Buďte spokojeni s tím, co máte
1 Písmo nás vybízí, abychom se po hmotné stránce starali o svou domácnost, ale to neznamená, že by se tato činnost měla stát naším hlavním životním cílem. Na prvním místě musí být duchovní věci. (Mat. 6:33; 1. Tim. 5:8) Najít v této oblasti náležitou vyrovnanost je však v těchto ‚kritických časech, s nimiž je těžké se vyrovnat‘, náročný úkol. (2. Tim. 3:1) Co nám v tom pomůže?
2 Přijměte názor Bible: Boží slovo nás upozorňuje, že honba za bohatstvím může vést k duchovní zkáze. (Kaz. 5:10; Mat. 13:22; 1. Tim. 6:9, 10) V této naléhavé době by bylo velmi nebezpečné, kdyby se kdokoli z nás nechal svým zaměstnáním nebo finančními zájmy pohltit, takže by duchovní činnosti — účast na shromážděních, studium a službu — odsunul na druhé místo ve svém životě. (Luk. 21:34–36) Bible naopak dává radu: „Máme-li ... obživu a čím se přikrýt, budeme s tím spokojeni.“ (1. Tim. 6:7, 8)
3 Od křesťanů se samozřejmě neočekává, že se sami rozhodnou žít v chudobě. Tato rada nám však pomáhá rozlišit, co v hmotném ohledu opravdu nezbytně potřebujeme — tedy takové jídlo, oblečení a přístřeší, které je v místě, kde žijeme, dostatečné. Pokud tyto věci máme, neměli bychom se stále honit za vyšší životní úrovní. Když přemýšlíme, zda si máme něco pořídit nebo zda máme přijmout další práci, měli bychom si položit otázku: ‚Je to opravdu nezbytné?‘ Uděláme-li to, pomůže nám to jednat v souladu s touto inspirovanou radou: „Ať je váš způsob života oproštěn od lásky k penězům, zatímco jste spokojeni s přítomnými věcmi.“ (Hebr. 13:5)
4 Jestliže důvěřujeme v Jehovu, požehná nám. (Přísl. 3:5, 6) Musíme sice tvrdě pracovat, abychom měli na věci, které každý den potřebujeme, avšak svůj život soustřeďujeme na jiné věci. Ať už máme málo nebo hodně, spoléháme se na to, že Jehova naše potřeby uspokojí. (Fil. 4:11–13) Díky tomu pociťujeme spokojenost a těšíme se z mnoha dalších požehnání.
5 Napodobujte víru druhých: Jedna matka, která sama vychovávala svou dceru v pravdě, si postupně zjednodušovala svůj život. Ačkoli v domě, kde žila, měla pohodlí, přestěhovala se do menšího domu a později do bytu. Díky tomu mohla začít pracovat na kratší úvazek a věnovat tak více času službě. Když dcera dospěla a vdala se, matka odešla do předčasného důchodu, ačkoli se tím opět snížil její příjem. Nyní tato sestra slouží už sedm let jako pravidelná průkopnice a vůbec nelituje obětí, které v hmotném ohledu přinesla, když dala zájmy Království na první místo ve svém životě.
6 Jistý starší se svou manželkou byli mnoho let v průkopnické službě a při tom vychovávali tři děti. Jako rodina se naučili být spokojeni s tím, že mají to, co potřebují, a nehoní se za tím, po čem touží. Bratr vzpomíná: „Museli jsme si zjednodušit život. Někdy to sice bylo obtížné, ale Jehova nám vždy poskytl to, co jsme potřebovali. ... Když vidím, že naše rodina dává duchovní zájmy na první místo, vím, že všechno je tak, jak má být, a jsem spokojený.“ Jeho manželka dodává: „Když vidím, že se můj manžel plně věnuje duchovním věcem, v hloubi srdce cítím uspokojení.“ Také děti jsou rády, že se rodiče rozhodli sloužit Jehovovi celodobě.
7 Všem těm, kdo se rozhodnou jít po cestě zbožné oddanosti a neusilovat o hmotné věci, Bible slibuje bohaté požehnání jak nyní, tak v budoucnosti. (1. Tim. 4:8)