Zasvěcení a jeho symbol

1. Jak může být znamení něčí totožnosti dobrou věcí, jako tomu bylo v případě upřímných Židů před zničením Jeruzaléma v roce 607 př. n. l.?

ZNAMENÍ nebo symbol něčí totožnosti či úředního postavení může být dobrá, ba nutná věc. Když měl být například v roce 607 př. n. l. zničen Jeruzalém, byl vyslán symbolický „muž“, aby označil čela Izraelitů s upřímným srdcem a tak je ochránil před pobitím. Jen málo lidí, kteří byli rozhořčeni nad ‚odpornými věcmi, které se děly‘ uprostřed toho, co mělo být Božím svatým městem, bylo označeno pro záchranu. — Ezechiel 9:1–7.

2. Jaké prostředky k určení totožnosti se probírají ve Zjevení, 7. kapitola, a jaký mají vztah k záchraně?

² Dnes má celý svět postihnout „velké soužení“. Zjevení 7:1–8 nám tedy říká, že „čtyři andělé“, postavení na čtyřech rozích země, mají příkaz zadržovat čtyři větry, aby nevály a nezpůsobily vrcholně ničivou bouři neboli „soužení“, dokud pevně stanovený počet Božích vyvolených neobdrží pečeť na čela. Ponechává to rovněž čas „velkému zástupu“, aby se očistil „v Beránkově krvi“ a tak byl označen jako ten, kdo si zaslouží přežít toto „velké soužení“. — Zjevení 7:9–14; Matouš 24:21, 22.

3, 4. Co připomínal ‚symbol zasvěcení‘ na turbanu židovského velekněze?

³ Ve starověkém Izraeli bylo ustanoveno kněžstvo. Mojžíš splnil Jehovův podrobný příkaz a dal zhotovit zvláštní oděv pro velekněze. O turbanu je psáno: „Udělali růžici z čistého zlata jako symbol [znamení] jejich svatého zasvěcení a napsali na ni jakoby rytinu na pečeti: ‚Svaté PÁNU‘ [‚posvěcení Jehovovi‘, „Jeruzalémská bible“] a přivázali k ní fialovou stužku, aby ji upevnili nahoru na turban.“a — 2. Mojž. 39:30, 31; 29:6; 3. Mojž. 8:9, „Nová anglická bible“, „Překlad NS“.

⁴ Tento ‚symbol zasvěcení‘ měl veleknězi a všem pozorovatelům připomínat, že velekněz byl „posvěcen“ neboli Bohem zasvěcen svaté službě ve prospěch zasvěceného lidu. Se svými spoluknězi se měl ujímat vedení v poučování lidu a v předkládání přijatelných obětí na usmíření hříchu, což jim mělo pomáhat žít v souladu s jejich zasvěcením Bohu. To mělo přispívat ke svatému zasvěcenému postavení národa; byli totiž varováni, že opustí-li Jehovu, on na oplátku opustí je a nechá je na pospas jejich nepřátelům. — 5. Mojž. 28:15, 25, 63.

5. Třebaže se dnes žádný Žid, který se jmenuje Kohen, nemůže ztotožnit s áronským veleknězem, proč není naše situace beznadějná?

⁵ Tragické dějiny Izraelitů jsou plné neštěstí, která utrpěli v důsledku toho, že se odvrátili od Božích přikázání a od své zasvěcené služby Bohu. Po druhém zničení Jeruzaléma a jeho chrámu v roce 70 n. l. zmizel velekněz se symbolem zasvěcení na svém turbanu ze scény. Dnes nemůže žádný Žid s příjmením Kohen (totiž „kněz“) prokázat, že je izraelským veleknězem. Je tedy naše situace beznadějná? Ne! Vždyť čteme o oslaveném Božím Synu: „Vždyť takový velekněz jako on byl pro nás vhodný; věrně oddaný, bezelstný, neposkvrněný, oddělený od hříšníků, a stal se vyšším než nebesa. . . obětoval sám sebe.“ — Žid. 7:26, 27.

6, 7. Narodil se Ježíš v kněžském kmeni Izraele? Jak se tedy mohl stát veleknězem?

⁶ Protože Ježíš byl Boží Syn, nepotřeboval být příslušníkem kmene Levi ani kněžské rodiny Áronovy, aby se stal Božím knězem. To se mohlo stát zázračným opatřením Jehovy Boha. Král David byl Božím duchem inspirován, aby prorokoval o tomto skvělém potomku, který měl být vyšší než jeho královští předkové: „Jehovův výrok mému Pánu zní: ‚Seď na mé pravici, dokud nepoložím tvé nepřátele jako podnož tvým nohám.‘ Prut své síly vyšle Jehova ze Sióna, neboť řekne: ‚Jdi a podmaňuj uprostřed svých nepřátel!‘ Tvůj lid se dobrovolně nabídne v den tvé vojenské síly. V lesku svatosti [v svatém hávu], z lůna svítání máš svůj zástup mladých mužů jako krůpěje rosy. Jehova přísahal (a nepocítí lítost): ‚Ty jsi kněz na neurčitý čas podle způsobu Melchisedechova!‘ “ — Žalm 110:1–4.

