Věrnost — životní cesta
„Co se. . . očekává od správců, je, aby člověk byl shledán věrným.“ — 1. Korintským 4:2.
1, 2. a) Co dostalo jméno „Starý Věrný“ a jak došlo k tomuto označení? b) Co je však ještě více obdivováno a oceňováno než pravidelnost gejzíru?
„STARÝ VĚRNÝ“ — to je jméno jednoho z mnoha gejzírů v Yellowstonském národním parku ve Spojených státech. Toto jméno dostal proto, že ve dvacátých a třicátých letech našeho století tryskal více nebo méně pravidelně vždy za šedesát pět minut. A proto se stal proslulou turistickou atrakcí.
2 Lidé obdivují věrnost gejzíru, který pravidelně vychrlí asi 40 000 litrů páry a horké vody do výšky asi 30 až 45 metrů. Věrnost je však vlastnost, která je obdivována a oceňována zvláště u lidí, protože jsou spolehliví a důvěryhodní. Také v obchodním světě se očekává věrnost od člověka, kterému je svěřována odpovědnost. Snad proto se také heslem amerického námořnictva stala slova Semper fidelis („vždy věrný“). — Srovnej 1. Kor. 4:2.
3, 4. Kdo nám dává svou věrností nejlepší příklad a s čím je možné vhodně srovnat spolehlivost jeho předsevzetí?
3 Na koho si však obzvláště vzpomeneme, chceme-li ukázat, kdo projevuje nejvyšší míru věrnosti? Není to nikdo jiný než Jehova Bůh, ‚věrný stvořitel‘ nebes a země. (1. Petra 4:19) Gejzír sice může být vhodným znázorněním věrnosti pro lidi, ale rozhodně by byl ubohým znázorněním neměnné věrnosti Jehovovy. Všechny gejzíry se časem stávají nepravidelnými nebo nečinnými. U Jehovy tomu tak není. Stále trvající Slunce a Měsíc jsou proto vhodnějším projevem nezměnitelnosti jeho předsevzetí a také jeho důvěryhodnosti a absolutní spolehlivosti. — Žalm 89:37, 38; 104:19.
4 Člověk se může při svém plánování a podnikání spolehnout na stálost stvořitelových děl, bez ohledu na to, zda zakládá zeleninovou zahradu nebo navrhuje počítač, který mu pomůže dostat se k Měsíci a zpět. Je tedy logické, že se člověk může také nekonečně mnoho věcí naučit od věrného Boha, který se prokázal jako spolehlivý nejen ve svých slovech, ale i v činech. O tomto věrném Bohu čteme: „Přiznejte velikost našemu Bohu! Skála, dokonalá je jeho činnost, neboť všechny jeho cesty jsou právo. Bůh věrnosti, u něhož není bezpráví; je spravedlivý a přímý.“ — 5. Mojž. 32:3, 4.
5. Která charakteristická vlastnost je očekávána od Božích ctitelů a co Bůh pozoruje?
5 Můžeme předpokládat, že „Bůh věrnosti“ bude očekávat tytéž charakteristické vlastnosti také u těch, kteří jej skutečně uctívají. Je Bohem a zachráncem „především věrných“ lidí. (1. Tim. 4:10) Jehova, živý Bůh, má dokonalou schopnost pozorovat, a proto přesně rozpoznává opravdové úsilí těch, kteří se snaží mu sloužit. ‚Jeho oči jsou otevřené a vidí všechny cesty lidských synů.‘ Jemu také musí být skládány účty. (Jer. 32:19; Žid. 4:13) V Příslovích čteme: „Oči Jehovovy jsou na každém místě a dávají pozor na zlé i na dobré.“ — Přísl. 15:3.
6. Jaké otázky bychom si proto měli položit?
6 Je naprosto zřejmé, že Jehova se láskyplně stará o blaho svých služebníků a že nad nimi bdí. Uvědomíme-li si, že láskyplný stvořitel se dívá na dobré i na zlé a zevrubně pozoruje, co dělají, měli bychom si položit otázky: Shledává u mne Jehova věrnost, kterou očekává od svých ctitelů? Jsem ve všem věrný? Jak mohu vědět, zda mě schvaluje?
