Svět přemožen — bez síly zbraní
„Ve světě budete mít soužení, ale buďte odvážní! Já jsem zvítězil nad světem.“ — Jan 16:33.
1. a) Proč by bylo vítězství nad celým světem bez použití zbraní velkým činem? b) Jakou světovou diktaturu očekávají někteří vykladači Bible a bude taková?
VÍTĚZSTVÍ nad celým světem lidí bez ozbrojené moci by byl jistě velký čin. Zdá se nemožné — zvláště když je svět velkým ozbrojeným táborem, jak je tomu dnes. Myšlenka zvítězit nad světem beze zbraní je národům vzdálená. Nevěří, že by se nějakému národu nebo jednotlivci podařilo zvítězit nad světem pokojnou, diplomatickou cestou a pak jej ovládnout. Dlouho existující politické vlády jsou příliš zkušené v umění diplomacie, ovládané lstí, než aby na něco takového přišly. Někteří duchovní křesťanstva, opírající se o určitá biblická proroctví, předpovídají pro blízkou budoucnost světovou diktaturu. Kdo by měl vykonávat toto neomezené panství? Podle jejich mínění to má být „Antikrist“, kterého také považují za ‚člověka bezzákonnosti, syna zkázy‘. (2. Tess. 2:3–10; 1. Jana 2:18) Avšak na rozdíl od toho, čemu věří, nebude to jednotlivý antikrist, kdo získá beze zbraní vítězství nad světem.
2, 3. a) Kdo dnes může podle Svatého písma dosáhnout takového vítězství nad světem a jakou cenou je to vítězství odměněno? b) Který příklad z dějin dokazuje, že je možné vybojovat takové vítězství, a jaká slova onen vítěz pronesl?
2 Z inspirovaných Svatých písem jasně vidíme, kdo zvítězí nad světem bez použití válečných zbraní. Podle těchto Bohem daných Svatých písem můžeme my sami jako bohabojní lidé získat takové vítězství. Cena vítězství je dar věčného života ve šťastném, spravedlivém pořádku. Přítomný zlý svět tu již nebude, abychom proti němu museli bojovat. S vyhlídkou na takovou cenu se přece vyplatí snažit se o vítězství. Neměl by každý z nás mít přání získat vítězství, odměněné takovou nesrovnatelnou cenou? Jistě! I když se to může zdát úžasné, je to možné. Známe příklad z dějin, který dokazuje, že to je možné. Je to povzbuzující příklad muže, který před devatenácti sty roky takové vítězství vybojoval, muže, jehož jméno není lidstvu neznámé. Byl to Ježíš Kristus. V poslední den svého lidského života na zemi vítězně řekl:
3 „Řekl jsem vám to, abyste mým prostřednictvím měli pokoj. Ve světě budete mít soužení, ale buďte odvážní! Já jsem zvítězil nad světem.“ — Jan 16:33.
4. Co se dělo krátce nato, co Ježíš řekl, že zvítězil nad světem, a proč se musíme ptát, v jakém smyslu dobyl tohoto vítězství?
4 Nyní žijeme v roce 1975 našeho letopočtu, ale až dosud nemohl být svět získán pro víru v Ježíše Krista. Jak tedy Ježíš Kristus zvítězil nad světem? Několik hodin poté, co řekl, že zvítězil nad světem, zemřel jako prokletý zločinec a až do smrti se mu nepodařilo přesvědčit vlastní lid, Židy, aby jej uznali jako zaslíbeného Mesiáše, Božího Pomazaného. Jednapadesát dní po jeho potupné smrti bylo v Jeruzalémě jen asi 120 Židů, kteří v něm viděli Mesiáše, na němž se splnila proroctví Bible. (Skut. 1:15) Jak mohl Ježíš Kristus přesto říci, že zvítězil nad světem? A jak nám dnes může být toto vítězství užitečné? Uvidíme.
5. a) Jaký postoj k Ježíši projevovali Římané i Židé podle způsobu, kterým jej popravili? b) Kdo bude podle Ježíšových slov nenávidět jeho učedníky?
