14. nisan — památný den

„Dělejte to v upomínku na mne.“ — 1. KORINŤANŮM 11:24.

1. Jak Ježíš zvítězil nad světem?

„BUĎTE odvážní! Já jsem zvítězil nad světem.“ Těmito slovy útěchy a povzbuzení posílil Ježíš svých jedenáct věrných apoštolů večer před svou smrtí. Ježíš se prokázal jako vítěz nad světem! Úspěšně odolal všem pokusům svého protivníka, satana ďábla, který chtěl zlomit jeho ryzost vůči Jehovovi. A nyní, když ho za několik hodin čekala smrt na mučednickém kůlu, měl pevnou důvěru, že zachová věrnou ryzost až do konce. — Jan 16:33; Žid. 12:2.

2. Proč Ježíš zavedl „Pánovu večeři“?

² Tato událost vesmírné důležitosti se odehrála před devatenácti sty padesáti dvěma lety, 14. nisana, prvního lunárního měsíce židovského posvátného kalendáře. Na tento den neměli jeho oddaní následovníci nikdy zapomenout. Aby zajistil, že jeho věrně oddaní následovníci nikdy nebudou přehlížet význam toho, co se tehdy mělo odehrát, zavedl Ježíš zvláštní pamětní večeři popsanou apoštolem Pavlem jako „Pánova večeře“. Pod božskou inspirací vypráví Pavel, že při této příležitosti přikázal Ježíš svým učedníkům, kteří byli právě přítomni: „Dělejte to v upomínku na mne.“ (1. Kor. 11:20, 24) Jestliže ti záleží na tom, abys byl jedním z Ježíšových následovníků, oceňuješ, proč to přikázal, co to od tebe vyžaduje a co to pro tebe může znamenat v budoucnosti?

Památný den

3. Proč a za jakých okolností se 14. nisan poprvé stal památným dnem?

³ Nebylo to poprvé v lidské historii, kdy byl 14. nisan vyhrazen jako památný den. V roce 1513 př. n. l. přikázal Jehova skrze svého služebníka Mojžíše Izraelitům: „Tento den [14. nisan] vám bude sloužit jako pamětní a budete jej slavit jako svátek Jehovovi po všechny své generace.“ Co tehdy vedlo k jeho oslavování? Jehova sám odpověděl: „Je to oběť pasach Jehovovi, který přešel domy izraelských synů v Egyptě, když ranil Egypťany.“ — 2. Mojž. 12:14, 27.

4. O jaké důležité sporné otázky šlo při osvobození Izraele z Egypta?

⁴ Toto bázeň vzbuzující osvobození každého izraelského prvorozeného, jak člověka, tak zvířete, se odehrálo v Egyptě oné noci 14. nisana. Bylo to vyvrcholení devíti předcházejících ran namířených proti démonským bohům uctívaným Egypťany, jež podtrhlo Jehovovo předem vyhlášené předsevzetí sdělené domýšlivému faraónovi: „Ve skutečnosti jsem tě zachoval kvůli tomu, abych ti ukázal svou moc a abych nechal své jméno oznámit po celé zemi.“ Za několik dní byly Jehovovo jméno a jeho moc dále zjeveny, když Bůh osvobodil milióny Izraelitů a velkou smíšenou společnost u Rudého moře, zatímco v něm utopil výkvět faraónových vojsk. Není divu, že Mojžíš a izraelští synové zpívali: „Ať zpívám Jehovovi, neboť se vysoko vyvýšil!“ — 2. Mojž. 9:16; 15:1.

5. Čemu sloužila slavnost pasach?

⁵ Když se Izraelité usadili v zemi zaslíbené jejich předkovi Abrahamovi, měl se v poslušnosti příkazu v 5. Mojžíšově 16:1–8 slavit pasach celonárodně každého roku v Jeruzalémě. Tak se Jehova postaral, aby 14. nisan vždy vyvstával v mysli jeho předobrazného lidu. Čemu to mělo sloužit? Měl to být den, v němž mělo být vyvyšováno Jehovovo jméno a měly být připomínány jeho velké osvoboditelské skutky. A tak o staletí později stál pasach v srdci a myslích Ježíšových rodičů na prvním místě. Je nám o nich řečeno, že „chodívali každý rok do Jeruzaléma na svátek pasach“. Podle židovského zvyku býval jejich syn Ježíš s nimi. — Luk. 2:41, 42.

6. Proč toužil Ježíš slavit pasach roku 33 n. l. se svými věrnými apoštoly?

⁶ Po svém křtu v Jordáně a od počátku své služby slavil Ježíš pravděpodobně nadále pasach s Marií, svou pozemskou matkou, a s jejími syny, svými bratry. Pro nisan roku 33 n. l. však učinil Ježíš opatření, aby jej slavil se svými dvanácti apoštoly. Lukášova zpráva nám říká, jaké pocity měl Ježíš při této příležitosti: „Velice jsem toužil jísti s vámi toho beránka, dříve než budu trpět.“ (Luk. 22:15, „EP“) Proč po tom Ježíš tolik toužil? Protože znal význam událostí, které se měly zakrátko odehrát onoho památného dne, který začal při západu slunce. Ježíš také věděl, že přicházející události daleko zastíní to, co se stalo kdysi roku 1513 př. n. l. Vyvýší Jehovovo jméno více než kdy předtím a položí základ pro konečné požehnání všem rodinám země. Měl také mnoho co říci svým učedníkům, než zemře, aby jim vlil odvahu a oni zůstali jeho věrně oddanými následovníky. Podrobné zprávy evangelií nám dovolují jakoby přihlížet tomu, co Ježíš řekl a udělal. — Jan 12:31; 17:26.