SPOLEHLIVÉ MĚŘÍTKO
7. Jaký zákoník neboli jaké měřítko dal Jehova lidstvu?
7 Není rozumné, předpokládáme-li, že Bůh věrnosti ustanovil nějaký kodex nebo nějaké měřítko, které jeho ctitelům ukáže, co je správné a co nesprávné, co je dobré a zlé, pravé a nepravé? Zcela jistě. A Bůh pořádku a pokoje skutečně lidstvu dal takové měřítko k poučení a vedení, totiž Bibli. Žádná jiná učebnice na celé zemi nebyla nikdy tak rozšířena a zpřístupněna většině lidí jako Bible. — 1. Kor. 14:33.
8, 9. Proč není vždy snadné věrně se držet Božího slova?
8 Odpovídá tvůj způsob života biblickému měřítku? Snažíš-li se jednat podle Božích dokonalých měřítek, neměl bys ztrácet odvahu, pozoruješ-li svou nedokonalost. V Žalmu 103:14 čteme povzbuzující slova: „Protože on sám dobře ví, jak jsme utvořeni, a pamatuje na to, že jsme prach.“ Jehova uznává, že jsme zdědili nedokonalost. Nevyžaduje od nás více, než co můžeme dokázat.
9 Není však vždy lehké jít po cestě věrnosti, zvláště ne dnes, kdy každý činí to, co je správné v jeho vlastních očích, a kdy je obvyklé jít se světem. Přece však jsme povzbuzováni, abychom zůstali prostě a z celého srdce věrní, bez ohledu na to, v jak velké zkoušce se můžeme ocitnout.
10, 11. a) Musíme nutně podstoupit velké zkoušky a obtíže, abychom dokázali svou věrnost? Uved příklad. b) Jak můžeme v každodenním životě uplatňovat zásadu, kterou Ježíš vyjádřil ve spojitosti s věrností, a jaké to přináší požehnání?
10 K tomu, abychom dokázali svou věrnost nebo abychom dosáhli Jehovova požehnání a schválení, není ovšem vždy nezbytně nutné činit něco velikého. Adama a Evu Jehova nepostavil v zahradě Eden před velikou zkoušku. Tato zkouška první lidské dvojice byla jednoduchá, a proto je vynikajícím příkladem zásady, kterou o více než čtyři tisíce let později vyjádřil Boží Syn: „Kdo je věrný v nejmenším, je také věrný v mnohém, a kdo je nespravedlivý v nejmenším, je nespravedlivý i v mnohém.“ — Luk. 16:10.
11 Tato slova jsou dnes stejně pravdivá jako před devatenácti sty lety, kdy byla pronesena, a můžeme je uplatnit jako zásadu na celý život Jehovových pravých ctitelů. Můžeme to často pozorovat na malých věcech, které děláme každý den a z nichž je patrné, zda máme dobré srdce a zda jsme Jehovovi loajálně, věrně oddáni. Nikdy od tebe možná nebude požadováno, abys projevil svůj postoj takovým způsobem, že by pozorovatelé mohli označit tvou věrnost jako neobyčejnou. Ale tím, že neustále činíš to, co je správné, a také v malých věcech jsi přesný a spolehlivý, dosvědčuješ a dokazuješ, že se řídíš božskými měřítky pravdy a věrnosti. „Jehova chrání“ právě ty, kteří jsou věrní i v malých věcech. — Žalm 31:23; 31:24, KB.
12. Jestliže uvažujeme o věrnosti, proč musíme mít na mysli okolnosti a čas?
12 Chceme-li se tedy těšit z Jehovova požehnání, které udílí věrným, nemusíme zastávat v křesťanském sboru vedoucí postavení. Při všem, co denně děláš — ať ve své práci nebo ve svém volném čase, ať jsi ve společnosti druhých nebo sám —, tvá věrnost a ryzost bude zrcadlit spravedlnost a věrnost Boží. K dokázání vytrvalosti je zapotřebí času a stejně potřebujeme čas i k dokázání věrnosti. Znamená to, že musíme jednat podle pravdy každý den a že se musí stát poslušnost biblických zákonů a zásad naší životní cestou. Jehova nám pak bude žehnat, neboť je psáno: „Muž věrných činů získá mnohá požehnání.“ — Přísl. 28:20.
