Chovejme se způsobem hodným dobré zprávy
1 Jsme svědkové Jehovovi, a proto chceme dělat čest Jehovovu jménu. Víme, že naše chování, mluva, zevnějšek a oblékání mohou mít vliv na to, jak druzí lidé pohlížejí na pravé uctívání. A to platí především na našich shromážděních. Chceme si být jisti, že všechno, co se na shromážděních děje a říká, je hodné dobré zprávy a je to Jehovovi ke cti. (Fil. 2:4)
2 Mnohé společenské normy oblékání a úpravy zevnějšku jsou pro křesťany nepřijatelné. Ale služebníci dobré zprávy musí na tyto věci pečlivě dbát. V časopise Strážná věž č. 20 z roku 1989 bylo na stranách 21 a 22 napsáno: „Naše oblečení nemusí být drahé, ale mělo by být čisté, vkusné a skromné. I obuv bychom měli mít pěknou a v dobrém stavu. Podobně by mělo být naše tělo čisté na všech shromážděních včetně sborového studia knihy a měli bychom být upraveně a přiměřeně oblečeni.“
3 Známkou láskyplné ohleduplnosti je dochvilnost. Nepředvídané události mohou někdy způsobit, že na shromáždění nepřijdeme včas. Budeme-li však chodit na shromáždění pozdě ze zvyku, mohla by to být známka neúcty k účelu shromáždění a také známka nedostatku ohleduplnosti, protože budeme ostatní rušit. Ti, kdo opakovaně chodí pozdě, rozptylují ostatní přítomné a brání jim mít z programu plný užitek. Dochvilnost ukazuje, že bereme ohled na pocity a dobro všech přítomných.
4 Láska k našim bližním by nás měla podnítit k tomu, abychom se snažili během programu nerušit. Šeptání, jedení, žvýkání, šustění papírky a zbytečné odchody na toaletu mohou odvádět pozornost přítomných a zlehčovat Jehovovo místo uctívání. Je nevhodné, aby někdo během programu vyřizoval sborové záležitosti, pokud to není nějaká naléhavá věc, kvůli které bratři nemohou sedět na svých místech. Jinak by měli všichni bratři sedět a poslouchat, aby oni i jejich rodiny měli z programu užitek. Pro nevhodné chování není v sále Království místo, protože ‚láska se nechová neslušně‘. (1. Kor. 13:4, 5; Gal. 6:10)
5 Jehova je chválen také tehdy, když se na shromáždění dobře chovají naše děti. Velmi důležité je, aby rodiče na děti bedlivě dohlíželi. Měli by děti povzbuzovat k tomu, aby programu naslouchaly a aby se ho aktivně účastnily. Mnoho rodičů, kteří mají malé děti, si vybírá místa, odkud mohou snadno odejít ze sálu a postarat se o potřeby svých dětí, aniž příliš ruší ostatní.
6 Pavel nás nabádal: „Chovejte [se] způsobem hodným dobré zprávy.“ (Fil. 1:27) Vynasnažme se tedy, abychom se na shromážděních chovali způsobně a brali ohled na ostatní přítomné. Když se o to budou snažit všichni, bude probíhat „vzájemná výměna povzbuzení, aby každý byl povzbuzen vírou druhého“. (Řím. 1:12)