Co se dělo? Co to znamenalo?

7. a) Jaké události během posledního Ježíšova jídla vedly k tomu, že ustanovil slavnost na památku své smrti? (Jan 13:1–30) b) Popiš Ježíšův postup při ustanovení Pánovy večeře.

⁷ V průběhu večeře vstal Ježíš a umyl svým učedníkům nohy, čímž dal dokonalý příklad pokory. Potom řekl: „Jeden z vás mě zradí.“ Krátce nato se obrátil k Jidášovi a vyzval ho: „Co děláš, dodělej rychle.“ Janova zpráva vypráví: „Ihned vyšel. A byla noc.“ (Jan 13:21, 27, 30) Poté Ježíš ustanovil slavnost na památku své smrti. Poslechněme si, jak to popisuje očitý svědek Matouš: „Když dále jedli, Ježíš vzal chléb, a když vyslovil požehnání, rozlámal jej, dával jej učedníkům a řekl: ‚Vezměte, jezte, to znamená mé tělo.‘ Také vzal pohár, a když poděkoval, dal jim jej a řekl: ‚Pijte z něho vy všichni, neboť to znamená mou „krev smlouvy“, která má být prolita ve prospěch mnohých na odpuštění hříchů. Ale říkám vám: Od této chvíle již rozhodně nebudu pít z tohoto plodu révy až do toho dne, kdy jej budu pít nový s vámi v království svého Otce.‘ Když pak zazpívali chvalozpěvy, vyšli na Olivovou horu.“ — Mat. 26:26–30; viz také Marka 14:22–26; Lukáše 22:19, 20 a 1. Korinťanům 11:23–26.

8. Proč je tak důležité rozumět významu Ježíšových slov a činů při ustanovení Památné slavnosti?

⁸ Jaký byl plný význam toho, co Ježíš řekl a udělal při této příležitosti? Pavel zdůraznil, jak je důležité, aby to ocenili všichni Kristovi pomazaní následovníci, když řekl: „Kdo tedy jí nebo pije Pánův pohár nehodně, bude vinen vzhledem k tělu a krvi Pána.“ Nikdo z pomazaných by přece nechtěl být ‚nehodný‘ v Jehovových očích, což by vedlo k Božímu nepříznivému rozsudku. A stejně tak „velký zástup“ by si měl přát být považován za hodný společenství s pomazaným ostatkem. Když se tedy blíží další Památná slavnost ve čtvrtek 4. dubna 1985, je na čase, abychom všichni společně opět podrobně prozkoumali tuto věc. — 1. Kor. 11:27.

9. a) Proč je přesnější překládat Ježíšova slova „To znamená mé tělo“ než „To je mé tělo“? (Viz poznámku pod čarou.) b) Jaký zvláštní význam připsal Ježíš chlebu? c) A vínu?

⁹ Ježíš řekl: „To znamená mé tělo.“a Když Ježíš řekl tato slova, propůjčil zvláštní význam chlebu — měl se stát symbolem jeho vlastního bezhříšného těla, které dal „ve prospěch života světa“. (Jan 6:51) Podobně, když řekl o poháru vína: „To znamená mou ‚krev smlouvy‘, která má být prolita. . . na odpuštění hříchů“, používal kvašeného vína v poháru jako symbolu své vlastní krve. Tato krev měla být základem pro uvedení „nové smlouvy“ v platnost. Jeho prolitá krev se také měla stát prostředkem zajišťujícím „odpuštění hříchů“. — Mat. 26:28; Jer. 31:31–33; Žid. 9:22.

10. Co naznačuje přijímání chleba a vína?

¹⁰ Co se tedy očekává od těch, kteří během Památné slavnosti přijímají chléb a víno? Samotné přijímání dokazuje přijímajícím (i přihlížejícím), že již přijali dobrodiní výkupní oběti Krista Ježíše, ale zvláštním způsobem a pro zvláštní účel. Jak k tomu dochází? Na základě jejich víry v Kristovu oběť a pro jejich oddanost Jehovovi jim Bůh připisuje hodnotu Ježíšovy lidské oběti. Proč? Aby jim mohla být připočtena lidská dokonalost, a tak měli spravedlivé postavení před Bohem. Jehova je pak zplozuje svým svatým duchem a oni se stávají jeho duchovními syny. Nyní jsou způsobilí obětovat své právo na pozemský život výměnou za nebeské dědictví. To vše se ovšem odehrálo předtím, než se podílejí na Pánově večeři. — Řím. 5:1, 2, 8; 8:15–17; Jak. 1:18.

