MARA

1. [Hořká]. Jméno Mara si dala vdova po Elimelekovi, aby vyjádřila hořkost, kterou prožívala, když ztratila manžela a syny Machlona a Kiljona. Noemi opouštěla Betlém s manželem a dvěma syny (Rut 1:1, 2), z Moabu se však vrátila jako truchlící vdova bez dětí. Tehdy se ženy v Betlémě, její dávné přítelkyně, ptaly: „Je to Noemi?“ Zarmoucená Noemi jim odpověděla: „Nenazývejte mne Noemi [znamenající „má příjemnost“]. Nazývejte mne Mara [znamenající „hořká“], neboť Všemohoucí mi to učinil velmi hořké. Když jsem šla, byla jsem plná, a Jehova mě přiměl k návratu s prázdnýma rukama.“ (Rut 1:19–21)

2. [Hořkost]. Jedno z prvních izraelských tábořišť na Sinajském poloostrově. Bylo nazváno „Mara“, protože tam byla odporná voda. (2Mo 15:23; 4Mo 33:8) Když Izraelité u Mary nemohli pít vodu, bez víry začali reptat, ačkoli krátce předtím byli osvobozeni od Egypťanů v Rudém moři. Na Jehovův příkaz pak Mojžíš vhodil do vody strom a voda zesládla. Bible neříká přesně, o jaký druh stromu se jednalo, takže jej nelze určit. Jehova samozřejmě mohl Mojžíšovi ukázat konkrétní odrůdu s takovými přírodními vlastnostmi, které způsobí, že voda zesládne. Není však třeba hledat nějaké vědecké vysvětlení, protože uzdravení vody nepochybně bylo zázračné. (2Mo 15:23–25; srovnej 2Kr 2:19–22; 4:38–41.)

Jehova tuto situaci u Mary použil k tomu, aby vyzkoušel, zda Izraelité věří, že je schopen se o ně postarat. Špatná voda může působit nemoci (2Kr 2:19), proto zesládnutí vody ukazovalo, že Jehova má schopnost Izraelity chránit před nemocemi Egypťanů. „Předpis“, který tehdy Jehova Izraelity naučil, byl: Budou-li ho poslouchat jako svého Boha, ochrání je to před chorobami, jimiž postihoval Egypťany. (2Mo 15:25, 26)

Mara je obvykle ztotožňována s lokalitou ʽEin Hawwara, která leží 80 km na JJV od dnešního Suezu, pouze několik kilometrů od Rudého moře směrem do vnitrozemí.