11 A Naamatita Cofar+ přistoupil k tomu, aby odpověděl a řekl:
2 „Zůstane množství slov nezodpověděno
nebo bude pouhý chlubil v právu?
3 Dají se muži umlčet tvým prázdným povídáním
a budeš se vysmívat, aniž [tě] někdo přísně napomene?+
4 Říkáš také: ‚Mé poučení+ je ryzí
a skutečně jsem se prokázal [jako] čistý v tvých očích.‘+
5 Ach, kdyby jen přesto promluvil sám Bůh
a otevřel vůči tobě své rty!+
6 Pak by ti pověděl tajemství moudrosti,
vždyť věci praktické moudrosti jsou rozmanité.
Poznal bys také, že Bůh dovoluje, aby bylo pro tebe zapomenuto něco z tvého provinění.+
7 Můžeš odhalit hluboké Boží věci+
nebo můžeš odhalit nejzazší mez Všemohoucího?
8 Je to vyšší než nebe. Co můžeš dokázat?
Je to hlubší než šeol.+ Co můžeš poznat?
9 Má to míru delší než země
a širší než moře.
10 Jestliže on postoupí a [někoho] vydá
a svolá soud, kdo mu pak může odolat?
11 On totiž dobře zná muže, kteří nejsou opravdoví.+
Když vidí to, co ubližuje, neprojeví také pozornost?
12 I muž s dutou hlavou získá dobrou pohnutku,
jakmile se oslí zebra narodí jako člověk.
13 Jestliže sám skutečně připravíš své srdce
a vskutku k němu rozestřeš dlaně,+
14 jestliže máš v ruce to, co ubližuje, daleko to odlož,
a ať v tvých stanech nebydlí žádná nespravedlnost.
15 Pak totiž pozvedneš svůj obličej bez vady+
a jistě budeš upevněn a nebudeš se bát.
16 Vždyť ty — ty zapomeneš i na těžkosti;
jako na vody, jež odtekly, budeš na [ně] vzpomínat.
17 A jasněji než poledne vyvstane trvání [tvého] života;+
tma se stane podobnou ránu.+
18 A zcela jistě budeš důvěřovat, protože existuje naděje;
a jistě se pečlivě rozhlédneš — ulehneš v bezpečí.+
19 A vskutku se natáhneš, a nikdo [tebou] nezachvěje
a mnoho lidí tě jistě vlídně naladí;+
20 a oči ničemných, ty selžou;+
a jistě jim zanikne místo k útěku+
a jejich naděje bude [poslední] vydechnutí duše.“+