11, 12. a) Jaké další dvě věci naznačuje pití vína? b) Vysvětli význam smlouvy, již uzavírá Ježíš s těmi, kteří přijímají.

¹¹ Uvažuj nyní, co ještě naznačuje pití vína. Ačkoli Jehova svým duchovním synům připsal spravedlnost a přijal je za syny, jsou stále v nedokonalém těle. Ještě jsou náchylní ke hříchu a uznávají to. Když pijí víno, uznávají tím svou každodenní závislost na krvi Ježíše Krista, která byla „prolita ve prospěch mnohých na odpuštění hříchů“. — 1. Jana 1:9, 10; 2:1.

¹² Pití vína však naznačuje ještě něco jiného. Přijímající dosvědčují, že byli uvedeni do „nové smlouvy“, kterou Jehova dlouho předtím předpověděl prostřednictvím proroka Jeremjáše. Tato smlouva nabyla účinnosti Ježíšovou krví. Smluvními partnery jsou Jehova Bůh a jeho duchovní synové, kteří dohromady tvoří duchovní izrael. Každého člena volí Bůh. Ježíš je prostředníkem smlouvy, jíž pomáhá oněm 144 000 členům smlouvy, aby se stali částí Abrahamova semene. (Jer. 31:31–34; 2. Tes. 2:13; Žid. 8:10, 12; 12:22–24; Gal. 3:29) Je také bere Ježíš do ‚smlouvy o království‘. Z toho vyplývá, že nakonec budou společně se svým králem Ježíšem Kristem použiti k tomu, aby předávali Jehovova požehnání života všem rodinám země. — Luk. 22:28–30; Jan 6:53; Zjev. 5:9, 10; 1. Mojž. 22:15–18.

13. Na jaké věci by se mělo nyní pamatovat 14. nisana?

¹³ Opravdu, když zkoumáme plný význam slov, která Ježíš pronesl onoho památného dne, mocně nám to připomene lásku Jehovy, kterou prokázal, když opatřil svého drahého Syna. Připomíná nám to také lásku Ježíše, když poskytl svůj život jako výkupné pro všechno věřící lidstvo. (Jan 3:16; Řím. 5:8; 1. Tim. 2:5, 6) Jsou však i jiné cenné pravdy, o nichž Ježíš rozmlouval se svými následovníky onoho večera. Z biblických pisatelů je to jen apoštol Jan, kdo zaznamenává tento velmi důvěrný rozhovor.

Sláva, láska a jednota

14. a) Jak je Jehova oslaven každou Památnou slavností? b) Jakou úlohu hraje láska při vzpomínce na Ježíše a k jakému sebezkoumání by to mělo vést v mysli všech účastníků?

¹⁴ Ježíš řekl: „Nyní je Syn člověka oslaven a Bůh je oslaven ve spojitosti s ním.“ (Jan 13:31) Již od osvobození Izraele z Egypta byl 14. nisan spojen s ospravedlněním Božího jména, s Jehovovou svrchovaností a mocí. Nyní, když se Ježíš prokázal věrný až do smrti a byl potom Boží mocí slavně vzkříšen, dostalo se Božímu jménu ještě větší cti a slávy. (Srovnej Přísloví 27:11.) Ježíš svým učedníkům řekl, že své učednictví dokáží tím, když budou dodržovat „nové přikázání“ a budou ‚se navzájem milovat, jako on miloval je‘. (Jan 13:34, 35) Hloubka naší bratrské lásky zrcadlí naše ocenění pro lásku, kterou nám projevil tehdy Ježíš. — 1. Jana 4:19.

15. a) Jaká naděje na život je předložena všem, kteří přijímají důstojným způsobem? b) Jak se dokazuje láska k Ježíšovi?

¹⁵ Naděje, že budou jednou žít v nebeském domově, je součástí radosti předložené těm, kteří jsou vyvoleni jako spoluvládci s Kristem. (Zjev. 20:6) Ježíš tuto naději předkládá slovy: „Odcházím, abych vám připravil místo. . . Přijdu opět a vezmu vás k sobě domů.“ (Jan 14:2–4) Jak vzrušující příchod domů očekává všechny, kteří zůstanou věrní až do konce! Ježíš proto vybízí: „Jestliže mě milujete, budete zachovávat má přikázání.“ To znamená všechna jeho přikázání, včetně přikázání učit a činit učedníky. — Jan 14:15, 21; Mat. 28:19, 20.

16. a) Jak zdůraznil Ježíš potřebu jednoty mezi svými následovníky? Proč je tato jednota tak důležitá? b) Čemu musejí čelit všichni Ježíšovi následovníci, ale co jim v tom pomáhá?

¹⁶ Jak důležité tedy je, aby byli Ježíšovi následovníci v jednotě s ním a se sebou navzájem! Pro zdůraznění této skutečnosti používá Ježíš podobenství o révě a jejích ratolestech. Jednota vede k tomu, že se přináší ovoce, a to zase oslavuje Otce. (1. Kor. 1:10; Jan 15:1, 5, 8) Všichni Ježíšovi následovníci čelí pronásledování a odporu. Jakým posílením víry však je vědomí, že Ježíš zachoval svou ryzost jako vítěz nad světem navzdory všem satanovým útokům! — Jan 15:18–20; 16:2, 33.

