Zachovej rovnováhu — Jak?

Kenneth působil mnoho let jako vedoucí v jedné velké stavební společnosti, a pak náhle ztratil zaměstnání. Nyní se pokouší zavést si vlastní společnost a někdy musí pracovat mimořádně dlouho. „Je to napětí,“ připouští, když se snaží dosáhnout rovnováhy ve svém rodinném životě, obchodních záležitostech a v odpovědnostech ve sboru.

David se snaží vyrovnat se s novým způsobem života a s tím, že se mu právě narodilo děcko. Řadu let pracoval v kanceláři v městě New Yorku, a pak se se svou malou rodinou přestěhoval na venkov, kde se snaží naučit se nějakému řemeslu a přitom slouží jako křesťanský starší a služebník v průkopnické službě (zvěstovatel království plným časem).

Bill pracuje již několik let na tom, aby snížil své výdaje a mohl působit jako průkopník, což dělají už jeho dvě děti. Ale nyní již několik měsíců trávil většinu svého času prací na místním novém sále království. Opět se mu nahromadily účty. Zamyšleně říká: „Zdá se, že se mi průkopnická práce stále ztrácí v dálce. Je to skličující.“

Tito muži a jejich rodiny, podobně jako svědkové Jehovovi všude, bojují, aby si v těchto „posledních dnech“, kdy jsou ‚kritické časy, s nimiž je těžké se vyrovnat‘, zachovali duchovní rovnováhu. (2. Tim. 3:1) Připadají ti problémy těchto křesťanů známé?

Tlak obchodního podnikání

Apoštol Pavel varoval, že v těchto „posledních dnech“ budou lidé „milovat sami sebe, budou. . . nepřístupní jakékoli dohodě,. . . zrádci“. (2. Tim. 3:1–4) Křesťané v obchodním světě mohou potvrdit pravdivost těchto slov. Jeden svědek naříká: „Nikdy jsem to neviděl tak špatné. Lidé jsou nerozumní, nemůžeš se jim zavděčit, a nechtějí platit účty.“ Za takových okolností je obtížné zachovat si duchovní rovnováhu.

Chceme-li si zachovat rovnováhu, nutně potřebujeme osobní kázeň. Jeden křesťanský obchodník řekl: „Kdykoli jsem v pokušení koupit si něco, co nepotřebuji, nebo přijmout práci, kterou nepotřebuji, vždy se zarazím připomínkou: Žij jednoduše. . . Někdy na sebe musím jít tvrdě, ale podařilo se mi snížit výdaje a vyvarovat se rozsáhlých obchodních závazků, které mohou sice vypadat atraktivně, ale svázaly by mě a příliš by mě učinily závislým na jednotlivém zákazníkovi.“

Úspěch v obchodním světě vyžaduje rozhodnost a průbojnost. Ale dej pozor. Žádný Bohu oddaný služebník Jehovův si nemůže dovolit přehlížet výslovné varování v 1. Timoteovi 6:9, 10: „Ti, kteří jsou rozhodnuti zbohatnout, upadají do pokušení a léčky a do mnoha nesmyslných a škodlivých žádostí, které vrhají lidi do zničení a zkázy. Láska k penězům je totiž kořenem škodlivých věcí všeho druhu a tím, že někteří o tuto lásku usilovali, byli odvedeni od víry a celí se probodali mnoha bolestmi.“

Je tak snadné připustit, aby hmotařské smýšlení světa postupně změnilo tvou definici „úspěchu“, takže se už nespokojíš jen s tím, aby ses staral o potřeby své rodiny. Definice úspěchu může pro tebe brzo znamenat, že máš být větší než tvůj hlavní konkurent, nebo že ho máš vůbec v obchodním světě znemožnit. Nenápadně se mohou rozleptat tvé dobré pohnutky, a aniž si to snad uvědomíš, ‚jsi rozhodnut zbohatnout‘. Tak jsi ztratil svou duchovní rovnováhu.

