Žít navždy — je to jen sen?

DĚJIŠTĚM je nádherná farma v jižní Africe. Po kopcích se potuluje hejno perliček. Náhle mezi nimi vzniká panika. Vznášejí se nad nimi dva černí orli, střemhlav se vrhají dolů a perličky s hysterickým kdákáním utíkají do úkrytu. Jeden z orlů zabíjí oběť a pouští se do jídla. Některé perličky se uklidňují a opět si začínají hledat v okolí potravu — smrt jejich družky je nechává lhostejnými.

Všechna zvířata se instinktivně snaží vyhnout se smrti, ale obvykle se zdá, že se jich příliš nedotýká, když umírají druzí. Když lev nebo jiný dravec zabije antilopu, způsobí to v ostatním stádu jen malý rozruch. V dnešním cyklu života a smrti je to každodenní událost.

Oč jinak reaguje většina lidí! Pozorovat smrt jiného člověka je traumatický zážitek — výjimkou jsou jen ti, kteří si na smrt zvykli. Normálně je smrt milovaného člověka jednou z nejtísnivějších událostí, které lidé prožívají. Může dokonce přimět pozůstalého k sebevraždě.

Žijeme v neklidné době, kdy přibývá sebevražd a milióny lidí žijí v bídě. Ale převážná většina dělá vše, co je v jejich silách, aby odvrátili to, co Bible označuje jako velkého „nepřítele“, smrt. — 1. Kor. 15:26.

Elixír života

Lidé, kterým se říkalo alchymisté, se po řadu staletí snažili objevit elixír života. Byla to tajuplná látka, která měla údajně zajistit lidem věčný život. Dlouho lidé snili o tomto elixíru a hledali jej. Alchymistům se to však zřejmě nepodařilo.

Zlepšenou hygienou, zdravotnictvím a jinými činiteli se však v poslední době značně zvýšila průměrná délka života. Podle jedné zprávy se „průměrná délka života v lidstvu více než zdvojnásobila, ze 30 let v roce 1900 na více než šedesát let dnes“. Proto se někteří lidé domnívají, že snad moderní vědci objeví klíč nebo klíče k delšímu — dokonce nekonečnému — životu. A co ty?

Ať lidé v tomto směru doufají v cokoli, stále ještě platí pravda vyjádřená před tisíciletími:

„Dnů našich let je samo o sobě sedmdesát let; a pokud je jich pro zvláštní sílu osmdesát let, přece trvají na těžkostech a věcech, jež ubližují; vždyť to jistě rychle mine a my ulétáme.“ — Žalm 90:10.

Jak jsi jistě pozoroval, jen malá menšina žije déle než osmdesát let.

Mnoho starších lidí však trpně nečeká na blížící se smrt, ale hluboce se zajímá o život. S pokračujícím věkem může dokonce jejich zájmů přibývat. Získávají rozsáhlé vědomosti a zkušenosti a účastní se mnoha činností. Pak jsou náhle skláceni. Pro normální, přiměřeně zdravé lidi je smrt nežádoucí, nepřirozená. Jak to řekl jeden stoletý člověk: „Nechci umřít, protože jsem zamilovaný do života.“

Bible mluví o tom, že zvířata jsou ‚přirozeně zrozena k tomu, aby byla chycena a zničena‘. Ale o lidstvu říká: „Bůh. . . dokonce vložil do jejich mysli věčnost.“ (2. Petra 2:12; Kaz. 3:10, 11, „Byington“) Jinými slovy, zvířata neměla žít věčně, ale člověk ano. První lidská dvojice nebyla stvořena proto, aby zemřela, ale aby žila věčně — pokud by věčně poslouchala Boha. — Srovnej 1. Mojžíšovu 2:15–17.

Fakt je, že o tom svědčí tvůj mozek. Lidský mozek má ohromnou kapacitu pro vědění; při dnešní délce života je jí využita jen malá část.

Neukazuje to všechno, že dnešní cyklus života a smrti nebyl Božím předsevzetím a že žít věčně není jen sen? To je ale vzrušující myšlenka! Existuje tedy skutečný elixír života? Můžeš také ty žít věčně?