17. Pohovoř o některých Ježíšových prosbách v jeho modlitbě zaznamenané v 17. kapitole Jana.

¹⁷ Ježíš uzavírá večer procítěnou modlitbou k svému Otci. Oslava Otce stojí v jeho prosebné žádosti na prvním místě. Modlí se, aby jeho následovníci byli ochráněni před tím ničemným, satanem, když zůstanou odděleni od světa. A modlí se také, aby stejná láskyplná jednota, jaká existuje mezi ním a Otcem, stále vzrůstala mezi ustavičně přibývajícím počtem jeho následovníků. — Jan, 17. kapitola.

18. Proč tak malý počet přijímal symboly na Památné slavnosti 1984, když vezmeme v úvahu celkový počet přítomných?

¹⁸ Uvažovali jsme jen o několika málo z drahocenných pravd a myšlenek, o něž se Ježíš podělil se svými učedníky toho večera asi před 1 952 lety, ale jistě nám pomáhají pochopit, proč je 14. nisan skutečně památným dnem. Není tedy divu, že v loňském roce 7 416 974 svědků Jehovových a jejich přátel pochopilo, že je důležité sejít se ke slavení Pánovy večeře. A přece bylo v tom ohromném množství jen 9 081 těch, kteří přijímali symboly. Proč? Protože ohromná většina svědků Jehovových se dnes pokládá za součást „velkého zástupu“, který stojí „před trůnem a před Beránkem“. Těší se na život na planetě Zemi, kde budou mít svůj věčný domov, a ne na život v nebi, kde 144 000 bude s Kristem „vládnout jako králové tisíc let“. — Zjev. 7:9; 20:6; Žalm 37:11.

19. Co je základem studia pro příští týden a proč je důležité, aby se ho všichni zúčastnili?

¹⁹ Vyvstaly však některé otázky ohledně vztahu mezi Pánovou večeří a „velkým zástupem“ „jiných ovcí“. (Jan 10:16) Zdá se tedy, že je vhodné, aby byly tyto záležitosti probrány v následujícím článku. Tak nedojde u nikoho k nějakému nedorozumění, když se blíží další Památná slavnost. — 1. Tes. 5:21.

[Poznámka pod čarou]

„Jiné ovce“ a Pánova večeře

„[Ježíš] je usmiřující obětí za naše hříchy, ne však pouze za naše, ale také za hříchy celého světa.“ — 1. JANA 2:2.

1. Co pozitivního vzešlo z kázání dobrého poselství o království?

JEŽÍŠ řekl: „Toto dobré poselství o království bude kázáno po celé obydlené zemi na svědectví všem národům; a potom přijde konec.“ (Mat. 24:14) Někteří z generace roku 1914 ještě žijí, aby dosvědčili, že svědkové Jehovovi věrně plní tento příkaz. Díky tomu reagovaly kladně na dobré poselství statisíce lidí s poctivým srdcem, zklamaných neúspěchy tohoto světa. Oddali se Jehovovi Bohu a slíbili věrnost jeho království. Svou oddanost dali najevo křtem ve vodě. Takovou moudrou cestou se během roku 1984 dalo 179 421 osob. Řekli vlastně lidu Božího jména: „Půjdeme s vámi, neboť jsme slyšeli, že je s vámi Bůh.“ — Zach. 8:23.

2. Jaký činitel řídil načasování Ježíšova shromažďování „jiných ovcí“?

² Tento stále rostoucí „velký zástup“ ctitelů je částí těch, které Ježíš popsal jako své „jiné ovce“. (Zjev. 7:9, 15; Jan 10:16) Mají velkolepou naději na věčný život v pozemském ráji. (Žalm 37:29) Ježíš předpověděl, že shromáždí tyto své věrné následovníky potom, až nejprve věnuje svou nerozdělenou pastýřskou pozornost shromažďování „malého stáda“, lidem podobným ovcím, jimž je prostředníkem nové smlouvy. (Luk. 12:32; Žid. 9:15) Máme-li na mysli toto shromažďování dvou tříd lidí podobných ovcím do „jednoho stáda“, můžeme pochopit, proč apoštol Jan prohlásil, že Ježíš Kristus „je usmiřující obětí za naše hříchy, ne však pouze za naše, ale také za hříchy celého světa“. — 1. Jana 2:1, 2.

Změny náhledu

3, 4. a) Jakou změnu náhledu učinili mnozí ohledně slavení Pánovy večeře? b) Co tím Ježíš myslel, když řekl: „Kdykoli jíte. . . a pijete“?

