Buď moudrý — ‚Chovej se jako menší‘
„Ten, kdo se chová jako menší mezi vámi všemi, ten je velký.“ — Lukáš 9:48.
1, 2. a) Kdo patřil mezi nejšťastnější lidi, kteří kdy chodili po zemi, a proč? b) Jaký problém však mezi nimi kupodivu opětovně vznikal?
KDO patřil mezi nejšťastnější lidi, kteří kdy chodili po zemi? Bezpochyby mezi ně patřilo 12 učedníků Ježíše Krista, které si vybral za apoštoly. Jakou velkolepou měli přednost, když ho směli doprovázet „od města k městu a od vesnice k vesnici“, a on přitom „kázal a oznamoval dobré poselství o Božím království“! (Luk. 8:1) Jakou rozkoší pro ně muselo být, když naslouchali Ježíšovým proslovům, jako bylo Kázání na hoře, a byli svědky toho, jak koná zázrak za zázrakem! A neposkytoval jim kromě toho Ježíš také stále soukromě poučení? Jistě.
2 Přesto se tito nejšťastnější kupodivu opětovně mezi sebou přeli, kdo z nich je hlavní či nejpřednější. Ani jeden z nich se nechtěl chovat jako menší. Přispívalo takové soupeření k pokoji, souladu a štěstí? Líbilo se to Jehovovi Bohu? Stěží, vždyť co jim při jedné příležitosti řekl Ježíš? Postavil vedle sebe malé dítě a řekl jim: „Kdokoli přijímá toto malé dítě na základě mého jména, přijímá také mne, a kdokoli přijímá mne, přijímá také toho, který mne vyslal. Vždyť ten, kdo se chová jako menší mezi vámi všemi, ten je velký.“ — Luk. 9:48.
3. Uveď některé světské příklady neochoty chovat se jako menší.
3 Kdo se však dnes moudře spokojuje s tím, že se chová jako menší? Málokdo! Proto je v tomto starém světě tolik zmatku, soupeření, svárů a válek. Národy a bloky národů stále navzájem soutěží; každý chce být nahoře, být nejpřednější, být nejmocnější. Tak národy zatěžují svůj lid obrovskými výdaji na zbrojení. A co jiného je hnutí za osvobození žen než to, že část jeho členek se odmítá chovat jako menší ve vztahu ke svým manželům? A nepostihuje to i mnoho dnešních mladých? Dráždí je úloha, kterou hrají jejich rodiče, a nechtějí se chovat jako menší vůči starším, vůči svým rodičům. Přinesla taková neochota chovat se jako menší nějaké štěstí? Je moudrá? Zdaleka ne!
UČIT SE Z BIBLICKÝCH PŘÍKLADŮ
4. Kdo byl první osobou s takto povýšeným myšlenkovým rozpoložením a co to ukazuje?
4 Neochota chovat se jako menší je pošetilá. To je vidět ze skutečnosti, že všechny obtíže ve světě začaly proto, že jistý anděl se tak nechtěl chovat. Proč to lze říci? Protože onen anděl, který uvedl naše první rodiče na cestu hříchu a smrti, odhalil své pravé pohnutky ve třetím pokušení, které na poušti předložil Božímu Synu, Tam totiž satan nabídl Ježíši všechna království světa, jestliže mu prokáže jen jediný akt uctívání! Co to ukázalo? Že satan chtěl být roven Jehovovi Bohu, že se vůči němu nechtěl chovat jako menší. To je zřejmé z Ježíšovy odpovědi satanovi: „Odejdi, satane! Je totiž psáno: ‚Jehovu, svého Boha, budeš uctívat a jemu samotnému budeš prokazovat svatou službu.‘ “ Pro svou neochotu chovat se jako menší se stal satan hanebným a bezectným a nakonec bude zničen. — Mat. 4:8–10; Žid. 2:14.
5. a) Jak ukázala Eva, že není ochotna chovat se jako menší? b) Co ukazuje, že stejně cítil i Kain?