Stejně může nepozorné křesťany nenápadně přemoci „láska k penězům“. Bible uznává, že „peníze jsou pro ochranu“, ale také varuje před „podvodnou mocí bohatství“. (Kaz. 7:12; Mat. 13:22) Křesťan, který se zabývá obchodním podnikáním, by si mohl snadno pomyslet: ‚Kdybych tak měl jen trochu víc peněz, jen abych měl nějakou ochranu před nejistotou dnešního obchodního světa.‘ Ale peníze se mohou stát cílem samy o sobě. Je nutné pronajmout si větší kancelář, „aby se působilo na zákazníky“, a je nutné opatřit nová zařízení, „aby se získala větší práce“. Ale jak přibývá účtů, tak přibývá i tlaku, který působí na neopatrného člověka a nutí jej pracovat stále víc, přičemž zanedbává duchovní věci a ztrácí křesťanskou rovnováhu.

Je nutné dát pozor zejména na určité velké obchodní organizace, které vykořisťují nic netušící lidi, když jim slibují bohatství za pouhých několik hodin práce v týdnu. Někteří upřímní jednotlivci byli svedeni k názoru, že budou moci brzy žít pohodlně při částečném pracovním úvazku a že budou moci „dokonce pracovat jako průkopníci“ a sloužit jako zvěstovatelé království plným časem. Takové obchodní podnikání může vést k tomu, že se některý křesťan snaží získat i jiné spoluvěřící do obchodní organizace té společnosti.

K takovým spekulativním podnikům většinou patří prodejní schůzky, kde se pěstuje „láska k penězům“, když se „úspěšní“ obchodníci pyšní svými diamantovými prsteny a chlubí se novými auty. Můžeš si představit apoštola Pavla, že by seděl v takovém publiku a tleskal by takovému představení? Naléhal by na spolukřestany, aby pro něj prodávali výrobky, přičemž by je snad dokonce nesprávně vybízel, aby to činili přímo na místě, kde se koná shromáždění? (Fil. 3:7–9) Křesťané, kteří mají co dělat s takovými organizacemi, živí hmotařské žádosti, a přitom mohou také snadno zjistit, že se z jejich života vytrácí činnost ve sboru. Týdenní prodejní semináře nahradí sborová shromáždění; velká shromáždění fanoušků a prodejní shromáždění nahradí sjezdy Božího lidu, a světská společnost nahradí duchovně zdravé společenství. Taková drastická ztráta duchovní rovnováhy má tragické důsledky!

Zachovat si rovnováhu

Hmotařství ovšem není jedinou překážkou, chceme-li si zachovat duchovní rovnováhu. Mnohé by se dalo říci o problémech, jež vznikají tehdy, jestliže věnujeme nevyváženou pozornost zálibám a zábavám, a také o tom, jak škodlivé účinky na rovnováhu křesťanů může mít svět, který je posedlý sexem. Jak si může křesťan zachovat duchovní rovnováhu uprostřed tolika tlaků dnešního života?

Je užitečné srovnat si duchovní rovnováhu s rovnováhou tělesnou. Malé děti neudrží rovnováhu, a závratě jsou často průvodním jevem nemoci. Podobně i lidé, kteří jsou duchovně nezralí nebo duchovně nemocní, postrádají duchovní rovnováhu. V nebezpečném, kluzkém terénu může ztratit rovnováhu i zdravý, zralý člověk. Stejně se musí i duchovně zdravý, zralý křesťan stále vyhýbat „nebezpečné půdě“, a nesmí považovat svou duchovní rovnováhu za něco samozřejmého.

Ti, kteří se někdy pokusili získat rovnováhu na jízdním kole, které stojí, si také uvědomí, jak je při udržování rovnováhy nutný pohyb vpřed. Tato myšlenka je velice důležitá, protože v posledních letech někteří nesprávně užívali nebo nesprávně chápali výraz „duchovní rovnováha“. Říkali: „Nevěnuj tolik času kazatelské službě.“ „Buď víc doma se svou rodinou. Buď vyrovnaný!“ Někteří se řídili takovou nesprávnou radou a zpomalili pohyb kupředu, což jim duchovně ublížilo, protože padli za oběť touze uspokojovat svá vlastní přání. — 2. Petra 2:3; 3:11, 12.