³ Mnozí nově shromáždění z „jiných ovcí“ se v minulosti podíleli na mši neboli přijímání. Jak často a jakým způsobem slavnost probíhala, záviselo na věrouce příslušné náboženské organizace, k níž patřili. Nyní si však uvědomili, že Pánova večeře by se měla slavit jen jednou v každém roce. Proč? Nuže, židovský pasach se slavil jen jednou v každém roce a Ježíš ustanovil Památnou slavnost právě v noci pasach, 14. nisana. Potom řekl svým učedníkům: „Dělejte to v upomínku na mne. . . Kdykoli totiž jíte tento chléb a pijete tento pohár, ohlašujete Pánovu smrt, dokud on nepřijde.“ (1. Kor. 11:24–26) Ježíš tím jasně myslil, že by jeho učedníci měli konat slavnost na paměť jeho smrti v den pasach, který přicházel jednou ročně. Proto byla slavena často během života křesťanského sboru. Ve skutečnosti se již Památná slavnost slavila 1 952 krát.

⁴ Třída „jiných ovcí“ se naučila oceňovat ještě jiný významný rozdíl. Místo aby přijímali chléb a víno, jak to mnozí dělávali dříve v některé církvi, nyní shledávají, že jsou „přeřazeni“ mezi pozorovatele. Proč je to tak? A máme biblické důvody pro postup, který připouští vedle přijímajících i pozorovatele? — 2. Kor. 13:11; 2. Tim. 3:16, 17.

5. a) Popiš základní kroky, které musí člověk udělat, aby měl užitek z Ježíšovy oběti. b) Proč jednal Bůh zvláštním způsobem ve prospěch 144 000 následovníků Krista Ježíše?

⁵ Má-li mít kdokoli užitek z „usmiřovací oběti“ Krista Ježíše, je nutno učinit jisté kroky bez ohledu na to, zda někdo chová naději na život v nebi, nebo jiný zase chová naději na život v pozemském ráji. Tyto základní kroky jsou: 1. přijímat přesné poznání Božího slova (Řím. 10:13–15); 2. projevovat víru (Žid. 11:6); 3. pokání (Mat. 4:17); 4. obrácení (Sk. 3:19); 5. krok oddanosti (Luk. 9:23); a 6. křest (Mat. 28:19). Když byly vykonány tyto kroky, jedná Bůh zvláštním způsobem vůči osobě, kterou vybírá jako jednoho ze 144 000 neboli „malého stáda“. A proč? Aby se z té osoby stal Boží duchovní syn s vyhlídkou, že bude knězem a králem s Kristem Ježíšem. (Zjev. 20:4, 6) Nyní už žije pouze ostatek takových duchovních synů a to jsou ti, kteří patřičně přijímají symboly. To tedy vysvětluje, proč ohromná většina svědků Jehovových jsou pozorovatelé, a ne přijímající.

Pasach a Památná slavnost

6. Proč někteří prosazovali, že „jiné ovce“ by měly přijímat symboly, a jakou otázku to vyvolává?

⁶ Někteří navrhovali, že by rostoucí velký počet „jiných ovcí“ měl přijímat symboly. Jejich úvaha je: Protože „Zákon má stín budoucích dobrých věcí“ a protože jedním z požadavků Zákona bylo dodržování pasach jak ze strany Izraelitů, tak obřezaných cizích usedlíků, naznačovalo by to, že by obě třídy lidí podobných ovcím v „jednom stádě“ pod „jedním pastýřem“ měly přijímat památné symboly. (Žid. 10:1; Jan 10:16; 4. Mojž. 9:14) Tím vzniká důležitá otázka. Byl pasach předobrazem Památné slavnosti?

7. V jakém ohledu byl pasach „stínem budoucích dobrých věcí“?

⁷ Je pravda, že určité rysy pasach slaveného v Egyptě se bezpochyby splnily na Ježíšovi. Pavel přirovnal Ježíše k beránkovi pasach a řekl: „Kristus, náš pasach, byl. . . obětován.“ (1. Kor. 5:7) Pokropení zárubní a nadpraží krví beránka pasach zajistilo osvobození prvorozených v každé izraelské domácnosti. Podobně sbor „prvorozených, kteří byli zapsáni v nebesích“, přijímá své osvobození neboli „vysvobození výkupným“ prostřednictvím vykropené Kristovy krve. (Žid. 12:23, 24; Ef. 1:3, 7) Dále, ani jedna kost beránka pasach neměla být zlomena, a to se také splnilo na Kristu Ježíšovi. (2. Mojž. 12:46; Žalm 34:20; 34:21, „KB“; Jan 19:36) Je tedy zřejmé, že pasach v určitých ohledech byl jedním z mnoha rysů v Zákoně, které poskytly „stín budoucích dobrých věcí“. Všechny tyto rysy ukazovaly dopředu ke Kristu Ježíšovi, „Beránku Božímu“. — Jan 1:29.

8.–10. a) V jakém důležitém ohledu, pokud jde o krev, se pasach lišil od Památné slavnosti? b) Jak smlouvy spojené s Památnou slavností osvětlují jiný rozdíl? c) K jakému závěru nás to dovádí?