5 Představme si Ježíše, jak onoho pátku, 14. nisana roku 33 n. l. , visel přibitý na kůlu způsobem, jímž pohanští Římané popravovali otroky odsouzené k smrti, a to mezi dvěma smutně proslulými zločinci. Z toho je zřejmé, že jej nenáviděli jak Římané, tak Židé, kteří jej vydali Římanům, aby byl popraven tak potupným způsobem. Již několik hodin předtím, než byl popraven na Golgotě za městem Jeruzalémem, Ježíš Kristus připustil, že je nenáviděným člověkem. Je dost zlé, je-li někdo neprávem nenáviděn jednou osobou; ale kdo všechno nenáviděl Ježíše Krista? Z dvanácti apoštolů, které měl původně, bylo mu jedenáct věrných a jim řekl: „Jestliže vás svět nenávidí, víte, že mne nenáviděl dříve, než nenáviděl vás. Kdybyste byli částí světa, svět by měl rád to, co je jeho. Protože však nejste částí světa, nýbrž já jsem vás vyvolil ze světa, proto vás svět nenávidí.“ — Jan 15:18, 19.
6. Co byli apoštolové nuceni dělat, protože je svět nenáviděl?
6 Ježíš tedy oznámil svým apoštolům, že jej svět nenávidí a že i oni budou světem nenáviděni. Co tedy měli dělat? Když je člověk nenáviděn celým světem, má celý svět proti sobě, a proto musí vybojovat vítězství nad celým světem. Člověk, který je nenáviděn celým světem, má jen dvě možnosti: buď zvítězí nad světem, nebo svět zvítězí nad ním. Jen tím, že zvítězí, může dokázat, že je v právu, že je poctivý a věrný.
PROČ NENÁVIDĚN SVĚTEM?
7, 8. a) Proč nebyl Ježíš překvapen, že jej svět nenávidí? b) Co čteme o rozmluvě, kterou měl se svými nevlastními bratry krátce před svátkem stánků v roce 32 n. l.?
7 Teprve když pochopíme, proč byl Ježíš Kristus nenáviděn, můžeme porozumět, jak zvítězil nad světem. Proč musel vzdorovat celému světu? On sám nebyl překvapen, že jej svět nenávidí. Rozuměl tomu; proto mohl tuto nenávist klidně přijmout, mohl ji snést. Když působil veřejně v Palestině asi tři roky, poukázal na to, proč je tak svět proti němu zaujat. Prohlásil to v druhé polovině roku 32 n. l. v římské provincii Galileji, kde Ježíš pracoval v městě Nazaretu až do svého třicátého roku jako tesař. Měl několik mladších nevlastních bratrů, synů jeho matky Marie, a tito bratři mu, ač nevyzváni, poskytli radu k jeho veřejné činnosti. Již tehdy hledali Židé, kteří mu byli nepřátelští a nenáviděli jej, příležitost k tomu, aby jej zabili. Vznikla otázka: Vystoupí před nimi Ježíš veřejně v Jeruzalémě při podzimním svátku stánků? Jakožto Žid pod Božím mojžíšovským zákonem byl Ježíš povinen, aby tam byl. O jeho rozmluvě s bratry čteme:
8 „Židé usilovali jej zabít. Blížil se však židovsky svátek, svátek stánků. Proto mu jeho bratři řekli: ‚Odejdi odsud a jdi do Judeje, aby tvoji učedníci také viděli skutky, které činíš. Nikdo totiž nedělá nic tajně, zatímco sám chce být veřejně znám. Činíš-li tyto věci, projev se před světem.‘ Jeho bratři v něj ve skutečnosti nevěřili. Proto jim Ježíš řekl: ‚Ještě zde není můj ustanovený čas, ale váš ustanovený čas je stále připraven. Svět nemá důvod vás nenávidět, ale nenávidí mne, protože vydávám svědectví o tom, že jeho skutky jsou zlé.‘ “ — Jan 7:1–7.
