Co křesťanstvo zasévalo, to bude sklízet
KDYŽ byl Ježíš Kristus na zemi, doporučoval nějakým způsobem násilné jednání? Ne. I když jej zradil jeden z těch, kteří s ním byli spojeni, a když byl zatčen zástupem lůzy, pokáral svého apoštola Petra, protože použil meč, aby chránil svého Pána.
Týž apoštol později srovnal jednání, které zakusil Ježíš, s jednáním, jaké zakouší otrok. Jak reagoval Ježíš na takové zacházení? Petr napsal: „Když mu [Kristu] bylo spíláno, nezačal odpovídat spíláním. Když trpěl, nezačal vyhrožovat, nýbrž svěřoval se nadále tomu, jenž spravedlivě soudí.“ — 1. Petra 2:23.
Co se však stalo v křesťanstvu, které tvrdí, že se řídí předpisy Knížete pokoje? Od krveprolití při křižáckých válkách až po masové vraždy v první a druhé světové válce bylo v území křesťanstva prolito mnoho krve. A pro toto násilné jednání spočívá na něm těžká odpovědnost.
Také dnes jsou v Argentině obviňováni římskokatoličtí duchovní všech stupňů, že podněcují k „plenění, loupení, přepadání, k únosům, zločinům, ke krvavým bojům a ke zmatku“. V Brazílii omlouval arcibiskup Helder Camara násilnost slovy: „Vážím si těch, kteří se plně v souladu se svým svědomím rozhodli pro revoluční násilí . . . Latinskoamerická církev nemůže odsuzovat použití násilí. Je povinností církve sáhnout k němu.“
Ve Spojených státech jsou církve kritizovány, neboť se říká, že doporučují násilí, a stejně je tomu v Bolívii, v Jižní Africe, Panamě a na mnoha jiných místech.
Proč panuje násilí právě v organizaci, která tvrdí, že následuje Krista? Protože se křesťanstvo prokázalo jako naprosto pokrytecké. Jeho jednání je proto pravým opakem jejich tvrzení. Přesně podle předpovědi o těchto ‚posledních dnech‘ má křesťanstvo „způsob pobožnosti“, „způsob oddanosti Bohu“, ale zcela ‚zapírá její moc‘ neboli ‚vzhledem k její síle se prokazují jako falešní‘. — 2. Tim. 3:1–5, KB; Překlad nového světa.
Bůh Bible a jeho Syn, Ježíš Kristus, o nichž křesťanstvo tvrdí, že je zastupuje, nenávidí pokrytectví. (Mat. 15:7, 8; Přísl. 6:16–19) Bůh řekl svému smluvnímu národu Izraeli, který se provinil pokrytectvím, modlářstvím a násilností, slova:
„Tak řekl [svrchovaný] Pán Jehova izraelské půdě: ‚Konec, jistý konec přišel na čtyři končiny země. Nyní na tebe přišel konec a já pošlu svůj hněv proti tobě a budu tě soudit podle tvých cest a přivedu na tebe všechny tvé odporné věci. A mé oko se nad tebou neslituje ani nepocítím soucit, protože na tebe přivedu tvé vlastní cesty a uprostřed tebe se ocitnou tvé vlastní odporné věci; a budete muset poznat, že já jsem Jehova.‘“ — Ez. 7:2–4.
CO KŘESŤANSTVO ZASÉVALO, TO MUSÍ SKLIDIT
„Přivedu na tebe tvé vlastní cesty,“ zní zde uvedená Jehovova zásada. Soudce celé země jedná ve věrnosti vůči svým vlastním zákonům a s ohledem na ty, kteří by rádi viděli spravedlnost a pokoj. Stará se o to, aby násilí, které někdo provádí, se vrátilo na jeho vlastní hlavu. V souladu s tím se nedá lítostí a soucitem odvrátit od skoncování s křesťanstvem a jeho odporným způsobem jednání.