⁸ Nicméně pasach nebyl přesným předobrazem Pánovy večeře. Když byl v Egyptě zaveden pasach, jedlo se maso pečeného beránka, ale nejedla se žádná krev beránka pasach. Když však Ježíš ustanovil slavnost na památku své smrti, naopak zvlášť poučil přítomné, aby jedli jeho maso a pili jeho krev, symbolizované chlebem a vínem. (2. Mojž. 12:7, 8; Mat. 26:27, 28) V tomto velmi důležitém ohledu — krvi — nebyl pasach předobrazem Pánovy večeře.

⁹ Ještě něco by se nemělo přehlížet. Ježíš rozmlouval se svými učedníky o dvou vzájemně souvisejících smlouvách: „nové smlouvě“ a ‚smlouvě o království‘. (Luk. 22:20, 28–30) Obě smlouvy měly co činit s tím, že přijímající měli být v budoucnu kněžími a králi spolu s Kristem Ježíšem. Ale v Izraeli se nikdy nemohl stát knězem nebo králem obřezaný cizí usedlík. Také v tomto ohledu nalézáme odlišnost mezi svátkem pasach v Izraeli a Pánovou večeří.

¹⁰ K jakému závěru nás to tedy dovádí? Skutečnost, že obřezaný cizí usedlík jedl nekvašený chléb, hořké byliny a beránka pasach, nedává podklad pro to, aby ti z dnešních Pánových „jiných ovcí“, kteří jsou přítomni na Památné slavnosti, přijímali z chleba a vína.

Důležitost přítomnosti na Památné slavnosti

11. Z jakých důležitých důvodů by měly být „jiné ovce“ přítomny na Památné slavnosti?

¹¹ Naznačuje to však, že pro členy třídy „jiných ovcí“ není důležitá přítomnost na Památné slavnosti? Rozhodně ne! Je to příležitost, kdy si všichni Ježíšovi následovníci podobní ovcím připomínají Ježíše ve velmi zvláštním smyslu. „Jiné ovce“ si při této příležitosti připomínají, že již získaly užitek ze své víry v Kristovu prolitou krev do té míry, že na ně Jehova pohlíží jako na ty, kteří „vyprali svá roucha a vybílili je v Beránkově krvi“. Proto mohou přinášet „dnem i nocí svatou službu v [Božím] chrámu“. (Zjev. 7:14, 15) Pamatují také na to, že musejí stále ‚hledat Jehovu, spravedlnost a mírnost‘ s nadějí, že budou ušetřeni během „dne Jehovova hněvu“ a pak budou mít radost z dosažení lidské dokonalosti. Nakonec mohou být prohlášeni Jehovou za skutečně spravedlivé, což bude v době, kdy Ježíš předá království svému Otci. — Sef. 2:2, 3; 1. Kor. 15:24; Zjev. 20:5.

12. Jaký užitek plyne z proslovu při Památné slavnosti?

¹² Jiným důležitým důvodem k přítomnosti je to, že pravdy, o nichž se hovoří v proslovu při Památné slavnosti, patří mezi „hluboké Boží věci“, je to ‚hutný pokrm patřící zralým lidem‘, a ne pouze mléko „základní nauky“. (1. Kor. 2:10; Žid. 5:13 až 6:1) Biblická přednáška prohloubí ocenění pro lásku, kterou projevil Jehova, když vytvořil království, podivuhodné opatření pro požehnání lidské rodiny. Je to také příležitost ‚upřeněji se zahledět na Ježíše, hlavního prostředníka a zdokonalovatele naší víry‘. Láska, kterou nám projevil Ježíš, ani utrpení, která podstoupil, by se nikdy neměly brát jako samozřejmost. (Žid. 12:2, 3) Navíc se všichni můžeme shodnout v tom, že mnohé z cenných myšlenek, o kterých Ježíš hovořil se svými apoštoly při ustanovení Památné slavnosti — myšlenky o jednotě, lásce a oslavení Jehovova jména —, jsou užitečné pro „jiné ovce“ stejně jako pro „malé stádo“.

Projevit láskyplný zájem o všechny

13. Proč je důležité, aby byly symboly podány všem přítomným?

¹³ Je důležité, aby si každý přítomný na Pánově večeři připomněl postup ustanovený Ježíšem. Předávání chleba a vína od jednoho k druhému pomáhá prohloubit ocenění pro posvátné věci, o nichž se právě toho večera hovořilo. Dává to také každému možnost, aby projevil, jaká je jeho naděje na život — nebeská, nebo pozemská.a Řídíme-li se patřičným postupem, je uváděn sbor do souladu s tím, co se toho večera dělá na celé zeměkouli. — 1. Kor. 14:40.

14. Jak mohou starší projevit láskyplný zájem někomu z pomazané třídy, kdo je večer v den Památné slavnosti nemocen?

¹⁴ Předpokládejme, že někdo z pomazaných ve sboru je nemocen a nemůže se zúčastnit Památné slavnosti. Co pak? Mělo by se vyvinout krajní úsilí, aby někdo ze starších donesl symboly k tomuto nemocnému křesťanovi, a jestliže se to hodí, může starší pronést několik vhodných poznámek, než nabídne symboly, a na závěr se vhodně pomodlí. Jaké povzbuzení to bude pro nemocného! Takové skutky láskyplného zájmu podporují ducha lásky ve sboru. (Viz též stranu 26.) — Žalm 133:1.