9. Jak se Ježíš odebral ke svátku stánků a jakého vítězství tehdy dobyl v chrámě?
9 Odešel Ježíš Kristus s důvěrou do Jeruzaléma, kam proudili k svátku stánků Židé, kteří jej nenáviděli? Ano, odešel tam; nebyl však nerozumně odvážný. Čteme o tom: „Když však jeho bratři odešli ke svátku, odešel také on sám, ne veřejně, ale jako potají.“ Ve vhodnou dobu pak otevřeně mluvil k účastníkům slavnosti v chrámě. Židovská vrchnost dala příkaz, aby byl zatčen, ale úředníci neprovedli rozkaz. (Jan 7:10, 32–48) Nebylo to pro Ježíše Krista vítězství?
10. a) Jaký důvod pro nenávist světa udal Ježíš v rozmluvě se svými nevlastními bratry? b) Proč se může říci, že Ježíšovo tvrzení o skutcích světa je správné, ačkoli se nikdy neodebral do nežidovských krajů?
10 Proč jej svět nenáviděl? V rozmluvě se svými nevlastními bratry udal Ježíš důvod: „Nenávidí mne, protože vydávám svědectví o tom, že jeho skutky jsou zlé.“ (Jan 7:7) Když byly „zlé“ skutky Židů, na něž Ježíš omezil svou kazatelskou činnost, co pak říci o skutcích pohanů, národů mimo Židovstvo? Nemusely být o nic méně zlé než skutky Židů, nepřátelských k Ježíši Kristu. Proto mohlo být právem dosvědčeno celému světu, Židům i pohanům, že jejich skutky jsou „zlé“. Nestačí takové svědectví ke vzbuzení nenávisti celého světa?
11. a) Jakým způsobem dosvědčil Ježíš světu, že jeho skutky jsou zlé? b) Jak dokázal Ježíš svým jednáním v chrámu, krátce po začátku své veřejné činnosti, že skutky světa jsou zlé?
11 Jak však dosvědčil Ježíš světu, že jeho skutky jsou „zlé“? Slovem i činem. On sám se nedopustil žádného zlého skutku. Kdo z jeho současníků mu mohl právem vytknout jediný zlý skutek? I nevěřící Židy vybídl otázkou: „Kdo z vás mne usvědčí z hříchu?“ (Jan 8:46) Krátce nato, co začal svou veřejnou činnost, šel do chrámu v Jeruzalémě a vyhnal penězoměnce a obchodníky a řekl: „Odneste odsud ty věci! Přestaňte dělat z domu mého Otce obchodní dům!“ Tím dosvědčil těm, kteří znesvětili chrám, i židovské vrchnosti, která to připustila, že jejich skutky jsou „zlé“. — Jan 2:13–17.
12. Jak vydal Ježíš svědectví o zlých skutcích tím, že uzdravoval v sabatu, že vyháněl démony, že nedal znamení z nebe a nebyl částí světa?
12 Když se Ježíši v sabatu (Zákonem předepsaném dni klidu) naskytla příležitost, aby dělal dobro, na příklad uzdravoval nemocné, učinil to, i když věděl, že proto bude kritizován a odsuzován, a tak vydal svědectví, že skutky jeho kritiků jsou „zlé“. (Mat. 12:9–16) Když Ježíš vyhnal z posedlých lidí démony a byl za to obviněn, že je ve spojení s Belzebubem, vládcem démonů, ukázal jasně, že skutky jeho odpůrců jsou zlé. (Mat. 12:22–37) Když Židé, kteří v něj nevěřili, prosili o znamení z nebe jako důkaz, že je Mesiášem, a on odmítl pomáhat jejich nedostatku víry nevhodnými znameními, vydal svědectví, že jejich skutky jsou zlé a že jsou „zlá a cizoložná generace.“ (Mat. 16:1–4; 12:38–45) Již to, že Ježíš odmítl jednat jako svět a být mu podobný nebo stát se jeho částí, bylo svědectví, že jejich skutky jsou „zlé“.
13, 14. a) Jakými dvěma způsoby dával Ježíš svědectví o tom, že skutky světa jsou zlé? b) Jak dalece souhlasilo to, co Ježíš kázal, s jeho slovy u Jana 3:17?