5 Nebyla také neochota chovat se jako menší důvodem, proč Eva podlehla satanovým úkladům a neposlechla Jehovu Boha? Satan ji ujistil, že bude jako Bůh, sní-li zakázané ovoce, bude schopna sama rozhodovat, co je dobré a zlé. (1. Mojž. 3:5) To, že se Eva nechtěla chovat jako menší, se jí stalo osudným. A co její prvorozený syn? Není snad pravda, že Kain zavraždil svého bratra Ábela, protože se prostě nedokázal vůči němu chovat jako menší? Tak hořké bylo pro Kaina to, že byla Ábelovi dána přednost. Tento pyšný myšlenkový postoj způsobil, že Kain byl zavržen jako první lidský vrah. — 1. Mojž. 4:1–16.
6. Jak projevili neochotu chovat se jako menší a) Josefovi nevlastní bratři? b) Áron a Miriam? c) Chóre, Dátan a Abiron?
6 Pak tu byli Josefovi nevlastní bratři. Protože jejich otec Jákob dával přednost Josefovi — byl totiž synem jeho oblíbené manželky Ráchel — naplnilo je to trpkým nepřátelstvím do té míry, že neměli klid, dokud se ho nezbavili. (1. Mojž. 37:3–35) Časem měli i oni důvod litovat svého jednání. O léta později se dokonce i Miriam a Áron vzbouřili a nechtěli se chovat jako menší vzhledem k svému mladšímu bratru Mojžíšovi. Stěžovali si: „Mluvil snad Jehova jedině skrze Mojžíše? Což nemluvil také skrze nás?“ Ale jak dále ukazuje zpráva, Jehova Bůh naslouchal. Byl velmi nespokojen s jejich myšlenkovým postojem, protože oběma stěžovatelům řekl: „Slyšte, prosím, má slova. . . můj služebník Mojžíš! Je mu svěřen celý můj dům. Od úst k ústům s ním mluvím. . . Proč jste se tedy nebáli mluvit proti mému služebníku Mojžíšovi?“ Jehova Bůh byl tak nespokojen, že ranil Miriam malomocenstvím. Pak zde byli Chóre, Dátan a Abiron, kteří se vzbouřili ještě povážlivěji. Nechovali se jako menší a utrpěli za to zničení. — 4. Mojž. 12:1–15; 16:1–35; 26:9–11.
7, 8. a) Kteří dva starověcí králové žalostně skončili, protože se nechtěli chovat jako menší? b) Jaké příklady máme z apoštolské doby?
7 Jiný Boží služebník, který zápolil s tímto problémem, byl král Saul. Nesnesl prostě, že izraelské ženy zpívaly: „Saul porazil své tisíce a David své desetitisíce.“ To Saula rozzuřilo tak, že od onoho dne „stále pohlížel na Davida podezřívavě“, ba pronásledoval ho jako honící pes ve snaze odstranit ho. Jak velmi zhořkl Saulovi život, protože nebyl ochoten chovat se v tomto ohledu vůči Davidovi jako menší! A jak tragicky skončil! (1. Sam. 18:7–9; 31:3–6) Pak tu byl král Uziáš. Vojenskými úspěchy, které byly skutečně velké, jeho srdce zpychlo. Nespokojil se již tedy moudře s tím, aby sloužil jako král, řídil státní záležitosti a ve vztahu ke kněžstvu se choval jako menší. Chtěl se kněžím vyrovnat i v chrámovém uctívání. Za opovážlivost ranil Jehova Bůh Uziáše malomocenstvím. Jako malomocný také zemřel. — 2. Par. 26:16–21; Přísl. 11:2.
8 Když přejdeme ke Křesťanským řeckým písmům, víme již o problému, který mělo 12 apoštolů, dokud byl s nimi Ježíš — ani jeden z nich nebyl ochoten chovat se jako menší. Povšimněme si však, že se už nedočteme o ničem podobném, jakmile o letnicích přijali Božího svatého ducha. Jiní křesťané prvního století však tento problém měli. Zdá se, že křesťané v Korintě, přinejmenším někteří, nebyli spokojeni s tím, že by se měli chovat jako menší ve vztahu k apoštolu Pavlovi. A apoštol Jan považoval za nutné přísně pokárat Diotrefa, protože chtěl být první a nechoval se s úctou k tomu, co byl Jan nucen říci tehdejším křesťanům. — 2. Kor. 10:1–11; 12:5–9; 3. Jana 9, 10.
PROČ TEN PROBLÉM?
