Ezekiel
9 A přistoupil k tomu, aby mi silným hlasem volal do uší a říkal: „Nechte přijít blíž ty, kdo věnují svou pozornost městu, každého s jeho zbraní v ruce, aby ničili!“
2 A pohleďme, směrem od horní+ brány obrácené k severu přicházelo šest mužů,* každý se svou zbraní k rozbíjení v ruce; a mezi nimi byl jeden muž* oděný plátnem+ s kalamářem* tajemníka u boků, a přistoupili k tomu, aby přišli a postavili se vedle měděného oltáře.+
3 A pokud jde o slávu BOHA* Izraele,+ ta byla vyzdvižena od cherubínů,*+ nad nimiž byla, k prahu domu,+ a začal volat na muže,* který byl oděn plátnem+ a u jehož boků byl kalamář tajemníka. 4 A Jehova přikročil k tomu, aby mu řekl: „Projdi středem města, středem Jeruzaléma, a uděláš označení* na čele lidí, kteří vzdychají a sténají+ nad všemi odpornými věcmi, které se dějí uprostřed něho.“+
5 A těm [ostatním] řekl mně do uší: „Projděte městem za ním a bijte. Ať vaše oko nelituje, a nepociťujte soucit.+ 6 Starce, mladého muže a pannu a děťátko a ženy+ byste měli vybít — až do zhouby. Ale nepřibližujte se k nikomu, na kom je označení;+ a měli byste začít od mé svatyně.“+ A tak začali od starců,* kteří byli před domem.+ 7 A dále jim řekl: „Poskvrňte dům a naplňte nádvoří zabitými.+ Jděte!“ A vyšli a bili ve městě.
8 A zatímco bili a já jsem zůstal, stalo se, že jsem přistoupil k tomu, abych padl na tvář+ a volal a říkal: „Běda,+ Svrchovaný Pane Jehovo! Zničíš všechny zbývající z Izraele, zatímco vyléváš svůj vztek na Jeruzalém?“+
9 Řekl mi tedy: „Provinění izraelského a judského domu+ je velmi, velmi veliké+ a země je naplněna krveprolitím*+ a město je plné pokřivenosti;+ vždyť řekli: ‚Jehova opustil zemi*+ a Jehova nevidí.‘*+ 10 A také pokud jde o mne, mé oko nebude litovat+ ani neprojevím soucit.+ Jejich cestu jistě přivedu na jejich vlastní hlavu.“+
11 A pohleďme, ten muž* oděný plátnem, u jehož boků byl kalamář,* přinášel zpět slovo a říkal: „Učinil jsem, právě jak jsi mi přikázal.“+