Jehova nezmění svůj zákon, podle něhož osoba, organizace nebo národ musí sklidit to, co zasévaly. (Gal. 6:7) Proto musí na křesťanstvo přijít důsledky jeho nevěrného jednání, aby tento náboženský systém jedl ovoce svých vlastních činů. (Přísl. 1:30, 31) Tuto zásadu vyjádřil Jehova svému smluvnímu národu izraelskému ústy proroka Mojžíše: „Nebudete-li tak jednat, jistě budete také hřešit proti Jehovovi. V takovém případě vězte, že váš hřích vás dostihne.“ — 4. Mojž. 32:23.
JEHOVA DAL VE SVÉ DOBROTIVOSTI OZNÁMIT VÝSTRAHU
Soudě podle postoje, který nyní nabývá převahy mezi politickými vůdci a lidem, bude v době, až přijde zničení křesťanstva, jasně patrné, že odporný náboženský systém dostává jedině svůj spravedlivý trest a že si nezaslouží žádný soucit. Tak tomu bylo u pokryteckého Jeruzaléma. Tak to pociťovali Babylóňané, kteří zpustošili Jeruzalém, jak to vyplývá ze slov, jež řekl náčelník tělesné stráže krále Nabuchodonozora proroku Jeremiášovi: „Jehova, tvůj Bůh, sám vyslovil to neštěstí proti tomuto místu, aby to Jehova splnil a aby učinil přesně podle svých slov, protože vy jste zhřešili proti Jehovovi a neposlouchali jste jeho hlas. A to se vám stalo.“ — Jer. 40:1–3.
Křesťanstvo nikdy nemůže osočovat Jehovu, že „působí paniku“, protože přiměl Ezechiela, aby řekl následující slova s myšlenkou na ně i na nevěrný dům izraelský:
„Tak řekl [svrchovaný] Pán Jehova: ‚Neštěstí, jedinečné neštěstí, hle, přichází. Ano, musí přijít konec; ten konec musí přijít; procitne pro tebe. Hle, přichází. Věnec musí k tobě přijít, obyvateli země, čas musí přijít, den je blízko. Je zmatek, a ne volání hor. Nyní brzy na tebe vyliji svou zlobu a skončím se svým hněvem proti tobě a budu tě soudit podle tvých cest a přivedu na tebe všechny tvé odporné věci. Mé oko se neslituje a nepocítím soucit. Podle tvých cest to na tebe samotného budu přivádět, a tvé vlastní ohavnosti se ocitnou přímo uprostřed tebe; a vy budete muset poznat, že já, Jehova, působím úder.‘“ — Ez. 7:5–9.
Jehova se opakuje, aby zdůraznil výstrahu, a zároveň připojuje některé poučné podrobnosti. Říká, že hlavu těch, kteří pěstují falešné náboženství, bude obklopovat „věnec“. Nebude to ozdoba pro hýřivé modláře, ale hlava bude obklopena zmatkem a neštěstím. Falešné náboženství nemůže sjednotit lidi, aby si sami pomohli, ani aby mohli čelit společnému nepříteli, který proti nim vyjde. Křik nebude potom radostné volání přívrženců náboženství, kteří slaví svátky, ale bude to křik divokého zmatku. Bude to hluk, který předpověděl pro tuto dobu prorok Izaiáš:
„Z města zaznívá vřava [z tehdejšího Jeruzaléma a z křesťanstva], zaznívá z chrámu! Je to zvuk Jehovy, který splácí svým nepřátelům, co si zaslouží.“ — Iz. 66:6.
Zatvrzelí, domýšliví lidé, kteří se dopouštějí bezpráví a domnívají se, že je Bůh nevidí nebo že se o to nestará, musí vědět, že je to Bůh, který je volá k odpovědnosti. Apoštol Pavel ve své době mluvil o určitých lidech, kteří se „odchýlili od pravdy“ a ‚podvraceli víru některých‘. Potom prohlásil: „Pro to vše zůstává pevný základ Boží a má tuto pečeť: ‚Jehova zná ty, kteří mu patří‘ a ‚každý, kdo uvádí Jehovovo jméno, nechť se vzdá nespravedlnosti.‘“ — 2. Tim. 2:18, 19.
