Sjednocené lidstvo — Co by to mohlo znamenat

„JEN si představte ten nádherně čistý, neznečištěný a krásný svět, v němž bychom žili, kdybychom my všichni, ať hindové nebo katolíci, Židé nebo luteráni, kvakeři nebo moslimové, buddhisté, amišové nebo mormoni, vytvářeli nebe přímo zde na Zemi se stejnou oddaností a se stejným nadšením, s jakým se snažíme získat způsobilost pro život po smrti.“

Těmito slovy vyjádřil americký novinář Mel Ellis touhu mnoha dnešních lidí. Chtěli by žít v krásném světě. Ale setrvávají v tom, co je nábožensky, politicky, ekonomicky i sociálně rozděluje — právě v těch věcech, jež vedly v průběhu dějin k velké nenávisti, zápasům a krveprolévání.

Země by však mohla být nádherně přetvořena, kdyby lidé alespoň jednotně sledovali určitý cíl. Jedním z bezprostředních důsledků by byl konec válek. Výrazy jako „závody ve zbrojení“ a „hromadění jaderných zbraní“ by patřily minulosti. Už nikdy by nedocházelo k znetvořování lidských těl a zraňování mysli válčením. Rodiny by již nikdy neprožívaly zármutek ze ztráty svých milovaných v ozbrojeném konfliktu.

Finanční náklady na zbraně a vojenskou přípravu nyní dosahují ročně asi 800 miliard amerických dolarů. Kdyby se všechny tyto peníze věnovaly na mírumilovné účely, jaká změna by jen mohla nastat i v dnešních nedokonalých poměrech! Uvědom si, kolik by se mohlo opatřit potřebných domů, nemocnic, škol, základních zdravotnických potřeb, čisté vody a jiných věcí. A to všechno by mohlo snadno vést k plné zaměstnanosti lidí, kteří by vytvářeli věci užitečné pro lidstvo. Kdyby také celá lidská rodina společně pracovala pro všeobecné dobro, měli by všichni hojnost potravy. Francouzský novinář André Fontaine prohlásil: „Je dost hmotných prostředků pro každého, jen kdybychom jich užívali pro blaho lidstva.“

Přemýšlej o tom, co by to znamenalo, kdyby byla lidská rodina jednotná. Mohlo by to znamenat láskyplnou spolupráci místo nelítostného soupeření, vzájemné porozumění místo slepé nenávisti, budující mír místo nesmyslného násilí, sjednocující vzájemnou úctu místo rozpolcujícího nacionalismu.

Ale jak by vůbec bylo možné dosáhnout takových změn? Ovšem, ty musí nastat v mysli lidí. A má-li se změnit mysl, musí se naprosto změnit morální a duchovní výchova, aby bylo lidstvo zbaveno všech vlivů, které je rozdělují. Kde však je možné získat takovou sjednocující výchovu? Snad od politických, ekonomických, náboženských nebo výchovných systémů tohoto světa?

Bible nám jasně odpovídá slovy proroka Jeremiáše: „Dobře vím, Jehovo, že pozemskému člověku nepatří jeho cesta. Muži, který chodí, ani nenáleží, aby řídil svůj krok.“ — Jer. 10:23.

Tento závěr potvrzují slova Marka Thee, ředitele Mezinárodního výzkumného ústavu míru v Norsku. Prohlásil: „Dnešní mezinárodní situace se vyznačuje hlubokou krizí, jež proniká téměř všemi sférami lidské činnosti: sférou ekonomickou a sociální, politickou a vojenskou, duchovní i morální. Hromadí se konfliktní situace, roste násilí a rozšiřuje se užívání síly jako nástroje politiky i diplomacie . . . Rovnováha mezi mírem a válkou je stále nejistější.“

Není tedy zřejmé, že lidé si sami od sebe nedokáží odpovědět, protože nemají moudrost, která by vedla jejich kroky k celosvětové jednotě? Někteří snad mají dojem, že to je přehnaná úvaha a že lidé by mohli jednoho dne dosáhnout jednoty sami od sebe. Co však ukazují zprávy? Poskytují nám nějaký základ pro naději, že by jeden nebo více prvků tohoto světa mohly sloužit jako síla ke sjednocení světa? Jestliže ne, co by k tomu mohlo posloužit?