⁷ Až do dnešního dne tedy zůstává oslavený Ježíš Kristus královským veleknězem, vyšším než přední kněží starověkého Izraele s jejich hmotným symbolem zasvěcení. Je v úřadě ne proto, že by byl levitským knězem, ale pro přísahu Jehovy Boha.

SYMBOL PRO TY, KTEŘÍ SE ‚DOBROVOLNĚ NABÍZEJÍ‘

8. Proč je nyní den Kristovy vojenské síly“ a jak v tomto ohledu postupují ti, kteří se dobrovolně nabízejí?

⁸ Učedníci onoho královského velekněze, Krista Ježíše, se nyní ‚dobrovolně nabízejí‘ v den jeho „vojenské síly“. Zasvěcují neboli oddávají se Jehovovi Bohu ve jménu tohoto královského velekněze a podstupují křest ve vodě jako symbol tohoto zasvěcení. To jsou ti, kteří doplňují počet osob jež musí být konečně zapečetěny před vypuknutím „velkého soužení“. Spolu se svými druhy z „velkého zástupu“ se ‚dobrovolné nabízejí‘ právě tak, jako krůpěje rosy, když přinášejí lidem Boží osvěžující zprávu o záchraně. — Zjevení 7:2–4, 9, 10, 14.

9. Jakou radu dává Pavel pomazaným křesťanům v dopise Římanům 12:1, 2?

⁹ Když psal apoštol Pavel před 1 900 lety učedníkům, řekl: „Proto vás tedy, bratři, skrze Boží slitování snažně prosím, abyste předkládali svá těla jako živou, svatou, Bohu přijatelnou oběť, jako svatou službu se svou silou rozumu. A přestaňte se utvářet podle tohoto systému věcí, ale přetvářejte se přeměnou své mysli, abyste se sami přesvědčili, co je dobrá a přijatelná a dokonalá Boží vůle.“ — Řím. 12:1, 2.

10, 11. a) Po jakém rozboru následuje Pavlova prosba ke křesťanům z pohanů v Římě? b) Proč bylo toto opatření výrazem velikého slitování ze strany Boha?

¹⁰ Výše zmíněná prosba bezprostředně následuje za Pavlovou řečí o symbolickém olivovníku. Jako větve zahradního olivovníku byl zasvěcený izraelský národ přirozeným potomkem Božího „přítele“ Abraháma. Jako takoví měli přednostní právo stát se „Abrahámovým semenem“ podle zaslíbení, které mu bylo učiněno. (1. Mojžíšova 12:3; 22:17, 18; Galatským 3:16, 29; Jakub 2:23) Jen ostatek přirozených Židů však přijal Ježíše jako Mesiáše a byl jím přenesen ze stavu přirozeného semene pozemského Abraháma do stavu duchovního semene většího Abraháma Jehovy. (Římanům 11:5, 7) Ostatní byli osekáni jako „ratolesti“ odseknuti. Aby je nahradil, obrátil se Bůh k Nežidům neboli jakoby k symbolickému planému olivovníku, aby vyčlenil dostatek „ratolestí“, které by narouboval na duchovní zahradní olivovník. Ten se má skládat ze 144 000 ratolestí zakořeněných ve větším Abrahámovi Jehovovi Bohu, zdroji všech požehnání. — Římanům 11:13–33; Zjevení 14:1.

¹¹ Byl to tedy výraz velikého slitování ze strany Boha, když se tito Římané a všichni ostatní neobřezaní Nežidé stali částí duchovního Abrahámova semene, aby bylo všem rodinám na zemi požehnáno prostřednictvím Božího království. (Efezským 2:12; Galatským 3:26–29) To však od nich vyžadovalo obětavý způsob života. Byla to však jediná přednost, jakou tehdy Bůh předkládal lidským tvorům, a byla to velice výjimečná přednost! Pavel nepřekročil správné hranice, když jim napsal: „Předkládejte se Bohu jako oživení z mrtvých, a také své údy předkládejte Bohu jako zbraně spravedlnosti. Hřích totiž nesmí nad vámi panovat, protože nejste pod zákonem [mojžíšovským Zákonem], ale pod nezaslouženou laskavostí.“ — Řím. 6:13, 14.

12. Co to zahrnuje, když je duchem pomazaným učedníkům Ježíše Krista řečeno, aby se ‚předkládali Bohu jako oživení z mrtvých‘?