9. Co je kořenem neochoty chovat se jako menší?
9 Proč tento problém tak převládal v celých lidských dějinách? Proč ovlivňoval nejen světské lidi, národy i jednotlivce, ale i služebníky Jehovy Boha? Je to pro zděděné sobectví. Jak čteme v 1. Mojžíšově 8:21: „Sklon lidského srdce je od jeho mládí zlý.“ V důsledku toho „srdce je zrádnější než cokoli jiného a je k zoufání. Kdo je může znát?“ — Jer. 17:9.
10–12. Jaké příklady ukazují, kde a proč vzniká tento problém?
10 Svědkové Jehovovi mají všeobecně málokdy obtíže s tím, aby se chovali jako menší vůči těm, kteří očividně zaujímají nadřízené postavení. Problém však vzniká, když se mají chovat jako menší vůči těm, kdo jsou jim více méně rovni. Ani jedinému z apoštolů nebylo například zatěžko chovat se jako menší ve vztahu ke svému Pánu, Ježíši Kristu. Ale když došlo na srovnání s kýmkoli jiným z ostatních 11 apoštolů, nastávaly těžkosti. Nikdo se nechtěl vůči ostatním chovat jako menší!
11 Podobně se může i dnes vyskytnout v křesťanském sboru určité soupeření nebo se může objevit trochu ženské žárlivosti, a to zejména mezi těmi, kdo snad mají podobné dary či nadání. Zdá se, že to tak bylo i se dvěma křesťankami ve sboru ve Filippech, takže apoštol Pavel musel napsat: „Vybízím Evodu a Syntychénu, aby byly stejné mysli v Pánu. Ano, prosím také tebe, pravý druhu pod jedním jhem, pomáhej těmto ženám, které se mnou zápasily bok po boku za dobré poselství s . . . mými ostatními spolupracovníky.“ (Fil. 4:2, 3) Velmi pravděpodobné byly obě tyto sestry mimořádně schopné a horlivé kazatelky „dobrého poselství“, takže do jejich srdcí vstoupil duch soupeření a způsobil třenice.
12 Stejně tak mohou časem vznikat problémy mezi bratry, kteří mají podobná pověření. V křesťanské organizaci všeobecně nebývá služebním pomocníkům zatěžko chovat se jako menší ve vztahu ke starším, starším ve vztahu ke krajskému dozorci, krajským dozorcům ve vztahu k oblastnímu dozorci a tak dále. Zkouška však přichází, jde-li o vztah k sobě rovným. Budou služební pomocníci ochotni chovat se jako menší ve vztahu k jiným služebním pomocníkům, starší ve vztahu k jiným starším v tomtéž sboru a tak dále?
ZEMSKÁ, ŽIVOČIŠNÁ, DÉMONSKÁ MOUDROST
13–15. Proč lze svárlivost a žárlivost označit jako a) zemskou moudrost? b) živočišnou moudrost?
13 Protože mnozí nejsou ochotni chovat se jako menší pro lidskou nedokonalost, pokládal učedník Jakub za nutné napsat: „Máte-li však ve svém srdci hořkou žárlivost a svárlivost, nechlubte se a nelžete proti pravdě. To není moudrost, která přichází shora, ale je zemská, živočišná, démonská. Vždyť kde je žárlivost a svárlivost, tam je nepořádek a každá hanebnost.“ — Jak. 3:14–16.
14 Jak pravdivě mluví učedník Jakub o žárlivosti a svárlivosti jako o zemské, živočišné, démonské. Je zemská, hmotařská, je znakem sobeckých, nedokonalých lidí a stojí v protikladu k té, která je shora, nebeská. Tento duch je také živočišný, protože je znakem živočichů. Etologové, kteří studují živočichy v jejich přirozeném prostředí, objevili u různých živočichů, například u krav a kuřat, to, čemu se říká „zobací pořádek“, kde jistí jedinci vždy předcházejí druhé?
15 Před několika lety například vyprávěl tisk o vystoupení dvanácti tygrů v jednom newyorském cirkuse. Po skončení výstupu mířili tygři k průchodu, který vedl do jejich klecí, když náhle vedoucí tygr Rádža chňapl tygřici Ilu za hrdlo. Než je zřízenci cirkusu od sebe odtrhli, utrpěla tygřice smrtelné zranění. Co se stalo? Místo aby se držela svého místa za Rádžou, opovážlivě vykročila napřed, a to Rádžu rozlítilo tak, že ji napadl. Neochota chovat se jako menší ji stála život.