Ti, kteří se pokrytecky nazývají křesťany a potom nežijí v souladu se svým tvrzením, mají tedy poznat, že jednají nespravedlivě a že nemohou uniknout trestu. Jehova Bůh jim to jistě dá poznat, neboť řekl: „Budete muset poznat, že já, Jehova, působím úder.“ — Ez. 7:9; srovnej 1. Timoteovi 1:20.
PROSTŘEDEK, JÍMŽ BUDE VYKONÁNA POMSTA ZA NÁSILÍ
Jehova potom zjevil, jak se budou brzy vyvíjet věci v souvislosti s Jeruzalémem. Tím také ukázal, co bude prostředkem, jímž vykoná rozsudek nad Jeruzalémem. A pozorujeme-li dnešní obdobnou situaci, můžeme vidět týž vývoj v křesťanstvu a můžeme poznat, kterého prostředku Jehova použije k jeho zpustošení. Bůh řekl:
„Hle, den! Hle, přichází! Věnec postoupil. Rozkvetl prut. Vypučela opovážlivost. Ano, násilí vzrostlo v prut špatnosti. Není to od nich ani to není z jejich bohatství; a není to od nich samotných a není na nich nic vznešeného.“ — Ez. 7:10, 11.
Proč Jehova znovu a znovu obrací pozornost na „den“? Proto, že přijde těžké neštěstí na všechny, kteří se pokrytecky vydávají za Boží služebníky, a též proto, že ten „den“ je tak blízko. Říká totiž: „Rozkvetl prut.“ To znamená, že prut, jímž má být vykonán trest, je připraven, je zde.
V Ezechielově době byla tímto „prutem“ babylónská vojenská moc. „Vypučela“ její opovážlivost. Sama se pozvedla do postavení vedoucí světové velmoci a troufala si dokonce převzít Boží království, znázorněné královskou linií krále Davida v Jeruzalémě. V dnešní době jsou ničivým „prutem“ politické a světské živly tohoto světa. (Srovnej s Jeremiášem 50:31, 32.)
Zvláště od roku 1914 n. l. je svět v období násilí. Násilnost — především v křesťanstvu — se tak zvětšila, že ‚vzrostla v prut špatnosti‘. Násilnost s sebou přináší svůj vlastní trest jakoby „prutem“ za vlastní špatnost. Představitelé náboženství křesťanstva ‚zasévali vítr‘ násilnosti a „sklízet budou bouři“. (Ozeáš 8:7) Tak je silně zdůrazněna Boží nezměnitelná zásada: „Hříšníci to jsou, jež pronásleduje neštěstí, ale spravedlivé odměňuje dobro.“ (Přísl. 13:21) V Božích očích není na takových představitelích náboženství „nic vznešeného“. Na jejich organizacích, na jejich bohatství ani na nich samotných není nic, za co by jim mohl být odpuštěn trest, který si zaslouží.
DALEKOSÁHLÉ DŮSLEDKY
Jehova dále zdůrazňuje, jak zlý a neblahý bude ten den a jaké dalekosáhlé následky bude mít pro pokrytecké zastánce náboženství. Říká:
„Musí přijít čas, musí nadejít den. Kupec ať se neraduje; a prodávající ať netruchlí, protože proti celému jeho množství vzplanulo rozhorlení. Neboť sám prodávající se nevrátí k tomu, co bylo prodáno, zatímco jejich život je dosud mezi živými; protože vidění je pro celý jeho zástup. Nikdo se nevrátí a oni sami, žádný z nich nebude mít svůj vlastní život, pro své vlastní provinění.“ — Ez. 7:12, 13.
Židé pod smlouvou zákona mohli velmi dobře rozumět tomuto způsobu vyjadřování. Zákon totiž pamatoval na to, aby člověk, který prodal svůj zděděný díl půdy a nemohl si jej koupit zpět, jej dostal zpět zdarma v jubilejním roce, který byl každý padesátý rok. Výrazy, kterých Jehova použil, znamenaly, že člověk, který koupil půdu, nemohl se těšit z naděje, že bude až do jubilejního roku každoročně sklízet úrodu z tohoto pozemku. Měl přijít předpověděný „den“, takže onen člověk musel opustit takovou půdu předčasně. Naproti tomu Izraelita, který byl pod tlakem hospodářských poměrů nucen prodat svůj pozemek, neměl důvod k zármutku nad tím, že nemůže být pánem své půdy, dokud nepřijde jubilejní rok. Stejně by si ji nemohl podržet. Boží „rozhorlení“ bylo obráceno proti „celému jeho množství“, proti kupujícímu stejně jako proti prodávajícímu.
