18. Proč ocenění pro hluboké duchovní věci samo o sobě nedokazuje, že se někdo ‚znovu narodil‘?

¹⁸ Nebo máš pocit, že tě Bůh vybral mezi 144 000 pomazaných proto, že máš upřímné ocenění pro duchovní věci, protože se ti líbí hluboké duchovní pravdy? Pak si uvědom, že velmi mnoho osob, jež netvrdí, že se ‚znovu narodili‘, jsou ‚duchovní lidé‘ v nejplnějším smyslu toho slova. (1. Korintským 2:14, 15) A nelze vůbec pochybovat o duchovní síle mužů a žen, kteří se projevovali vírou a o nichž se mluví v 11. kapitole Židům. Nikdo z nich se ‚nenarodil znovu‘. Všichni vzhlíželi k ‚lepšímu vzkříšení [k životu pod Božím královstvím]‘ zde na této zemi. — Židům 11:35.

19. a) Proč velké nadšení nutně nedokazuje, že Bůh tomuto člověku poskytl nebeskou naději? b) Co zřejmě naznačuje, že někteří možná z nedostatku skromnosti tvrdí, že mají nebeskou naději?

¹⁹ Nebo snad tak cítíš proto, že projevuješ více nadšení než někteří tvoji spolukřesťané? Ale to samo o sobě by nemohlo být rozhodující, protože apoštol Pavel čas od času považoval za nezbytné radit pomazaným křesťanům, aby brali své duchovní povinnosti vážně. (1. Korintským 11:20–22; Galatským 4:9–11) Nebo snad je to nedostatek skromnosti, který tě vede k tvrzení, že patříš k pomazaným? Zcela nedávno se vyskytli někteří lidé, kteří tvrdili, že patří k pomazaným, ale místo aby utvrzovali jednotu sboru, měli pocit, že musí mít svou vlastní biblickou studijní skupinu. Zralí křesťané, kteří se ‚znovu narodili‘, zůstávají naopak těsně spojeni s místním sborem, i když se tento sbor většinou skládá z „jiných ovcí“. (Jan 10:16) Ale to, že se někdo ‚znovu narodil‘, je osobní věc mezi Bohem a každým jednotlivým křesťanem. Nikdo nemůže v této otázce posuzovat druhého. — Římanům 14:10.

20. Vzhledem k tomu, co zde bylo uvedeno, k jakým závěrům docházíme ohledně námětu ‚narodit se znovu‘?

²⁰ K jakému závěru docházíme na základě všeho, co zde bylo řečeno? Že Jehova Bůh jedná podle práva, je spravedlivý, moudrý a milující. Má právo určit svým inteligentním tvorům jednotlivě jejich úlohy — někteří mají sloužit jeho záměru v nebesích, jiní zde na zemi. Nebeská cena není něčím, čeho je možno dosáhnout na základě osobní volby a úsilí, ani po čem by bylo možno sobecky dychtit. Je to něco tak jedinečného, že si žádný lidský tvor na to nesmí činit svévolně nárok. Je to skutečně nádherná nezasloužená laskavost, kterou Jehova Bůh uděluje malému počtu svých tvorů, v zájmu svých moudrých, spravedlivých a laskavých předsevzetí, ale ne na základě nějaké zvláštní zásluhy z jejich strany. Pouze na tyto osoby se vztahují slova ‚narodit se znovu‘. (Římanům 3:23, 24; 11:33–36) Také věčný život na rajské zemi je nevýslovnou výsadou a cílem, o který mají usilovat lidé se sklonem ke spravedlnosti. (Zjevení 21:1, 3, 4) Všechno je nezasloužená laskavost. Nikdo by neměl být tak troufalý, že by říkal Jehovovi: „Co děláš?“ — Daniel 4:35; 4:32, „KB“.

Zasvěcení — Komu? Proč?

„Ale vy jste ‚vyvolený rod, královské kněžstvo, svatý národ, [posvěcený národ, zasvěcený národ], lid pro zvláštní vlastnictví‘.“ — 1. Petra 2:9, „Překlad Nového světa“, „Jeruzalémská bible“, „Nová anglická bible“.

1, 2. a) Patřil Abraham Lincoln k nějaké církvi křesťanstva? Jak přesto označil ve svém gettysburském proslovu národ, jehož byl prezidentem? b) Jaké jednání zpochybňuje důvěru tohoto národa v Boha a jak bude vláda, jež přijde po světovém soužení, „pro lid“?

ZE VŠECH církví křesťanstva si ani jedna nemohla činit nárok na 16. prezidenta Spojených států amerických jako na svého člena. Přesto při svém proslulém gettysburském proslovu 19. listopadu 1863 pronesl tento čtenář Bible, Abraham Lincoln, tato působivá slova:

„Je tomu osmdesát sedm let, co v tomto světadíle naši otcové přivedli na svět nový národ počatý ve svobodě a zasvěcený předpokladu, že všichni lidé byli stvořeni jako sobě rovní. . . V širším smyslu však nemůžeme zasvětit — nemůžeme posvětit — nemůžeme učinit svatou tuto půdu. Stateční muži, žijící i zemřelí, kteří zde bojovali, ji posvětili daleko více, než aby naše síla mohla něco přidat nebo ubrat. . . My žijící bychom se zde spíše měli zasvětit nedokončené práci, kterou ti, kdo zde bojovali, až doposud tak ušlechtile prováděli. Ano, spíše bychom se zde měli zasvětit velikému úkolu, který zůstává před námi. . .“

² Od onoho památného proslovu na národním hřbitově v Gettysburgu v Pennsylvánii se Spojené státy zpronevěřily prohlášení, jež stojí na jejich dolarové bankovce: „V Boha důvěřujeme“. Bez ohledu na to, jak se jí prezident nebo kteříkoli jiní upřímní Američané zasvěcovali, „vláda lidu pro lid“ „sejde se světa“. „Pro lid“ to naštěstí nebude žádná trvalá pohroma, protože bude následovat svrchovaná královská vláda Boha prostřednictvím jeho jmenovaného Krále Ježíše Krista. Ta přinese požehnání obyvatelům země, včetně území, které je americkým světadílem.

