Projevovat víru svou spokojeností
1 Spokojenost ve světě, který je naplněný nespokojeností, vyžaduje silnou víru. Většina lidí není spokojena s tím co mají. Chtějí víc, bez ohledu na to, za jakou cenu. (Kaz. 5:10, 12b; 1. Tim. 6:9) Satan se snaží podporovat v nás hmotařské sklony a pokouší nás věcmi, které jsou ‚žádoucí pro oči‘. (1. Jana 2:16) Tak to také udělal v zahradě Edenu, a zapůsobilo to. Podobné úklady používá i dnes, aby podvedl ty, kteří nejsou obezřetní.
2 Abychom se ubránili satanovým úskokům, musíme projevovat víru svou spokojeností s tím, co máme. Ježíš učil své učedníky, aby se modlili ke svému Otci „o náš chléb pro tento den“. (Mat. 6:11) Jsme-li spokojeni s jeho opatřeními, neděláme si žádné úzkostlivé starosti a klademe zájmy království na první místo. Kdybychom usilovali o hmotné věci, odporovalo by to našemu tvrzení, že zájmy království stojí u nás v popředí. (Mat. 6:33) Ježíš varoval, abychom si neukládali „poklady na zemi“. Vyzýval nás, abychom si zachovávali prosté oko a zaměřili je jen na jednu věc, a sice na konání Boží vůle.
KLÁST KRÁLOVSTVÍ NA PRVNÍ MÍSTO
3 Když jsme poznali pravdu, museli jsme udělat ve svém životě změny. Nyní musíme být rozhodnuti, že budeme stále klást zájmy království na první místo. Nechtěli bychom lpět na hmotném majetku tak, jako bohatý mladý předák. Ptal se Ježíše: „Co mám udělat, abych zdědil věčný život?“ Nebyl však ochoten udělat změny, které mu Ježíš doporučil, a zarmouceně odešel. (Mat. 19:16–22; Luk. 18:18–23) My však rádi činíme tyto změny. Když jsme se nyní vydali správným směrem, je naším úkolem, abychom stále kladli království na první místo ve svém životě. Je správné a potřebné pracovat, abychom si opatřili „živobytí a něco na sebe“. Satan však má takovou metodu, že přiměje člověka, aby se stále více zabýval hmotnými věcmi, a to způsobí, že zájmy království jsou zasunuty do pozadí. Můžeme se vyhnout satanovým lstivým léčkám tím, že jsme spokojeni s tím, co máme, a nedovolíme, aby nás svedla láska k penězům. — 1. Tim. 6:7–10.
4 Stejně jako apoštol Pavel získáváme mnohá požehnání, jestliže je ústředním bodem našeho života křesťanská služba. Tvrdě pracoval a povzbuzoval své spolukřesťany, aby to dělali také tak. (1. Tes. 2:9; 2. Tes. 3:7–12) Stále přemýšlel o tom, jak by mohl podporovat kázání království, a přesto projevovat láskyplný zájem o duchovní blaho všech ve sboru. (1. Tes. 2:7, 8) Také my bychom se měli zajímat o rozšiřování dobrého poselství a o potřeby druhých. Spokojenost přichází s poznáním, že děláme to, co Jehova od nás chce.
DĚLAT TO CO MŮŽEME
5 Někteří z nás mohou věnovat kazatelské službě více než druzí. Nemůžeme však soudit druhé podle vlastní situace. Každý jednotlivec má jiné okolnosti. Musí se brát v úvahu věk, zdraví a rodinné odpovědnosti. Neměli bychom tedy kritizovat druhé, ale naše víra by nás měla podněcovat k tomu, abychom pracovali na vlastním zlepšování a sloužili Bohu v plné míře, jak nám to dovolí naše okolnosti. Takový postoj nebude působit nespokojenost ani nebude odrazovat druhé.
6 Jehova nás velice zaměstnává v díle království. Starší knihy nám mohou velmi pomoci, když je půjčíme zájemcům. Když půjčujeme literaturu, můžeme mít největší úspěch, jestliže s ní budeme dobře seznámeni. Buďme nadšeni poselstvím, které kniha obsahuje, protože víme, že může pomoci upřímně smýšlejícím lidem, aby rozvíjeli zájem o Boží království.
7 Naše silná víra v Jehovova zaslíbení nás podněcuje, abychom se podíleli na oznamování dobrého poselství. Jděme vpřed se spokojeností a s důvěrou, že nám Jehova požehná úspěchem, budeme-li s věrnou oddaností konat jeho vůli.