I kdyby se někteří po odvedení ze země byli dožili příštího jubilejního roku, nemohli by dodržet ustanovení onoho roku. Proč ne? Protože Jehova přikázal, aby země byla zpustošená déle, než byl padesátiletý cyklus jubilejního roku, totiž sedmdesát let, tedy ještě dlouho po příštím jubilejním roce. Kromě toho neměl být systém jubilejního roku opět uveden v platnost, když se znovu ujali země. Dědičné majetky potom neměly patřit ani kupci ani prodávajícímu. Na všechny bez rozdílu mělo přijít neštěstí a nebylo možné, aby měli byť i jen „svůj vlastní život“, i kdyby provedli jakýkoli svůj plán nebo nějaké „provinění“ proti Bohu nebo proti jeho zákonu.
KŘESŤANSTVO ZTRÁCÍ SVOU OPORU
Na křesťanstvo, které prohlašuje, že je ve smluvním vztahu k Bohu jako Izrael, můžeme použit zásady Božího způsobu chování a jednání ve spojení s Izraelem. V dnešní době můžeme dospět pouze k jedinému závěru: Všichni, kteří neopustí křesťanstvo, utrpí v nadcházejícím neblahém dni ztrátu. V dalších slovech, která Jehova řekl Ezechielovi, popisuje situaci těch, kteří podporují křesťanstvo:
„Troubili na trubku a každý se připravoval, ale nikdo nejde do bitvy, protože proti celému jeho množství vzplane mé rozhorlení. Venku je meč a uvnitř je mor a hlad. Každý, kdo je na poli, zemře mečem, a ty, kteří jsou ve městě, pohltí hlad a moc. A jejich uprchlíci jistě uprchnou a budou na horách jako holubice z údolí, ti všichni budou naříkat, každý ve svém vlastním provinění. Všechny ruce klesají; a ze všech kolen neustále kape voda. A přepásali se pytlovinou a přikrylo je chvění; a na všech tvářích je hanba a na všech jejich hlavách je lysina.“ — Ez. 7:14–18.
Stejně jako panoval strach při obležení Jeruzaléma, bude velký strach v době, kdy křesťanstvo oblehnou ti, kteří je budou pustošit. Jeho členové se budou bát přispět mu na pomoc a hájit je. Ačkoli zazní znamení „trubky“, neobjeví se žádní obhájci. Na křesťanstvo s jeho organizacemi falešného náboženství přijde zničení. Jeho členové se budou zdráhat mu pomáhat a to sklíčí napadené zastánce náboženství. Jejich ruce zemdlí slabostí a jejich kolena se budou potit. Ze zármutku si jakoby ostříhají hlavu do hola.
OPUSŤ KŘESŤANSTVO, NEŽ PŘIJDE JEHO ‚OBKLÍČENÍ‘
Náboženští vůdcové křesťanstva mají Bibli, která odsuzuje jejich způsob jednání a poskytuje jim výstrahu. Vědí o varování, které často opakují svědkové Jehovovi. Proto na ně platí přísloví: „Muž, který je opětně kárán, ale zatvrzuje svou šíji, zlomí se náhle, a to bez vyléčení.“ (Přísl. 29:1) Izraelský král David viděl za svého života působení Božích soudů a modlil se: „Násilník — toho ať zlo samo prohání opětovanými údery.“ (Žalm 140:11) Násilnost křesťanstva se mu zcela jistě vymstí ničivými následky.
Zkoumal jsi minulost křesťanstva? Věříš v Boha spravedlnosti? Když potom pozoruješ, že všude v křesťanstvu dochází k násilnostem, víš, že brzy bude sklízet ovoce semene, které zasévalo, totiž bouři. Jsi-li nějakým způsobem spojen s náboženským systémem křesťanstva, opusť křesťanstvo ještě nyní!