¹² I když Pavel psal těm, kteří již byli zasvěcenými křesťany, „svatými“, nepřehlédl, co učinili nejprve, když zasvěcovali své životy. Říká: „Předkládejte se Bohu jako oživení z mrtvých.“ Musí však žít podle tohoto zasvěcení, musí žít tímto obětavým způsobem. Kdyby se to nedělo, byli by odseknuti jako náhradní ratolesti i oni. (Řím. 1:7; 11:21, 22) Tato slova napsaná pod inspirací měli navíc číst budoucí učedníci Ježíše Krista a ta slova jim měla být silným povzbuzením, aby učinili všechny potřebné kroky a vstoupili do tohoto zasvěceného, pokřtěného vztahu k Bohu a zůstávali v něm. Aby si zachovali svůj zasvěcený vztah k Bohu, jakmile jednou vznikl, budou muset ustavičně bojovat, aby přetvářeli své tělesné údy ve zbraně spravedlnosti a nepodřizovali se panování hříchu. Tak budou projevovat poslušnost Ježíšových slov: „Chce-li někdo jít za mnou, ať se zřekne sám sebe a vezme svůj mučednický kůl a neustále mě následuje.“ — Matouš 16:24.

„VELKÝ ZÁSTUP“ SYMBOLIZUJE SVÉ ZASVĚCENÍ

13. Sluší se, aby ti, kteří mají pozemskou naději, se zasvěcovali Bohu a symbolizovali to křtem ve vodě?

¹³ Dnes se po celé zemi připojuje ke kázání dobré zvěsti o království více než 2 300 000 osob a ohromná většina z nich symbolizovala křtem ve vodě své zasvěcení. Při každoroční oslavě Pánovy večeře přijímá symbolický chléb a víno méně než 10 000 osob, jež tím vyznávají, že jsou Kristovými učedníky s nebeskou nadějí. Zasvěcují se však řádně i všichni ostatní a symbolizují to křtem ve vodě? Rozhodně to dělají, protože i oni musejí navázat řádný vztah k Bohu skrze Znamenitého pastýře Krista Ježíše. Jen tak přežijí „velké soužení“, které je před námi, a jako součást Boží „nové země“ získají dědictví. — 2. Petra 3:13; Zjevení 21:1–4.

14. Jaký znamenitý vztah vhodně převládá v „jednom stádu“ Znamenitého pastýře Ježíše Krista?

¹⁴ Převážná většina Jehovových oddaných, zasvěcených svědků tedy nechová žádnou nebeskou naději na spoludědictví s Ježíšem Kristem v království nahoře. Netvrdí o sobě, že jsou duchovní izraelité zplození Jehovovým duchem. Přesto se nerozlučně sdružují s ostatkem duchovních izraelitů jako členové „jednoho stáda“ pod „jedním pastýřem“, Ježíšem Kristem. (Jan 10:16) Je to od nich znamenité a biblicky správné.

15. a) Kdo kromě přirozených Židů opustil Egypt a nakonec vstoupil do Zaslíbené země? Za co tam byli pokládáni? b) Koho dnes zobrazují?

¹⁵ Učiňme to, co nám říká text v 1. Korintským 10:18: „Pohleďte na to, co je Izrael podle těla.“ Při odchodu z Egypta pod vedením Mojžíše nebyli všichni, kdo odcházeli, přirození obřezaní Židé. „Vyšla též s nimi velká smíšená společnost, i ovce a dobytek.“ (2. Mojž. 12:38) Když Izraelité vstoupili do Zaslíbené země, stali se takoví lidé „cizím usedlíkem, který je uvnitř tvých bran“. (2. Mojž. 20:10; 4. Mojž. 35:15; 3. Mojž. 19:9, 10) Tato starověká velká smíšená společnost zobrazovala dnešní „velký zástup“ „jiných ovcí“ Znamenitého pastýře Ježíše Krista. — Jan 10:14, 16; Zjev. 7:9–17.

16, 17. a) Jakým způsobem byla „velká smíšená společnost“, obrazně řečeno, pokřtěna s Izraelity? b) Kdo dnes unikl z protiobrazného Egypta a kdo utrpí zničení za podobných okolností jako u Rudého moře?

¹⁶ V Mojžíšově době sdílela „velká smíšená společnost“ podobné zkušenosti jako obřezaní Izraelité, a to včetně zázračného křtu. O tomto křtu napsal apoštol Pavel v 1. Korintským 10:1–4: „Naši předkové byli všichni pod oblakem a všichni prošli mořem a všichni byli pokřtěni v Mojžíše prostřednictvím oblaku a moře a všichni jedli týž duchovní pokrm a všichni pili týž duchovní nápoj. Pili totiž z duchovní skály, která je následovala, a ta skála znamenala Krista.“ Tak byli obrazně pokřtěni Izraelité i „velká smíšená společnost“, třebaže se doslova nenamočili.