13, 14. a) Podle čeho bychom měli posuzovat stupeň své věrnosti? b) Ve kterých oblastech můžeme prokazovat věrnost Jehovovi?
13 Podíváš-li se na okamžik zpět do své minulosti, snad si nevzpomeneš na nic, co by v tvém životě bylo obzvlášť významné. Podle světských měřítek výkonu a úspěchu jsi snad nevykonal nic skutečně velikého. Čí cesty se však snažíš napodobit? Čí to jsou měřítka, podle nichž ses snažil žít? Jestliže jsi svým životem získal dobré jméno u Jehovy, pak na tebe tento věrný Bůh nezapomene.
14 Uvažuj: Co si o tobě myslí druzí? Jakou máš pověst mezi svými přáteli a známými? Pozorují, že jsi člověk, který vždy dodržuje své slovo? Je o tobě známo, že ihned splácíš své dluhy a že jsi v každém ohledu přesný, ať jde o pravidelnou účast ve službě království nebo o pravidelnou návštěvu křesťanských shromáždění? To jsou zdánlivě malé věci, ale mohou přispět k tomu, že se druzí na tebe budou dívat jako na věrného člověka. A jestliže druzí si povšimli tvého způsobu života, nepovšiml si jej i tvůj Otec v nebesích?
JSOU PŘIROZENÉ SCHOPNOSTI NĚJAK DŮLEŽITÉ?
15, 16. a) Jak můžeme definovat pojem „schopnost“ a jsou schopnosti podstatné při vybírání starších ve sboru? b) Které důležité vlastnosti musí mít jmenovaní starší vedle přirozených schopností?
15 Schopnost je definována jako „způsobilost něco konat“. Přirozené nadání může být bezesporu velkým požehnáním. Jsou však přirozené schopnosti tím nejdůležitějším, co Bůh hledá u svých služebníků?
16 Je pravda, že při výběru starších se uvažuje o schopnostech. Někteří mají možná zcela určité nadání. Starší musí být například „způsobilý k vyučování“. (1. Tim. 3:2) K tomu je však zapotřebí více než jen přirozené schopnosti. Způsobilý učitel ve sboru musí mít přesné poznání. Musí znát odpovědi na různé otázky a musí mít hluboké biblické porozumění. Má-li být dobrým učitelem, musí mít nejen poznání, ale musí být také taktní a trpělivý a musí mít zájem o druhé lidi. Když apoštol Pavel dával pokyny Titovi, aby provedl jmenování starších mužů, řekl, že dozorce se musí přidržovat „věrného slova při svém umění vyučovat, aby byl schopný jak napomínat zdravým učením, tak i kárat ty, kteří odporují“. (Tit. 1:9) Tito uznaní muži se nespoléhají na své přirozené schopnosti, ale vzhlížejí ke svému velkému Učiteli s prosbou, aby je vedl, když pomáhají druhým ve sboru.
17. Před čím se musí chránit ti, kteří mají přirozené schopnosti a zvláštní nadání?
17 Pro některé jiné práce ve sboru jsou často nutné určité schopnosti. Dosažené výsledky by však neměly být připisovány pouze osobní schopnosti nebo nadání nějakého člověka. Lidé, kterým se dostalo požehnání v podobě přirozených schopností, musí být opatrní, aby se nespoléhali na své vlastní porozumění, ale aby se spoléhali na Jehovu a prosili jej, aby vedl jejich kroky. (Přísl. 3:5, 6) Pozorování obvykle ukáže, že ti, kteří mezi námi slouží jako starší, a jiní, kteří tvrdě pracují, dosáhli svých schopností horlivým studiem a používáním toho, čemu se naučili. Již delší čas dávali pozor sami na sebe a na to, co učí, a věnovali sluch božskému poučení. Chtějí vykonávat Jehovovo dílo tak, jak si to on přeje, a je potěšitelné, vidíme-li, jak se mu dávají k dispozici a rozmanitým způsobem používají svého času a schopností k podpoře jeho uctívání.