3, 4. a) Jaký „národ“ pak vystoupí do popředí? b) Z jakých Jehovových slov určených Izraeli citoval Petr vzhledem k tomuto novému „národu“?

³ Pak vystoupí do popředí nový národ. Jaký národ to je? Je to ten, kterému byla určena následující inspirovaná slova: „Ale vy jste ‚vyvolený rod, královské kněžstvo, svatý národ, lid pro zvláštní vlastnictví‘.“ — 1. Petra 2:9.

⁴ Těmito slovy apoštol Petr opakuje výrazy použité Bohem na jeho vyvolený izraelský lid, který stál tehdy u hory Sinaj v Arábii, jak je zaznamenáno v 2. Mojžíšově 19:5, 6. Tam čteme: „A budete-li nyní přísně poslouchat můj hlas a skutečně dodržovat mou smlouvu, pak se jistě stanete mým zvláštním vlastnictvím ze všech okolních národů, protože mně patří celá země. A vy sami se mně stanete královstvím kněží a svatým národem.“

5. Znamená „posvětit“ a „zasvětit“ v biblickém smyslu totéž?

⁵ V 2. Mojžíšově 19:6 a v 1. Petra 2:9 zdůrazňují některé překlady prostý obrat „svatý národ“ tím, že jej překládají jako „posvěcený národ“ nebo „zasvěcený národ“. (Viz „Jeruzalémskou bibli“, „Moffata“, „Knoxe“, „Novou anglickou bibli“.) Přijmou-li Izraelité Jehovova měřítka a budou žít podle nich, zaujmou zvláštní postavení jako posvěcený či zasvěcený národ. Bůh může „posvětit“ nebo „zasvětit“ věc, osobu nebo skupinu lidí. Z Božího stanoviska mohou obě slova znamenat v základu totéž. Nedokonalí lidé ovšem nemohou nic „posvětit“, učinit to čistým pro svatý účel, ale zato mohou vhodně a s láskou „zasvětit“ také sebe samé.

6. a) Když izraelský národ řekl: „Všechno, co mluvil Jehova, jsme ochotni dělat“, jaký čin individuálně i kolektivně vykonal? b) Do jakého uspořádání je Bůh bez donucení uvedl?

⁶ Bůh navrhl osvobozeným Izraelitům, aby se mu stali svatým národem, pod podmínkou, že budou ‚přísně poslouchat jeho hlas a dodržovat jeho smlouvu‘. Odpověděli: „Všechno, co Jehova mluvil, jsme ochotni činit.“ Tak se jednotlivě i kolektivně nezvratně zasvětili svému zachránci Jehovovi Bohu. Přestože je Jehova již vyvolil, protože byli přirozenými potomky Abraháma, a zázračně je vyvedl z Egypta skrze Rudé moře, čekal, až se mu Izraelité zasvětí sami a budou ho dobrovolně uctívat. Na tomto základě byli učiněni Jehovovým smluvním lidem. Čteme o tom:

„Když potom Mojžíš oznámil všemu lidu každé přikázání Zákona, vzal krev mladých býků a kozlů s vodou a šarlatovou vlnou a yzopem, pokropil samotnou knihu i všechen lid a řekl: ‚To je krev smlouvy, kterou vám Bůh uložil jako příkaz.‘ “ — Žid. 9:19, 20; 2. Mojž. 24:1–8.

7. a) Jaká měla být situace Židů v následujících generacích? b) Jak mohli ztratit své postavení zasvěcených?

⁷ Následující generace Židů se měly rodit do tohoto zasvěceného národa, a v důsledku toho do zasvěceného vztahu vůči Bohu. Jako jednotlivci však museli, když dospěli do věku odpovědnosti, napodobit Židy z hory Sinaj a prokázat pohnutkami svého srdce i skutky, že jsou opravdově zasvěceni čili oddáni Jehovovi, aby si zachovali dobré postavení v tomto svatém národě. Ano, šlo přímo o jejich národní blaho a o samotné jejich životy. Je to pravda, protože Bůh může odejmout posvátné či svaté postavení, které národu dává, jestliže se národ prokáže nehodný, a přenést je na ty, kteří se ho prokážou hodní. Proto mohl apoštol Petr uplatnit Boží slova, určená původně přirozenému Izraeli, že se stane Bohu ‚královstvím kněží a svatým národem‘, na nový křesťanský národ, který vznikl o letnicích 33 n. l. Jak došlo k tomuto přenesení?

8. a) Když psal Petr svůj první inspirovaný dopis, jaké neštěstí mělo postihnout Izrael a jaký vztah už Židé neměli k Jehovovi Bohu? b) Kdo tedy tvořil „posvěcený národ“?

⁸ Když apoštol napsal slova v 1. Petra 2:9, spěl židovský lid k národní katastrofě. Jejich chrámové město Jeruzalém mělo být zničeno římskými legiemi a oni měli být rozptýleni mezi národy, jak předpověděl Ježíš. (Luk. 21:20–24) Je to smutné, ale v roce 33 n. l. zavrhli Ježíše Krista jako prostředníka Boží nové smlouvy, a stará smlouva Zákona, kterou zprostředkoval prorok Mojžíš, už nesporně dál neplatila. „To, co je Izrael podle těla“, bylo nyní zavrženo. (1. Kor. 10:18; Mat. 23:38) Nový národ duchovního izraele stvořil Jehova Bůh. (Římanům 9:6; Galatským 6:15, 16) Tento nový „posvěcený národ“ tvořili učedníci Ježíše Krista, kterým adresoval Petr svůj dopis, totiž „vyvoleným podle znalosti budoucích věcí Bohem, Otcem, s posvěcením skrze ducha“. — 1. Petra 1:1, 2.