13 Avšak Ježíš nesvědčil proti světu jen svým životem, čímž vzbudil jeho nenávist, ale také slovy. Jak to dělal?
14 Ježíš řekl Nikodémovi, představenému Židů: „Bůh neposlal svého Syna na svět, aby soudil svět“ neboli odsuzoval, to je, aby odsuzoval lidstvo k záhubě. (Jan 3:17) Proto Ježíš, když chodil zemí, neodsuzoval všechno, co viděl; neoznamoval stále „den pomsty našeho Boha“, ale měl pro lidi budující poselství, které vedlo z odsouzení ke svobodě. Bylo to poselství o království. — Iz. 61:1, 2; Luk. 4:16–41.
15, 16. a) Jak dosvědčovala úvodní slova Ježíšova poselství o království, že skutky světa jsou zlé? b) Jak to dosvědčil také ostatní obsah poselství?
15 Dosvědčilo toto budující poselství, že skutky světa jsou zlé? Ano! To ukazují úvodní slova poselství o království. Matoušova zpráva nám vypráví, jak Jan Křtitel začal s poselstvím o království a jak sám Ježíš Kristus v tom pokračoval. Po uvěznění Jana Křtitele převzal Ježíš jeho poselství a ještě je rozšířil. Matouš 4:17 říká: „Od té doby Ježíš začal kázat a říkat: ‚Čiňte pokání, neboť se přiblížilo nebeské království.‘ “
16 Úvodní slova jeho poselství, totiž „čiňte pokání“, ukazují, že skutky lidí, kteří slyšeli poselství o království, byly zlé. Jeho posluchači museli litovat své špatné skutky, obrátit se a připravovat se na příchod Božího království. Proč? Protože toto božské panství by netrpělo, aby jeho poddaní konali zlé věci. Lidé, kteří konají zlo, nedostanou úřad ve správě tohoto království. (1. Kor. 6:9, 10) Království mělo být spravedlivým panstvím a skutečnost, že nebeský Bůh považoval za nutné zřídit takové království, dosvědčila, že všechny říše tohoto světa byly špatné. Dosvědčila, že světská panství byla špatná a jednoho dne, v Bohem ustanoveném čase, musí být odstraněna. Proto lidé, kteří oznamují a zastupují „nebeské království“, nemohou být politicky činní, nemohou zastávat politický úřad v lidské vládě a nemohou se podílet v jakémkoli ozbrojeném střetnutí k zachování světského panství. Jako vyslanci či pověřenci Božího království se zdržují politiky lidí.
17. Proč nenáviděli vládcové světa a jejich podporovatelé Ježíše pro oznamování poselství o království?
17 Nenáviděl svět Ježíše, protože kázal dobré poselství o „Božím království“? Skutečnosti dokazují, že jej svět pro to nenáviděl. Vládcové světa a jejich podporovatelé měli vlastní představy a plány, jak má být ovládána země a její obyvatelé. Nenáviděli poselství, které tvrdilo, že Jehova Bůh v ustanoveném čase zničí jejich říše a vládní systémy. Byli by raději slyšeli poselství, z něhož by bylo zřejmé, že Bůh podporuje lidmi utvořené vlády, schvaluje je a má v úmyslu je zdokonalit a ponechat při moci. A proto poselství, jež ohlašovalo království, které nebude spolupracovat s jejich vládními systémy a působit jejich prostřednictvím, neodpovídalo vkusu politiků tohoto světa. Nenáviděli nejen poselství, ale také jeho hlasatele. Nenáviděli Pomazaného, kterému Bůh chtěl dát moc v „nebeském království“.
PŘEMOHL NENÁVIST SVĚTA
18, 19. a) Co způsobilo, že svět nenáviděl Ježíše pro oznamování poselství o království? b) Kterými slovy, jež Ježíš pronesl ke svým apoštolům, ukázal, že svět nemá důvod, aby jej nenáviděl?
