Daniel
9 V prvním roce Dareia,+ syna Ahasvera* ze semene Médů,+ který byl učiněn králem nad královstvím Chaldejců;+ 2 v prvním roce jeho vládnutí jsem já, Daniel, podle knih rozpoznal počet let, o nichž přišlo slovo Jehovovo* k proroku Jeremjášovi,+ aby se naplnila zpustošení Jeruzaléma,+ [totiž] sedmdesát let.+ 3 A přistoupil jsem k tomu, abych zaměřil svůj obličej+ k Jehovovi,* [pravému] Bohu,* abych [ho] hledal s modlitbou+ a se snažnými prosbami, s postem a pytlovinou a popelem.+ 4 A začal jsem se modlit k Jehovovi, svému Bohu, a vyznávat a říkat:+
„Ach Jehovo,* [pravý] Bože,* Velký+ a Vzbuzující bázeň, jenž dodržuje smlouvu+ a milující laskavost*+ k těm, kdo ho milují, a k těm, kdo dodržují jeho přikázání;+ 5 hřešili jsme+ a křivdili jsme a jednali jsme ničemně a bouřili se;+ a odbočovalo se od tvých přikázání a od tvých soudcovských rozhodnutí.+ 6 A nenaslouchali jsme tvým sluhům prorokům,+ kteří mluvili k našim králům, našim knížatům a našim praotcům a ke všemu lidu země* v tvém jménu.+ 7 Tobě, Jehovo,* patří spravedlnost, ale nám hanba obličeje jako tento den,+ mužům* z Judy a obyvatelům Jeruzaléma a všem z Izraele, těm blízko a těm daleko ve všech zemích, do nichž jsi je rozehnal za jejich nevěrnost, s níž proti tobě jednali.+
8 Jehovo,* nám patří hanba obličeje, našim králům, našim knížatům a našim praotcům, protože jsme hřešili proti tobě.+ 9 Jehovovi,* našemu Bohu,* patří [projevy] milosrdenství+ a skutky odpouštění,+ neboť jsme se proti němu vzbouřili.+ 10 A neposlouchali jsme* hlas Jehovy, našeho Boha, tím, že bychom chodili v jeho zákonech, které nám předložil rukou svých sluhů proroků.+ 11 A všichni ti z Izraele překročili tvůj zákon a odbočilo se neposlušností [vůči] tvému hlasu,+ takže jsi na nás vylil kletbu a složenou přísahu,+ jež je zapsána v zákoně Mojžíše, sluhy [pravého] Boha, neboť jsme zhřešili proti Němu.* 12 A přistoupil k tomu, aby provedl svá slova, jež mluvil proti nám+ a proti našim soudcům, kteří nás soudili,+ tím, že na nás přivedl velké neštěstí, takové, že pod celými nebesy nebylo učiněno to, co bylo učiněno v Jeruzalémě.+ 13 Právě jak je napsáno v Mojžíšově zákoně,+ všechno to neštěstí — přišlo to na nás+ a neobměkčili jsme obličej Jehovy, našeho Boha,* tím, že bychom se obrátili zpět od svého provinění+ a že bychom projevili pochopení tvé opravdovosti.+
14 A Jehova zůstával bdělý k neštěstí a nakonec je na nás přivedl,+ neboť Jehova, náš Bůh, je spravedlivý ve všech svých dílech, která udělal; a my jsme neposlouchali* jeho hlas.+
15 A nyní, Jehovo,* náš Bože, ty, který jsi vyvedl svůj lid z egyptské země silnou rukou+ a přistoupil jsi k tomu, aby sis udělal jméno jako v tento den,+ hřešili jsme,+ jednali jsme ničemně. 16 Jehovo,* kéž se, prosím, podle všech tvých skutků spravedlnosti+ obrátí tvůj hněv a tvůj vztek zpět od tvého města Jeruzaléma, tvé svaté hory;+ vždyť kvůli našim hříchům a kvůli provinění našich praotců+ je Jeruzalém a tvůj lid předmětem pohany všem okolo nás.+ 17 A naslouchej teď, náš Bože,* modlitbě svého sluhy a jeho snažným prosbám a způsob, aby tvůj obličej zazářil+ na tvou svatyni, která je zpustlá,+ kvůli Jehovovi.* 18 Nakloň své ucho, můj Bože, a slyš.+ Otevři přece oči a podívej se na naše zpustošené poměry a město, které bylo nazváno tvým jménem;*+ vždyť nenecháváme své snažné prosby před tebe padat podle svých spravedlivých skutků,+ ale podle mnohých [projevů] tvého milosrdenství.+ 19 Jehovo,* slyš přece.+ Jehovo,* odpusť přece.+ Jehovo,* věnuj přece pozornost a jednej.+ Neotálej+ sám kvůli sobě, můj Bože, vždyť nad tvým městem a nad tvým lidem bylo vzýváno tvé vlastní jméno.“+
20 Zatímco jsem ještě mluvil a modlil se a vyznával svůj hřích+ a hřích svého lidu, Izraele,+ a nechával jsem svou žádost o přízeň ohledně svaté hory+ mého Boha padat před Jehovu, svého Boha, 21 a [zatímco] jsem ještě mluvil v modlitbě, tu ke mně přicházel v čase večerního obětního daru+ muž* Gabriel,*+ kterého jsem viděl ve vidění na začátku,+ zemdlený únavou.* 22 A přistoupil k tomu, aby předal porozumění a mluvil se mnou a říkal:
„Danieli, vyšel jsem nyní, abych ti dal pochopení s porozuměním.+ 23 Na začátku tvých snažných proseb vyšlo slovo, a sám jsem přišel podat zprávu, protože jsi někdo velmi žádoucí.+ Uvažuj+ tedy o té záležitosti a měj porozumění viděnému.
24 Je sedmdesát týdnů,* jež byly určeny* nad tvým lidem+ a nad tvým svatým městem,+ aby byl ukončen přestupek+ a skoncovalo se s hříchem+ a aby bylo vykonáno smíření* za provinění+ a aby byla uvedena spravedlnost na neurčité časy+ a aby byla vtištěna pečeť+ na* vidění a proroka* a aby byla pomazána Svatá svatých.*+ 25 A měl bys vědět a mít pochopení, [že] od vyjití slova,+ aby byl obnoven a znovu postaven Jeruzalém,+ do Vůdce+ Mesiáše*+ bude sedm týdnů, také šedesát dva týdny.+ Vrátí se a skutečně bude znovu postaven s veřejným prostranstvím a příkopem, ale v tísni časů.
26 A po těch šedesáti dvou týdnech bude Mesiáš* odříznut,+ s ničím* pro sebe sama.+
A město a svaté místo+ zničí lid vůdce, který přichází.+ A konec toho* bude záplavou. A až do konce bude válka; o čem je rozhodnuto, jsou zpustošení.+
27 A pro mnohé* bude udržovat smlouvu+ v platnosti* jeden týden;+ a v polovině týdne způsobí, že přestane oběť a obětní dar.+
A na křídle* ohavností bude ten, kdo působí zpustošení;+ a až do záhuby se právě to, o čem je rozhodnuto, bude vylévat* také na toho, jenž je zpustošený.“*+