9. Znal Bůh jednotlivé členy tohoto svatého národa předem? Jak se stali vyvoleným „rodem“?

⁹ To neznamená, že Bůh znal jednotlivé členy a jmenovitě je určil předem. Předvídal spíše, že vytvoří nový národ, „svatý národ“, a předvídal, co bude požadováno od každého jednotlivého člena, aby mohl být vyvolen a přijat do svatého národa. Tento duchovní národ měl být také učiněn obzvláště svatým pomocí Božího svatého ducha: členové národa byli zplozeni prostřednictvím svatého ducha, aby se stali duchovními syny Božími. (Titovi 3:4–7) V tomto svatém či posvěceném postavení mohli sloužit jako „královské kněžstvo“. Jako duchem zplození se stali „rodem“, „vyvoleným rodem“.

10. Jelikož Bůh jedná s pomazanými křesťany jako s „národem“ nebo skupinou, jaké otázky vyvstávají vzhledem k odpovědnosti jednotlivce?

¹⁰ Ale jaké místo zde má zasvěcení jednotlivých členů nového národa Jehovovi? I když je Bůh „posvěcuje“ neboli „zasvěcuje“ jako skupinu či národ, musí se každý sám bezvýhradně zasvětit, neboli oddat Bohu, aby byl přijat za člena tohoto nového národa? Neříká Písmo vlastně jenom: ‚Věř v Pána Ježíše Krista a budeš zachráněn‘ nebo prostě: ‚Kaj se a obrať se‘? Nejsou tedy prostá víra, pokání a obrácení vše, co je uvedeno jako požadavek pro to, aby se někdo stal Ježíšovým učedníkem, křesťanem? Učinil Ježíš, Boží Syn, když byl na zemi, krok oddanosti, který vedl k jeho zasvěcení? Podívejme se.

„PŘIŠEL JSEM, ABYCH ČINIL TVOU VŮLI“

11. Pod jakým smluvním uspořádáním vůči Bohu se narodil Ježíš a jak se to stalo?

¹¹ O Ježíšově lidském narození nám Galatským 4:4 říká: „Když přišla plná hranice času, Bůh vyslal svého Syna, který se narodil z ženy a přišel, aby byl pod [mojžíšovským] Zákonem.“ Po jeho zázračném narození židovské panně potvrdilo jeho obřezání osmého dne, že se narodil jako člen Božího smluvního lidu, a proto ho Josef a Marie „přinesli. . . do Jeruzaléma, aby ho představili Jehovovi“. — Lukáš 2:22–24.

12. Co symbolizoval křest, jímž křtil Jan Židy, kteří k němu přicházeli, ale proč měl zprvu námitky proti pokřtění Ježíše?

¹² Právě k tomuto zasvěcenému národu byl poslán předchůdce Ježíše Krista, Jan Křtitel, aby vyzval národ k pokání. Dokonce i Ježíš řekl: „Nebyl jsem vyslán k nikomu jinému, než ke ztraceným ovcím izraelského domu.“ (Mat. 15:24) Poselství tomuto zasvěcenému Božímu lidu bylo zvláštní a neuplatnitelné na neizraelské národy. Jan Křtitel vyzýval „ztracené ovce izraelského domu“, aby se kály ze svých hříchů proti smlouvě Zákona. (Mat. 3:1–6) „Jan křtil křtem symbolizujícím pokání a říkal lidem, aby uvěřili v toho, který přijde po něm, totiž v Ježíše.“ (Sk. 19:4) Když se však Ježíš představil Janovi, aby ho pokřtil vodou, očividně to nesymbolizovalo pokání, protože Ježíš byl bez hříchu a neporušil smlouvu Zákona, do níž se narodil. Jan to věděl a zdráhal se pokřtít Ježíše, ale nakonec vyhověl jeho žádosti, když mu bylo řečeno: „Nech to tentokrát tak, neboť tak se sluší, abychom vykonali vše, co je spravedlivé.“ (Matouš 3:13–17) Co tím Ježíš myslel?

13. a) Jak naplnil Ježíš Žalm 40:7, 8; (40:8, 9, „KB“)? b) Co symbolizoval Ježíšův křest?

¹³ Zde jednal Ježíš v souladu s proroctvím Žalmu 40:7, 8; (40:8, 9, „KB“), které se ho týkalo: „Proto jsem řekl: ‚Hle, přišel jsem, ve svitku knihy je to o mně psáno. Je mi potěšením, můj Bože, činit tvou vůli.‘ “ V Židům 10:5–10 je ono proroctví uplatněno na Ježíše Krista, protože v Ježíšově případě nežádal Bůh oběti, jež byly přinášeny ve shodě se smlouvou mojžíšovského Zákona, ale žádal jako oběť dokonalé lidské tělo, které Bůh připravil pro svého Syna, aby bylo obětováno jako základ pro novou smlouvu. Když se tedy Ježíš dával pokřtít, nezasvěcoval se Bohu, protože už byl členem zasvěceného národa, a jelikož byl bez hříchu, nepotřeboval žádné obrácení. (Židům 7:26) Jeho křest byl spíše symbolem toho, že se dává k dispozici svému nebeskému Otci, aby nadále činil jeho vůli. A v tomto ohledu stanovil Ježíš vzor pro křest svých učedníků.