¹⁷ Tímto zázračným křtem je Jehova Bůh svěřil Mojžíšovi jako jejich Bohem danému vůdci právě tak, jako by byli doslova v něho pokřtěni. Nebyl to však křest ve smrt jako v případě pronásledujících Egypťanů. (2. Mojž. 14:1 až 15:21) Dnes se blížíme k podobné situaci. Věrný ostatek duchovních izraelitů a „velký zástup“ jejich společníků opustili protiobrazný Egypt. (Zjevení 11:7, 8) Pochodují k novému pořádku věcí pod Kristovým tisíciletým královstvím. Větší Mojžíš, oslavený Ježíš Kristus, je vede. Pronásleduje je nepřátelský svět, který rozhodl, že nesmějí dojít do bezpečí. Protiobrazní Egypťané směřují k Božímu bitevnímu poli Har-Magedonu, kde budou pokřtěni ohněm ke zničení. Nezůstane z nich naživu žádný, který by vyprávěl tento děsivý příběh. (Zjevení 16:14–16; Matouš 3:11, 12) Jako v událostech u Rudého moře nezahrne zabíjení v Har-Magedonu nikoho z duchovního izraele ani z „velkého zástupu“ „jiných ovcí“ většího Mojžíše.

18. Jak se „velkému zástupu“ povede podobně jako „velké smíšené společnosti“ po odchodu z Egypta pod vedením Mojžíše?

¹⁸ Věrní z „velkého zástupu“ se neloudají vzadu, netouží vrátit se do protiobrazného Egypta postiženého pohromami, k faraónovi, satanu ďáblu. Své tváře obracejí kupředu a stále se drží ostatku duchovních izraelitů jako „jedno stádo“. (Jan 10:16) Stejně jako „velká smíšená společnost“ přežila přechod Rudým mořem, tak se členové novodobého „velkého zástupu“ ocitnou na březích záchrany po „válce velkého dne Boha všemohoucího“.

19. Odkdy se zejména ti, kdo dnes tvoří „velký zástup“, podrobují křtu ve vodě a jak očistili svou totožnost, aby přinášeli čisté uctívání Bohu?

¹⁹ Zejména od roku 1935 se ti, kteří tvoří „velký zástup“, podrobují křtu ve vodě, aby symbolizovali bezvýhradné zasvěcení se Bohu skrze většího Mojžíše Ježíše Krista. Vyprali roucha své totožnosti a „vybílili je v Beránkově krvi“, v krvi většího Mojžíše. (Zjevení 7:9–14) Přinášejí čisté uctívání Bohu.

20. Kde uctívá „velký zástup“ Jehovu a jak to bylo předpovězeno u Zachariáše 8:20–23?

²⁰ Tento „velký zástup“ čistých ctitelů je v Božím duchovním chrámu dnem i nocí. (Zjevení 7:15–17) Byli předobrazeni těmi, které předem viděl prorok Zachariáš, jak uctívají v Jehovově chrámu v Jeruzalémě po jeho obnovení v roce 537 př. n. l., když byli Izraelité propuštěni z Babylóna. Čteme o tom u Zachariáše 8:20–23:

„Tak řekl Jehova vojsk: ‚Ještě se stane, že přijdou národy a obyvatelé mnoha měst; a obyvatelé jednoho města jisté půjdou k těm z druhého a řeknou: „Pojďte vážně, abychom obměkčili Jehovův obličej a hledali Jehovu vojsk. Já sám půjdu také.“ A mnoho lidí a mocných národů přijde skutečně do Jeruzaléma hledat Jehovu vojsk a obměkčit Jehovův obličej.‘

Tak řekl Jehova vojsk: ‚Bude v těch dnech, že deset mužů z národů všech jazyků se chopí, ano, skutečně se chopí sukně muže, který je Žid, a řeknou: „Půjdeme s vámi, protože jsme slyšeli, že Bůh je s vámi.“ ‘ “

21. Jakým způsobem se „velký zástup“ ‚chopil sukně muže, který je Žid‘? Proč má naději přežít „velké soužení“?

²¹ Postoj oněch „deseti mužů z národů všech jazyků“ mluví o oddanosti jedinému živému a pravému Bohu, Jehovovi Bohu! Dnes je mu taková oddanost přijatelná skrze největšího „Žida“, který kdy byl na zemi, jedenkrát obětovaného „Beránka“, Ježíše Krista. Věrně napodobují Ježíše tím, že se podrobují křtu ve vodě, nejen aby symbolizovali, že se dávají k dispozici, ale v jejich případě také proto, že se z celého srdce zasvěcují témuž Bohu. ‚Chopili se sukně‘ ostatku 144 000 duchovních židů a shromažďují se s tímto „lidem“ k Jeruzalému nahoře, nebeskému Jeruzalému. V jeho duchovním chrámu, představovaném ostatkem, který ještě zbývá na zemi, přinášejí „svatou službu“ nejvyššímu Bohu Jehovovi dnem i nocí. Doufají, že přežijí „velké soužení“, aby mohli pokračovat navždy v zasvěcené službě Jehovovi zde na zemi. To, že jsou řádně označeni jako bezvýhradně oddaní, zasvěcení a pokřtění Boží služebníci, jim k tomu otvírá cestu, protože jsou ujišťováni, že „Otec skutečně hledá ctitele tohoto druhu“, kteří ho uctívají „duchem a pravdou“. — Jan 4:23, 24.

Co mi brání, abych nebyl pokřtěn?