Jak bude možné žít věčně?

ODKUD pochází život? Ateisté tvrdí, že vznikl náhodou. Jedna vědecká práce říká. „Živé organismy začaly pravděpodobně velmi skromným způsobem, když se ve světě neživých skal spojily určité chemické prvky ve složité molekuly. Jejich shluky získaly během doby schopnost přijímat potravu a rozmnožovat se.“

Zní ti to přesvědčivě? Slovo „pravděpodobně“ ukazuje, že to je domněnka. Všechny živé buňky jsou neobyčejně složité. Odložíme-li stranou dohady i domněnky vzdělaných lidí, stojíme před touto skutečností: Nebylo pozorováno, že by ke „schopnosti přijímat potravu a rozmnožovat se“ docházelo prostě náhodou. Naopak, to, co můžeme my všichni pozorovat, pokud jde o úžasnou složitost tvorstva, dokazuje existenci mistrovské mysli — osobnosti, jež může mít záměr a konat zázraky, které se vymykají naší schopnosti a plnému pochopení. Mnozí vědci jsou zajedno v tom, že život může vzejít pouze ze života, který již existuje. Musí tedy existovat původní zdroj života. Bible říká: „Bože, jak drahocenná je tvá milující laskavost!. . . Vždyť u tebe je zdroj života.“ — Žalm 36:7, 9; 36:8, 10, „KB“.

Věda nemůže uspokojivě vysvětlit život ve všech jeho formách, ale pomohla objevit úžasnou složitost a krásu díla Božích rukou — zdánlivě nekonečnou rozmanitost života hmyzu, zvířat a rostlin, květiny a keře mnoha barevných odstínů, jež okouzlují oko, nespočet vůní a chutí, jež působí potěšení našim smyslům, nezměrnost a majestát vesmíru, úchvatnost mikroorganismů — a mnohem více toho, co ještě má být odhaleno a co bude působit potěšení. Sto let života sotva stačí k tomu, aby člověk začal znát a chápat celé to úžasné a bázeň vzbuzující tvůrčí dílo Všemohoucího.

Mnozí lidé, kteří tuto věc bedlivě studovali, došli k závěru: Všechna tato mnohotvárnost a nádhera bezesporu potvrzuje nikoli neosobní vzdálenou sílu, ale absolutně moudrého stvořitele. Mnohé z života, který vidíme na zemi, poukazuje zřetelně na milujícího Otce neboli životodárce. Tolik věcí bylo zřejmě stvořeno k tomu, aby působily k našemu štěstí. Jak Zjevení 15:3 o tom říká: „Velká a podivuhodná jsou tvá díla, Jehovo Bože, Všemohoucí.“ Bible ukazuje, že Jehova Bůh je „šťastný Bůh“, který má potěšení v obšťastňování druhých, ačkoli se jej máme bát, když se dopouštíme vzpoury nebo neposlušnosti. — 1. Tim. 1:11: Sk. 20:35.

Boží původní předsevzetí s člověkem

Bible poskytuje jednoduchou, ale uspokojující zprávu o původu člověka. Její první kapitola vypráví o stvoření Země, pak rostlin, života v moři, létajících tvorů a zvířat. (1. Mojž. 1:1–25) Je zajímavé, že geologie a záznamy ve zkamenělinách ukazují na stejné pořadí. Nakonec učinil Bůh člověka „z prachu [neboli prvků] půdy“ — což je další vědecky opodstatněný výrok. (1. Mojž. 2:7) Člověk byl také vytvořen „k Božímu obrazu“. Neodpovídá to skutečnosti? Člověk byl zřejmě stvořen, aby přemýšlel a uvažoval na úrovni, která daleko převyšuje zvířata. Má morální cítění a ocenění pro duchovní hodnoty, jež zvířata nemají. I primitivní kmeny mají své náboženství; ale jaké náboženství má řekněme pes nebo opice? — 1. Mojž. 1:27.

Starověký biblický záznam poskytuje spolehlivé informace o Zemi a o životních formách na ní. Pozorujme proto s upřímnou myslí, co říká o nejranějších dějinách člověka.

