Okénko do dělohy

OD DOPISOVATELE PROBUĎTE SE! V AUSTRÁLII

POKROK v prenatálních testech dnešním lékařům umožňuje, aby přesněji diagnostikovali poškození — tělesná i mentální —, která může mít nenarozené dítě. Mezi ty populárnější metody patří ultrazvuk a amniocentéza.

Ultrazvuk je neinvazní postup, při němž se využívají neslyšitelné vysokofrekvenční vlny, které pomocí počítače zobrazí dítě v děloze. Při amniocentéze se pomocí injekční jehly odebírá vzorek plodové vody — to je tekutina, která dítě v děloze obklopuje — a vyšetřují se chemické ukazatele některých defektů plodu, jako je třeba Downův syndrom.

Tento typ lékařské metody zčeřil hladinu společnosti jako balvan vržený do rybníka a ve spojení se selektivním umělým přerušením těhotenství působí velké vlnobití ve vodách lékařské etiky.a Žel, v tomto světě nemá systém hodnot žádný pevný základ, na kterém by se řešily mravní a etické problémy, a podobá se spíše voru, který ztratil směr a zmítá se ve vlnách příboje.

Selektivní umělé přerušení těhotenství umožněné novým technickým postupem se již v některých zemích běžně provádí, ačkoli tam ještě není zákonně zakotveno. Ve třinácti průzkumech, které byly během posledních patnácti let ve Spojených státech provedeny, se celkem 75 až 78 procent dotázaných shodně vyjádřilo, že těhotná žena by měla mít zákonné právo k potratu dítěte, u něhož jsou jasné důkazy, že bude těžce postiženo. V některých zemích k povolení potratu stačí „předpokládané postižení“.

V Austrálii musel nedávno jeden lékař zaplatit odškodné své pacientce za to, že u ní na začátku těhotenství nepoznal zarděnky. Onemocní-li žena zarděnkami na začátku těhotenství, může to vést k těžkých deformitám plodu. Matka u soudu prohlásila, že ji tím lékař připravil o možnost podstoupit potrat.

Jennifer Fitzgeraldová, která se zabývá výzkumem v oblasti práva, komentovala právní a etické důsledky tohoto soudního případu v článku, který v dubnu 1995 vyšel v Queensland Law Society Journal. Tato odbornice uvedla: „[Těhotná žena] se musí rozhodnout nejen o tom, zda dítě chce, ale musí se také rozhodnout, jaké dítě chce.“ Jaký druh postižení, ptá se Jennifer Fitzgeraldová, poskytuje dostatečný důvod k legálnímu potratu? „Je to rozštěp rtu, rozštěp patra, šilhání, Downův syndrom, rozštěp páteře?“ V některých částech světa je důvodem pohlaví dítěte, a to zvláště když jde o pohlaví ženské!

Je v děloze „nedotknutelné“?

Vědci postupně odhalují lidský genom, a použití moderních metod se stalo vlastně jakýmsi mikroskopem do dělohy. Jak je ale na tom dítě? Budou vybrány také plody s menšími defekty k potratu? Je pravda, že počet potratů má v posledních desetiletích stoupající tendenci. Nebývalým přibýváním potratů a následných sporů — jako byl již zmíněný případ — jsou lékaři zneklidněni. Je pochopitelné, že lékaři by pak mohli k léčení zaujmout spíše obranný postoj a požadovat určitá vyšetření ani ne tak kvůli matce či dítěti, ale proto, aby chránili sebe. Jennifer Fitzgeraldová píše, že v důsledku toho „pravděpodobně poroste počet prenatálních testů, a tím i počet selektivních umělých přerušení těhotenství“. Dodává, že by to mohlo navodit „jakýsi kastovní systém, ve kterém se ‚nedotknutelné‘ stane ‚postradatelným‘“.

A co v případě, že se matce narodí postižené dítě, ačkoli dostala všechny možnosti — a možná jí to bylo i doporučeno —, aby si ho nechala vzít? „Možná přijde doba,“ říká Jennifer Fitzgeraldová, „kdy se rodičům řekne, že nemohou očekávat podporu při péči o dítě, které je postiženo, protože si zvolili, že toto dítě chtějí mít, ačkoli ho mohli dát pryč.“

Nelze přehlédnout to, jak asi selektivní umělé přerušení těhotenství zapůsobí na postižené lidi naší společnosti. Zbavuje-li se společnost nenarozených dětí, protože mají vadu, nebudou mít postižení lidé ještě intenzívnější pocit, že jsou pro druhé břemenem? Nebude pro ně ještě těžší vyrovnat se s nedostatkem sebeúcty, který možná tak jako tak pociťují?

Skutečnost, že se moderní společnost zbavuje nenarozených dětí tak, jako se dělníci v sériové výrobě zbavují poškozených součástek, odpovídá profilu lidské osobnosti, jak ho u lidí žijících v „posledních dnech“ tohoto ničemného světa vykresluje Bible. Bible předpovídá, že lidé budou ve velké míře postrádat „přirozenou náklonnost“. (2. Timoteovi 3:1–5) Řecké slovo astorgoi, přeložené „bez přirozené náklonnosti“, poukazuje na přirozená pouta, která mezi sebou mají rodinní příslušníci, jako je láska matky k dětem.

Bezzásadoví lidé v tomto světě jsou „zmítáni jako na vlnách a unášeni sem a tam každým větrem učení“ a určitě představují ostrý protiklad k těm, kdo jednají podle spolehlivého Božího slova. (Efezanům 4:14) Jako kotva pro duši nás Bible udržuje mravně pevné a stálé v bouřlivých vodách. (Srovnej Hebrejcům 6:19.) Křesťané si sice uvědomují, že žena může samovolně potratit těžce malformovaný zárodek nebo plod, ale již pouhé pomyšlení na to, že by zjišťovali, zda je dítě dost zdravé, aby si ho ponechali, je pro ně zcela nepřijatelné.b (Srovnej 2. Mojžíšovu 21:22, 23.)

Boží slib, že přijde doba, kdy „žádný usedlík neřekne: ‚Jsem nemocný‘“, upevňuje rozhodnutí křesťanů držet se své ryzosti. (Izajáš 33:24; 35:5, 6) Ano, přes současné těžkosti, které postižení lidé mají, a oběti, jež přinášejí ti, kdo se o ně starají, „to dobře dopadne s těmi, kteří se bojí pravého Boha“. (Kazatel 8:12)

[Poznámky pod čarou]