Domácí vyučování — Hodí se pro vás?

„VÝSTŘEDNOST, která se stala národním hnutím.“ Těmito slovy časopis Time nedávno popsal domácí vyučování ve Spojených státech. Je to sílící trend prosazovaný rodiči, kteří věří, že to nejlepší vzdělání, jakého se může jejich dítěti dostat, se dá získat ve vlastním pokoji dítěte, a nikoli v tradiční učebně.

I když se někteří stále dívají na domácí vyučování jako na výstřední, či dokonce revoluční, přece každým rokem získává více zastánců. Odborníci říkají, že zástupy lidí, kteří využívají domácí vzdělávání, se rozrostly z 15 000 v roce 1970 na 500 000 v roce 1990. Někteří zastánci domácího vyučování tvrdí, že více než milión rodin ve Spojených státech nyní vyučuje své děti doma.

Skupiny podporovatelů domácího vyučování také vyrašily v Anglii, Austrálii, Japonsku, Kanadě, Německu a na Novém Zélandu. To ukazuje, že zájem o domácí vyučování se rozšiřuje po celé zeměkouli.

Proč se tak mnoho rodičů rozhoduje, že budou své děti učit doma? Jak účinné je domácí vyučování? Je to možnost, která stojí za to, aby o ní uvažovala vaše rodina?

Ve své podstatě domácí vyučování není něco tak radikálního, jak se může zdát. „Původním vyučovacím zařízením byl domov, nikoli škola,“ připomínají Raymond a Dorothy Mooreovi ve své knize Home-Spun Schools (Doma vzniklé školy). „Až do minulého století byla většina dětí, které začaly chodit do školy, ve věku 12 nebo více let.“

Význační muži, jako George Washington, Abraham Lincoln, Thomas Jefferson, Thomas Edison a Albert Einstein, byli vyučováni doma. Zákony o povinné školní docházce byly totiž ve Spojených státech zavedeny až na sklonku 19. století. Podle autorky Kerri Bennett Williamsonové, matky, která doma vyučuje, není domácí vyučování jen současnou módou, ale „starou vzdělávací normou“. Domácí vyučování skutečně bylo normou pro většinu lidí v biblických dobách.

Proč to dělají

Je zajímavé, že National Catholic Reporter odhaduje, že 50 až 90 procent amerických rodičů, kteří doma učí své děti, to dělá z náboženských důvodů. Tito rodiče všeobecně mají zájem chránit své děti před tím, co chápou jako ateistické vlivy ve školách. „Páteří hnutí za domácí vyučování je křesťanská fundamentalistická obec, která věří, že náboženství je ve školách buď zneužíváno, nebo se nebere na vědomí,“ uvádí časopis Time.

Další rodiče vzali své děti z veřejných škol, aby je chránili před morálně škodlivými vlivy v raném věku. „Pokud jde o nemravnost, situace ve školách se vymykala z ruky,“ řekl jeden křesťan, který se před několika lety rozhodl, že s manželkou budou učit své děti doma. „Měli jsme obavy o své děti a byli jsme znepokojeni poměry ve škole.“

Někdy si rodiče volí domácí vyučování spíše z důvodů pedagogických než z důvodů ideologie. Rodiče již mají dost přeplněných tříd, nízké úrovně všeobecného vzdělání a také problémů, jež souvisejí s bezpečností, které převažují na mnoha veřejných školách. Jsou zklamáni často chabými výsledky vyučování ve škole, a proto věří, že svým dětem mohou více pomoci, když budou věnovat pozornost každému zvlášť, což domácí vyučování umožňuje.

Kniha Home Schools: An Alternative (Domácí školy: Druhá možnost) vysvětluje, proč někteří dávají přednost domácímu vyučování, a říká: „Rodiče [kteří učí doma] se svým dětem věnují na sto procent. . . Svou pozornost mohou zasvětit vzdělávání svého vlastního dítěte.“

Je to účinné?

