Ezekiel
7 A Jehovovo slovo ke mně dále přicházelo a říkalo: 2 „A pokud jde o tebe, synu člověka, tak řekl Svrchovaný Pán Jehova izraelské půdě: ‚Konec, [jistý] konec přišel na čtyři nejzazší konce* země.*+ 3 Nyní na tebe* [přišel] konec,+ a já pošlu svůj hněv proti tobě a budu tě soudit podle tvých cest+ a přivedu na tebe všechny tvé odporné věci. 4 A mé oko tě nebude litovat+ ani nepocítím soucit, protože na tebe přivedu tvé vlastní cesty a uprostřed tebe se ocitnou tvé vlastní odporné věci;+ a budete muset poznat, že já jsem Jehova.‘+
5 Tak řekl Svrchovaný Pán Jehova: ‚Neštěstí, ojedinělé neštěstí, pohleď, přichází.+ 6 Ano, přijde konec.+ Ten konec přijde; probudí se pro tebe.* Pohleď, přichází.+ 7 Přijde k tobě* věnec,* obyvateli země,* čas přijde, ten den je blízko.+ Je zmatek, a ne křik hor.
8 Nyní na tebe záhy vyleji svůj vztek+ a skoncuji se svým hněvem proti tobě+ a budu tě soudit podle tvých cest+ a přivedu na tebe všechny tvé odporné věci. 9 Ani mé oko nebude litovat+ ani nepocítím soucit.+ Podle tvých cest [to] na tebe přivedu a tvé vlastní odporné věci se ocitnou přímo uprostřed tebe;+ a budete muset poznat, že já jsem Jehova, který tluče.*+
10 Pohleď, den! Pohleď, přichází!+ Věnec vyšel.+ Hůl rozkvetla.+ Opovážlivost vyrašila.+ 11 Násilí se pozvedlo v hůl ničemnosti.+ Není to z nich ani to není z jejich jmění; a není to z nich samotných, ani v nich není žádná vznešenost.* 12 Musí přijít čas, musí nadejít den. Pokud jde o kupujícího, ten ať se neraduje;+ a pokud jde o prodávajícího, ten ať netruchlí, neboť proti celému jeho zástupu je rozhorlení. 13 Vždyť prodávající se nevrátí k tomu, co bylo prodáno, zatímco jejich život je ještě mezi živými; vidění je totiž pro celý jeho zástup. Nikdo se nevrátí a kvůli svému vlastnímu provinění nebudou vlastnit každý* svůj život.
14 Zatroubili na trubku+ a každý se připravoval, ale nikdo nejde do bitvy, protože mé rozhorlení je proti celému zástupu.+ 15 Venku je meč+ a uvnitř je mor a hlad.+ Kdokoli je na poli, zemře mečem, a kdokoli je ve městě, toho pohltí hlad a mor.+ 16 A ti z nich, kdo unikají, jistě uniknou+ a stanou se na horách podobnými holubicím z údolí,+ z nichž všichni úpí, každý ve svém vlastním provinění. 17 Pokud jde o všechny ruce, ty klesají;+ a pokud jde o všechna kolena, z těch neustále kape voda.*+ 18 A přepásali se pytlovinou+ a přikrylo je třesení;+ a na všech obličejích je hanba+ a na všech jejich hlavách je lysina.+
19 Své stříbro, to vyházejí do ulic a jejich vlastní zlato se stane něčím odpuzujícím. Ani jejich stříbro, ani jejich zlato je nebudou schopny osvobodit v den Jehovova rozlícení.+ Nenasytí své duše a nenaplní svá střeva, neboť se to stalo kamenem klopýtání, který působí jejich provinění.+ 20 A okrasa něčí ozdoby — někdo ji dal jako důvod k pýše; a udělali s ní* své odporné sochy,+ své ohavnosti.+ Proto jim to učiním odpuzující věcí.+ 21 A dám to do ruky cizích lidí k vydrancování a ničemným země za kořist,+ a oni to jistě znesvětí.
22 A budu muset od nich odvrátit svůj obličej,+ a oni skutečně znesvětí mé skryté místo* a opravdu do něj* přijdou lupiči a znesvětí je.+
23 Udělej řetěz,*+ neboť země* se naplnila zakrvaveným soudem*+ a město se naplnilo násilím.+ 24 A přivedu nejhorší z národů+ a jistě vezmou do vlastnictví jejich domy,+ a způsobím, že přestane pýcha silných,+ a jejich svatyně budou znesvěceny.+ 25 Přijde mučivá úzkost a jistě budou hledat pokoj, ale žádný nebude.+ 26 Přijde strast za strastí+ a vyskytne se zpráva za zprávou a lid bude skutečně hledat vidění od proroka,+ a u kněze zanikne zákon a u starších mužů rada.+ 27 Král bude truchlit;+ i náčelník se obleče do zpustošení,+ a ruce lidu země,* ty budou rozrušeny. Budu s nimi jednat podle jejich cesty+ a budu je soudit jejich soudy;+ a budou muset poznat, že já jsem Jehova.‘“+