Když druzí pečují

„NEMÁM žádné příbuzné. . . Starám se sama o sebe a nikdo mi nepomáhá, a věřte mi, že bych pomoc potřebovala často. . . Každý projev pozornosti, ať je jakkoli nepatrný, na nás velmi působí. Přijímáme ji s pokornou vděčností.“

To napsala jedna starší žena. Starší lidé jako ona jsou často velmi vděční, když se o ně druzí starají.

To však platí i o mnoha mladších lidech. Jedna mladá žena napsala svým milým přátelům: „Chtěla bych vám oběma poděkovat za to, že jste k nám byli tak laskaví a ohleduplní, že jste vzali nás ‚mladé‘ s sebou a věnovali jste nám svůj čas, takže jsme se měli tak dobře.“ Malá skupinka strávila den v příjemné budující společnosti. Tato událost se zřejmě vryla hluboko do paměti a v dopise pak byla vyjádřena ohleduplným manželům vděčnost za to, „že projevovali tak velkou péči“.

PEČOVÁNÍ SKUTEČNĚ POMÁHÁ

Ti, jimž je projevován ohled, mají z péče druhých často velký užitek. Dostávají snad například povzbuzení. Jiná mladá žena napsala své duchovní sestře: „Povzbuzovala jsi mě, když jsem měla chuť něco šít nebo vařit, a nikdy jsi mne nekritizovala. . . Skutečně tě miluji jako křesťanskou sestru.“ Ano, povzbuzení ve zdravé činnosti obzvláště v duchovním směru — může druhým přinést užitek. — Sk. 11:23; 1. Petra 5:12.

Pečování však skutečně pomáhá i v jiných směrech. Někdo možná potřebuje vedení, a jistě je daleko snadnější přijmout zdravou radu, jestliže příjemce ví, že dárce o něho skutečně pečuje. Jeden křesťanský starší měl opravdu radost, když dostal dopis, v němž bylo řečeno: „Díky za všechno. . . vedení, za všechen čas a péči.“ Apoštol Pavel jistě pečoval o spoluvěřící, když napsal: „Kromě těchto věcí vnějšího druhu, to, co na mne útočí den co den, je úzkostlivá starost o všechny sbory. Kdo je slabý, a já nejsem slabý? Kdo je přiváděn ke klopýtání, a já nejsem popuzen?“ — 2. Kor. 11:28, 29.

Jestliže však druzí o někoho pečují, může to přinést ještě další užitek — takový, který není tak patrný. Manželům, o nichž zde již byla zmínka, napsala jedna mladá žena: „Ať pro vás udělám cokoli, nikdy to nemůže být dost. Doufám, že nikdy nikomu z vás neublížím.“ Ano, laskavost vyvolává laskavost a uvádí lidi do bližšího vzájemného vztahu. Jestliže víš, že o tebe druzí pečují, jistě je také nebudeš chtít nikdy zklamat a nebudeš jim chtít ublížit. Jestliže pečování oplácíme, podněcuje to dále k vytrvalosti v milujícím, zbožném způsobu jednání.

PROJEV SVOU PÉČI

Jak můžeš ukázat, že pečuješ o druhé? Je bezpochyby mnoho způsobů. Uvažujme však jen o některých.

„Staňte se k sobě navzájem laskavými, plnými něžného soucitu“, napsal apoštol Pavel. (Ef. 4:32) Také řekl: „Ať zůstává vaše bratrská láska. Nezapomínejte na pohostinnost.“ (Žid. 13:1, 2) Ano, vždy jednej laskavě, soucitně, milujícím způsobem, pohostinně. Takovým jednáním ukážeš druhým, že o ně pečuješ.

Není například žádoucí, abys projevoval pohostinnost lidem různého věku a z různých poměrů? Tedy nejen svým vrstevníkům a lidem, kteří mají v životě podobné postavení jako ty? Ježíš Kristus jednou řekl: „Když připravuješ hostinu, pozvi chudé, chromé, kulhavé, slepé, a budeš šťasten, protože nemají nic, čím by ti odplatili. Neboť ti bude odplaceno při vzkříšení spravedlivých.“ (Luk. 14:13, 14) Rozhodně pamatuj na ty, kteří jsou méně šťastní; jsou mezi nimi možná vdovy a vdovci, kteří budou mít potěšení z tvé společnosti.

