Předkládat dobré poselství — Taktně
1 „Ať je vaše řeč vždy líbezná, okořeněná solí, abyste věděli, jak byste měli každému odpovědět.“ (Kol. 4:6) Apoštol Pavel dal vynikající radu. Uděláme dobře, podržíme-li v mysli jeho radu, když se budeme s druhými dělit o pravdu. — 2. Kor. 6:3.
VE SLUŽBĚ
2 Taktní jednání znamená, že víme, co udělat nebo říci, abychom si udrželi dobré vztahy s druhými a nikoho nepohoršili. Při naší službě se setkáváme s lidmi, kteří říkají, že mají mnoho práce. Vidíme-li, že jsou opravdu zaměstnaní, uvedeme stručně jen jednu biblickou myšlenku a snad jim řekneme, že bychom rádi přišli jindy znovu a pohovořili si s nimi. Jestliže nám však nepřipadají tak zaneprázdněni, mohli bychom říci: „Budu velmi stručný.“ A pak můžeme krátce vyjádřit, o čem jsme chtěli hovořit, a omezíme svůj rozhovor asi na minutu.
3 Někdy se setkáme s lidmi, kteří jsou hrubí. Rozhodně bychom jim neměli odpovídat stejně nevhodně a odplácet „zlé zlým“. (Řím. 12:17) Musíme být taktní a dbát na připomínku v Přísloví 15:1: „Odpověď, když je mírná, odvrací vztek.“
NA DODATEČNÝCH NÁVŠTĚVÁCH
4 Často při návštěvě osob, jimž jsme půjčili literaturu, zjistíme, že se do publikace vůbec nepodívali. Chceme tyto lidi povzbudit, aby si literaturu, kterou dostali, přečetli. Mohli bychom to udělat tak, že bychom taktně poukázali na zajímavé otázky, na které dává publikace odpověď. Tak možná vzbudíme jejich duchovní chuť a podnítíme je k tomu, aby nahlédli do publikace, kterou mají k dispozici.
5 Mnozí z nás mají zkušenosti, že člověk, s nímž jsme si dohodli přesnou dobu dodatečné návštěvy, nebyl v tu dobu doma. I když nás to zklamalo, protože jsme asi na návštěvu vynaložili čas a úsilí, měli bychom se při příštím setkání s ním vyjadřovat taktně. Můžeme mu říci, že nám bylo líto, když jsme ho nenašli doma, a zmínit se o tom, že vynaložíme zvláštní úsilí, abychom ho znovu navštívili, a že se těšíme na další biblický rozhovor.
NA BIBLICKÝCH STUDIÍCH
6 Někteří lidé, s nimiž studujeme Bibli, se často na studium nepřipravují. Studujeme-li s takovými lidmi, měli bychom si udělat trochu času, abychom jim ukázali, jak se mají připravovat. Mohli bychom případně poukázat na to, co se při přípravě naučí. Studium by pokračovalo rychleji a oni by udělali větší duchovní pokrok.
7 Někteří zvěstovatelé, kteří poznali pravdu poměrně rychle, jsou možná netrpěliví k těm, kteří dělají jen pomalé pokroky. Potřebujeme si však uvědomit, že každý člověk je jiný, a musíme mít tedy s některými lidmi větší trpělivost.
8 Pavel řekl Timoteovi, že „Pánův otrok . . . potřebuje, být ke všem jemný, . . . s mírností poučující ty, kteří nejsou příznivě nakloněni“. (2. Tim. 2:24, 25) Týká-li se to lidí, kteří „nejsou příznivě nakloněni“, oč více bychom měli jednat mírně a taktně s těmi, kteří projevili zájem a souhlasili se studiem. To platí i na naše děti i jiné z rodiny, s nimiž studujeme.
9 Ať předkládáme dobré poselství ve svědecké službě, na dodatečných návštěvách nebo na biblických studiích, napodobujme znamenitý příklad velkého Učitele Ježíše, který sám o sobě řekl: „Jsem mírné povahy a pokorný v srdci.“ (Mat. 11:29) Měli bychom projevovat podobné vlastnosti, měli bychom být mírní a taktní při kázání i činění učedníků.