Zastánci domácího vyučování říkají, že děti se doma učí daleko účinněji, protože vyučováním jsou protkány všechny stránky každodenní činnosti rodiny. „Mnohé rodiny začínají s učebnicí matematiky, ale pak zjistí, že učení může vyplynout z každodenních zkušeností,“ píše Jane A. Avnerová ve School Library Journal. „Nákupy a porovnávání bankovního účtu s osobními záznamy například mohou žákům pomoci, aby pochopili, jak hospodařit s penězi, zatímco opravy v domácnosti slouží jako učebnice matematických pojmů.“

Jak účinné se prokázalo domácí vyučování? Některé studie ukázaly, že děti vyučované doma všeobecně dosahují ve standardních výkonnostních testech národní úrovně, nebo ji převyšují. Takové výsledky však nutně nedokazují, že doma vyučované děti mají lepší vzdělání než děti vyučované obvyklým způsobem.

„Současné podklady jsou neprůkazné,“ uvádí kniha The Home School Manual (Příručka pro domácí vyučování). „Základním problémem všech těchto studií je, že výsledky testů značné části dětí vyučovaných doma jsou odborníkům nedostupné.“

„Není dostupný v podstatě žádný empirický doklad“, který by průkazně dokázal, že domácí vyučování je lepší všeobecně vzdělávací vyučovací metodou, vysvětluje The Home School Manual. „I když si děti vyučované doma obvykle počínají dobře, byl by potřebný vhodný výzkumný projekt, jenž by ukázal, zda jakýkoli rozdíl nevyplývá z jiných příčin.“

Mnozí jsou stále nedůvěřiví

Domácí vyučování má své kritiky. Mnozí pedagogičtí činitelé vyjádřili znepokojení nad rozporuplnou kvalitou vzdělání, která se nabízí prostřednictvím snahy o domácí vyučování. Časopis Time to vyjádřil takto: „Dobré úmysly nevedou automaticky k důkladnému vzdělání.“

Z tohoto důvodu školské úřady někdy nespolupracují, nebo jsou dokonce nepřátelské, když jim rodiče oznámí, že zamýšlejí sami učit své děti. V těchto letech sice některé školské orgány vynakládají úsilí těsněji spolupracovat s těmi, kteří doma vyučují, ale u jiných školských orgánů pochybnosti setrvávají. Národní sdružení ředitelů základních škol a Národní sdružení pracovníků v oboru výchovy (NEA) se postavily proti domácímu vyučování, jelikož se obávají, že někteří rodiče nemusí být schopni doma poskytnout odpovídající vzdělání. Podle prohlášení o oficiálním postoji, jež NEA vydala, „programy domácího vyučování nemohou žákům poskytnout komplexní školní vzdělání“.

Zastánci domácího vyučování říkají, že rodiče nepotřebují vysokoškolské diplomy, aby byli dobrými učiteli. „Aby rodiče povzbudili děti k hledání odpovědí na jejich otázky, nemusejí všechny odpovědi znát,“ uvádí kniha Home Schooling—Answering Questions (Domácí vyučování — Odpovídání na otázky). Děti mohou být směrovány k vhodným pramenům. Rodiče a děti se mohou učit společně. A tam, kde se vyžaduje vyšší stupeň vzdělání nebo odborné znalosti, tam je možné si sjednat soukromé učitele na částečný úvazek.

Kritikové také tvrdí, že doma vyučované děti jsou příliš izolované a jsou připraveny o běžné vzájemné působení s jinými dětmi téhož věku. Tento názor však zastánci opět prudce zavrhují. „Tyto děti nejsou společensky izolovány,“ říká Brian Ray, ředitel Národního ústavu pro výzkum domácího vzdělávání. „Doma vyučované děti obvykle jezdí na exkurze do zoo nebo do muzea umění. Hrají si s dětmi ze sousedství, právě tak jako ostatní děti. Představa, že jsou zamknuté v komoře od osmi hodin ráno do desíti večer, prostě není správná.“

Hodí se pro vás?