Nemáš ovšem možná tolik prostředků, abys mohl uspořádat nějakou hostinu. Ale to by tě nemělo trápit. Inspirované přísloví říká: „Lepší je mísa zeleniny tam, kde je láska, než býk krmený u jeslí a s ním nenávist.“ (Přísl. 15:17) Když Ježíš Kristus jednou navštívil své dobré přátele, Marii a Martu v Betánii, zdůraznil vynikající hodnotu duchovních věcí. Ale co jídlo? Ježíš řekl: „Marto, Marto, staráš a znepokojuješ se mnoha věcmi. Ale je třeba jen málo věcí, nebo pouze jedné.“ (Luk. 10:38–42) Ano, Ježíš by byl nasycen i pouhým jediným chodem jídla, a tak by mohla mít roztěkaná Marta také užitek z jeho učení, stejně jako pozorná Marie.

Křesťané mohou projevit svou péči o druhé tím, že se s nimi společensky stýkají. Tyto příležitosti se vryjí do paměti, když se při nich vyprávějí pěkné zkušenosti získané v Boží službě nebo když se účastníci vzájemně povzbuzují zdravým, duchovně budujícím rozhovorem; společně čtou Bibli nebo mluví o biblických textech. Mladí i staří mohou z toho mít stejný užitek a často se zdá, že čas při tom přímo letí. Posiluje se přátelství a přítomní si budou dlouho vzpomínat na tyto příjemné společné hodiny.

A co ti, kteří přijímají takovou pohostinnost nebo jiné projevy laskavosti? Jak je vhodné, aby projevili hluboké ocenění! Z toho je patrná i jejich péče. Jeden mladý člověk napsal svým milým přátelům: „Vzhledem k času, v němž žijeme, myslím, že bychom jako křesťané neměli promeškat žádnou příležitost, kdy můžeme říci druhým, jak velmi si vážíme vzájemného přátelství. Vy, . . . jste mi pomohli v mnoha směrech, a v některých ohledech si to ani neuvědomujete.“

Ti, kteří se správnou pohnutkou projevují zájem o druhé, nečekají za svou snahu žádnou chválu. Ale za to, že dávají sami ze sebe, mají odměnu, protože Ježíš řekl: „Více štěstí je v dávání než v přijímání.“ (Sk. 20:35) A tak z pozornosti projevené slovy a skutky má užitek jak dárce, tak i příjemce. K jakému to vede požehnání, jestliže druzí projevují péči!

Naděje — síla k vytrvalosti

JAK cenná je vytrvalost! Bez ní by se nikdy nestal slavným proslulý houslista a uznávaná sopranistka by nikdy nebyla schopna uchvátit své posluchačstvo. Ano, vytrvalost je k dosažení cíle nejen žádoucí, ale nutná. To platí zejména pro křesťana, který běží závod s vyhlídkou na věčný život. „S vytrvalostí běžme závod, který je nám předložen,“ nabádal křesťanský apoštol Pavel. Bez vytrvalosti nikdy nedospějeme k „cílové pásce“. — Mat. 24:13; Žid. 12:1.

Uvědomujeme-li si, jak je vytrvalost důležitá, mohou vyvstat určité otázky. Může zbožný člověk vytrvat ze své vlastní síly? Proč by si měli křesťané navzájem pomáhat, aby vytrvali? Jak mohou poskytovat takovou pomoc?

JE NUTNO ‚MLUVIT UTĚŠUJÍCÍM ZPŮSOBEM‘

Žijeme v ‚kritických časech, s nimiž je těžké se vyrovnat‘. (2. Tim. 3:1) Mnohé věci dnes křesťanovi znesnadňují vytrvalost. Může vytrvávat jedině tehdy, jestliže dbá biblického napomenutí, abychom ‚si osvojovali moc v Pánu a v mohutnosti jeho síly‘. Zbožní lidé musí