18. Považuje Bůh starší a služební pomocníky za věrnější lidi, než jsou ostatní členové sboru? Odůvodni svou odpověď.
18 Jak se Bůh dívá na muže, kteří slouží jako jmenovaní dozorci? Považuje je za cennější nebo věrnější než ostatní? Nikoli; je dobré vidět věci ve správném světle. Ti, kteří byli vybráni jako dozorci, jsou zde ve skutečnosti proto, aby sloužili jako otroci nebo služebníci, a jako takoví musí dokazovat svou věrnost tím, že z celého srdce a plně používají svých schopností a svého nadání. Své výsady nemají v prvé řadě proto, čím nebo kým jsou. Ve svých určitých postaveních jsou proto, že k tomu vedla potřeba ze strany zvěstovatelů království. Řídí se Ježíšovou radou a slouží členům sboru, jejichž jsou otroky. (Luk. 22:26; Gal. 5:13) Věrní dozorci uznávají, že jejich úkolem je pracovat společně se spoluzvěstovateli dobrého poselství, kteří jsou všichni cenní v Božích očích, pokud se prokazují jako věrní.
19. Co se tedy očekává od jmenovaných dozorců v křesťanském sboru?
19 Odpovědnost a povinnosti správce můžeme vhodně srovnat se službou křesťanského dozorce. Od správců se bezpodmínečně vyžaduje věrnost. Apoštol Pavel to zdůraznil ve svém dopise Korintským slovy: „Co se. . . očekává od správců, je, aby člověk byl shledán věrným.“ (1. Kor. 4:2) Týž apoštol napsal Titovi: „Dozorce jako Boží správce musí být bez obžaloby, . . . pohostinný, milující dobrotu, zdravé mysli, spravedlivý, věrně oddaný, se sebeovládáním.“ (Tit. 1:7, 8) Z toho tedy vyplývá, že přirozené nebo získané schopnosti, které snad má správce, musí být spojeny s pravou věrností, mají-li mít před Bohem skutečnou cenu. Také David, který znázorňoval Krista Ježíše, řekl: „Mé oči jsou obráceny k věrným na zemi, aby bydleli u mne. Kdo chodí bezúhonně, ten mi bude sloužit.“ — Žalm 101:6.
20. Proč od těch, které Jehova uznává, neočekává v prvé řadě schopnosti, ale věrnost?
20 Schopnost může člověk dostat od Jehovy jako dar. Například ve 2. knize Mojžíšově čteme o tom, že Jehova dal moudrost, porozumění a poznání určitým Izraelitům, kteří se účastnili stavby nádherného stánku úmluvy v pustině. (2. Mojž. 35:30 až 36:1) Věrnost však Bůh neposkytuje. Věrnost také není možné zdědit nebo automaticky získat při křtu. Věrnost si musíme vypracovat, musíme ji rozvíjet. Je zapotřebí času, úsilí a vytrvalosti, máme-li získat pověst, která by svědčila o tom, že v životě prokazujeme věrnost. Ctitel sám se musí snažit, aby konal svou práci tak, jak se sluší na věrného správce. — 1. Petra 4:10.
PROČ JE DŮLEŽITÁ SKROMNOST
21. Jakou radu dává Písmo ohledně chlubení?
21 Pokud chceme správně ocenit sami sebe, měli bychom pamatovat na Jehovovu vynikající radu: „Moudrost je u skromných.“ (Přísl. 11:2) Kdo skromně chodí s Bohem, ten si je vědom skutečnosti, že sám o sobě nemá nic, čím by se mohl chlubit, bez ohledu na to, jaké má schopnosti nebo nadání. Jestliže se chce chlubit, ať se chlubí podivuhodným Bohem, jemuž slouží. To zdůrazňuje i Bible, neboť říká, že bychom se neměli chlubit svou mocí ani svým bohatstvím, ale tím, že známe Jehovu, Boha milující laskavosti, práva a milosrdenství. — Jer. 9:23, 24.
