Napodobujme dnes Boží milosrdenství

„Upadněme, prosím, do Jehovovy ruky, vždyť projevy jeho milosrdenství jsou mnohé.“ — 2. SAMUELOVA 24:14.

1. Jak smýšlel David o Jehovově milosrdenství, a proč?

KRÁL DAVID věděl z vlastní zkušenosti, že Jehova je milosrdnější než lidé. David se spoléhal na to, že Boží cesty, neboli stezky, jsou nejlepší, a proto si přál jeho cesty poznat a chodit v jeho pravdě. (1. Paralipomenon 21:13; Žalm 25:4, 5) Smýšlíš stejně jako David?

2. Jakou radu dal Ježíš u Matouše 18:15–17 ohledně jednání v případě, že došlo k závažnému hříchu?

² Bible nám umožňuje, abychom nahlédli hlouběji do Božího způsobu myšlení, a to například i v otázce co máme dělat, jestliže se někdo proti nám prohřeší. Svým apoštolům, kteří měli být později křesťanskými dozorci, Ježíš řekl: „Jestliže zhřeší tvůj bratr, jdi a poukaž otevřeně na jeho chybu mezi čtyřma očima. Jestliže tě vyslechne, získal jsi svého bratra.“ Nesprávné jednání, o něž zde šlo, nebylo jen nějaké nezávažné osobní přehlédnutí, ale byl to vážný hřích, jako je podvod nebo pomluva. Ježíš řekl, že pokud se tímto krokem věc nevyřeší a jsou-li nějací svědkové, měl by je ten, proti němuž byl spáchán hřích, vzít s sebou, aby dokázali, že došlo k nesprávnému jednání. Je to poslední možný krok? Není. „Jestliže je [hříšník] nevyslechne, mluv ke sboru. Jestliže nevyslechne ani sbor, ať je pro tebe jako člověk z národů a jako výběrčí daní.“ — Matouš 18:15–17.

3. Co mínil Ježíš slovy, že nekající provinilec měl být „jako člověk z národů a jako výběrčí daní“?

³ Apoštolové byli Židé, a proto věděli, co to znamená jednat s hříšníkem ‚jako s člověkem z národů a jako s výběrčím daní‘. Židé se vyhýbali společnosti lidí z národů a pohrdali těmi Židy, kteří pracovali jako výběrčí daní pro Řím.a (Jan 4:9; Skutky 10:28) Ježíš tedy radil svým učedníkům, že když sbor nějakého hříšníka zavrhne, mají se s ním přestat stýkat. Ale jak tomu odpovídá skutečnost, že Ježíš někdy pobýval s výběrčími daní?

4. Proč se z hlediska slov u Matouše 18:17 mohl Ježíš stýkat s některými výběrčími daní a hříšníky?

⁴ Lukáš 15:1 říká: „Všichni výběrčí daní a hříšníci se k němu přibližovali.“ Nebyl tam sice každý výběrčí daní a každý hříšník, ale „všichni“, ve smyslu „mnozí“. (Srovnej Lukáše 4:40.) Kteří? Ti, kteří měli zájem o to, aby jim byly odpuštěny hříchy. Někteří se již předtím cítili přitahováni poselstvím o pokání, které přinášel Jan Křtitel. (Lukáš 3:12; 7:29) Když tedy přišli k Ježíšovi jiní a on jim kázal, nejednal tím proti své vlastní radě u Matouše 18:17. Povšimněme si, že „mnoho výběrčích daní a hříšníků [slyšelo Ježíše] . . . a následovali ho“. (Marek 2:15) To nebyli lidé, kteří by chtěli jít dále po špatné cestě a odmítali by jakoukoli pomoc. Naopak, slyšeli Ježíšovo poselství, a to zapůsobilo na jejich srdce. I když stále ještě hřešili, ačkoli se pravděpodobně snažili dělat změny, „znamenitý pastýř“ jim kázal, a tím napodoboval svého milosrdného Otce. — Jan 10:14.