14. a) Jaké poselství začal kázat Ježíš po Janově uvěznění? b) Na co připravovaly pokání a křest v tomto čase lid?

¹⁴ Když Ježíš slyšel, že byl Jan Křtitel uvězněn, vydal se na cestu, aby kázal již zasvěceným Izraelitům. „Od té doby Ježíš začal kázat a říkat: ‚Čiňte pokání, neboť se přiblížilo nebeské království.‘ “ (Matouš 4:17) Křtění na znamení pokání získalo na intenzitě. (Jan 3:26; 4:1, 2) Když větší Mojžíš, Ježíš Kristus, vystoupil do nebe a předložil Jehovovi Bohu hodnotu své lidské oběti, byla zrušena mojžíšovská smlouva Zákona a byl položen základ pro uvedení předpovězené „nové smlouvy“. (Jeremiáš 31:31–34) Tak byli o letnicích 33 n. l. Ježíšovi židovští učedníci přeneseni z mojžíšovské smlouvy Zákona do „nové smlouvy“, jejímž prostředníkema byl větší Mojžíš, Ježíš Kristus.

15. a) Co neskončilo pro Židy ihned, když byla zrušena smlouva Zákona? b) Jaká byla nyní Boží vůle vzhledem k Židům, kteří měli zájem o svůj zasvěcený vztah k Bohu?

¹⁵ I když smlouva Zákona byla nyní zbavena platnosti, neskončilo ještě období Boží zvláštní přízně a pozornosti k Židům na základě toho, že byli přirozeným Abrahámovým semenem; skončilo až v roce 36 n. l. Proto i po prvním vylití svatého ducha v roce 33 n. l. řekl duchem pomazaný apoštol Petr židovskému zástupu v Jeruzalémě: „Čiňte tedy pokání a obraťte se [změňte svou víru], aby byly vaše hříchy vymazány, aby přišlo období osvěžení od Jehovovy osoby a aby vyslal Krista ustanoveného pro vás, Ježíše.“ Aby mohli obnovit svůj zasvěcený vztah k Bohu, to zahrnovalo už nyní nejen činit pokání z hříchů proti smlouvě Zákona, o níž se domnívali, že v ní stále ještě jsou, ale také představit se jako budoucí členové tohoto nového národa, což tehdy bylo Boží vůlí vzhledem ke všem, kdo se stávali Ježíšovými učedníky, křesťany. To je potvrzeno slovy, jež řekl Petr dříve v onen den letnic Židům, které ‚bodlo u srdce‘, že měli účast na usmrcení Ježíše. Jim Petr řekl: „Čiňte pokání a ať je každý z vás pokřtěn ve jménu Ježíše Krista na odpuštění svých hříchů a obdržíte velkorysý dar svatého ducha.“ Bylo tedy zapotřebí mnohem více než prosté pokání a všeobecné odhodlání jednat lépe na základě víry v Ježíše. — Sk. 3:19, 20; 2:37–40, „NS“, „AP“.

16. a) Když dospělo poselství o království k obřezaným Samaritánům, co symbolizoval jejich křest ve vodě? Proč? b) Co potvrzovalo, že byli přijati do smluvního vztahu s Bohem?

¹⁶ Než Ježíš vystoupil do nebe, řekl svým apoštolům, že rozšíří své svědectví o něm po „Samařsku a až do nejvzdálenější části země“. (Sk. 1:8) Samaritáni sice byli Neizraelité, lidé „jiného národa“, ale obřezávali se, protože přijímali biblické knihy napsané Mojžíšem a považovali Mojžíše za prostředníka mezi sebou a Bohem. (Luk. 17:16–18) Jehova ve své nezasloužené laskavosti uznal za dobré, aby Petr použil zvláštního klíče pro Samaritány o něco dříve, než použil klíče pro neobřezané pohany, a otevřel jim tak příležitost v souvislosti s nebeským královstvím. Protože však tito Samaritáni nebyli skutečně v mojžíšovské smlouvě Zákona a ‚uctívali, co neznali‘, museli se před svým křtem nejprve s porozuměním zasvětit neboli oddat Jehovovi Bohu ve jménu Mesiáše Ježíše, prostředníka nové smlouvy. — Matouš 16:18, 19; Jan 4:4–42; Skutky 8:5–25.

17. a) Kdy a jak navštívil Bůh nejdříve neobřezané Nežidy, „aby z nich vybral lid pro své jméno“? b) Co symbolizoval jejich křest ve vodě?

¹⁷ V roce 36 n. l., když vypršel čas zvláštní Boží přízně vůči Židům, obrátil Jehova Bůh pozornost k neobřezaným Neizraelitům, pohanům, „aby z nich vybral lid pro své jméno“. (Sk. 15:14–18) Petr použil další z „klíčů“, když byl poslán do domácnosti římského setníka Kornelia, který byl příznivé nakloněn židovskému lidu. Tito pohané určitě přijali svědectví o Jehovovi Bohu a jeho oslaveném Mesiáši, protože na ně padl svatý duch a oni začali mluvit jazyky. Bůh začal milosrdně udílet „i lidem z národů pokání, které vede k životu“ skrze Ježíše Krista, „Beránka Božího, který snímá hřích světa“. (Sk. 11:18; Jan 1:29) Jehova je také přijal do svého duchovního národa na základě toho, že se mu zasvětili neboli ze srdce oddali. Svatý duch to potvrdil. Žádný z Židů obrácených ke křesťanství, kteří provázeli Petra, nemohl tedy nic namítat proti jeho příkazu, aby „byli pokřtěni ve jménu Ježíše Krista“. Tím začalo „obrácení lidí z národů“. (Sk. 10:1–48; 15:3) Od té doby se všichni, kteří zatoužili sloužit Bohu, ať Žid nebo pohan, museli v srdci zasvětit Jehovovi. A v souvislosti se svým křtem ve vodě se po vzoru Ježíše dávají k dispozici k činění Boží vůle.