18 Zasluhoval Ježíš nenávist světa, protože kázal Boží mesiášské království? Bylo by to, co kázal, ke škodě celého lidstva? Ne, bylo by to k jeho věčnému blahu. Pýcha a sobectví způsobily, že svět nenáviděl Ježíše, který oznamoval poselství o království, dobré poselství neboli evangelium. Z Ježíšových slov, která pronesl ke svým věrným apoštolům, je vidět, že svět neměl důvod jej nenávidět:
19 „Kdybych byl nepřišel a nemluvil k nim, neměli by hřích; ale nyní nemají omluvu pro svůj hřích. Kdo nenávidí mne, nenávidí také mého Otce. Kdybych byl mezi nimi neučinil skutky, které neučinil nikdo jiný, neměli by hřích; nyní však viděli i nenáviděli jak mne, tak mého Otce. Je to proto, aby se splnilo slovo, napsané v jejich Zákoně: ‚Nenáviděli mě bez příčiny.‘ “ — Jan 15:22–25; Žalm 35:19; 69:4; 69:5, KB.
20. Jak dokázali Židé před místodržitelem Pilátem, že nenávidí Ježíše, protože kázal poselství o království?
20 Důkazem toho, že svět nenáviděl Ježíše pro poselství o spravedlivém království jeho nebeského Otce, je, že Ježíšovi nepřátelé použili politické lsti, aby byl popraven Římany, kteří se tehdy nezajímali o náboženské otázky. Použili Ježíšovo poselství o dokonalém panství pro lidi k jeho obvinění z politického zločinu proti Římské říši, tehdejší světové moci. Pontský Pilát, římský místodržitel v Judeji, vyzval Ježíšovy žalobce, aby vyřídili záležitost jako čistě náboženskou, týkající se jejich náboženského zákona, a řekl jim: „Vezměte si ho sami a suďte ho podle svého práva.“ Ale Židé odpověděli: „Pro nás je nezákonné [podle římského práva] kohokoli zabít.“ (Jan 18:31) Aby Ježíšovu kázání dali politický smysl, řekli Pilátovi: „Shledali jsme, že tento muž podvrací náš národ a zakazuje platit daně césarovi a říká, že on sám je Kristus, král. . . Pobuřuje lid, neboť učí po celé Judeji, počínaje od Galileje až sem.“ — Luk. 23:1–5.
21. Jak vzbudili Ježíšovi žalobci v Pilátovi pocit, že se to týká i jeho osoby?
21 Aby vzbudili v místodržiteli Pilátovi pocit, že se to týká i jeho osobně, řekli Ježíšovi žalobci: „Jestliže ho propustíš, nejsi césarův přítel. Každý, kdo se dělá králem, mluví proti césarovi. . . Nemáme krále, pouze césara.“ — Jan 19:12–15.
22, 23. a) Jak byl Ježíš přímo učiněn předmětem nenávisti „světa“? b) Jak zdůraznili tuto skutečnost později Ježíšovi učedníci ve své modlitbě?
22 Tím, že židovští žalobci nutili pohanské Římany, aby se podíleli na odstranění Kazatele „nebeského království“, způsobili, že Římská říše se dopustila vůči Ježíši ohavného činu. Dříve než římští vojáci odvedli Ježíše na popraviště na Golgotě za Jeruzalémem, zacházeli s ním urážlivě jako se zločinným povstalcem. Tím se stal Ježíš předmětem nenávisti světa, jak to vidíme i z modlitby, s kterou se později jeho učedníci obraceli k Bohu:
23 „Svrchovaný Pane, ty jsi ten, který učinil nebe a zemi a moře a všechny věci v nich a který řekl skrze svatého ducha ústy našeho praotce Davida, svého služebníka: ‚Proč se rozbouřily národy a lidé přemýšleli o marných věcech? Králové země se postavili a vládci se shromáždili jako jeden muž proti Jehovovi a proti jeho Pomazanému.‘ Právě tak se ve skutečnosti shromáždili Herodes a Pontský Pilát a muži národů a s lidmi Izraele v tomto městě proti tvému svatému služebníku Ježíšovi, kterého jsi pomazal, aby učinil, co tvá ruka a rada předem určily, že se má stát.“ — Skut. 4:24–28.
