Poznámka pod čarou

Slovo bylo bohem: Nebo „Slovo bylo božské [nebo ‚jako Bůh‘]“. Jan na tomto místě charakterizuje „Slovo“ (řec. ho logos; viz studijní poznámka „Slovo“ k tomuto verši), tedy Ježíše Krista. Důvodem, proč Jan říká, že „Slovo“ bylo „bohem; jako Bůh; božské; božskou bytostí“, je jeho významné postavení. Jedná se totiž o prvorozeného Božího Syna, prostřednictvím kterého Bůh stvořil všechno ostatní. Mnoho překladatelů upřednostňuje znění „Slovo bylo Bůh“, a tak ho ztotožňují s Všemohoucím Bohem. Jsou ale dobré důvody, proč věřit, že Jan nechtěl říct, že „Slovo“ bylo Všemohoucím Bohem. Za prvé, předchozí část věty i následující věta jasně uvádějí, že „Slovo“ bylo „u Boha“. Za druhé, v řeckém textu se v prvním a druhém verši třikrát vyskytuje slovo theos. V prvním a třetím výskytu před ním stojí určitý člen, kdežto ve druhém výskytu žádný člen není. Hodně odborníků se shoduje, že nepřítomnost určitého členu ve druhém výskytu slova theos je podstatná. Když je v tomto kontextu před slovem theos určitý člen, označuje tento výraz Všemohoucího Boha. Když zde ale před slovem theos člen není, stává se popisem a ukazuje na podstatu nebo povahu „Slova“. Mnoho anglických, francouzských a německých překladů Bible proto uvádí podobné znění této pasáže jako Překlad nového světa a vyjadřuje myšlenku, že „Slovo“ bylo „bohem; božské; božskou bytostí; božské podstaty; jako Bůh“. Toto znění podporují i starověké překlady Janova evangelia do sahidského a bohairského dialektu koptštiny, které pocházejí zřejmě ze třetího a čtvrtého století n. l. První výskyt slova theos v Jan 1:1 překládají jinak než druhý výskyt. Ukazují, že se jedná o charakteristiku „Slova“, tedy že se „Slovo“ podstatou podobá Bohu, ale s jeho Otcem, Všemohoucím Bohem, ho neztotožňují. V souladu s tím se v Kol 2:9 o Kristu píše, že v něm je „celá plnost božské podstaty“. A podle 2Pe 1:4 se dokonce i Kristovi spoludědici stanou „podílníky na božské přirozenosti“. Za třetí, v Septuagintě se řecké slovo theos obvykle používá jako ekvivalent hebrejských slov ʼel a ʼelohim, která se překládají jako „Bůh“ nebo „bůh“. Má se za to, že jejich základní význam je „mocný; silný“. Těmito hebrejskými slovy je v Bibli označen Všemohoucí Bůh, jiní bohové i lidé. (Viz studijní poznámka k Jan 10:34.) Když je „Slovo“ nazváno „bohem“ neboli „mocným“ nebo „silným“, je to v souladu s proroctvím u Iz 9:6, kde se píše, že Mesiáš bude nazván „Silný [Mocný] bůh“ (ne „Všemohoucí Bůh“) a že bude „Věčný otec“ všech, kteří budou mít čest žít jako jeho poddaní. Splní se to díky horlivosti jeho Otce, Jehovy, Boha vojsk. (Iz 9:7)

Slovo: Nebo „Logos“. Řec. ho logos. Zde je tento výraz použitý jako titul, stejně jako v Jan 1:14 a Zj 19:13. Jan ukazuje, že tento titul patří Ježíšovi. Ježíš byl takto označován během své předlidské existence, kdy byl duchovní bytostí, během své pozemské služby, kdy byl dokonalým člověkem, i po svém vyvýšení do nebe. Ježíš byl Boží mluvčí. Bůh ho používal, když chtěl předat informace a pokyny svým dalším duchovním synům a také lidem. Můžeme se proto domnívat, že když se v Bibli píše o tom, jak v době před Ježíšovým příchodem na zem Bůh mluvil s lidmi, nemluvil s nimi přímo on, ale komunikoval s nimi prostřednictvím „Slova“, svého andělského mluvčího. (1Mo 16:7–11; 22:11; 31:11; 2Mo 3:2–5; Sd 2:1–4; 6:11, 12; 13:3)