ZNAMENITÉ PŘÍKLADY MOJŽÍŠE, JEŽÍŠE A PAVLA
16. Jaký znamenitý příklad ochoty chovat se jako menší poskytl Mojžíš?
16 Jedním z Jehovových starověkých služebníků, který vynikal tím, že se choval jako menší, byl Mojžíš. Jak velkolepě ho Jehova používal: vydal svědectví faraonovi, přivolal deset pohrom, rozdělil Rudé moře a nadpřirozeně opatřoval svému lidu vodu! Přes všechny tyto přednosti a význačné postavení, jež z toho plynulo, čteme, že „muž Mojžíš byl zdaleka nejmírnější ze všech lidí, kteří byli na povrchu půdy“. Pro ochotu, s níž se choval jako menší, ho Jehova Bůh učinil velkým v očích světa, stejně jako v očích jeho vlastního lidu. — 4. Mojž. 12:3.
17–19. Co ukazuje, že Ježíš se choval jako menší a) před příchodem na zem? b) během svého pobytu na zemi? c) od svého vzkříšení a návratu do nebe?
17 A jak znamenitý příklad stanovil Ježíš Kristus, Boží Syn, když se choval jako menší! Na rozdíl od anděla, který se stal satanem ďáblem, Slovo neboli Logos, „ačkoli existoval v Boží podobě, neuvažoval o tom, aby něco uchvátil, totiž aby byl rovný Bohu“. Ochotně sloužil v úzkém spojení se svým Otcem jako „mistr v díle“ při stvoření. — Přísl. 8:30; Jan 1:1–3, 14; 1. Kor. 11:3; Fil. 2:6–8.
18 Během svého pobytu na zemi, choval se Ježíš vůči svému Otci stále jako menší. Prohlásil: „Otec je větší než já“, a ‚nikdo není dobrý, jen Bůh sám‘. (Luk. 18:19; Jan 14:28) Když byl Ježíš na zemi, choval se jako menší i vůči druhým lidem. Přijímal úlohu služebníka. Sám to vyjádřil: „Syn člověka nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé.“ Vykonal i krajně ponížený úkon — umyl nohy svým apoštolům. A jak vysoko byl vyzdvižen za poníženost své mysli! — Mat. 20:28, „EP“; Jan 13:2–16; Fil. 2:9–11.
19 Od svého vzkříšení a vystoupení do nebe se Ježíš chová stále jako menší vůči svému Otci Jehovovi a trpělivě čeká, dokud mu Jehova nepoloží nepřátele jako podnož. Pak, po Ježíšově tisíciletém panství, až mu Jehova položí pod nohy všechny nepřátele, „potom se také sám Syn podřídí tomu, který mu všechno podřídil, aby byl Bůh každému vším“. — Žalm 110:1; 1. Kor. 15:25–28.
20, 21. a) Jak ukázal apoštol Pavel, že je v těchto ohledech dobrým napodobitelem Ježíše Krista? b) Co nám pro naše dobro ukáže následující článek?
20 Mezi Kristovými následovníky byl apoštol Pavel v tomto ohledu zvláště znamenitým napodobitelem Ježíše Krista. Pro „dobré poselství“ se stal otrokem všech. To jistě znamenalo chovat se jako menší. (1. Kor. 9:19) Choval se jako menší vůči vedoucímu sboru v Jeruzalémě ohledně své služební činnosti, obvodu, kde má kázat, i naukových záležitostí. (Sk. 15:2; Gal. 2:7–10) Při jedné příležitosti pocítil nutnost zeptat se sboru v Korintě: „Anebo jsem zhřešil tím, že jsem se pokořil, abyste vy byli vyvýšeni?“ Není divu, že Jehova Bůh tak bohatě žehnal Pavlově službě! — 2. Kor. 11:7.
21 Jak jsme tedy viděli, neochota chovat se jako menší je pošetilá, kdežto ochota chovat se tak je známkou moudrosti. Proto se budeme chtít vydat touto moudrou cestou. K tomu budeme potřebovat pomoc, neboť jsme zdědili nedokonalost. Následující článek nám poukáže na pomoc, s níž si můžeme osvojit tento správný myšlenkový postoj.