[Poznámka pod čarou]

Můžeš při opakování odpovědět na tyto otázky?

◆ Z koho se skládá „svatý“ či „zasvěcený“ národ, o němž se zmiňuje 1. Petra 2:9?

◆ Jak se starověcí Izraelité zasvěcovali Jehovovi Bohu?

◆ Když byl Ježíš křtěn, zasvěcoval se tím Bohu?

◆ Co symbolizoval křest vodou u věřících Samaritánů a pohanů?

◆ Co museli udělat neobřezaní Nežidé, aby šli v Ježíšových stopách?

[Obrázek na straně 18]

Starověcí Izraelité se zasvěcovali Jehovovi Bohu

Zasvěcení a jeho symbol

1. Jak může být znamení něčí totožnosti dobrou věcí, jako tomu bylo v případě upřímných Židů před zničením Jeruzaléma v roce 607 př. n. l.?

ZNAMENÍ nebo symbol něčí totožnosti či úředního postavení může být dobrá, ba nutná věc. Když měl být například v roce 607 př. n. l. zničen Jeruzalém, byl vyslán symbolický „muž“, aby označil čela Izraelitů s upřímným srdcem a tak je ochránil před pobitím. Jen málo lidí, kteří byli rozhořčeni nad ‚odpornými věcmi, které se děly‘ uprostřed toho, co mělo být Božím svatým městem, bylo označeno pro záchranu. — Ezechiel 9:1–7.

2. Jaké prostředky k určení totožnosti se probírají ve Zjevení, 7. kapitola, a jaký mají vztah k záchraně?

² Dnes má celý svět postihnout „velké soužení“. Zjevení 7:1–8 nám tedy říká, že „čtyři andělé“, postavení na čtyřech rozích země, mají příkaz zadržovat čtyři větry, aby nevály a nezpůsobily vrcholně ničivou bouři neboli „soužení“, dokud pevně stanovený počet Božích vyvolených neobdrží pečeť na čela. Ponechává to rovněž čas „velkému zástupu“, aby se očistil „v Beránkově krvi“ a tak byl označen jako ten, kdo si zaslouží přežít toto „velké soužení“. — Zjevení 7:9–14; Matouš 24:21, 22.

3, 4. Co připomínal ‚symbol zasvěcení‘ na turbanu židovského velekněze?

³ Ve starověkém Izraeli bylo ustanoveno kněžstvo. Mojžíš splnil Jehovův podrobný příkaz a dal zhotovit zvláštní oděv pro velekněze. O turbanu je psáno: „Udělali růžici z čistého zlata jako symbol [znamení] jejich svatého zasvěcení a napsali na ni jakoby rytinu na pečeti: ‚Svaté PÁNU‘ [‚posvěcení Jehovovi‘, „Jeruzalémská bible“] a přivázali k ní fialovou stužku, aby ji upevnili nahoru na turban.“a — 2. Mojž. 39:30, 31; 29:6; 3. Mojž. 8:9, „Nová anglická bible“, „Překlad NS“.

⁴ Tento ‚symbol zasvěcení‘ měl veleknězi a všem pozorovatelům připomínat, že velekněz byl „posvěcen“ neboli Bohem zasvěcen svaté službě ve prospěch zasvěceného lidu. Se svými spoluknězi se měl ujímat vedení v poučování lidu a v předkládání přijatelných obětí na usmíření hříchu, což jim mělo pomáhat žít v souladu s jejich zasvěcením Bohu. To mělo přispívat ke svatému zasvěcenému postavení národa; byli totiž varováni, že opustí-li Jehovu, on na oplátku opustí je a nechá je na pospas jejich nepřátelům. — 5. Mojž. 28:15, 25, 63.

5. Třebaže se dnes žádný Žid, který se jmenuje Kohen, nemůže ztotožnit s áronským veleknězem, proč není naše situace beznadějná?

⁵ Tragické dějiny Izraelitů jsou plné neštěstí, která utrpěli v důsledku toho, že se odvrátili od Božích přikázání a od své zasvěcené služby Bohu. Po druhém zničení Jeruzaléma a jeho chrámu v roce 70 n. l. zmizel velekněz se symbolem zasvěcení na svém turbanu ze scény. Dnes nemůže žádný Žid s příjmením Kohen (totiž „kněz“) prokázat, že je izraelským veleknězem. Je tedy naše situace beznadějná? Ne! Vždyť čteme o oslaveném Božím Synu: „Vždyť takový velekněz jako on byl pro nás vhodný; věrně oddaný, bezelstný, neposkvrněný, oddělený od hříšníků, a stal se vyšším než nebesa. . . obětoval sám sebe.“ — Žid. 7:26, 27.

6, 7. Narodil se Ježíš v kněžském kmeni Izraele? Jak se tedy mohl stát veleknězem?

⁶ Protože Ježíš byl Boží Syn, nepotřeboval být příslušníkem kmene Levi ani kněžské rodiny Áronovy, aby se stal Božím knězem. To se mohlo stát zázračným opatřením Jehovy Boha. Král David byl Božím duchem inspirován, aby prorokoval o tomto skvělém potomku, který měl být vyšší než jeho královští předkové: „Jehovův výrok mému Pánu zní: ‚Seď na mé pravici, dokud nepoložím tvé nepřátele jako podnož tvým nohám.‘ Prut své síly vyšle Jehova ze Sióna, neboť řekne: ‚Jdi a podmaňuj uprostřed svých nepřátel!‘ Tvůj lid se dobrovolně nabídne v den tvé vojenské síly. V lesku svatosti [v svatém hávu], z lůna svítání máš svůj zástup mladých mužů jako krůpěje rosy. Jehova přísahal (a nepocítí lítost): ‚Ty jsi kněz na neurčitý čas podle způsobu Melchisedechova!‘ “ — Žalm 110:1–4.

