Loajálně se podřizovat teokratickému pořádku
„Hle, jak je dobré a příjemné, když bratři spolu přebývají v jednotě! Je to jako rosa Hermonu, která sestupuje na sionské hory.“ — ŽALM 133:1, 3.
1. Jak popisuje Jehovovo slovo jeho pozemskou domácnost zasvěcených služebníků?
JAK znamenitý je to popis domácnosti těch, kteří jsou sice rozptýleni široko daleko po celé zemi, ale zasvětili své životy svému společnému Otci, Jehovovi Bohu! A ten jistě vede svou celosvětovou domácnost velkolepým způsobem. S láskou se stará o všechny naše potřeby. — Žalm 145:16.
2. Co znamená podřizovat se teokratickému pořádku?
2 Jehova však pevně vyžaduje pokoj a jednotu mezi všemi svými oddanými dětmi. (1. Kor. 1:10) A ty přicházejí, jestliže se Boží služebníci loajálně podřizují teokratickému pořádku. Co to znamená? Protože se Boží panství nazývá teokracie (panování Boha), podřizovat se teokratickému pořádku znamená poslouchat zákony, pravidla a zásady pocházející od Boha. — Iz. 33:22.
3. Jak vyjádřil Ježíš své pocity ve vztahu k podřizování se Božímu panství?
3 Nejznamenitějším příkladem loajálního podřízení se teokratickému pořádku je příklad Ježíše Krista. V nebi byl „prvorozený všeho stvoření“. (Kol. 1:15) „Jehova sám mne vytvořil jako počátek své cesty, jako nejranější ze svých dávných počinů. Byla jsem nastolena od neurčitého času, od počátku, od časů ranějších než Země. . . tehdy jsem se stala vedle [Boha] mistrem v díle a stala jsem se tím, co měl den co den zvláště rád, a neustále jsem se před ním radovala.“ (Přísl. 8:22, 23, 30) Když byl na zemi, bylo zjevné, že se s potěšením podřizuje Božímu panství. Ježíš totiž vysvětlil: „Sestoupil [jsem] z nebe, ne abych činil svou vůli, ale vůli toho, který mne poslal.“ (Jan 6:38) K činění Boží vůle patřilo u něho velmi bedlivé vyučování Božím myšlenkám, ne vlastním. „Co učím, není mé, ale patří tomu, který mne poslal,“ řekl Ježíš. (Jan 7:16) Jak znamenitý příklad k napodobování pro všechny Boží služebníky!
4. Popiš dnešní teokratické uspořádání.
4 Pro svou loajální podřízenost teokratickému panství až k smrti byl Ježíš odměněn nesmrtelným nebeským životem. K tomu mu byla dána „všechna autorita. . . v nebi a na zemi“. (Mat. 28:18) Proto svěřil „všechen svůj majetek“ na zemi (pozemské zájmy království) věrným pomazaným křesťanům. Ty Ježíš nazval „věrným a rozvážným otrokem“. (Mat. 24:45–47) Jejich odměnou je, že se jednoho dne budou podílet s Kristem na nebeském panování jako „kněží“ a „králové“ v jeho království. (Zjev. 14:1, 4; 20:6) Dosud žije ostatek tohoto ‚věrného otroka‘ na zemi. Mezi jejich povinnosti patří přijímat duchovní pokrm a předávat jej všem Jehovovým pozemským služebníkům v pravý čas. Zaujímají podobné postavení jako Pavel a jeho spolupracovníci. Tento apoštol řekl o podivuhodných pravdách, které Bůh dává svému lidu: „Nám je. . . Bůh zjevil prostřednictvím svého ducha.“ (1. Kor. 2:9, 10) Ujímají se rovněž vedení ve službě kázání o Božím království, která musí být dovršena „po celé obydlené zemi“ před koncem tohoto odsouzeného systému věcí. — Mat. 24:14.
VÝSLEDKY NESPRÁVNÉHO POSTUPU
5, 6. a) Jaké důsledky postihly Evu a Adama, protože chtěli být nezávislí na Jehovovi? b) Jak jedná Jehova s ‚vlky v beránčím rouše‘?
