mwbr18 10 Vypsané odkazy k Pracovnímu sešitu
5.–11. listopadu
POKLADY Z BOŽÍHO SLOVA | JAN 20, 21
„Miluješ mě víc než tyto zde?“
nwtsty studijní poznámky k Jan 21:15, 17
Ježíš řekl Šimonu Petrovi: Tento rozhovor mezi Ježíšem a Petrem se odehrál krátce potom, co Petr Ježíše třikrát zapřel. Ježíš se Petra třikrát zeptal na to, co k němu cítí, takže se „Petr ... zarmoutil“. (Jan 21:17) Ve zprávě v Jan 21:15–17 jsou dvě odlišná řecká slovesa: agapao, přeložené jako milovat, a fileo, přeložené jako mít náklonnost. Ježíš se Petra dvakrát zeptal: „Miluješ mě?“ V obou případech Petr upřímně souhlasil, že k Ježíšovi má náklonnost. Nakonec se Ježíš zeptal: „Máš ke mně náklonnost?“ A Petr znovu prohlásil, že ano. Pokaždé když Petr potvrdil, že má Ježíše rád, Ježíš zdůraznil, že tato láska a náklonnost by Petra měly podnítit k tomu, aby v duchovním smyslu sytil a pásl Ježíšovy učedníky, o kterých Ježíš mluvil jako o beráncích nebo také ovečkách. (Jan 21:16, 17; 1Pe 5:1–3) Ježíš Petrovi umožnil, aby mu třikrát potvrdil svoji lásku, a pak mu svěřil odpovědnost pečovat o ovce. Tímto způsobem Ježíš rozptýlil jakékoli pochybnosti o tom, jestli Petrovi odpustil, že ho třikrát zapřel.
miluješ mě víc než tyto zde?: Z hlediska řecké gramatiky je možné slova „víc než tyto zde“ chápat různými způsoby. Někteří učenci dávají přednost významu „Miluješ mě víc, než miluješ tyto ostatní učedníky?“ nebo „Miluješ mě víc, než mě milují tito učedníci?“. Význam této věty je ale nejspíš „Miluješ mě víc než tyto věci?“, tedy než ulovené ryby nebo věci spojené s rybářskou živností. Takže myšlenka obsažená v tomto verši je podle všeho: Miluješ mě víc než hmotné věci nebo svou práci? Pokud ano, syť mé beránky. Vzhledem k Petrově minulosti by tato otázka byla namístě. I když byl Petr jedním z prvních Ježíšových učedníků (Jan 1:35–42), nezačal Ježíše ihned následovat naplno, ale vrátil se k rybaření. O několik měsíců později Ježíš Petrovi řekl, ať svoji časově náročnou práci vymění za to, že se stane rybářem lidí. (Mt 4:18–20; Lk 5:1–11) Ale krátce po Ježíšově smrti se Petr znovu začal věnovat rybolovu a další apoštolové se k němu přidali. (Jan 21:2, 3) Zdá se tedy pravděpodobné, že Ježíš těmito slovy Petrovi zdůrazňuje, že je zapotřebí udělat zásadní rozhodnutí: Buď pro něj bude nejdůležitější rybářská živnost, kterou symbolizovala hromada ryb před nimi, nebo pro něj bude prioritou práce duchovního pastýře Ježíšových beránků neboli následovníků. (Jan 21:4–8)
potřetí: Petr svého Pána třikrát zapřel a Ježíš mu teď dal příležitost třikrát potvrdit, co k němu cítí. Když to Petr udělal, Ježíš mu řekl, aby tuto lásku a náklonnost dal najevo tím, že služba Bohu pro něj bude důležitější než cokoli jiného. Spolu s dalšími bratry v odpovědném postavení měl Petr sytit, posilovat a pást stádo Ježíšových věrných následovníků. Tito následovníci byli sice pomazaní, ale přesto potřebovali duchovní pokrm. (Lk 22:32)
Hledání duchovních drahokamů
nwtsty studijní poznámka k Jan 20:17
Přestaň se mě držet: Řecké sloveso haptomai může znamenat buď „dotknout se“, nebo „držet se; chytit se pevně“. Některé překlady tato Ježíšova slova překládají jako „nedotýkej se mě“. Ježíš se ale neohradil proti tomu, že se ho Marie Magdaléna dotkla. Nevadilo mu totiž, že jiné ženy, které ho viděly po vzkříšení, ho „uchopily ... za nohy“. (Mt 28:9) Zdá se, že Marie Magdaléna se bála, že se Ježíš chystá vystoupit do nebe. Tolik si přála být se svým Pánem, že se Ježíše pevně držela, protože ho nechtěla nechat odejít. Aby ji ujistil, že ještě neodchází, řekl jí, ať se ho přestane držet a jde za jeho učedníky a oznámí jim zprávu o jeho vzkříšení.