⁷ Až do dnešního dne tedy zůstává oslavený Ježíš Kristus královským veleknězem, vyšším než přední kněží starověkého Izraele s jejich hmotným symbolem zasvěcení. Je v úřadě ne proto, že by byl levitským knězem, ale pro přísahu Jehovy Boha.

SYMBOL PRO TY, KTEŘÍ SE ‚DOBROVOLNĚ NABÍZEJÍ‘

8. Proč je nyní den Kristovy vojenské síly“ a jak v tomto ohledu postupují ti, kteří se dobrovolně nabízejí?

⁸ Učedníci onoho královského velekněze, Krista Ježíše, se nyní ‚dobrovolně nabízejí‘ v den jeho „vojenské síly“. Zasvěcují neboli oddávají se Jehovovi Bohu ve jménu tohoto královského velekněze a podstupují křest ve vodě jako symbol tohoto zasvěcení. To jsou ti, kteří doplňují počet osob jež musí být konečně zapečetěny před vypuknutím „velkého soužení“. Spolu se svými druhy z „velkého zástupu“ se ‚dobrovolné nabízejí‘ právě tak, jako krůpěje rosy, když přinášejí lidem Boží osvěžující zprávu o záchraně. — Zjevení 7:2–4, 9, 10, 14.

9. Jakou radu dává Pavel pomazaným křesťanům v dopise Římanům 12:1, 2?

⁹ Když psal apoštol Pavel před 1 900 lety učedníkům, řekl: „Proto vás tedy, bratři, skrze Boží slitování snažně prosím, abyste předkládali svá těla jako živou, svatou, Bohu přijatelnou oběť, jako svatou službu se svou silou rozumu. A přestaňte se utvářet podle tohoto systému věcí, ale přetvářejte se přeměnou své mysli, abyste se sami přesvědčili, co je dobrá a přijatelná a dokonalá Boží vůle.“ — Řím. 12:1, 2.

10, 11. a) Po jakém rozboru následuje Pavlova prosba ke křesťanům z pohanů v Římě? b) Proč bylo toto opatření výrazem velikého slitování ze strany Boha?

¹⁰ Výše zmíněná prosba bezprostředně následuje za Pavlovou řečí o symbolickém olivovníku. Jako větve zahradního olivovníku byl zasvěcený izraelský národ přirozeným potomkem Božího „přítele“ Abraháma. Jako takoví měli přednostní právo stát se „Abrahámovým semenem“ podle zaslíbení, které mu bylo učiněno. (1. Mojžíšova 12:3; 22:17, 18; Galatským 3:16, 29; Jakub 2:23) Jen ostatek přirozených Židů však přijal Ježíše jako Mesiáše a byl jím přenesen ze stavu přirozeného semene pozemského Abraháma do stavu duchovního semene většího Abraháma Jehovy. (Římanům 11:5, 7) Ostatní byli osekáni jako „ratolesti“ odseknuti. Aby je nahradil, obrátil se Bůh k Nežidům neboli jakoby k symbolickému planému olivovníku, aby vyčlenil dostatek „ratolestí“, které by narouboval na duchovní zahradní olivovník. Ten se má skládat ze 144 000 ratolestí zakořeněných ve větším Abrahámovi Jehovovi Bohu, zdroji všech požehnání. — Římanům 11:13–33; Zjevení 14:1.

¹¹ Byl to tedy výraz velikého slitování ze strany Boha, když se tito Římané a všichni ostatní neobřezaní Nežidé stali částí duchovního Abrahámova semene, aby bylo všem rodinám na zemi požehnáno prostřednictvím Božího království. (Efezským 2:12; Galatským 3:26–29) To však od nich vyžadovalo obětavý způsob života. Byla to však jediná přednost, jakou tehdy Bůh předkládal lidským tvorům, a byla to velice výjimečná přednost! Pavel nepřekročil správné hranice, když jim napsal: „Předkládejte se Bohu jako oživení z mrtvých, a také své údy předkládejte Bohu jako zbraně spravedlnosti. Hřích totiž nesmí nad vámi panovat, protože nejste pod zákonem [mojžíšovským Zákonem], ale pod nezaslouženou laskavostí.“ — Řím. 6:13, 14.

12. Co to zahrnuje, když je duchem pomazaným učedníkům Ježíše Krista řečeno, aby se ‚předkládali Bohu jako oživení z mrtvých‘?

¹² I když Pavel psal těm, kteří již byli zasvěcenými křesťany, „svatými“, nepřehlédl, co učinili nejprve, když zasvěcovali své životy. Říká: „Předkládejte se Bohu jako oživení z mrtvých.“ Musí však žít podle tohoto zasvěcení, musí žít tímto obětavým způsobem. Kdyby se to nedělo, byli by odseknuti jako náhradní ratolesti i oni. (Řím. 1:7; 11:21, 22) Tato slova napsaná pod inspirací měli navíc číst budoucí učedníci Ježíše Krista a ta slova jim měla být silným povzbuzením, aby učinili všechny potřebné kroky a vstoupili do tohoto zasvěceného, pokřtěného vztahu k Bohu a zůstávali v něm. Aby si zachovali svůj zasvěcený vztah k Bohu, jakmile jednou vznikl, budou muset ustavičně bojovat, aby přetvářeli své tělesné údy ve zbraně spravedlnosti a nepodřizovali se panování hříchu. Tak budou projevovat poslušnost Ježíšových slov: „Chce-li někdo jít za mnou, ať se zřekne sám sebe a vezme svůj mučednický kůl a neustále mě následuje.“ — Matouš 16:24.

