Činní křesťané v kritické době

STEJNĚ jako jiní lidé na celé zemi vidíš možná i ty jasně, že žijeme v kritických dobách.

Mnozí lidé si uvědomují, že doba je kritická, protože se tolik pozornosti věnuje zbraním a válce. Jiní cítí kritickou dobu proto, že vědí o ekonomických problémech. Nebo kdybys měl odpovědět, proč jsou naše časy kritické, vzpomeneš si možná na vzrůstající zločinnost a násilí. Tyto problémy jsou jen důkazy, že žijeme v předpověděném období: „V posledních dnech nastanou kritické časy, s nimiž bude těžké se vyrovnat.“ — 2. Tim. 3:1–5.

Ale v sobotu 13. září 1981 došlo ke zvláštní události, která dobře ukázala, že i v našich „kritických časech“ mohou být křesťané duchovně činní a mohou se dívat do budoucnosti optimisticky. Jaká to byla událost? Jaký z ní můžeme mít užitek?

SLAVNOSTNÍ UKONČENÍ STUDIA NA ŠKOLE GALÁD

Tato zvláštní událost, k níž došlo v New Yorku ve Spojených státech, byl akt graduace 71. třídy Biblické školy Strážné věže Galád. Bude užitečné, zamyslíme-li se nad některými body tohoto programu.

Hlavním řečníkem byl F. W. Franz, prezident Společnosti Strážná věž a školy. Svou hodinovou přednášku zahájil přehledem dějin školy. Když vypukla druhá světová válka, tehdejší prezident Společnosti J. F. Rutherford se domníval, že by mohlo dojít k intenzívnímu pronásledování svědků Jehovových a že by bylo nutné přestěhovat ústředí Společnosti, jež je v Brooklynu v New Yorku. Dal proto v severní části státu New York postavit budovy, jež by bylo možné použít pro umístění personálu ústředí. Potom v roce 1942, když se stal třetím prezidentem Společnosti N. H. Knorr, se při pečlivém novém zkoumání 17. kapitoly Zjevení ukázalo, že mírová organizace, Společnost národů, symbolizovaná divokým zvířetem, se opět objeví v nějaké podobě. (Zjev. 17:8) To znamenalo, že válka skončí a bude následovat období míru. To se stalo, jak víš, a obnovenou mírovou organizací se staly Spojené národy.

Na základě tohoto biblického náhledu bylo rozhodnuto využít budovy v severní části státu New York pro zvláštní školu, v níž se budou školit misionáři, kteří budou moci v nadcházejícím období míru rozšiřovat „dobré poselství o království“ v mnoha cizích zemích. (Mat. 24:14) Tato jedinečná škola byla otevřena 1. února 1943, a jako čtvrtý prezident Společnosti se Franz nyní obracel k její 71. třídě, která měla právě svou graduaci.

Sedmadvaceti studentům z osmi zemí položil vhodnou otázku: „Uplynulo asi 36 let nynějšího období míru, jak dlouho tedy může ještě trvat? A jaké máme náznaky, že skončí velmi, velmi brzo?“ Jak bys odpověděl ty?

Franz potom mluvil o některých fascinujících aspektech biblické chronologie, jež se týkají právě naší doby. Zmínil se o tom, že svědkové Jehovovi již dlouho zastávají názor, že první světová válka v roce 1914 vyznačovala konec období, o němž Ježíš řekl: „Jeruzalém bude pošlapáván národy, dokud se nenaplní ustanovené časy národů [nebo „pohanů“, „KB“].“ (Luk. 21:24) To znamená, že Boží království, znázorňované Jeruzalémem, bylo tehdy zřízeno v nebesích. Někteří však tvrdili, že rok 1914 nic neznamená a že Ježíš měl na mysli pošlapávání doslovného města Jeruzaléma. Řečník však položil otázku: „Co však shledáváš, snažíš-li se uplatnit důsledky tohoto názoru?“