5 Jak životně důležité je, aby se každý v Boží rodině loajálně podřizoval učení a uspořádání Velkého teokrata, Jehovy, a jeho Syna a krále Krista Ježíše, tak jak jsou zprostředkovány ‚věrným otrokem‘ na zemi! Protože teokratický pořádek začíná u samotného Jehovy a šíří se směrem dolů, nechtěli bychom nikdy napodobit satana ďábla tím, že bychom se stali nezávislými na teokratickém panství. Vzpomeň jen na žalostné výsledky, kterých se dočkala Eva, když naslouchala satanovým podvodným výzvám, aby se nepodřizovala teokratickému pořádku. Řekl jí vlastně: ‚Buď na Bohu nezávislá. Mysli sama na sebe. Sama rozhoduj, co je správné a co nesprávné. Potom budeš jako Bůh. Určitě nezemřeš.‘ (1. Mojž. 3:1–5) Znělo to možná přesvědčivě, ale byla to lež. (Jan 8:44) Když se k ní připojil manžel a také se zřekl podřízenosti teokratickému pořádku, byli vypuzeni ze zahrady Eden a z Boží rodiny loajálních členů. Časem, přesně jak je Jehova varoval, byl na obou vykonán rozsudek smrti. — 1. Mojž. 2:17.
6 Podobně dnes každý v Jehovově lidu, kdo si libuje v nezávislém a falešném učení, nenapodobuje Boha, ale satana ďábla. Jehova ovšem vidí, co se děje v jeho rodině a bere to v úvahu. (Přísl. 15:3) Nebude trpět osoby podobné vlkům, jež by požíraly ty, kteří se podobají ovcím, ale v pravý čas podnikne rozhodný zásah. (Mat. 7:15–23) Jako milující otec chrání duchovní blaho své rodiny. — Ezech. 34:11–16.
7. a) Co si Áron a Miriam nevzali k srdci? b) Co to pro ně znamenalo?
7 Jiné biblické příklady také osvětlují nebezpečí toho, jestliže se nepodřizujeme loajálně teokratickému pořádku. Například Miriam a Áron se opovážili na základě příbuzenského vztahu k Mojžíšovi napadnout jeho postavení ve sboru starověkého Izraele. (4. Mojž. 12:1, 2) Nevzali si k srdci skutečnost, že Jehova sám pověřil Mojžíše zvláštní autoritou potvrzenou zázračnými událostmi. Jehova jim připomněl: „Můj služebník Mojžíš. . . Je mu svěřen celý můj dům. Od úst k ústům k němu mluvím. . . Proč jste se tedy nebáli mluvit proti mému služebníku, proti Mojžíšovi?“ Pak „Jehovův hněv se proti nim rozpálil“. Áron byl přísně napomenut a Miriam byla stižena malomocenstvím a na sedm dní vypuzena z izraelského tábora. — 4. Mojž. 12:7–15.
8. Co znázorňuje příklad krále Saula?
8 Potom to byl král Saul ze starověkého Izraele, kdo odmítl čekat na Jehovu. Místo toho opovážlivě obětoval, ačkoli nebyl knězem. Jeho chabou výmluvou bylo nebezpečí, že mu zběhne celá armáda. Čí to však byla armáda? Saulova, nebo Jehovova? Prorok Samuel mu řekl: „Jednal jsi pošetile. Nedodržel jsi přikázání Jehovy, svého Boha. . . Nyní však tvé království nepotrvá.“ (1. Sam. 13:13, 14) Kralování bylo Saulovi odňato a dáno ‚muži příjemnému Jehovovu srdci‘. Tak Saul zaplatil velkou cenu za svůj nedostatek podřízenosti a také za nedostatek opravdového pokání, když byl na záležitost upozorněn. To ukazuje, že Jehova si všímá opovážlivé, nezávislé, neteokratické činnosti uprostřed svého lidu. — Přísl. 11:2.
9. Proč se stal král Uziáš vyvržencem?
9 Případ judského krále Uziáše je podobný. Byl sice králem nad Jehovovým lidem, ale nebyl oprávněn sloužit v jakémkoli kněžském úřadě. Přesto trval na tom, že bude jednat jako kněz. Kněží silně protestovali a prohlásili: „To není tvoje věc, Uziáši, abys pálil kadidlo Jehovovi, ale je to věc kněží, synů Árónových, posvěcených, aby pálili kadidlo. Vyjdi ze svatyně; jednal jsi totiž nevěrně.“ Uziáš pak projevil nedostatek pokání, rozvzteklil se na kněze a zvětšil tak svůj hřích opovážlivosti. „Při tom jeho vzteku proti kněžím mu na čele vyrazilo malomocenství. . . , protože Jehova ho postihl.“ Zůstal malomocný až do dne své smrti, vyvržen a „oddělen od Jehovova domu“. — 2. Par. 26:16–21.