1. Ke komu byl poslán Filip?

OTÁZKU v názvu položil zbožný muž, který již měl lásku k Bohu, ale právě mu bylo objasněno „dobré poselství o Ježíši“. Byl to etiopský eunuch, který „přijel do Jeruzaléma uctívat“ jako židovský proselyta. Byl na cestě zpátky do Etiopie, aby se znovu ujal svých povinností ve vysokém postavení ve službách etiopské královny, když byl evangelista Filip veden Božím duchem, aby se k němu přiblížil.

2. Jak pomohl Filip eunuchovi porozumět proroctví?

² Filip běžel vedle kočáru a slyšel, jak si muž hlasitě čte Izaiáše. Na dotaz, zda rozumí slovům Písma o nebránícím se beránku vedeném na porážku, kterou právě četl, musel etiopský eunuch doznat, že nechápe, zda prorok mluví o sobě nebo o jiném muži. Jaká vynikající příležitost se otevřela Filipovi! „Začal tímto místem Písma a oznámil mu dobré poselství o Ježíši.“ Ano, Izaiášovo proroctví se týkalo „Beránka Božího který snímá hřích světa“! — Sk. 8:26–35; Izaiáš 53:7, 8; Jan 1:29.

3. Jak na něho zapůsobilo jeho nové porozumění?

³ Jak zapůsobil na eunucha tento zcela neočekávaný, ale skvělý obrat v jeho životě? „Jak jeli po cestě, dojeli k nějaké vodě a eunuch řekl: ‚Podívej se, voda. Co mi brání, abych byl pokřtěn?‘ “ Filip zřejmě neviděl ve způsobu života tohoto muže ani v jeho porozumění Božích předsevzetí, jež se vztahovaly k Ježíši jako Mesiáši a zachránci, nic, co by mělo oddálit jeho křest. Zastavili kočár, společně vstoupili do vody a Filip ho pokřtil na základě toho, že přijal Ježíšovu oběť na odpuštění hříchů. — Sk. 8:36–39.

A CO TY?

4. Kolik z těch, kteří jsou ve spojení se svědky Jehovovými, již učinilo krok křtu?

⁴ S Jehovovými svědky jsou dnes po celém světě spojeni mnozí, kteří se ještě nedali pokřtít na symbol své oddanosti Jehovovi. Celosvětový vrcholný počet těch, kdo se podíleli na kázání „dobrého poselství“ v roce 1981 byl 2 361 896 (z nichž asi 25 procent není ještě pokřtěno). Ale na Pánově večeři 1981 byla celková světová účast 5 987 893. To znamená, že pokřtěna není ještě ani polovina těch, kteří se účastní některých shromáždění svědků Jehovových. Je to důvod k znepokojení? Ne, spíše je to důvod k láskyplné starostlivosti. Někteří z těchto lidí jsou ve spojení již déle než několik měsíců.

5. Jak je etiopský eunuch dobrým příkladem pro ty, kteří se dosud nedali pokřtít?

⁵ Možná, že jedním z těchto dosud nepokřtěných jsi i ty, milý čtenáři. Možná, že máš dobrý důvod, proč ještě nejsi pokřtěn, ale pokud jej nemáš, zveme tě, abys pečlivě a s modlitbou uvažoval o znamenitém příkladu etiopského eunucha, který s pokřtěním neotálel. Prozkoumal vlastní mysl a srdce a zeptal se Filipa, zda mu něco brání, aby nebyl pokřtěn. Když nenašel žádný důvod k odkladu, ihned se dal pokřtít.

6. Jaké kroky by měli učinit ti, kteří cítí, že ještě potřebují čas?

⁶ Možná, žes nebyl pokřtěn, protože jsi na základě poctivého zhodnocení dospěl k závěru, že ještě nemáš dostatečné porozumění Božího slova, aby ses mohl ve svém srdci oddat Jehovovi. Abys to mohl učinit bez výhrad, chceš vědět více o Jehovovi a jeho předsevzetích. To je chvályhodné a povzbuzujeme tě, abys dál činil znamenité pokroky ve studiu a nezapomínal přitom, že čas utíká každý den. Využívej co nejlépe svých příležitostí studovat Bibli soukromě i za pomoci svědků Jehovových. (2. Tim. 3:16, 17) Vypěstuj si návyk pravidelně navštěvovat křesťanská shromáždění, kde obdržíš životně důležité poučení a potřebné spojení s ostatními křesťany, a to tě povzbudí. (Židům 10:24, 25) Když se tím budeš pilně řídit, bude to nejspíše otázkou pouhých několika měsíců, než budeš připraven symbolizovat svou oddanost křtem ve vodě. Náš nebeský Otec tě zve do tohoto velice zvláštního vztahu k němu!

7. a) Jak by mohl uvažovat ten, kdo odkládá křest? b) Jak ukazuje Ježíš, že je to nebezpečné?