„VELKÝ ZÁSTUP“ SYMBOLIZUJE SVÉ ZASVĚCENÍ

13. Sluší se, aby ti, kteří mají pozemskou naději, se zasvěcovali Bohu a symbolizovali to křtem ve vodě?

¹³ Dnes se po celé zemi připojuje ke kázání dobré zvěsti o království více než 2 300 000 osob a ohromná většina z nich symbolizovala křtem ve vodě své zasvěcení. Při každoroční oslavě Pánovy večeře přijímá symbolický chléb a víno méně než 10 000 osob, jež tím vyznávají, že jsou Kristovými učedníky s nebeskou nadějí. Zasvěcují se však řádně i všichni ostatní a symbolizují to křtem ve vodě? Rozhodně to dělají, protože i oni musejí navázat řádný vztah k Bohu skrze Znamenitého pastýře Krista Ježíše. Jen tak přežijí „velké soužení“, které je před námi, a jako součást Boží „nové země“ získají dědictví. — 2. Petra 3:13; Zjevení 21:1–4.

14. Jaký znamenitý vztah vhodně převládá v „jednom stádu“ Znamenitého pastýře Ježíše Krista?

¹⁴ Převážná většina Jehovových oddaných, zasvěcených svědků tedy nechová žádnou nebeskou naději na spoludědictví s Ježíšem Kristem v království nahoře. Netvrdí o sobě, že jsou duchovní izraelité zplození Jehovovým duchem. Přesto se nerozlučně sdružují s ostatkem duchovních izraelitů jako členové „jednoho stáda“ pod „jedním pastýřem“, Ježíšem Kristem. (Jan 10:16) Je to od nich znamenité a biblicky správné.

15. a) Kdo kromě přirozených Židů opustil Egypt a nakonec vstoupil do Zaslíbené země? Za co tam byli pokládáni? b) Koho dnes zobrazují?

¹⁵ Učiňme to, co nám říká text v 1. Korintským 10:18: „Pohleďte na to, co je Izrael podle těla.“ Při odchodu z Egypta pod vedením Mojžíše nebyli všichni, kdo odcházeli, přirození obřezaní Židé. „Vyšla též s nimi velká smíšená společnost, i ovce a dobytek.“ (2. Mojž. 12:38) Když Izraelité vstoupili do Zaslíbené země, stali se takoví lidé „cizím usedlíkem, který je uvnitř tvých bran“. (2. Mojž. 20:10; 4. Mojž. 35:15; 3. Mojž. 19:9, 10) Tato starověká velká smíšená společnost zobrazovala dnešní „velký zástup“ „jiných ovcí“ Znamenitého pastýře Ježíše Krista. — Jan 10:14, 16; Zjev. 7:9–17.

16, 17. a) Jakým způsobem byla „velká smíšená společnost“, obrazně řečeno, pokřtěna s Izraelity? b) Kdo dnes unikl z protiobrazného Egypta a kdo utrpí zničení za podobných okolností jako u Rudého moře?

¹⁶ V Mojžíšově době sdílela „velká smíšená společnost“ podobné zkušenosti jako obřezaní Izraelité, a to včetně zázračného křtu. O tomto křtu napsal apoštol Pavel v 1. Korintským 10:1–4: „Naši předkové byli všichni pod oblakem a všichni prošli mořem a všichni byli pokřtěni v Mojžíše prostřednictvím oblaku a moře a všichni jedli týž duchovní pokrm a všichni pili týž duchovní nápoj. Pili totiž z duchovní skály, která je následovala, a ta skála znamenala Krista.“ Tak byli obrazně pokřtěni Izraelité i „velká smíšená společnost“, třebaže se doslova nenamočili.

¹⁷ Tímto zázračným křtem je Jehova Bůh svěřil Mojžíšovi jako jejich Bohem danému vůdci právě tak, jako by byli doslova v něho pokřtěni. Nebyl to však křest ve smrt jako v případě pronásledujících Egypťanů. (2. Mojž. 14:1 až 15:21) Dnes se blížíme k podobné situaci. Věrný ostatek duchovních izraelitů a „velký zástup“ jejich společníků opustili protiobrazný Egypt. (Zjevení 11:7, 8) Pochodují k novému pořádku věcí pod Kristovým tisíciletým královstvím. Větší Mojžíš, oslavený Ježíš Kristus, je vede. Pronásleduje je nepřátelský svět, který rozhodl, že nesmějí dojít do bezpečí. Protiobrazní Egypťané směřují k Božímu bitevnímu poli Har-Magedonu, kde budou pokřtěni ohněm ke zničení. Nezůstane z nich naživu žádný, který by vyprávěl tento děsivý příběh. (Zjevení 16:14–16; Matouš 3:11, 12) Jako v událostech u Rudého moře nezahrne zabíjení v Har-Magedonu nikoho z duchovního izraele ani z „velkého zástupu“ „jiných ovcí“ většího Mojžíše.

18. Jak se „velkému zástupu“ povede podobně jako „velké smíšené společnosti“ po odchodu z Egypta pod vedením Mojžíše?

¹⁸ Věrní z „velkého zástupu“ se neloudají vzadu, netouží vrátit se do protiobrazného Egypta postiženého pohromami, k faraónovi, satanu ďáblu. Své tváře obracejí kupředu a stále se drží ostatku duchovních izraelitů jako „jedno stádo“. (Jan 10:16) Stejně jako „velká smíšená společnost“ přežila přechod Rudým mořem, tak se členové novodobého „velkého zástupu“ ocitnou na březích záchrany po „válce velkého dne Boha všemohoucího“.