Křesťanská rovnováha rozhodně neznamená, že bychom ze sebe měli složit mučednický kůl Ježíše Krista! (Luk. 9:23–25) Takové nevěrné jednání by mohlo ve skutečnosti vést k tomu, že bychom o Ježíše klopýtli, což by rozhodně nebyl projev rovnováhy. — Mat. 11:6.

O rovnováze, kterou potřebují služebníci Jehovy Boha, se mluví v knize Přísloví, kde čteme: „Moudrost je prvořadá věc. Získej moudrost; a se vším, co získáš, získej porozumění. Když půjdeš, tvůj krok nebude tísněn, poběžíš-li, neklopýtneš. Chop se kázně; nepolevuj. Bedlivě ji střež, vždyť ona sama je tvůj život.“ — Přísl. 4:7, 12, 13.

Moudrost, porozumění a sebekázeň jsou základní předpoklady k zachování duchovní rovnováhy. Získáme je pravidelným a pečlivým studiem Božího slova a tím, že věci, jež jsme se naučili, uplatňujeme. „Jehova sám. . . dává moudrost,“ říká jedno inspirované přísloví. „Z jeho úst je poznání a rozlišovací schopnost. A pro přímé bude jako poklad chovat praktickou moudrost; pro ty, kteří chodí v ryzosti, je štítem.“ — Přísl. 2:6, 7.

K moudrosti patří praktické uplatňování poznání. Většina křesťanů, kteří ztrácejí duchovní rovnováhu, se dostává do tohoto stavu proto, že neuplatňují to, co vědí o nebezpečí hmotařství nebo uspokojování vlastních žádostí nebo dokonce o samospravedlivosti. (Přísl. 3:5–7) Především je moudré pracovat na uplatňování toho, co víš o svých slabostech, abys odvrátil duchovní těžkosti. Jeden starší připouští: „Na rovnováze musím pracovat mimořádně tvrdě, protože vím, že mě může uchvátit jedna myšlenka a že jsem povahou poněkud extrémní. Snadno se mi stane, že mě zaujme nejdřív jedna věc a pak jiná, přičemž zanedbávám své ostatní povinnosti.“

Při udržování rovnováhy působí na všechny křesťany neocenitelným vlivem naši duchovní bratři a sestry. Často mohou rozeznat dříve než my sami, že nás něco duchovně odvádí. Jak důležité je v takové chvíli, abychom pokorně přijali radu. Bohužel je pravdivý také opak: „Ten, kdo se odlučuje, bude hledat vlastní sobeckou tužbu; vybuchne proti vší praktické moudrosti.“ (Přísl. 18:1) Proto se neodlučuj od ostatních věřících a ochotně přijímej zdravé biblické rady.

Zachovej si duchovní rovnováhu

Zde jsou tedy některé základní podmínky k zachování duchovní rovnováhy. 1. Zůstaň duchovně zdravý, pěstuj moudrost, porozumění a sebeovládání. 2. Vyvaruj se nebezpečného duchovního terénu, jako je lstivá léčka hmotařství. 3. Uvědomuj si svá slabá a nevyrovnaná místa a pracuj na nich. 4. Nepolevuj v kazatelské službě, ale zachovávej si v Jehovově službě pohyb kupředu. 5. Pokorně přijímej rady od Boží organizace a od těch, jichž používá. 6. Neodděluj se od křesťanského sboru.

V těchto kritických dobách se může zdát, že je těžké zachovávat dobrou duchovní rovnováhu, ale nepřestávej se o to snažit. Jako svědkové Jehovovi máme být napodobiteli Boha, jehož vrcholné a svaté vlastnosti jsou v dokonalé rovnováze. (Ef. 5:1; Zjev. 4:8) Pokud nás bude upřímná láska k Jehovovi Bohu podněcovat, abychom jej dále napodobovali, a pokud budeme přijímat od svých spoluvěřících a od Jehovovy organizace pomoc, kterou potřebujeme, můžeme si zachovat duchovní rovnováhu.