15. Popiš jiné způsoby, jimiž se dá projevit úcta k Pánově večeři.

¹⁵ Byly vzneseny jiné zajímavé otázky ohledně postupu a druhu symbolů, které se mají užívat při Památné slavnosti. Odpovědi na tyto otázky jsou na straně 23 pod titulkem „Projevovat úctu k Pánově večeři“. Odpovědní starší učiní dobře, budou-li se bedlivě držet toho, co je tam načrtnuto.

16, 17. a) Jakou otázku vznesli někteří ohledně přijímání při Památné slavnosti a kdo jediný může dát odpověď? b) Jak poskytuje Bůh přesvědčivé doklady těm, kteří jsou zplozeni jeho duchem?

¹⁶ V někom mohou hlodat pochybnosti, zda má oprávnění přijímat symboly. Tato otázka někdy vyvstává v týdnech před další Pánovou večeří. Takové dotazy často vznášejí ti, kteří se nedávno připojili ke svědkům Jehovovým. Patříš k těm, jimž myslí prošly pochyby tohoto druhu? Jak můžeš určit, co bude správné jednání?

Potřeba sebezkoumání

¹⁷ Pavel doporučil ohledně Pánovy večeře: „Nejprve ať se člověk po pečlivém zkoumání schválí, a tak ať jí z chleba a pije z poháru.“ (1. Kor. 11:28, 29) Všiml sis, že ten, kdo se má ‚po pečlivém zkoumání schválit‘, jsi ty? Není samozřejmě nesprávné prohovořit takovou vážnou věc se zralým křesťanem, ale o svém osobním vztahu k Jehovovi a jeho Synovi musíš rozhodnout ty sám. Bůh nenechává nikoho ze 144 000 na pochybách. Jsme ujišťováni: „Ten duch sám svědčí s naším duchem, že jsme Boží děti.“ Je to Boží duch, který probouzí v srdci kteréhokoli údu Kristova těla přesvědčení, že je jedním z Božích duchovních synů. Vyvolený to ví a nemusí se na to ptát nikoho jiného ve sboru. — Řím. 8:15, 16.

18. Jaké historické skutečnosti o „jiných ovcích“ jsou zajímavé?

¹⁸ Novodobé dějiny svědků Jehovových ukazují, že od roku 1931 začala být prostřednictvím poselství o království věnována větší pozornost „jiným ovcím“. Pak 31. května 1935 v proslovu „Veliký zástup“b byl „velký zástup“, který viděl ve vidění apoštol Jan, jasně ztotožněn s „jinými ovcemi“. Nač poukazoval tento nový důraz? Určitě na to, že se schyluje ke konci shromažďování „malého stáda“ a přišel čas, aby Ježíš skrze správu „věrného a rozvážného otroka“ obrátil pozornost ke shromažďování „jiných ovcí“. — Mat. 24:45–47.

19. Jak by měli zkoumat sami sebe ti z novějších, kteří tvrdí, že jsou z pomazaných?

¹⁹ Máme-li uvedené věci na mysli, říkáme všem, kteří se nedávno připojili k Jehovovu lidu a kteří si snad činili nějaký nárok, že patří k pomazané třídě: Zkoumej pečlivě svůj vztah k Jehovovi. Ptej se: Je snad v něčem nebeská naděje, k níž se hlásím, přežitkem z dříve zastávané církevní nauky, že všichni členové církve jdou do nebe? Je snad má naděje spojena s nějakou sobeckou touhou nebo citovými vzněty? Pavel řekl: „Je nemožné, aby Bůh lhal.“ (Žid. 6:18) Lhát nemůže ani svatý duch, který svědčí o přijetí za syny. Kdokoli je proto opravdu zplozen Božím duchem, není neustále hlodán pochybnostmi, ale je schopen s naprosto dobrým svědomím dosvědčit, že je jedním z Božích synů.

Oslava v roce 1985

20. Jak důležitá je Památná slavnost pro svědky Jehovovy?

²⁰ Pánova večeře je pro všechny pravé křesťany nesporně největší oslavou v roce. Žádná příležitost se jí nerovná důležitostí, smyslem nebo průběhem. Jak se Země otáčí kolem své osy a působí, že slunce na jednom místě za druhým klesá pod obzor, každý sbor svědků Jehovových, velký nebo malý, a každá o samotě stojící skupina se tudíž sejdou v poslušnosti příkazu Mistra.

21. Jaký postoj a očekávání by měla Památná slavnost v roce 1985 vzbudit v srdci Božího lidu?

²¹ Všichni učedníci podobní ovcím mají tedy velkou radost z vyhlídky, že opět navštíví Památnou slavnost. Kéž je letošní příležitost časem budujícího povzbuzení pro všechny Jehovovy služebníky. Kéž jim vnukne stejného ducha důvěry, jaký měl jejich vzor Ježíš Kristus, který řekl: „Buďte odvážní! Já jsem zvítězil nad světem.“ — Jan 16:33.

[Poznámky pod čarou]

Vzpomínáš si?