22, 23. a) Jak bychom měli smýšlet o hmotných věcech, které snad máme? b) Jak bychom se měli dívat sami na sebe, i když jsme vykonali všechno, co jsme mohli? c) Co nám pomůže, abychom neztratili odvahu a nepovažovali svůj život za jednotvárný?
22 Někteří snad jsou o něco majetnější než druzí. Někteří snad mají zdánlivě lepší společenské postavení. Křesťanům je však jednoznačně řečeno, že nesmějí spoléhat sami na sebe a na věci, které mají, ale že mají s bázní a chvěním pracovat na své vlastní záchraně. (Luk. 12:15; Fil. 2:12) Je jim tedy doporučována životní cesta, která od nich vyžaduje, aby se plně věnovali čistému uctívání a byli bohatí na znamenité skutky. — 1. Tim. 6:17–19.
23 Na prostředky nebo schopnosti, které máme, měli bychom se dívat jako na svěřený poklad, jejž máme používat k Boží cti a slávě. To nás bude chránit, abychom nebyli domýšliví na své výkony ve službě Jehovovi. Jestliže jsme vykonali to, co nám bylo určeno, měli bychom rozvíjet správný postoj, který byl popsán slovy: „Jsme neužiteční otroci. Co jsme udělali, to jsme měli udělat.“ (Luk. 17:10) Sloužíme-li Bohu tak, jak si to přeje, a činíme-li to radostně, ochotně a spolehlivě, bez ohledu na to, zda zastáváme vedoucí postavení nebo ne, je mu takové jednání příjemné. Nikdo by však neměl mít pocit marnosti nebo neužitečnosti, i kdyby snad práce, kterou vykonává, byla poněkud jednotvárná nebo stále stejná. Pamatujme na to, že Jehova stále od svých služebníků očekává, že budou vždy věrní ve všem, co jim dá dělat.
24. Jak je pro Jehovovy věrné služebníky užitečná rada z Římanům 12:16?
24 Přesné poznání o Božích cestách nám pomáhá, abychom zůstali pokorní, a chrání nás před domýšlivými úvahami. (Řím. 12:16) Chrání nás, abychom se nechlubili svými výkony, a pomáhá nám, abychom věrně upírali svou pozornost ke zdroji všeho dobrého a velikého. Zaujímá-li někdo vedoucí postavení, mělo by tomu tak být proto, že věrně a oddaně slouží pravému Bohu a nesobecky se rozdává ve prospěch druhých. Měl by toužit po tom, aby měl dobré jméno u Jehovy, a měl by být znám svou věrností. Takovou životní cestu Bůh schvaluje. — Kaz. 7:1.
MÍT DOBRÉ JMÉNO U JEHOVY
25. Které záznamy z doby po letnicích roku 33 n. l. nás ujišťují o tom, že dvanáct věrných apoštolů zachovalo věrnost až do smrti?
25 Bible se sice po letnicích roku 33 n. l. nezmiňuje o většině ze dvanácti apoštolů a není žádná biblická zpráva o tom, jak zemřeli, kromě zprávy o Jakubovi a prorockého výroku o Petrovi, ale důkazy naznačují, že všichni zůstali věrní až do smrti. Můžeme být přesvědčeni, že ve svaté službě živému Bohu použili „všechno“, co měli. A můžeme si být jisti, že Jehova na žádného z nich nezapomněl. Trvalým svědectvím o jejich věrnosti je skutečnost, že jejich jména jsou napsána na základech Nového Jeruzaléma. — Zjev. 21:14.
26. Jak mohou pamětníci „starých časů“ povzbudit své mladší bratry a sestry?
26 S křesťanskými sbory je dnes spojeno mnoho pamětníků „starých časů“, kteří zůstali neochvějně věrní Jehovovi po mnoho let tváří v tvář mnoha překážkám. Nyní již stárnou a nemají pevné zdraví a mnozí z nich již nemohou přijmout velmi odpovědná postavení ve sboru. Jaké je to však požehnání, že jsou vedle nás! Jejich láska a horlivost povzbuzují jejich spoluzvěstovatele, aby postupovali kupředu v Pánově díle. Někteří sice již mají velmi málo tělesné síly, jak je to však povzbuzující, vidíme-li, že ještě v sobě najdou dostatek energie, aby přicházeli na křesťanská shromáždění a účastnili se kazatelské služby.