Domácí vyučování vyžaduje „nejen odvahu, ale i vytrvalost, vynalézavost a pevné nervy“, upozorňuje Christianity Today. Jestliže tedy uvažujete o domácím vyučování, realisticky přemýšlejte o závazku, který s tím souvisí. Bude potřeba vytrvalého úsilí a dobré organizace, abyste zvládli domácí práce a další rodinné odpovědnosti a navíc dětem poskytovali každodenní vzdělávací program. „Mohli byste pracovat tak tvrdě, že budete mít chuť přestat,“ říká pan Ray. „Je to velice náročné.“

Zjistěte si také, jaké zákony o domácím vyučování platí v oblasti, kde žijete. Například ve Spojených státech je domácí vyučování zákonné ve všech 50 státech, ale úroveň toho, jak je regulováno, se velmi liší. K tomu, abyste učili děti doma, v některých oblastech prostě stačí oznámit to místnímu školnímu inspektorovi a vyplnit jednostránkový formulář. V jiných státech musí být rodič diplomovaným učitelem, aby byl způsobilý učit doma. Zjistěte, jaké jsou místní poměry, abyste mohl vyhovět všem požadavkům zákona.

Potom uvažujte o nákladech. Nákup učebních materiálů představuje jeden z největších problémů při domácím vyučování — zvláště jsou-li finanční prostředky omezené. „Jste snadným terčem pro dodavatele učebních pomůcek,“ varuje publikace A Survivor’s Guide to Home Schooling (Příručka, jak přežít domácí vyučování).

I když někteří dodavatelé účtují rozumný poplatek za služby učitelům, další programy pro domácí vyučování stojí stovky dolarů. Předepsané zkoušky, jimiž v některých státech musí každý rok procházet rodiče, kteří doma vyučují, mohou po každé stát až 50 dolarů. Každý rok budou potřebné nové učebnice, učební příručky a další materiály, takže pro domácí vyučování je nutností mít pečlivě naplánovaný rozpočet.

Samozřejmě, že ne všichni rodiče jsou ochotni nebo schopni vynaložit čas, úsilí a peníze, které podle odborníků úspěšné domácí vyučování vyžaduje. „Domácí vyučování není pro každého,“ říká jedna čtrnáctiletá dívka, která se od sedmi let učila doma. „Chce to správné podmínky, správné postoje a správné rodiče.“ K tomuto výčtu je možné přidat i sebekázeň — rodiče i dítěte. Dříve citovaný muž řekl, že „je zapotřebí silného zaujetí“, aby bylo domácí vyučování účinné. A pokračoval: „Skutečným problémem je být schopen zasvětit tomu čas a dotáhnout to až do konce.“

I ti, kteří horlivě podporují domácí vyučování, přiznávají, že někdy probíhá neúčinným, nebo dokonce nezodpovědným způsobem. Každým rokem je skutečně několik případů, kdy pokusy o domácí vyučování končí neúspěchem a děti zůstanou velmi špatně připravené na to, aby v budoucnu čelily problémům při vyšším vzdělávání.

Rodiče by také neměli klamat sami sebe uvažováním, že samotné domácí vyučování ochrání jejich děti před nemravnými vlivy, které jsou ve veřejných školách. Neexistuje způsob, který by kohokoli úplně chránil před kontaktem se světem. Uvažování dítěte je formováno mnoha vlivy, nejen oficiální školní docházkou. Patří k nim příklad rodičů, společenství, zábava a osobní i rodinné studium Bible. Bez pilného školení ve všech těchto oblastech se při výchově křesťanských dětí žádný vzdělávací program neprokáže jako úspěšný.

Je pravda, že někteří rodiče mají pocit, že domácí vyučování přispívá k duchovnímu pokroku jejich dětí. Nemělo by se však zapomenout na to, že mnoho mladých křesťanů, kteří navštěvují veřejné školy, také dělá znamenité duchovní pokroky. V mnoha případech mají rodiče dobré výsledky, když těsně spolupracují s oblastním školským úřadem, aby se ujistili, že jejich děti dostávají kvalitní vzdělání.

Rodiče nesou hlavní odpovědnost za správné vzdělávání a školení svých dětí, a proto musejí sami rozhodnout, z jakého vyučování bude mít jejich rodina největší užitek. Dříve než se tedy rozhodnete, zda jste připraveni přijmout náročný úkol vyučovat své děti doma, pečlivě zvažte všechny činitele.

[Praporek na straně 12]

„Děti by měly mít časový rozvrh tak, jako by byly ve škole.“ C. F. L., rodič, který učil dceru doma

[Obrázky na straně 10]

Jedině vy můžete rozhodnout, co je pro vaše dítě nejlepší — vyučování ve veřejné škole, nebo vyučování doma