24. Který úmysl, jenž se skrýval za nenávistí světa k němu, musel Ježíš zmařit?
24 Není pochyby, že Ježíš Kristus byl světem nenáviděn. Nyní se však můžeme zeptat: Nechal se přemoci nenávistí světa? Byl nakonec poražen? Co bylo důvodem nenávisti světa, která se obracela proti Ježíši Kristu? Tuto nenávist rozdmýchal satan ďábel, aby jej zastrašil a přinutil ho tak k poddajnosti. Ježíš jí měl být sveden k tomu, aby již nedělal zázraky, které dokazovaly, že je zaslíbený Mesiáš, poslaný Jehovou Bohem. Tato nenávist jej měla přimět, aby přestal oznamovat dobré poselství o Božím mesiášském království; měla jej — Učitele a Kazatele — donutit k mlčení. Měla způsobit, že se vzepře proti Jehovovi Bohu, který jej pomazal a dosadil jako Mesiáše. Ano, tato nenávist světa byla rozjitřena proto, aby se odvrátil od lidí a nenáviděl je a sešel z cesty sebeobětování, která vyžadovala, aby položil svůj dokonalý lidský život, aby mohli získat věčný život pod zaslíbeným mesiášským Božím královstvím. Nenávist světa měla zničit Ježíše, měla způsobit, aby se snažil zachránit svůj pozemský lidský život, a tím svou duši vlastně ztratit — totiž svou naději na vzkříšení k věčnému životu.
25. Co ukazuje, že Ježíš se ani několik hodin před svou popravou nedal odvrátit nenávistí světa, aby nekonal zázraky?
25 Dosáhla nenávist světa u Ježíše Krista svého cíle? Uznal Ježíš, že je poražen, a přestal konat zázraky a dobré skutky, které měl provádět zaslíbený Mesiáš? Ne! Dokonce ještě několik pouhých hodin před tím, než byl odsouzen k smrti, učinil zázrak, aby ukázal, že se staví proti jakémukoli ozbrojenému násilí. Když byl zrazen v Getsemanské zahradě u Jeruzaléma, Petr, jeden z jeho apoštolů, vytáhl meč a uťal ucho jednomu z ozbrojených mužů, kteří chtěli Ježíše pod rouškou tmy zatknout. Z Ježíšových slov bylo patrné, že neschvaluje používání meče; uzdravil mužovo ucho a tím vydal svědectví židovskému veleknězi, protože tento uzdravený muž, Melchus, byl služebníkem velekněze. — Mat. 26:48–54; Luk. 22:47–51; Jan 18:10, 11.
26. Co ukazuje, zda si i během posledního půl roku své veřejné činnosti Ježíš dal bránit nenávistí světa v oznamování království?
26 Způsobila ustavičná nenávist světa, že se Ježíš podvolil, přinutila jej, aby mlčel a již neoznamoval dobré poselství o království? Ze zpráv očitých svědků je zřejmé, že to neudělal. Když byl Jan Křtitel uvězněn, začal Ježíš zcela sám oznamovat, že se přiblížilo království; povolal učedníky a vyvolil z nich dvanáct, kteří s ním měli stále být a které nazval apoštoly. Když se blížil třetí svátek pasach v době jeho veřejné činnosti, vyslal dvanáct apoštolů po dvojicích; měli kázat stejné poselství, které kázal stále on; řekl jim: „Až půjdete, kažte a říkejte: ‚Nebeské království se přiblížilo.‘ “ (Mat. 10:1–7) Po třetím svátku stánků v době jeho veřejné činnosti Ježíš vyslal sedmdesát dalších učedníků jako hlasatele evangelia, rovněž po dvou, a řekl jim: „Kdekoli také vstoupíte do města a přijmou vás, jezte to, co vám předloží, a lečte v něm nemocné a dále jim říkejte: ‚Přiblížilo se k vám Boží království.‘ “ (Luk. 10:1–9) To se stalo během posledního roku jeho lidského života.
27, 28. a) Jak dovedl Ježíš k velkolepému vrcholu oznamování království, které prováděl po celém území Izraele? b) Proč nepřikázal Ježíš lidu, který mu jásal vstříc jako králi, aby mlčel, když byl k tomu vyzván?