Odpouštění — křesťanská povinnost

5. Jaký je Boží základní postoj, pokud jde o odpouštění?

⁵ Máme vřelé projevy ujištění, že je náš Otec ochoten odpouštět: „Jestliže vyznáváme své hříchy, on je věrný a spravedlivý, aby nám odpustil naše hříchy a očistil nás od každé nespravedlnosti.“ „Píši vám tyto věci, abyste nezhřešili. A jestliže někdo přece zhřeší, máme u Otce pomocníka, Ježíše Krista, spravedlivého.“ (1. Jana 1:9; 2:1) Je možné odpuštění pro někoho, komu byla odňata pospolitost?

6. Jak může být odpuštěno člověku, jemuž byla odňata pospolitost, a jak může být znovu přijat?

⁶ Ano. Když je někomu odňata pospolitost za hřích, za který nečinil pokání, starší, kteří zastupují sbor, mu současně vysvětlí, že může činit pokání a získat Boží odpuštění. Může chodit na shromáždění do sálu království, kde může slyšet biblické poučení, které mu může pomoci k pokání. (Srovnej 1. Korinťanům 14:23–25.) Časem možná zatouží být znovu přijat do čistého sboru. Když se s ním starší sejdou, pokusí se zjistit, zda činil pokání a zanechal hříšného jednání. (Matouš 18:18) Jestliže je to tak, může být znovu přijat podle příkladu ze 2. Korinťanům 2:5–8. Pokud mu byla odňata pospolitost před mnoha lety, bude muset vynaložit všestranné úsilí, aby dosáhl pokroku. Bude pak také možná potřebovat značnou pomoc, aby prohloubil své poznání a ocenění Bible a aby se stal duchovně silným křesťanem.

Návrat k Jehovovi

7, 8. Jaký vzor dal Bůh ve spojitosti se svým lidem, který byl ve vyhnanství?

⁷ Mohou se však starší sami ujmout iniciativy a vejít ve styk s osobou, které byla odňata pospolitost? Ano. Bible ukazuje, že se milosrdenství neprojevuje v pouhém negativním smyslu tím, že není vykonán trest, ale často také pozitivními činy. Příkladem je nám Jehova. Než poslal svůj nevěrný lid do vyhnanství, prorocky jim poskytl vyhlídku na návrat: „Pamatuj na ty věci, Jákobe, a ty, Izraeli, protože jsi můj sluha . . . Chci vymazat tvé přestupky jako oblakem a tvé hříchy jako velkým množstvím oblaků. Vrať se přece ke mně, vždyť tě chci vyplatit.“ — Izajáš 44:21, 22.

⁸ Když potom byli ve vyhnanství, podnikl Jehova další kroky, a jednal při tom pozitivně. Poslal proroky, své zástupce, a ti měli Izraele vybídnout, aby ‚ho hledal a našel‘. (Jeremjáš 29:1, 10–14) U Ezekiela 34:16 přirovnal sám sebe k pastýři a lid izraelského národa ke ztraceným ovcím: „Ztracenou budu hledat a rozehnanou přivedu zpět.“ U Jeremjáše 31:10 použil Jehova také znázornění, že je pastýřem Izraelitů. Nevylíčil sám sebe jako pastýře, který by čekal u ovčí ohrady, až se ztracená ovce vrátí; ukázal naopak, že je pastýřem, který ztracené ovce hledá. Povšimněme si, že i když lid všeobecně nečinil pokání a byl ve vyhnanství, Bůh začal usilovat o to, aby se vrátili. A podle Malachiáše 3:6 Bůh svůj způsob jednání nezměnil ani v křesťanském uspořádání.

9. Jak byl uplatňován Boží příklad v křesťanském sboru?

⁹ Nenaznačuje to, že by mohl být důvod pro zahájení kroků vstříc některým osobám, jež jsou vyloučeny a snad nyní projevují pokání? Vzpomeň si, že apoštol Pavel dal pokyn, aby byl ničemný člověk odstraněn z korintského sboru. Později vybídl sbor, aby potvrdil svou lásku k tomuto muži, protože muž činil pokání. Vedlo to k tomu, že byl pak znovu přijat do sboru. — 1. Korinťanům 5:9–13; 2. Korinťanům 2:5–11.