◆ Proč nebyl pasach předobrazem Památné slavnosti?

◆ Jakých šest kroků je nutno učinit, než můžeme mít užitek z Ježíšovy oběti?

◆ Proč je tvá přítomnost na Památné slavnosti životně důležitá?

◆ Proč je dobré zkoumat se před Památnou slavností?

[Rámeček na straně 23]

Projevovat úctu k Pánově večeři

Jaké použít symboly

Nekvašený chléb: Lze použít takový chléb, jako je neochucený židovský maces, vyrobený pouze z pšeničné mouky a vody. Nepoužívejte macesy vyrobené s přísadami, jako je sůl, cukr, slad, vejce nebo cibule. Můžete si vyrobit vlastní nekvašený chléb podle následujícího předpisu: Smíchej jeden a půl šálku pšeničné mouky (nedá-li se sehnat, použij rýžovou, kukuřičnou nebo jinou obilnou mouku) s jedním šálkem vody a udělej vlhké těsto. Pak je vyválej na tloušťku oplatky. Dej na pekáč a dobře propíchej vidličkou. Peč v rozpálené troubě, až je suchý a křupavý.

Víno: Používejte nemíšené červené víno, jako je chianti, burgundské nebo klaret. Vyhýbejte se dezertním vínům, která byla zesílena nebo pozměněna pomocí brandy, jako je šery, portské nebo muškatel. Nepoužívejte vína s kořením nebo bylinami, jako je dubonnet a jiné aperitivy. Lze použít i domácí červené víno, pokud nebylo slazeno, kořeněno nebo zesíleno.

Příprava sálu království

Stůl na symboly: Pokryjte stůl čistým ubrusem a rozestavte dostatek talířů a vinných sklenic k snadnému podávání. Chléb lze rozlámat a víno nalít před shromážděním. Ježíš v té věci nezavedl žádný obřad. Jestliže to podmínky vyžadují, přikryjte symboly čistým ubrouskem na ochranu před hmyzem.

Podávající: Předem dejte poučení o postupu, kterým se budete řídit, abyste se vyhnuli zdržení nebo zmatku při podávání symbolů všem přítomným včetně řečníka a podávajících.

Uvaděči: Před zahájením shromáždění by měl být po ruce dostatečný počet uvaděčů, aby mohli být všichni při příchodu uvítáni a uvedeni na místo.

Květinová výzdoba: Lze ji opatřit, ale měla by být jednoduchá a vkusná.

Průběh shromáždění

Čas slavnosti: Proslov sice může začít dříve, ale symboly by neměly kolovat před západem slunce. Je třeba zjistit, kdy 4. dubna v místě zapadá slunce.

Proslov při Památné slavnosti: Řečník by se měl dobře připravit, aby mohl přidělenou látku předložit během vymezeného času. Měla by být jasně předložená a povzbuzující pro všechny přítomné.

[Obrázek na straně 22]

Památná slavnost prohlubuje lásku k Jehovovi a jeho Synovi

Otázky čtenářů

■ Jestliže křesťan nemůže být přítomen na slavnosti Pánovy večeře, co má dělat?

Je důležité, aby se křesťané účastnili každoroční oslavy Pánovy večeře, protože Ježíš při jejím ustanovení řekl: „Stále to čiňte jako upomínku na mne.“ (Luk. 22:19) Raní křesťané to činili. Proto mohl apoštol Pavel psát o korintských bratrech, kteří se každoročně ‚setkávali jako sbor‘ neboli ‚scházeli‘ na památku Ježíšovy obětní smrti. (1. Kor. 11:20, „The New English Bible“, „NS“) Ale co mohli dělat ve věci Památné slavnosti za obtížných okolností? Co například dělal sám Pavel během let, kdy byl uvězněn (pod stráží a možná dokonce v řetězech) v Césareji? — Sk. 23:35; 24:26, 27.

Vzhledem k Ježíšovu jednoznačnému příkazu by Pavel, třebaže v izolaci, při příležitosti Pánovy večeře určitě uvažoval o biblických hlediscích události. Jako duchem pomazaný křesťan by vyvinul krajní úsilí, aby přijal to nejvhodnější, co by se dalo použít jako symboly. Víno bylo tehdy běžným nápojem, a tak mohl mít Pavel i jako vězeň nějaké víno a nějaký druh chleba k použití. Ještě pravděpodobnější to bylo, když byl později ve vazbě v Římě, kde měl povoleny návštěvy. Je pravděpodobné, že se s ním chtěli ‚sejít‘ někteří bratři z Říma ve skupince, aby oslavili Pánovu večeři. — Sk. 28:30.

Dnes se sbory svědků Jehovových po celé zeměkouli shromažďují v den odpovídající 14. nisanu ke slavnosti na památku Kristovy smrti. Někdy však vyvstanou neobvyklé překážky. Přihodilo se, že zuřící bouře nebo povodně zabránily nějakému sboru nebo některým jeho členům v plánované schůzce. Ve vzácných případech bylo vyhlášeno stanné právo a ozbrojení vojáci bránili občanům po západu slunce vycházet.