27 Nyní se blížil čtvrtý a poslední svátek pasach za jeho veřejné činnosti. Přišel den, kdy město Jeruzalém bylo nábožensky vzrušeno. Bylo to v neděli, 9. nisana roku 33 n. l. , pět dní před Ježíšovou pohoršující popravou. Toho dne dosáhlo Ježíšovo oznamování Božího království, které prováděl po celém území Izraele, velkolepého vrcholu. Na Olivové hoře, východně od Jeruzaléma, se Ježíš posadil na mladého osla a jel po způsobu mesiášských králů do královského města; nebyl doprovázen velkolepou jízdou, vyzbrojenou oštěpy, oddílem hřmějících válečných vozů nebo těžce ozbrojenou pěchotou, ne, nebyl doprovázen mocným vojskem, jinak by asi byli římští vojáci proudili z kasáren hradu Antonia v severozápadním cípu chrámového okrsku, aby zabránili útoku na Jeruzalém. Ne, ve splnění Zachariášova proroctví 9:9 vítěz Ježíš vtáhl do Jeruzaléma pokojně, doprovázen jásajícím zástupem neozbrojených mužů, žen a dětí, kterým nebránil, aby za něj oznamovali království.
28 Lid, který Ježíše provázel, volal: „Buď požehnáno přicházející království našeho otce Davida!“ „Buď požehnán ten, který přichází jako král v Jehovově jménu!“ „Prosíme zachraň! Požehnaný, kdo přichází v Jehovově jménu, ano, izraelský král!“ Když nenávistní nepřátelé protestovali proti těmto mesiášským výkřikům lidu, poukázal Ježíš na to, že se musí naplnit proroctví, a řekl: „Říkám vám, kdyby tito zůstali mlčky, volaly by kameny.“ — Mat. 21:6–16; Mar. 11:4–11; Luk. 19:32–40; Jan 12:12–16.
29. Které proroctví tím Ježíš splnil a co tím znázornil?
29 Tak se splnilo proroctví ze Zachariáše 9:9, které bylo vysloveno o pět set let dříve. „Velmi se raduj, dcero sionská. Vítězně provolávej, dcero jeruzalémská! Hle, sám tvůj král k tobě přichází. Je spravedlivý, ano, zachráněný; pokorný a jede na oslu, dokonce na vyrostlém zvířeti, synu oslice.“ To, co Ježíš učinil, nebylo pouhé divadlo, nýbrž odvážné vystoupení proti nenávisti světa, a tím vydal svědectví o Božím mesiášském království a splnil Boží neměnné proroctví. Svým vjezdem prorocky znázornil, jak po uplynutí časů národů v roce 1914 a po válce v nebi vjede jako vítěz a představí se Jehovově teokratické organizaci jako její právoplatný král. — Luk. 21:24; Zjev. 12:5–10.
MLUVIL PRÁVEM O VÍTĚZSTVÍ NAD SVĚTEM
30. a) Co ukazuje, že Ježíš nenechal nenávistí světa ovlivnit svůj postoj a své smýšlení? b) Jakými slovy odsuzoval pokrytecký postoj náboženských vůdců ke království?
30 Ježíš si nedal bránit nenávistí světa v činění zázraků, kterými se prokazoval jako Mesiáš, a v kázání dobrého poselství o Božím mesiášském království. Také jej tato nenávist nepřiměla, aby jednal v duchu světa a nenáviděl lidstvo, které přišel osvobodit, ani se nezačal vzpírat Bohu a jeho vůli pod tlakem této nenávisti. Ježíš cítil soucit s pobloudilým, utiskovaným lidem a v chrámu ostře kritizoval pokrytectví náboženských vůdců, když řekl: „Běda vám, zákoníci a farizeové, pokrytci, protože zavíráte nebeské království před lidmi, neboť vy sami nevstupujete a těm, kteří jsou na cestě do něho, nedovolujete vejít.“ (Mat. 23:1–13) Tři dny nato slavil Ježíš, aniž projevil nejmenší stopu vzpurného ducha proti Bohu, se svými apoštoly v Jeruzalémě židovský svátek pasach. Zároveň zavedl novou zvyklost, novou večeři, památnou slavnost, jako vzpomínku na svou lidskou obětní smrt.