19. Odkdy se zejména ti, kdo dnes tvoří „velký zástup“, podrobují křtu ve vodě a jak očistili svou totožnost, aby přinášeli čisté uctívání Bohu?

¹⁹ Zejména od roku 1935 se ti, kteří tvoří „velký zástup“, podrobují křtu ve vodě, aby symbolizovali bezvýhradné zasvěcení se Bohu skrze většího Mojžíše Ježíše Krista. Vyprali roucha své totožnosti a „vybílili je v Beránkově krvi“, v krvi většího Mojžíše. (Zjevení 7:9–14) Přinášejí čisté uctívání Bohu.

20. Kde uctívá „velký zástup“ Jehovu a jak to bylo předpovězeno u Zachariáše 8:20–23?

²⁰ Tento „velký zástup“ čistých ctitelů je v Božím duchovním chrámu dnem i nocí. (Zjevení 7:15–17) Byli předobrazeni těmi, které předem viděl prorok Zachariáš, jak uctívají v Jehovově chrámu v Jeruzalémě po jeho obnovení v roce 537 př. n. l., když byli Izraelité propuštěni z Babylóna. Čteme o tom u Zachariáše 8:20–23:

„Tak řekl Jehova vojsk: ‚Ještě se stane, že přijdou národy a obyvatelé mnoha měst; a obyvatelé jednoho města jisté půjdou k těm z druhého a řeknou: „Pojďte vážně, abychom obměkčili Jehovův obličej a hledali Jehovu vojsk. Já sám půjdu také.“ A mnoho lidí a mocných národů přijde skutečně do Jeruzaléma hledat Jehovu vojsk a obměkčit Jehovův obličej.‘

Tak řekl Jehova vojsk: ‚Bude v těch dnech, že deset mužů z národů všech jazyků se chopí, ano, skutečně se chopí sukně muže, který je Žid, a řeknou: „Půjdeme s vámi, protože jsme slyšeli, že Bůh je s vámi.“ ‘ “

21. Jakým způsobem se „velký zástup“ ‚chopil sukně muže, který je Žid‘? Proč má naději přežít „velké soužení“?

²¹ Postoj oněch „deseti mužů z národů všech jazyků“ mluví o oddanosti jedinému živému a pravému Bohu, Jehovovi Bohu! Dnes je mu taková oddanost přijatelná skrze největšího „Žida“, který kdy byl na zemi, jedenkrát obětovaného „Beránka“, Ježíše Krista. Věrně napodobují Ježíše tím, že se podrobují křtu ve vodě, nejen aby symbolizovali, že se dávají k dispozici, ale v jejich případě také proto, že se z celého srdce zasvěcují témuž Bohu. ‚Chopili se sukně‘ ostatku 144 000 duchovních židů a shromažďují se s tímto „lidem“ k Jeruzalému nahoře, nebeskému Jeruzalému. V jeho duchovním chrámu, představovaném ostatkem, který ještě zbývá na zemi, přinášejí „svatou službu“ nejvyššímu Bohu Jehovovi dnem i nocí. Doufají, že přežijí „velké soužení“, aby mohli pokračovat navždy v zasvěcené službě Jehovovi zde na zemi. To, že jsou řádně označeni jako bezvýhradně oddaní, zasvěcení a pokřtění Boží služebníci, jim k tomu otvírá cestu, protože jsou ujišťováni, že „Otec skutečně hledá ctitele tohoto druhu“, kteří ho uctívají „duchem a pravdou“. — Jan 4:23, 24.

[Poznámka pod čarou]

Můžeš při opakování odpovědět na tyto otázky?

◆ Jakým způsobem byla obrácena pozornost k Jehovově zasvěcení veleknězů pro svatou službu?

◆ Jak se mohl stát Ježíš veleknězem?

◆ Co mají podle Římanům 12:1, 2 udělat ti, kteří se stanou Kristovými učedníky?

◆ Pokud jde o křest, jak lze „velký zástup“ srovnat s „velkou smíšenou společností“, která provázela Izraelity z Egypta?

◆ Jak napodobuje Ježíše „deset mužů z národů všech jazyků“, pokud jde o křest?

[Obrázek na straně 24]

Desetitisíce ročně věrně napodobují Ježíše a dávají se pokřtít

Co mi brání, abych nebyl pokřtěn?

1. Ke komu byl poslán Filip?

OTÁZKU v názvu položil zbožný muž, který již měl lásku k Bohu, ale právě mu bylo objasněno „dobré poselství o Ježíši“. Byl to etiopský eunuch, který „přijel do Jeruzaléma uctívat“ jako židovský proselyta. Byl na cestě zpátky do Etiopie, aby se znovu ujal svých povinností ve vysokém postavení ve službách etiopské královny, když byl evangelista Filip veden Božím duchem, aby se k němu přiblížil.

2. Jak pomohl Filip eunuchovi porozumět proroctví?

² Filip běžel vedle kočáru a slyšel, jak si muž hlasitě čte Izaiáše. Na dotaz, zda rozumí slovům Písma o nebránícím se beránku vedeném na porážku, kterou právě četl, musel etiopský eunuch doznat, že nechápe, zda prorok mluví o sobě nebo o jiném muži. Jaká vynikající příležitost se otevřela Filipovi! „Začal tímto místem Písma a oznámil mu dobré poselství o Ježíši.“ Ano, Izaiášovo proroctví se týkalo „Beránka Božího který snímá hřích světa“! — Sk. 8:26–35; Izaiáš 53:7, 8; Jan 1:29.