Jehova připravil pro člověka nádherné bydliště — „zahradu v Edenu“ s ‚každým stromem žádoucím na pohled a dobrým k jídlu‘. (1. Mojž. 2:8, 9) Rostlinstvo — stromy, květy, plody a květiny — mohlo být stálým zdrojem potěšení. Člověk také dostal uspokojující práci — totiž pěstovat svůj rajský domov a pečovat o něj — a také odpovědnost — aby ‚měl v podřízenosti každého živého tvora‘. (1. Mojž. 1:28; 2:15) Představ si to! Ohromnou zahradu a množství úchvatného zvířectva, o něž se mohl starat — aniž si člověk musel dělat starosti, že zestárne a zemře.

Ale měl přijít ještě další znamenitý dar. Adam pozoroval, že všechno toto tvorstvo mělo své druhy a mohlo přivádět na svět potomstvo. Kde tedy byla jeho družka? Když se jednou probudil z hlubokého spánku — byla zde! Jak vzrušující zážitek! V hlubokém pohnutí vyjádřil Adam slova, jež byla pravděpodobně první poezií:

„Je to konečně kost z mých kostí a tělo z mého těla. Ta se bude nazývat žena, protože byla vzata z muže.“ — 1. Mojž. 2:23.

Historická zpráva zachovaná v Bibli nás poučuje, že jim „Bůh. . . požehnal a Bůh jim řekl: ‚Buďte plodní a přibývejte a naplňte zemi a podmaňte si ji.‘ “ (1. Mojž. 1:28) Jak nádherná výsada — zplodit dokonalý lidský rod, který má žít věčně v pozemském ráji! To bylo Boží původní předsevzetí s člověkem.

Proč umíráme?

Adam a Eva však nebyli roboti, kteří by byli naprogramováni, aby konali, co si Bůh přál. Byli schopni sami se rozhodovat a plánovat. Proto se Bůh postaral o to, aby byla jejich věrná oddanost jednoduše vyzkoušena: „Z každého stromu zahrady smíš do sytosti jíst, ale ze stromu poznání dobrého a špatného, z toho jíst nebudeš, neboť v den, kdy z něho pojíš, určitě zemřeš.“ — 1. Mojž. 2:16, 17.

V zákulisí se však chystala nebezpečná situace. Jeden mocný anděl neboli duchovní tvor, který viděl, jak to bude nádherné, až lidé naplní zemi, zatoužil po tom, aby poslouchali a uctívali jej. Užil prostředníka a pronesl první lež: „Určitě nezemřete.“ Tento vzpurný anděl se tak stal „satanem“ (odpůrcem) a „ďáblem“ (pomlouvačem). — 1. Mojž. 3:1–5; Jan 8:44; Zjev. 12:9.

V této jednoduché zkoušce věrné oddanosti vůči Bohu selhala první dvojice. Stali se tak zrádci, a zrádce Bůh nemůže snášet. Byli vyhnáni z ráje a utrpěli nakonec předpověděný trest — smrt. Jejich děti, jež se narodily po odsouzení svých rodičů, nemohly zdědit dokonalé zdraví a věčný život. — Řím. 5:12.

Nedokonalý Adam zemřel až za dlouhou dobu — za 930 let —, ale Boží rozsudek byl nezvratný! Asi 2 000 let zůstal lidský věk pozoruhodně dlouhý. Adamův syn Set žil 912 let, Enoš 905 let, Kenan 910, Metuselach (podle záznamu nejstarší) 969 let. Noe se dožil 950 let. Od té doby se začal věk rychle zkracovat. — 1. Mojž. 5:5, 8, 11, 14, 27; 9:29; 11:10–25.

Tato zajímavá zpráva znázorňuje možnou regenerační schopnost lidského těla. Ačkoli jsme velice vzdáleni Adamovy původní lidské dokonalosti, buňky našeho těla se obnovují. „Encyclopaedia Britannica“ říká: „Možná nesmrtelnost všech základních buněčných složek [lidského] těla byla buď plně prokázána, nebo byla prokázána natolik, že je pravděpodobnost velká.“ Jestliže lidé žili téměř tisíc let, ačkoli v jejich těle působilo břemeno hříchu a smrti, představ si, jak dlouho by mohli žít bez této hrozné překážky.