nwtsty studijní poznámka k Jan 20:28
Můj Pane a můj Bože!: Někteří odborníci považují toto zvolání za vyjádření údivu pronesené k Ježíšovi, ale ve skutečnosti adresované Bohu, jeho Otci. Jiní znalci tvrdí, že z původního řeckého textu jednoznačně vyplývá, že tato slova byla určená Ježíšovi. I kdyby to tak bylo, vyjádření „můj Pane a můj Bože“ nejlépe pochopíme, když vezmeme v úvahu ostatní části inspirovaných Písem. Jelikož zpráva ukazuje, že předtím Ježíš svým učedníkům vzkázal „vystupuji ke svému Otci a vašemu Otci a ke svému Bohu a vašemu Bohu“, není žádný důvod domnívat se, že Tomáš považoval Ježíše za Všemohoucího Boha. (Jan 20:17) Tomáš také slyšel, jak se Ježíš modlí ke svému Otci a mluví o něm jako o „jediném pravém Bohu“. (Jan 17:1–3) Tomáš tedy mohl oslovit Ježíše „můj Bože“ z těchto důvodů: Považoval Ježíše za boha, ačkoli ne za Všemohoucího Boha. (Viz studijní poznámky k Jan 1:1.a) Nebo je možné, že Ježíše oslovil způsobem, kterým Boží služebníci oslovovali anděly poslané od Jehovy, jak se o tom zmiňují Hebrejská písma. Tomáš znal zprávy, ve kterých jednotlivci, někdy i pisatelé Bible, mluvili s andělem nebo o něm, jako by to byl Bůh Jehova. (Srovnej s 1Mo 16:7–11, 13; 18:1–5, 22–33; 32:24–30; Sd 6:11–15; 13:20–22.) V tomto smyslu tedy možná Tomáš nazval Ježíše „můj Bože“, protože ho považoval za zástupce a mluvčího pravého Boha.
Názor, že se slova „pán“ a „bůh“ vztahují na Všemohoucího Boha, někteří zakládají na tom, že před těmito slovy je v řečtině určitý člen. V tomto případě ovšem použití určitého členu může vycházet čistě z gramatických důvodů. Případy, kdy je v řečtině k oslovení použité podstatné jméno v prvním pádě s určitým členem, jsou například v Lk 12:32 a Kol 3:18–4:1. V původním řeckém textu byl určitý člen použitý před výrazy „malé stádo“, „manželky“, „manželé“, „děti“, „otcové“, „otroci“ a „páni“. Podobně byl v 1Pe 3:7 použitý určitý člen před slovem „manželé“. Pokud jde tedy o to, koho měl Tomáš na mysli, když pronesl slova v Jan 20:28, použití určitého členu nemusí být směrodatné.