10. Jak popsal Pavel ty, kteří napadli pověření, které dostal od Ježíše?
10 Apoštol Pavel mluvil o jistých lidech, kteří napadli zvláštní pověření, které on dostal od Hlavy křesťanského sboru Ježíše Krista. (2. Kor. 11:12) Pavel však řekl, že takoví muži jsou „falešnými apoštoly, podvodnými dělníky, kteří se proměňují v Kristovy apoštoly. A není divu, neboť sám satan se proměňuje v anděla světla.“ (2. Kor. 11:13, 14) Tito muži prosazovali své vlastní sobecké cíle. Pavel před takovým druhem osob varoval: „Z vás samotných povstanou muži a budou mluvit převrácené věci, aby za sebou odvedli učedníky. Proto zůstaňte bdělí.“ (Sk. 20:30, 31) Pavel domlouval bratrům, včetně těchto rádoby apoštolů, aby nepřipustili svár a nepořádek, které by zmařily jednotu a plodnost křesťanského sboru. Pokud někdo nedbal na duchem inspirovanou radu, směřoval k jisté pohromě. — Gal. 1:7–9.
11. Jak Jehova chrání soulad své pozemské domácnosti?
11 Inspirovaný biblický pisatel Jan prohlásil: „Žádný, kdo se tlačí dopředu a nezůstává v Kristovu učení, nemá Boha. . . Jestliže k vám někdo přichází a nepřináší toto učení, nepřijímejte ho nikdy do svého domu ani ho nezdravte. Kdo ho totiž zdraví, podílí se na jeho zlých skutcích.“ (2. Jana 9–11) Ano, Jehova bude chránit dobrého ducha a soulad ve své domácnosti.
BÝT DNES VE STŘEHU
12. Kam shromažďuje Jehova všechny, kteří ho milují?
12 V této „závěrečné části dnů“ shromažďuje Jehova všechny ty, kteří ho milují, do jedné sjednocené, harmonické organizace. Lidé ze všech národů se řídí voláním: „Pojďte, lidé, a vystupme k Jehovově hoře a k domu Jákobova Boha; a on nás bude poučovat o svých cestách a my budeme kráčet po jeho stezkách.“ (Iz. 2:2, 3) Povšimni si, že Jehova poučuje lidi o svých cestách, aby mohli kráčet po jeho stezkách, ne po vlastních cestách a stezkách. — Jer. 10:23, 24.
13. a) Proč musíme být dnes zvláště ve střehu? b) Co potřebujeme k odražení satanových úkladů?
13 Satan však má nyní „velký hněv“. Ví, že má už jen „krátké časové období“, než bude uvržen do stavu nečinnosti. Proto „obchází jako řvoucí lev a hledá, koho by pohltil“. (Zjev. 12:12; 1. Petra 5:8) Je tedy nutné být ve střehu před všemi snahami boha tohoto světa, satana ďábla, vnést mezi členy Jehovovy rodiny spory a rozdělení. „Dávejte tedy přísně pozor, abyste nechodili jako nemoudří, ale jako moudří tím, že pro sebe vykupujete příhodný čas, protože dny jsou zlé. Z toho důvodu přestaňte být nerozumní, ale dále si všímejte, jaká je Jehovova vůle.“ (Ef. 5:15–17) Využijeme-li Jehovových opatření ke svému duchovnímu prospěchu, budeme budováni, přečišťováni, řádně vyzbrojeni. Tak budeme schopni odrážet satanovy ničemné plány a mařit jeho záměry. — Ef. 6:10–13.
