Jak učinit shromáždění poučnější
1 „Zapůsobili na mne, že se na shromážděních podíleli svými komentáři a vyhledáváním textů mladí i staří.“ Slyšel jsi již někdy, že se tak vyjádřil člověk, který poprvé navštívil shromáždění svědků Jehovových? (1. Kor. 14:25b) Mnozí z nás takové vyjádření slyšeli. A jak jsme byli v tu chvíli rádi, že taková shromáždění navštěvujeme a podílíme se na nich i svými komentáři!
2 Když se předem připravíme, mají naše komentáře větší význam a shromáždění je poučnější a přinese přítomným větší užitek. (Hebr. 10:24, 25) Mělo by vštěpovat do našich myslí a srdcí, že musíme v souladu se svou vírou konat důležité dílo. To přispěje k tomu, abychom se zlepšovali v křesťanském životě i činnosti. — Jak. 1:25.
KDYŽ SE PODÍLÍME NA PROGRAMU
3 Ve škole teokratické služby se probírají různé náměty z publikací, které pravidelně používáme v naší kazatelské službě. Ti, jimž byly takové úkoly přiděleny, mohou vnést do školy větší poučení, když předkládají hlavní myšlenky látky v praktickém rámci. To pomůže posluchačům ocenit hodnotu informací a také zjistit, jak je používat v kazatelské službě. Podobně při proslovech mohou bratři zdůrazňovat ty myšlenky, které se zvlášť hodí při vydávání svědectví v přiděleném obvodu. Ti, kdo mají úkol ze čtení Bible, mohou v úvodu, v průběhu čtení i v závěru zdůrazňovat praktickou cenu některých myšlenek. Tak může škola jistě přinést větší poučení všem přítomným.
4 Snad jsme požádáni, abychom se podíleli na demonstracích při služebním shromáždění. K tomu je nezbytně nutná příprava. Vše, co říkáme, by mělo být dobře slyšet. (Srovnej 1. Korinťanům 14:9.) Když se podílíme na demonstracích, musíme být vždy obráceni tváří k posluchačům. Ukazujeme-li tedy partnerovi obsah publikace, musí být vidět, o jakou publikaci se jedná, a i výraz našeho obličeje.
KDYŽ JSI POSLUCHAČ
5 I jako posluchači můžeme přispívat k tomu, aby shromáždění bylo poučnější, když opravdu dáváme pozor. (1. Tim. 4:16; Hebr. 2:1) Všichni se musíme učit naslouchat tak, aby naše mysl nebloudila. Velice rozptyluje šeptání se sousedy. Kdybychom zbytečně šoupali židlemi nebo chodili na záchod, rovněž bychom neměli ze shromáždění ten největší užitek a ještě bychom rušili druhé.
6 Máme-li malé děti, které jsou neklidné, posadíme se tak, abychom rušili co nejméně. Když jsou děti neposlušné nebo dělají hluk, měli by je rodiče vyvést z místnosti. Jinak budou stále narušovat soustředění druhých, kteří se snaží věnovat shromáždění pozornost. — Přísl. 22:6, 15.
7 Budeme-li se snažit, aby shromáždění byla poučnější pro nás i pro druhé, všem nám to přispěje k duchovnímu růstu. Pak bude možné o nás říci jako o křesťanech v Tesalonice, že ‚neobyčejně roste naše víra a vzrůstá láska každého, i nás všech navzájem‘. — 2. Tes. 1:3.