27, 28. a) Kterou důležitou službu vykonávají ve sboru sestry? b) Popiš, proč je možné křesťanský sbor dobře přirovnat k lidskému tělu.
27 Ve sborech je také mnoho žen, a ty nemohou sloužit v postaveních starších nebo služebních pomocníků. Také jich je velice zapotřebí a velmi přispívají k tomu, aby bylo „dobré poselství“ o království kázáno v celém světě, dříve než přijde konec. Vzpomeňme si na Žalm 68:11, 12; (68:12, 13, KB): „Jehova sám vynáší řeč; žen, které vyprávějí dobré poselství, je velké vojsko. . . Ta, která zůstává doma, podílí se na kořisti.“
28 Různé orgány v lidském těle mají různé funkce. Také v křesťanském sboru jsou různé povinnosti, které mohou plnit různí lidé. Nikdo by si neměl myslet, že je nežádoucí, a neměl by také druhému říkat: „Nepotřebuji tě.“ Celé sborové uspořádání slouží k tomu, aby v něm křesťané dosahovali zralosti k Boží slávě. — 1. Kor. 12:4–7, 21, 22.
29. K jakým výsledkům je možné dospět, jestliže všichni ve sboru pracují spolu v pokoji a jednotě? Uveď příklad.
29 Jestliže staří i mladí společně horlivě pracují, aby plnili svůj úkol a kázali slovo, dosahují úžasných výsledků. Snad v někom roznítíš jiskru zájmu, když jej povzbudíš, aby si přečetl některou biblickou pomůcku. Za nějaký čas snad někdo jiný zalije toto semeno zájmu. Ještě někdo další čas od času něco udělá, aby toto semeno pěstoval, a Bůh způsobí, aby rostlo. (1. Kor. 3:6) Později, snad po letech, ti na nějakém kongresu někdo představí onoho člověka — nyní je to tvůj duchovní bratr nebo sestra! Je tedy třeba času, abychom viděli výsledky své kazatelské činnosti, ale to by nás nemělo odradit a měli bychom stále mluvit se všemi, které potkáme, a měli bychom to činit ze srdce naplněného láskou k Jehovovi. (Řím. 10:10) U svých přátel a sousedů můžeme také vzbudit zájem o poselství o našem Bohu Jehovovi, jestliže budeme jednat tak, aby mohli pozorovat naše čisté křesťanské chování. — 2. Petra 3:11, 12.
30. K čemu bychom měli být rozhodnuti vzhledem ke skutečnosti, že stojíme na prahu Armageddonu?
30 Je úžasné, že můžeme pozorovat tolik lidí, kteří se oddávají Bohu, aby v těchto „posledních dnech“ činili jeho vůli; obracejí se ke spravedlnosti a věnují se službě našemu Bohu. Již za krátkou dobu vidíme, jak pomáhají druhým rozvíjet lásku k Jehovovi. Je velkou radostí, můžeme-li mít byť i jen malý podíl na shromažďovacím díle, které nyní probíhá po celé zemi. Stojíme nyní na prahu Armageddonu a víme, jaká nesrovnatelná požehnání mají brzy přijít, a proto bychom nyní neměli pohlížet zpět s lítostí. Nyní je čas, kdy si můžeme vytvořit dobrou pověst svou věrností, neboť právě tuto vlastnost Bůh očekává od všech, kteří se rozhodli, že mu budou sloužit nerozděleným srdcem.
31. Po čem bychom měli toužit více než po hmotném bohatství a jak toho můžeme dosáhnout?
31 Všechno bohatství, které jsme si snad nahromadili, není možné srovnat se jménem nebo pověstí, kterou můžeme získat u svého stvořitele a životodárce. „Vzácnější jest jméno dobré než bohatství veliké.“ (Přísl. 22:1, KB) Řiďme se biblickým měřítkem, které nám pomáhá rozeznávat, co je správné a co nesprávné, a snažme se jít po cestě, která se líbí Bohu — po cestě věrnosti.