Věnovat pozornost starším lidem, kteří jsou mezi námi
1 Všichni máme křesťanskou odpovědnost brát ohled na své starší bratry a sestry. Tito naši milí se možná s přibývajícími lety setkávají s tělesnými potížemi. Kvůli těmto okolnostem, jež nemohou ovlivnit, mnozí nemohou v Jehovově službě dělat tolik co dříve. (Kaz. 12:1–6) A stejně jako my ostatní, pociťují i oni mnohé tlaky tohoto starého světa.
2 Boží slovo zdůrazňuje, že prvořadou odpovědnost za péči o starší lidi mají členové jejich rodin. (1. Tim. 5:8) A přesto i my jako jednotlivci i jako sbor musíme ‚osobě starce projevit ohled‘. — 3. Mojž. 19:32.
CO MŮŽEME DĚLAT
3 Jak Jehovova organizace roste a vytvářejí se nové sbory, dostávají se starší lidé do sborů, v nichž je málo těch, které dobře znají. Uvědomujeme si, jaké úsilí vynakládají, aby se mohli účastnit? Vítáme je a snažíme se lépe je poznat tím, že s nimi zavádíme rozhovory? Navštívili jsme je již nebo jsme je pozvali na návštěvu? Nebo udržujeme s nimi telefonicky spojení, jestliže je to vhodné? Zavoláme je nejen proto, abychom se dozvěděli, jak se jim daří, ale také abychom zjistili, zda něco pro ně můžeme udělat? Potřebují někam dopravit, něco obstarat nebo případně vypomoci i finančně? Je chvályhodné, že to někteří ve sboru dělají, ale je nás ještě více, kteří bychom mohli projevovat takový bratrský zájem? (Srovnej Lukáše 10:36, 37.) Projevovat pozornost starším lidem je přednost, na níž se můžeme podílet všichni.
4 Starší mohou sbor informovat, jestliže vyvstávají zvláštní potřeby. Každý z nás však může nabídnout starším lidem svou pomoc v tom, co jim snad připadá obtížné, nebo dokonce nemožné, aby si sami obstarali. Potřebují, aby si s nimi někdo četl nebo je vzal do služby, i když se na ní mohou podílet jen velmi nepatrně? Děláme si čas na návštěvy našich bratrů a sester, kteří jsou v pečovatelských ústavech nebo mají tělesné potíže a nemohou opustit domov? — Přísl. 3:27.
5 Jak je to předpověděno v Božím slově, jsou dnes mnozí lidé „neposlušní rodičů, nevděční, nevěrní, bez přirozené náklonnosti“. (2. Tim. 3:2, 3) Křesťané se však musejí chránit před sobeckým duchem tohoto světa. Nemůžeme být příliš zaměstnaní, abychom se nemohli těšit ze společenství se staršími lidmi, kteří jsou výborným příkladem lásky a oddanosti Jehovovi. Povzbuzují nás svou věrností, s níž navštěvují shromáždění a s níž se podílejí podle svých možností na kazatelské službě, a to zejména když si vážíme úsilí, které vynakládají.
POSTOJ KE STARŠÍM LIDEM
6 Starší lidé by nikdy neměli mít pocit, že se stávají pro sbor břemenem nebo že pro něj nemají už žádnou cenu jen proto, že je opouštějí síly a nemohou již dělat tolik, co dříve. Na druhé straně je nádherné, když vidíme, že starší lidé projevují své ocenění. Je chvályhodné, nejsou-li příliš kritičtí a nedělají si nadměrné nároky. Jejich pozitivní postoj jim pomůže, aby vytrvali ve zkouškách, které s sebou přináší přibývající věk. Chceme jako sbor i jako jednotlivci dále projevovat láskyplnou pozornost věrným starším bratrům a sestrám, kteří jsou mezi námi. — Srovnej Hebrejcům 10:32–34.