14. Proč je velmi nebezpečné mít o sobě lepší smýšlení, než je zdravé?
14 Postoj, před kterým se musíme střežit, je mít o sobě lepší mínění, než je zdravé. (Řím. 12:3) To by mohlo křesťana dovést k názoru, že má od Boha zvláštní poslání, a to odděleně od sdělovacího prostředku, jímž Jehova rozdílí své pravdy a řídí svou domácnost. Postavilo by ho to vlastně do domnělého zvláštního vztahu k Jehovovi, z jakého se netěší žádný jiný bratr nebo sestra v Boží domácnosti. Ale takové oddělování může vést jedině k pošetilému jednání. „Ten, kdo se odlučuje, bude hledat vlastní sobeckou tužbu; vybuchne proti vší praktické moudrosti.“ — Přísl. 18:1.
ČEKAT NA JEHOVU
15. a) Je vhodné přinášet podněty Jehovově třídě „otroka“? b) Uveď příklad teokratické podřízenosti v prvním století.
15 Čas od času upozorňují někteří lidé třídu „otroka“ na různé naukové či organizační záležitosti, o nichž se domnívají, že by měly být přezkoumány. Návrhy na zlepšení jsou jistě vhodné, stejně jako dotazy žádající ujasnění. Příklad toho bylo vyslání Pavla, Barnabáše a jiných „k apoštolům a starším mužům v Jeruzalémě“ kvůli obřízce. Když pod vedením svatého ducha starší v Jeruzalémě záležitost rozhodli, poslali bratry do různých měst, aby jim tam „předávali výnosy, o kterých rozhodli apoštolové a starší muži, kteří byli v Jeruzalémě“. Loajální podřízenost vůči těmto výnosům přinesla Jehovovo požehnání. „Sbory se tedy opravdu upevňovaly ve víře a početně vzrůstaly den ze dne.“ — Sk. 15:1 až 16:5.
16. a) Jaký správný duch se má projevovat po předložení podnětů? b) Jak se má podle Pavlovy rady zacházet s těmi, kteří projevují nesprávného ducha?
16 Když předložíme návrhy, můžeme správného ducha projevit tak, že přenecháme věc úvaze a modlitbám zralých bratrů, kteří vedou dílo v Jehovově organizaci. Jestliže se však ti, kteří přinášejí návrhy, s tím nespokojí, ale dál o věci ve sborech diskutují se záměrem získat si podporu jiných, co pak? To působí rozdělení a může to zničit víru některých. Pavel tedy radí, „abyste dávali pozor na ty, kteří působí rozdělení a příležitosti ke klopýtání v rozporu s učením, jemuž jste se naučili, a abyste se jim vyhýbali“. Pavel také doporučoval Titovi „kárat ty, kteří odporují“, a dodal: „Těm je nutné zavřít ústa, neboť právě tito lidé neustále podvracejí celé domácnosti tím, že. . . vyučují to, co se nesluší. . . Právě proto je stále přísně kárej.“ — Řím. 16:17, 18; Tit. 1:9–13.
17. Jak můžeme dnes napodobovat znamenitý postoj Davidův?
17 Boží slovo prohlašuje: „Poznání nadýmá, ale láska buduje.“ (1. Kor. 8:1) Oč lepší je tedy pilně konat prvořadou práci — zvěstovat Boží podivuhodné království, mluvit budující věci a posilovat víru druhých i vlastní — zatímco trpělivě čekáme, až Jehova uskuteční svou vůli prostřednictvím svého ustanoveného sdělovacího prostředku! (Řím. 14:19; Fil. 4:8, 9) Napodobuj Davida, když řekl: „Vždyť na tebe jsem čekal, Jehovo; ty sám jsi odpověděl, o Jehovo, můj Bože.“ (Žalm 38:15; 38:16, „KB“) Stále měj na mysli důležitý poznatek, na který upozornil Pavel: „Abyste všichni mluvili souhlasně a aby mezi vámi nebyla rozdělení, ale abyste byli pevně spojeni stejnou myslí a stejným myšlenkovým postupem“. (1. Kor. 1:10) Protože se tato zásada uplatňuje v Jehovově rodině na celém světě, vidíme zázračné výsledky. Skutečně, „jak je dobré a příjemné, když bratři spolu přebývají v jednotě“! — Žalm 133:1.
Můžeš odpovědět na tyto otázky?
◆ Jak dal Ježíš znamenitý příklad podřizování se teokratickému pořádku?
◆ K čemu může vést nedostatek podřízenosti teokratickému pořádku?
◆ Proč musíme být dnes zvláště ve střehu v souvislosti se satanem?
◆ Činíme-li návrhy, jaký postoj bychom měli mít?