⁷ Možná, že jsi jeden z těch, kteří se účastní shromáždění už několik let, ale ještě ses nerozhodl učinit kroky oddanosti a křtu. Když prozkoumáš skryté úvahy svého srdce, bylo by možné, že otálíš jenom proto, že vidíš, že žít jako křesťan by pro tebe představovalo určitá omezení? Uvažuješ tak, že když nejsi pokřtěn, nejsi vázán těmito omezeními a máš jistou „svobodu“, abys činil některé pochybné věci, dokud trvá starý systém, a doufáš, že budeš čekat až do poslední chvíle, než zaujmeš postoj pro pravé uctívání? Takové uvažování může být nebezpečné a zhoubné! Ježíš řekl: „Dávejte však na sebe pozor, aby vaše srdce nikdy nebylo obtíženo přejídáním a přílišným pitím a úzkostlivými životními starostmi a náhle by na vás v jednom okamžiku nepřišel ten den jako léčka.“ — Luk. 21:34, 35; 1. Kor. 15:33, 34; Řím. 13:11–14.

8. Jak bychom měli pohlížet na Jehovovo láskyplné pozvání, abychom se mu zasvětili?

⁸ Jestliže nepatřičně otálíš, než přijmeš Jehovovo láskyplné pozvání, abys vstoupil do jeho přízně, tím, že mu zasvětíš svůj život, může v tvém osobním případě vypršet přijatelný čas. (2. Kor. 6:1, 2; Žid. 12:25) Neváhej tedy a sáhni po daru života a přitáhni jej vděčně k sobě. Nehleď dál toužebně na lákadla tohoto systému, který brzy zanikne. Reaguj na Boží lásku, dokud máš příležitost. Bůh si sice vybírá, koho uvede do důvěrného vztahu se sebou, a stanoví omezení pro to, co lze a nelze dělat, ale čím více budeš Jehovu poznávat, tím více budeš vidět, že to, co dělá nebo požaduje, je pro tebe vždycky to nejlepší. Nepřeje si připravit tě o něco skutečně dobrého, co by ti dávalo trvalé štěstí. (Žalm 145:16, 19) Uctivý a poslušný syn považuje za naprosto přirozené, když je v přítomnosti svého pozemského otce a dává se jím poučovat. Oč více bys měl mít takový postoj vůči svému milujícímu nebeskému Otci! — Jan 14:23.

9. Jak bychom měli čelit osobním problémům?

⁹ Vedeš-li ovšem skutečnou bitvu, abys opanoval nějakou tělesnou žádost, a opravdu se celým srdcem a celou silou snažíš ji překonat, můžeš si být jistý, že Bůh ti pomůže k vítězství — ne zázračným odstraněním problému, ale pomocí svého ducha, abys ve svém životě pěstoval potřebné ovoce ducha. Také ve sboru najdeš porozumění a pomoc, když se poradíš se staršími muži. Jsou zde jako Boží opatření, aby ti pomáhali. — Galatským 5:22–24; Efezským 4:11–15.

10, 11. a) Jaký znamenitý příklad dal žalářník a jeho domácnost ve Filippech? b) Bylo třeba něčeho více než prosté víry v Ježíše, aby ‚byli zachráněni‘?

¹⁰ Neměl bys tedy otálet, ale udělat to, o čem víš, že bys měl udělat, abys potěšil Boha. Řiď se znamenitým příkladem žalářníka z Filip, který se zeptal Pavla a Sily: „Pánové, co musím dělat, abych byl zachráněn?“ Když mu řekli: „Věř v Pána Ježíše a budeš zachráněn, ty i tvá domácnost“, pak byli ‚všichni do jednoho, on i jeho lidé, bez odkladu pokřtěni‘.

¹¹ Zatímco tomuto žalářníkovi vnuklo zbožnou bázeň zemětřesení od Boha, neměli bychom dnes očekávat takové okázalé probuzení, jež by nás přivedlo k rozumu a zlomilo naši neochotu. V případě tohoto muže a jeho domácnosti je neuvedlo do zachráněného stavu jen to, že všeobecně uvěřili v Ježíše. Nebyl to ani každodenní závazek držet se křesťanského života. Ne, zpráva nám totiž říká, že Pavel a Silas „mluvili s ním, spolu se všemi v jeho domě, o Jehovově slovu“. To znamenalo dostatečné poznat Jehovu, aby nejprve dosáhli odpuštění svých hříchů na základě přijetí výkupní oběti. Ano, u nich se to vše odehrálo ve velmi krátkém čase, v jediném dni. Potom se ze srdce oddali čili zasvětili svrchovanému Pánu vesmíru, Jehovovi Bohu, a dali se na znamení toho pokřtít. Ano, žalářník se velmi „radoval s celou svou domácností nyní, když uvěřil Bohu“. — Sk. 16:25–34.

12. Měl by někdo odkládat křest pro neúplné porozumění některým bodům?

¹² Snad se držíš zpět, protože v tobě ještě zůstává nějaká pochybnost nebo otázka. Zůstává-li však nerozřešen nějaký formální bod učení, tím větší je důvod hledat odpověď v Božím slovu a neustále se modlit k Bohu, aby ti dal rozlišovací schopnost. Učiní to, když si vypěstuješ naprostou důvěru v něho. Nevloží ti do natažené ruky „kámen“ ani „hada“. (Mat. 7:7–11) Neměl by ses vymlouvat, že nemůžeš zasvětit svůj život Bohu pro několik věcí, kterým plně nerozumíš. Křesťan roste v poznání Boha a jeho předsevzetí. — Filip. 1:9–11; Žid. 6:1–3.

