FOIBÉ

[ryzí; jasná; zářící].

Křesťanská sestra, která v prvním století patřila do sboru v Kenchrejích. Pavel tuto sestru ‚doporučuje‘ ve svém dopise křesťanům v Římě a vyzývá je, aby jí poskytli jakoukoli potřebnou pomoc, protože se „prokázala být obhájkyní mnohých, ano, i mne“. (Ří 16:1, 2) Foibé možná doručila Pavlův dopis do Říma osobně, nebo tam doprovázela jiného doručitele.

Pavel píše, že Foibé je „služebnicí sboru, který je v Kenchrejích“. To vyvolává otázku, v jakém smyslu je zde použit výraz di·aʹko·nos (služebník). Někteří překladatelé ho považují za označení úřadu, a proto ho překládají jako „diakonka“ (EP, Ži). V Písmu však není ustanoveno, že by ženy měly být služebními pomocnicemi. V některých překladech Bible je tento výraz chápán v obecném smyslu a překládán jako ‚pečovatelka‘ (Pa), ‚služebnice‘ (KB) nebo „pomocnice“ (AT). Pavlova zmínka však měla nepochybně něco společného se šířením dobré zprávy, s křesťanskou službou, a Pavel mluvil o Foibé jako o služebnici, která byla spojena se sborem v Kenchrejích. (Srovnej Sk 2:17, 18.)

Foibé sloužila jako „obhájkyně mnohých“. Základní význam slova „obhájkyně“ (pro·staʹtis) je „ochránkyně“ nebo „opatrovnice“, není v něm tedy obsažen pouze vřelý vztah k jiným lidem, ale také ochota pomáhat těm, kdo jsou v nouzi. Dalo by se také přeložit jako „patronka“. Foibé si mohla dovolit cestovat a vykonávat ve sboru důležité služby, a to by mohlo naznačovat, že byla vdova a že pravděpodobně měla nějaký majetek. Snad tedy měla možnost využívat svého vlivného postavení ve společnosti ve prospěch křesťanů, kteří byli neprávem obviněni, a tímto způsobem je obhajovat; nebo možná poskytovala křesťanům útočiště v době, kdy jim hrozilo nebezpečí, a tak sloužila jako ochránkyně. Zpráva neuvádí žádné podrobnosti.