[Poznámka pod čarou]
Slovo bylo bohem: Nebo „Slovo bylo božské [nebo ‚jako Bůh‘]“. Jan na tomto místě charakterizuje „Slovo“ (řec. ho logos; viz studijní poznámka „Slovo“ k tomuto verši), tedy Ježíše Krista. Důvodem, proč Jan říká, že „Slovo“ bylo „bohem; jako Bůh; božské; božskou bytostí“, je jeho významné postavení. Jedná se totiž o prvorozeného Božího Syna, prostřednictvím kterého Bůh stvořil všechno ostatní. Mnoho překladatelů upřednostňuje znění „Slovo bylo Bůh“, a tak ho ztotožňují s Všemohoucím Bohem. Jsou ale dobré důvody, proč věřit, že Jan nechtěl říct, že „Slovo“ bylo Všemohoucím Bohem. Za prvé, předchozí část věty i následující věta jasně uvádějí, že „Slovo“ bylo „u Boha“. Za druhé, v řeckém textu se v prvním a druhém verši třikrát vyskytuje slovo theos. V prvním a třetím výskytu před ním stojí určitý člen, kdežto ve druhém výskytu žádný člen není. Hodně odborníků se shoduje, že nepřítomnost určitého členu ve druhém výskytu slova theos je podstatná. Když je v tomto kontextu před slovem theos určitý člen, označuje tento výraz Všemohoucího Boha. Když zde ale před slovem theos člen není, stává se popisem a ukazuje na podstatu nebo povahu „Slova“. Mnoho anglických, francouzských a německých překladů Bible proto uvádí podobné znění této pasáže jako Překlad nového světa a vyjadřuje myšlenku, že „Slovo“ bylo „bohem; božské; božskou bytostí; božské podstaty; jako Bůh“. Toto znění podporují i starověké překlady Janova evangelia do sahidského a bohairského dialektu koptštiny, které pocházejí zřejmě ze třetího a čtvrtého století n. l. První výskyt slova theos v Jan 1:1 překládají jinak než druhý výskyt. Ukazují, že se jedná o charakteristiku „Slova“, tedy že se „Slovo“ podstatou podobá Bohu, ale s jeho Otcem, Všemohoucím Bohem, ho neztotožňují. V souladu s tím se v Kol 2:9 o Kristu píše, že v něm je „celá plnost božské podstaty“. A podle 2Pe 1:4 se dokonce i Kristovi spoludědici stanou „podílníky na božské přirozenosti“. Za třetí, v Septuagintě se řecké slovo theos obvykle používá jako ekvivalent hebrejských slov ʼel a ʼelohim, která se překládají jako „Bůh“ nebo „bůh“. Má se za to, že jejich základní význam je „mocný; silný“. Těmito hebrejskými slovy je v Bibli označen Všemohoucí Bůh, jiní bohové i lidé. (Viz studijní poznámka k Jan 10:34.) Když je „Slovo“ nazváno „bohem“ neboli „mocným“ nebo „silným“, je to v souladu s proroctvím u Iz 9:6, kde se píše, že Mesiáš bude nazván „Silný [Mocný] bůh“ (ne „Všemohoucí Bůh“) a že bude „Věčný otec“ všech, kteří budou mít čest žít jako jeho poddaní. Splní se to díky horlivosti jeho Otce, Jehovy, Boha vojsk. (Iz 9:7)
Slovo: Nebo „Logos“. Řec. ho logos. Zde je tento výraz použitý jako titul, stejně jako v Jan 1:14 a Zj 19:13. Jan ukazuje, že tento titul patří Ježíšovi. Ježíš byl takto označován během své předlidské existence, kdy byl duchovní bytostí, během své pozemské služby, kdy byl dokonalým člověkem, i po svém vyvýšení do nebe. Ježíš byl Boží mluvčí. Bůh ho používal, když chtěl předat informace a pokyny svým dalším duchovním synům a také lidem. Můžeme se proto domnívat, že když se v Bibli píše o tom, jak v době před Ježíšovým příchodem na zem Bůh mluvil s lidmi, nemluvil s nimi přímo on, ale komunikoval s nimi prostřednictvím „Slova“, svého andělského mluvčího. (1Mo 16:7–11; 22:11; 31:11; 2Mo 3:2–5; Sd 2:1–4; 6:11, 12; 13:3)