V roce 1967 ovládla armáda izraelského státu západní břeh Jordánu včetně starého ohrazeného města Jeruzaléma. „Vedlo to však k oslavení Jehovy Boha?“ zeptal se Franz. „Vedlo to k tomu, že by Mesiáš přišel, aby tam v pozemském Jeruzalémě zřídil Boží království?“ Jasná odpověď zní: Nikoli. Doslovní Židé také nesplňují slova u Matouše 24:14 a nekáží „dobré poselství o království“. Skutečnosti tedy ukazují, že ‚pošlapávání „Jeruzaléma“ pohany‘ neskončilo v roce 1967. „Znamení“, které dal Ježíš, se splňuje od rozhodujícího roku 1914. Od té doby Mesiáš, Pán Ježíš Kristus, panuje z nebes uprostřed svých nepřátel. (Žalm 110:1, 2) Noví misionáři byli proto vybídnuti: ‚Zbývající čas je již jistě krátký‘, a měli by si uvědomovat, jak čas kvapí a že je v těchto kritických časech nutné mnoho vykonat. — 1. Kor. 7:29–31.

Studenti, kteří absolvovali školu, mohli snadno pochopit, proč mají být činní v křesťanském díle. Mohli to vidět i jejich příbuzní a jiní přítomní, jichž bylo asi 2 000. Všichni měli radost, když se dověděli, že byla učiněna opatření, aby mohlo být školeno více misionářů. Dva ze studentů se měli vrátit do Německa, aby byli instruktory v nové „rozšířené škole Galád“ v této zemi. Bude to soustředěný dvaapůlměsíční kurs pro služebníky, kteří budou školeni a jimž bude přiděleno misionářské působiště v cizí zemi, aniž se musí učit anglicky.

UŽITEČNÁ RADA ČINNÝM KŘESŤANŮM

Jiní řečníci při graduačním programu poskytli třídě zdravou biblickou radu, z níž mohou mít v našich kritických časech užitek všichni křesťané.

U. V. Glass, jeden z instruktorů školy Galád, povzbudil posluchače, aby uvažovali o příkladu Jeremiáše, který dále kázal navzdory odporu a nebezpečí. Naproti tomu se prorok Uriáš bál a uprchl do Egypta, ale byl přiveden zpět do Judeje a král jej dal popravit. Ve vynikajícím dramatu, které odpoledne předvedli studenti, byl zdůrazněn Jeremiášův příklad a podpora, kterou dostal od Etiopa Ebedmelecha. Drama mělo název: „Nebojácný hlasatel nepopulárního poselství“.

K programu při graduaci patřily také krátké, ale užitečné přednášky některých zkušených služebníků. Například David Olson se zaměřil na slova v 1. Samuelově 2:30, kde Bůh říká: „Ty, kteří mne ctí, budu mít v úctě.“ Poukázal na to, že my všichni oceňujeme, když s námi druzí jednají s úctou, a že bychom také měli projevovat jiným úctu nebo ohled. To platí zejména pro ty, kteří žijí nebo pracují velmi blízko sebe, například pro misionáře. Karl Klein mluvil o tom, jak je důležité, abychom ‚nevzdychali jeden proti druhému‘, jak to radí Jakub 5:9. Můžeme sice vzdychat nad svými vlastními nedostatky, ale vzdycháme-li nad slabostmi svých spolukřesťanů, obvykle to znamená, že je soudíme, a tak bychom je mohli zbavit odvahy nebo v nich vyvolat sklíčenost.

Studenti se sice nestali misionáři tím, že by složili nějaký slib, ale Ralph Walls zdůraznil, že by mohli napodobovat ducha starověkých nazarejských (a mohli bychom to činit my všichni). Ti si odepřeli určité věci, aby se mohli soustředit na věci duchovní. A stejně jako u nazarejských vlasy zdůrazňovaly, že jsou podřízeni Jehovovi, tak potřebují i aktivní křesťané ducha podřízenosti, a to vůči těm, s nimiž slouží, a také vůči Bohu. — 4. Mojž. 6:2–7.

Po dramatu a závěrečné modlitbě program graduace skončil. Ale posluchači byli ještě více než předtím rozhodnuti, že budou dále činným způsobem ‚chodit s Bohem‘, jak k tomu předtím v průběhu dne důrazně nabádal třídu George Gangas, který poukazoval na příklad Enocha a Noema. (1. Mojž. 5:24; 6:9) A všichni si mohli vzpomenout na přednášku instruktora J. Redforda, která skončila výzvou, aby absolventi i ostatní přítomní dále v těchto kritických časech ‚zvěstovali krále a království‘.