Otázky čtenářů

● Podle 5. Mojžíšovy 6:8, 9 bylo Izraelitům přikázáno, aby si ‚Boží zákon‘ ‚uvázali . . . jako znamení na ruku‘ a aby jim sloužilo ‚jako čelenka mezi jejich očima‘. Máme tomu rozumět doslovně?

Mnoho židovských komentátorů uplatňovalo tento výslovný příkaz doslovně. Tento biblický text patří k textům, které jsou uváděny na podporu nošení fylakterií (malých schránek obsahující texty ze Svatého písma). Zkoumání souvislosti a jiných biblických míst však zřetelně poukazuje na přenesený význam.

V 5. Mojžíšově, 6. kapitole čteme od verše 6–9: „Tato slova, která ti dnes přikazuji, budou skutečně na tvém srdci; a budeš je důrazně nakazovat svému synu a mluvit o nich, když budeš sedět ve svém domě a když půjdeš po cestě a když ulehneš a když vstaneš. A uvážeš si je jako znamení na ruku a budou ti sloužit jako čelenka mezi tvýma očima; a napíšeš je na veřeje svého domu a své brány.“

Měli bychom si povšimnout, že tento text neříká, že přikázání měla být na něco napsána a že by je potom měli nosit mezi očima nebo na ruce nebo že by měla být připevněna na veřeje a na brány. Příkazy samy měly být ‚uvázány jako znamení na ruku‘ a měly sloužit jako ‚čelenka mezi očima‘. Myšlenka, která se zde předkládá, se tedy zřejmě velmi podobá myšlence vyjádřené v Přísloví 7:2, 3: „Dodržuj mé přikázání a dále žij, a můj zákon jako zřítelnici svých očí. Uvaž si je na prsty a napiš je na desku svého srdce.“ To zcela zřejmě není míněno doslovně. Bylo by nemožné doslovně si napsat příkazy na srdce; a kdyby byly napsané příkazy uvázány kolem prstů, působily by jedině jako překážka při práci. Nesloužilo by to užitečnému účelu.

Podobně ve spojení s pasach, vzpomínkou na osvobození z Egypta, dal Jehova Izraelitům příkaz: „A bude ti sloužit jako znamení na tvé ruce a jako pamětné znamení mezi tvýma očima, aby Jehovův zákon byl ve tvých ústech; protože silnou rukou tě Jehova vyvedl z Egypta.“ (2. Mojž. 13:9) Opět je zřejmé, že památná slavnost sama o sobě nemohla být doslovně uvázána na jejich ruce ani nemohla sloužit jako doslovné pamětné znamení mezi jejich očima. Ale Izraelité mohli mít stále před očima, co pro ně Jehova učinil, jako by to bylo napsáno na desce mezi jejich očima nebo jako by to bylo napsáno jako znamení na jejich ruce.

Stejně mohli mít stále před sebou Jehovovy příkazy, bez ohledu na to, zda byli doma nebo blízko městských bran, kde se obvykle lidé shromažďovali a kde starší města projednávali právní případy. Izraelité měli nejen uchovávat Boží zákon ve svém srdci a učit o něm své děti. Také činy (což je vyjádřeno rukama) měli dávat najevo, že se jej drží. Měli se veřejně projevovat jako zastánci Božího slova, jako by Boží zákon byl napsán mezi jejich očima, takže jej každý mohl vidět. Tím by daleko účinněji zachovávali svou věrnost, než kdyby při sobě doslova nosili výňatky z Božího zákona nebo kdyby si je napsali na veřeje a na brány.

I pokrytec by mohl nosit pouzdro obsahující biblické texty. Ježíš Kristus skutečně káral farizeje, protože ‚rozšiřovali pouzdra obsahující Písma, která nosili jako ochranný předmět‘. (Mat. 23:5) Rozšiřováním těchto pouzder chtěli vyvolat v druhých lidech dojem, že jsou horlivými zastánci zákona. Nedbali však na jeho skutečný účel. Proto jejich vnější projevy neměly žádný význam.

Jistě bychom se dnes měli chtít prokázat jako Jehovovi služebníci, kteří Boha ze srdce poslouchají. To znamená, že by nás naše srdce mělo podněcovat, abychom se s oceněním a poslušně dali vést Božím psaným Slovem. Naše mysl by se měla zabývat věcmi, které jsou vážné, spravedlivé, milování hodné, ctnostné, čisté a hodné chvály. (Fil. 4:8) Cokoli děláme, měli bychom na tom pracovat „celou duší“, jako pro Jehovu, a ne pro lidi. (Kol. 3:23) Ano, všechno naše jednání by mělo dokazovat, že máme stále před sebou Boží příkazy.