13. a) Co je nutné uznat ohledně malých dětí v našem středu? b) Kdy by se měl dát mladý člověk pokřtít?

¹³ A konečné se můžeš cítit příliš mladý, aby ses zasvětil s porozuměním. U mnohých to může být pravda, protože se svědky Jehovovými jsou spojeny tisíce malých dětí — a to je důvodem k naší radosti. (Mat. 19:13–15) Zatímco takové děti dorůstají k potřebné duševní i tělesné zralosti, aby na sebe mohly vzít plnou odpovědnost oddanosti a křtu, můžeme se spolehnout, že Bůh ‚označuje‘ takové děti jako „svaté“, pokud se dají vést zbožnými rodiči a poslouchají je. (1. Kor. 7:14) Ale čas nezůstává stát. Jestliže jsi reagoval, když tě rodiče vychovávali „v bázni a v Jehovově myšlenkovém usměrňování“, a pilně ses učil doma i ve sboru, přišel nyní pro tebe čas, aby ses oddal Jehovovi? Jestliže ano a pohovořil jsi o tom s rodiči a staršími ve svém sboru, povzbuzujeme tě, aby ses řídil svým rozhodnutím zasvětit svůj život Jehovovi a dát se pokřtít. — Efezským 6:1–4; 2. Timoteovi 1:5–7.

SLOUŽIT TAM, KAM TĚ JEHOVA POSTAVÍ

14. Jakých hledisek si je třeba nyní povšimnout, pokud jde o ‚žeň‘ pomazaných?

¹⁴ Když se nyní dáš pokřtít, je naděje, že tě Bůh povolá, abys byl částí Kristovy nevěsty? Soudcem je samozřejmě Bůh, a ne lidé. Neměly by o tom rozhodovat osobní city a sklony, jaké mohly být pěstovány během členství v některé sektě křesťanstva. (Řím. 8:28–30; 9:16) Důležité je pamatovat, že ‚žeň‘ pomazaných rychle spěje k svému závěru. (Srovnej Matouše 13:36–43.) Po devatenáct století existovalo jen jediné povolání, nebeské, a Jehova byl velmi vybíravý v tom, kdo bude sloužit s jeho Synem a tvořit vládu království. pozváni byli mnozí, a jen velmi málo bylo vyvolených. (Mat. 22:2, 14) Časem je dosažen předepsaný, ale omezený počet 144 000. Pak už není nikdo další pomazán svatým duchem na svědectví, že má nebeskou naději, až na vzácné případy, kdy si nevěrnost ze zbývajících ‚vyvolených‘ vynutí náhradu. — Římanům 8:16; 11:19; Zjevení 7:1–8; 14:1–5.

15, 16. a) Co se zdá zřejmé, pokud jde o ukončení nebeského povolání a shromažďování „velkého zástupu“? b) Co se zdá být v tuto pozdní hodinu logické, pokud jde o nějakou náhradu? c) Jak je však třeba pohlížet na osobní nárok na nebeské povolání?

¹⁵ Když uvažujeme, jak Jehova jednal se svým lidem během ‚období žně‘, zdá se zřejmé, že nebeské povolání bylo všeobecně dokončeno okolo roku 1935, když se plně objasnilo, že naděje „velkého zástupu“ ze Zjevení 7:9–17 je pozemská. Vše probíhalo přesně tak, jak Jehova předvídal. Jak ukazuje Zjevení 7:3, 4, mělo dojít ke konečnému ‚zapečetění‘ zbývajících z duchovního izraele. Ale během doby, krátce před „velkým soužením“, se měl objevit „velký zástup“ bez jakéhokoli omezení svého počtu. Měl si zachovat svou přirozenou naději na život na zemi, neměl se ‚narodit znovu‘ s vyhlídkou na nebeský život. — Žalm 115:16; Jan 3:1–8.

¹⁶ Pokud jde o možnost, že by se někdo v tuto pozdní hodinu ‚znovu narodil‘ jako náhradník, je pochopitelné, že velmi málo ze zbývajících pomazaných se asi vzdá svého nebeského povolání a stane se nevěrnými. Jejich řady již smrtí prořídly na pouhých několik tisíc. Stane-li se nutným někoho nahradit, koho asi Jehova povolá? Ježíš řekl o těch, které pozval, aby byli jeho apoštoly: „Vy to však jste, kteří jste se mnou vydrželi v mých zkouškách.“ (Luk. 22:28) Jehova by si logicky vybral někoho, kdo s ním byl ve spojení mnoho let a projevil vytrvalost a věrnost ve zkouškách, než toho, kdo se dal pokřtít jako Ježíšův učedník teprve nedávno a není snad ještě v mnoha ohledech prověřen. To není míněno dogmaticky ani to nemá být základem pro hodnocení, zda je tvrzení někoho oprávněné. Mělo by to jen nově připojeným pomoci, aby se vyhnuli opovážlivosti a byli si jisti způsobem, jakým s nimi Jehova nakládá.