31. Jak to, že slova, která Ježíš pronesl ve spojení s pohárem a s královstvím, neodporovala tomu, co pak řekl o svém vítězství nad světem?
31 Když Ježíš vysvětloval věrným apoštolům význam vína, které mělo být při památné slavnosti vypito z poháru, řekl: „Pijte z něho vy všichni; neboť to znamená mou ‚krev smlouvy‘, která má být prolita ve prospěch mnohých na odpuštění hříchů.“ (Mat. 26:26–28) Tato slova neprojevují nenávist k lidstvu, ani vzpurnost k Boží vůli, která vyžadovala jeho obětní smrt. Během dalšího rozhovoru řekl Ježíš apoštolům: „Vy to jste, kteří jste se mnou vytrvali v mých zkouškách; a já s vámi činím smlouvu, jako můj Otec učinil smlouvu se mnou, pro království, abyste jedli a pili u mého stolu v mém království a seděli na trůnech a soudili dvanáct kmenů Izraele.“ (Luk. 22:28–30) Ještě později, na konci své rozmluvy a než vyslovil závěrečnou modlitbu k Bohu, Ježíš jim řekl: „Ve světě budete mít soužení, ale buďte odvážní! Já jsem zvítězil nad světem.“ — Jan 16:33.
32. a) Proč mohl Ježíš té noci právem říci, že zvítězil nad světem? b) Jak dokazuje jeho svědectví, které vydal před Pilátem, toto tvrzení?
32 Měl Ježíš právo v tu hodinu v noci 14. nisana říkat, že zvítězil nad celým světem? S ohledem na jeho dosavadní věrný a láskyplný běh života, můžeme odpovědět, že měl. Ježíš při té příležitosti nepronášel prázdné chvály, aby se sám oslavil. Dokázaly to další hodiny, kdy projevil k Bohu neotřesitelnou poslušnost. Před místodržitelem Pontským Pilátem, nejvyšším představitelem Římské říše v judské provincii, Ježíš nezapřel, že je Božím pomazaným králem, ale řekl: „Mé království není částí tohoto světa. Kdyby mé království bylo částí tohoto světa, moji služebníci by byli bojovali, abych nebyl vydán Židům. Mé království však není odtud. . . Ty sám říkáš, že jsem králem. Proto jsem se narodil a proto jsem přišel do světa, abych vydal svědectví o pravdě.“ Ačkoli ti, kdo Ježíše nenáviděli, uváděli jeho mesiášské království jako zákonný důvod k obžalobě, aby dali Římanům podnět k jeho popravě, Ježíš se nezřekl Božího království. — Jan 18:36, 37.
33. a) Proč může být řečeno, že Ježíš dokončil své vítězství, když visel na mučednickém kůlu, a jak to bylo dokázáno za necelé tři dny? b) Jaké další vítězství vybojuje oslavený Ježíš nad světem?
33 Když Ježíš krátce nato visel na mučednickém kůlu na Golgotě a jeho protivníci chodili kolem a proklínali jej, nepřizpůsobil se jim a neoplácel jim stejné stejným. Když potom Ježíš asi ve tři hodiny odpoledne vyřkl slova: „Je dovršeno!“, sklonil hlavu a vydechl naposled, zvítězil skutečně nad světem, a to beze zbraní. (Jan 19:30; 1. Petra 2:22–24) Svět usmrtil člověka Ježíše, ale Ježíš zemřel neporažen. Nenávistí naplněný svět nemohl cítit zadostiučinění nad jeho smrtí. Nemohl zabránit, aby Ježíš nedostal slavnou cenu za své vítězství nad světem. Za necelé tři dny vzkřísil jej všemohoucí Bůh z mrtvých, což znamenalo mocné vítězství nad smrtí, a pak jej povýšil na pravici svého nebeského trůnu, daleko od nenávistných lidí na zemi, která je pouze Boží podnoží. (Fil. 2:5–11; 1. Petra 3:22) Dosáhne ještě dalšího vítězství, tentokrát ve spojení se svými svatými anděly, kteří s ním vybojují nadcházející „válku velikého dne Boha, Všemohoucího“, v Armageddonu. — Zjev. 16:14, 16; 19:11–21.