsuzoval za jejich modlářství a uctívání tolika falešných bohů, i když byl jeho duch takovými věcmi pobouřen. (Sk. 17:16) Pavel taktně využil jejich zájem o uctívání mnoha bohů k vynikajícímu úvodu své řeči k athénskému lidu. — Sk. 17:22–31.
5 Také se setkáme s lidmi, kteří mají své vlastní náboženství a budou nám to říkat. Co bychom měli dělat? Musíme být taktní. Neměli bychom se vnucovat, útočit nebo být kritičtí. Spíše bychom se měli snažit najít shodné body, a je-li to možné, držet se jich. Není nutné vyvracet nebo popírat každou námitku, kterou vznesl člověk, jenž nesouhlasí s naším poselstvím.
6 Taktnost také znamená, že člověk je též dobrým posluchačem. Nasloucháním a uvažováním o myšlenkách osloveného poznáme, co si myslí. Často se můžeme taktně držet směru jeho uvažování, abychom rozvinuli dobrý rozhovor a vydali svědectví. Otázky pomáhají, musíme však dávat pozor, abychom jej neuvedli do rozpaků. Spíše bychom ho měli zapojit do rozhovoru a zjistit jeho názor. Můžeme tedy následovat Pavlův příklad: „Stal jsem se lidem všeho druhu vším, abych rozhodně některé zachránil.“ — 1. Kor. 9:22.
7 Naše slova musí být vždy pečlivě volena, abychom nikoho neurazili. (Přísl. 25:11) Lidé pak ocení, že jsme je přátelsky oslovili s povzbuzujícím poselstvím. Jestliže naše slova a výraz obličeje vyjadřují osobní zájem, laskavost a přátelství ke všem, většina lidí si toho povšimne a často reaguje vnímavě. Vzpomeňme si na Pavlovu radu: „Ať je vaše řeč vždy líbezná, okořeněná solí, abyste věděli, jak byste měli každému odpovědět.“ — Kol. 4:6.
8 I když lidé nemají žádný zájem, náš taktní způsob zabrání jakékoli urážce. Tak zanecháme příznivý dojem a upravíme cestu pro dalšího svědka, který snad s nimi bude mluvit. Předkládejme dále dobré poselství taktně, tak abychom mohli sdělit to, co je dobré a příznivé těm, kteří nám naslouchají. — Ef. 4:29.