17. Jaký vztah začíná zasvěcením a křtem a k jaké odměně vede?

¹⁷ Ať je někdo z „malého stáda“ dědiců království nebo má velkolepou naději na věčný život v dokonalosti a štěstí na zemi, takový vztah začíná tím, že se dostáváme do přízně našeho Otce Jehovy. (Luk. 12:32) A jak získáme schválené postavení před Bohem? Tím, že přijímáme poznání, projevujeme víru v Kristovu oběť, činíme pokání ze svého dosavadního života ve světě, pozitivně se obracíme, abychom konali Boží vůli, zasvěcujeme své životy Jehovovi a na znamení toho se dáváme pokřtít. Jestliže si pak zachováváme svůj drahocenný vztah k Bohu, on bude věrný v tom, že nás odmění věčným životem, nedocenitelným vlastnictvím, ať už je to v nebesích nebo ve sféře království zde na zemi. — Židům 11:6; Římanům 6:23.

18. Jak nyní probíhá dílo ‚označování‘? Jak jednotlivci ukazují, že byli ‚označeni‘ pro záchranu?

¹⁸ Dělení „ovcí“ od „kozlů“ přichází ke svému závěru. Nikdo nezůstane stranou, až Bůh přivodí „velké soužení“, aby smetlo „ty, kteří neznají Boha, a ty, kteří neposlouchají dobré poselství o našem Pánu Ježíši“. (Mat. 25:31–46; 2. Tess. 1:6–9) Do nového pořádku přežijí jen ti, kdo jsou ‚označeni‘ k záchraně. (Zjevení 7:3, 4, 9, 14; Ezechiel 9:2–6) Jak šťastní budou ti, kteří se podrobili tomuto ‚označení‘ pro přežití, protože jsou přijati do zasvěceného vztahu k Jehovovi Bohu, což symbolizovali křtem ve vodě! Ať dále vytrvávají v ryzosti na úzké cestě, která vede do života! — Mat. 7:13, 14.

Můžeš při opakování odpovědět na tyto otázky?

◆ Jaký příklad dal etiopský eunuch, když se dal pokřtít?

◆ Proč by neměl nikdo otálet s odložením lákadel tohoto systému ve prospěch přijetí Jehovova láskyplného pozvání?

◆ Jak pomůže člověku důvěra v Jehovu, když v něm ještě zůstala nějaká pochybnost či otázka?

◆ Jak by měli na oddanost a křest pohlížet mladí?

◆ Koho by mohl logicky vyvolit Jehova, kdyby bylo třeba náhrady za duchovního izraelitu?

Otázky čtenářů

● Pavel řekl, že dozorce ve sboru má být „manžel jedné manželky“. Proč to uvedl mezi požadavky pro dozorce, jestliže žádný křesťan neměl mít dvě nebo více žen?

V 1. Timoteovi 3:2 apoštol Pavel napsal: „Dozorce by tedy měl být bezúhonný, manžel jedné manželky, umírněný ve zvycích.“ Výraz „manžel jedné manželky“ znamenal, že takový muž nebyl podezříván ze sexuální špatnosti a že byl příkladem křesťanského měřítka, pokud jde o manželství.

Ježíš určil, aby se jeho učedníci drželi Božího původního manželského uspořádání, že jeden muž má mít jednu ženu. (Mat. 19:5, 6) Nikdo tedy nemohl být pokřtěn jako křesťan, dokud nepřestal s polygamií. Bylo však vhodné, že Pavel zdůraznil tuto věc ve spojitosti se staršími, protože polygamie byla mezi Židy dovolena a v zemích, kde se rozšiřovalo křesťanství, mohla převládat. Nový člověk, který se spojoval se sborem, mohl na příkladu starších vidět, že přijatelným uspořádáním pro křesťany byla monogamie, nikoli polygamie.

Ale výraz „manžel jedné manželky“ mohl znamenat více. Morální lhostejnost, která v té době převládala, byla patrná z toho, že snadno a často docházelo k rozvodům a k uzavírání nových manželství.

„Řecký a římský zákon odpovídal zkaženosti a snadno dovoloval rozvod. Proto bylo velmi běžné, že se muž a žena od sebe oddělili a uzavřeli manželství s jinými druhy, dokud jejich původní manželský druh ještě žil. Tak mohl muž mít tři žijící manželky i více; nebo to spíše byly ženy, které byly všechny postupně jeho manželkami.“ („Život a epištoly sv. Pavla“ od Conybeare a Howsona) Křesťan měl jednat jinak. Jedině v případě, že se jeho manželský druh dopustil „smilstva“ (závažné sexuální nemravnosti), byl volný, mohl se rozvést a vstoupit do manželství s někým jiným. (Mat. 5:32; 19:9) Požadavek, že starší