Kdo potřebuje bolest?

BYLA to inteligentní a zdánlivě normální mladá žena. Byla však jiná než ostatní. Když studovala na univerzitě, budila údiv kanadských odborníků v oboru neurologie. Tato žena necítila bolest, ani když se jejího těla dotýkali jehlami nebo když dostávala elektrické rány.

Časopis „Science Digest“ píše: „28. srpna 1955 byla přijata do nemocnice s těžkou infekcí. Poprvé v životě skutečně cítila bolest a dostávala utišující analgetika. Za dva dny nato zemřela ve věku 29 let a při pitvě se ukázalo, že měla zcela normální mozek i nervový systém.“ — Červenec 1978, str. 35.

TĚLESNÁ BOLEST MŮŽE BÝT UŽITEČNÁ

Na celé zemi jsou možná stovky nebo i tisíce lidí, kteří nevnímají tělesnou bolest. Když přemýšlíš o tom, jakým trápením může být bolest v zádech, bolesti při úrazech a podobně, snad tě napadne, že by to bylo dobrodiní, kdyby člověk tělesnou bolest vůbec necítil. Možná, že si řekneš: „Kdo potřebuje bolest?“

Ale co kdyby sis podvrtl kotník? Nebo bys upadl a zlomil by sis ruku. A co kdybys měl vážnou infekci? Bylo by zřejmě dobré, abys byl vnímavý na tělesnou bolest a mohl správně reagovat, aby bylo možné okamžitě podniknout nějaké kroky k léčení. A tak schopnost cítit bolest (například když se v nepozornosti dotkneš horkého předmětu) může vést k jednání, které zabrání vážnému úrazu. Neschopnost vnímat bolest by ve skutečnosti mohla ohrozit tvůj život. Bolest ti může prospět.

BOLEST, KTEROU SI NIKDO NEPŘEJE

Ano, schopnost pociťovat tělesnou bolest ti může být užitečná. Co však říci o bolesti v oblasti myšlenkové a citové? Tyto druhy bolesti jsou často mnohem úpornější a mučivější. Lékařské postupy, terapie nebo chirurgie, mohou tělesnou bolest zmírnit nebo odstranit. Ale bolest v oblasti citové nebo myšlenkové může být naprosto oslabující a může člověku působit velkou tíseň po celá léta.

Neštěstí může jistě vést k citové bolesti. Citliví lidé, kteří mají dobré srdce, jsou často velmi sklíčení, když vidí, jak jiní lidé trpí, ať již bídou, hladem nebo podvýživou. A je přirozeně nesmírně bolestné, prožíváme-li takové těžkosti a strádání sami.

Útlak také vede k bolesti v citové a myšlenkové oblasti. Utlačovatelé mohou například vytvořit ovzduší velkého strachu. To již samo o sobě může vést ke sklíčenosti, nehledě na těžké každodenní problémy, jimž musí utlačovaní čelit.

Nemoc může být jiným důvodem k citové bolesti, a to i pro člověka, který není nemocen sám. Není hrozně bolestné, pozorujeme-li, jak někdo z našich milovaných pomalu podléhá nevyléčitelné nemoci? A zvláště když oběť prožívá velkou tělesnou bolest.

Smrt milovaného člena rodiny nebo přítele může také vést k velké citové bolesti. Izraelský král David projevil takovou vnitřní bolest, když mu zemřel jeho syn. Zarmoucený otec vykřikl: „Můj synu Absolóne! Absolóne, můj synu, můj synu!“ — 2. Sam. 19:4.

Žádný normální člověk netouží po bolesti v citové nebo myšlenkové sféře. A jistě nikdo netouží po velké tělesné bolesti. Kdo chce trpět? Kdo však může nějak zasáhnout, pokud jde o bolest, která se stala do takové míry součástí lidského života?