Vysvobození z hříchu a smrti

Lidské plány, včetně plánů vědeckých, často selhávají, ale hlavní věc je, že Boží plán selhat nemůže: „Mé slovo. . . nevrátí se ke mně bez výsledku, ale jistě udělá to, co mě těší, a jistě bude mít úspěch.“ (Iz. 55:11) Můžeme být vysvobozeni od hříchu a smrti. Jak?

Jsme vězni hříchu a smrti. Ale Ježíš, druhý „Adam“ v tom smyslu, že byl na zemi dokonalým člověkem, zemřel obětní smrtí, aby vykoupil zpět to, co Adam ztratil — podle Božího dávného zákona, který požadoval „duši za duši“. „Jako totiž prostřednictvím neposlušnosti jednoho člověka [Adama] byli mnozí učiněni hříšníky, tak také prostřednictvím poslušnosti jednoho [Ježíše] budou mnozí učiněni spravedlivými.“ (1. Kor. 15:45; 2. Mojž. 21:23; Řím. 5:19) Umožnila to Jehovova láska ke světu lidstva. — Jan 3:16.

Věčný život je jedním z hlavních učení „Nového zákona“. Skupině, která tvoří menšinu v počtu 144 000 „povolaných a vyvolených a věrných“, bude udělena výsada panovat jako králové s Kristem na jeho nebeském trůnu. (Zjev. 17:14; 3:21) Bible nás však ujišťuje, že ohromné množství poslušných lidí bude žít navždy v obnoveném pozemském ráji. — Zjev. 7:9–17.

Kdy? Jak?

Proč bychom si nepřečetli 24. kapitolu Matoušovu a 21. kapitolu Lukášovu? Předpovídají světové války, nedostatek potravin, zemětřesení na jednom místě za druhým, falešné proroky, rostoucí bezzákonnost, mory, velký strach z budoucnosti a mnohem více. Jak Ježíš řekl: „Až uvidíte, že se to děje, vězte, že Boží království je blízko.“ Ano, rychle se přibližuje dlouho očekávaný přechod od lidského panství k Božímu království. — Luk. 21:31.

Stejně jistě jako zítřejší východ slunce přinese nový den, otevře rychlé zničení Božích nepřátel cestu pro „novou zemi“, v níž „bude přebývat spravedlnost“. Slibuje to Bůh. Nemůže lhát. (2. Petra 3:13; Iz. 65:17; Žid. 6:18) Věčný život na nové zemi — jaká to výsada! Je pro tebe? Nevzrušuje tě taková vyhlídka?

Jehova učinil opatření, abychom mohli získat životodárné poznání — skutečný elixír života. Proč bys nezačal přijímat toto poznání biblickým studiem, které můžeš mít doma? Svědkové Jehovovi ti s radostí pomohou s takovým studiem — a to bezplatně! — Jan 17:3.

„Ta kniha“ — Moje kniha biblických příběhů

V dopisu z Belize ve Střední Americe je zpráva:

„V jedné vesnici, Otoxha, k nám přiběhl malý chlapec, nahlédl do našich aktovek, sáhl tam a vytáhl to, o čem řekl ‚TA kniha‘. Když se ujistil, že to je TA kniha (‚Moje kniha biblických příběhů‘), vytáhl malý pytlík plný drobných. Celé měsíce šetřil mince, protože se těšil na ten den v roce, kdy jeho vesnici navštíví svědkové Jehovovi.“ Dopis pokračuje:

„Jedna z nejvíce vzrušujících zpráv, které nám utkvěly v paměti, byla ta, kdy si jediný muž ve vesnici, který uměl anglicky, sedl na špinavou podlahu v cabildo (dům pro hosty v obci) a překládal ‚Knihu biblických příběhů‘ do jazyka kekchi, přičemž ostatní muži seděli kolem něj, hltali každé slovo a pozorně si prohlíželi krásné ilustrace.“