10. a) Z jaké pohnutky by mělo vycházet veškeré úsilí o setkání s některými osobami, jimž byla odňata pospolitost? b) Proč by se neměli křesťanští příbuzní ujímat iniciativy k setkání?

¹⁰ Dříve citovaná encyklopedie uvádí: ‚Základním důvodem exkomunikace bylo chránit měřítka skupiny: „Trochu kvasu zkvasí celé těsto“ (1. Korinťanům 5:6). Tato myšlenka je jasná ve většině biblických i mimobiblických spisů, ale důvodem Pavlovy naléhavé žádosti ve 2. Kor. 2:7–10 byl zájem o jednotlivce i po jeho vyloučení.‘ (Naše kurzíva.) Nutně z toho vyplývá, že by dnes měli pastýři stáda projevovat také takový zájem. (Skutky 20:28; 1. Petra 5:2) Bývalí přátelé a příbuzní možná doufají, že se vyloučený vrátí, ale z úcty k příkazu v 1. Korinťanům 5:11 se s vyloučenou osobou nestýkají.b Ponechávají na jmenovaných pastýřích, aby se ujali iniciativy a zjistili, zda má takový člověk o návrat zájem.

11, 12. S jakým druhem vyloučených osob by se neměli chtít setkat ani starší, ale jaké osoby by mohli navštívit?

¹¹ Nebylo by vhodné ani pro starší, aby se ujímali iniciativy vůči vyloučeným, jako jsou odpadlíci, kteří ‚mluví převrácené věci, aby za sebou odvedli učedníky‘. Jsou to ‚falešní učitelé, kteří se pokoušejí zavádět ničivé sekty a vykořisťovat sbor podvodnými slovy‘. (Skutky 20:30; 2. Petra 2:1, 3) Není také žádný biblický důvod, proč by měli být vyhledáváni vyloučení, kteří jsou agresivní nebo kteří aktivně podněcují k nesprávnému jednání. — 2. Tesaloničanům 2:3; 1. Timoteovi 4:1; 2. Jana 9–11; Juda 4, 11.

¹² Mnozí vyloučení však takoví nejsou. Někdo možná přestal s vážným nesprávným jednáním, za něž mu byla odňata pospolitost. Někdo jiný možná užívá tabák nebo v minulosti příliš pil, ale nyní se nesnaží svádět jiné k nesprávnému jednání. Vzpomeňme si, že ještě předtím, než se izraelští vyhnanci obrátili k Bohu, posílal Bůh své zástupce a nabádal je, aby se vrátili. Bible neříká, zda Pavel nebo starší v korintském sboru podnikli ze své iniciativy nějaké kroky, aby zjistili, v jakém stavu je muž, kterému byla odňata pospolitost. Když ten muž činil pokání a přestal s nemravným jednáním, dal Pavel sboru pokyn, aby ho znovu přijali.

13, 14. a) Co naznačuje, že by někteří vyloučení mohli kladně reagovat na milosrdné projevy iniciativy? b) Jak se může rada starších postarat o to, aby došlo k setkání?

¹³ V poslední době došlo k několika případům, kdy starší náhodou potkal osobu, které byla odňata pospolitost.c Pokud to bylo vhodné, pastýř v krátkosti vysvětlil, jaké kroky se dají podniknout ke znovupřijetí. Některé z takových osob projevily pokání a byly znovu přijaty. Takové radostné výsledky ukazují, že někteří z vyloučených nebo z těch, kteří opustili společenství, mohou kladně reagovat na milosrdný přístup ze strany pastýřů. Co by však měli starší v této věci dělat? Nanejvýš jednou za rok by měla rada starších posoudit, zda v jejich obvodu žijí takové osoby.d Starší se zaměří na ty, kteří jsou vyloučeni déle než rok. Podle okolností, pokud to bude vhodné, určí dva starší (nejlépe ty, kteří znají situaci), aby takového člověka navštívili. Žádná návštěva by se však neměla konat u nikoho, kdo dává najevo kritický, nebezpečný postoj nebo kdo oznámil, že si pomoc nepřeje. — Římanům 16:17, 18; 1. Timoteovi 1:20; 2. Timoteovi 2:16–18.

¹⁴ Ti dva pastýři by mohli zatelefonovat a zeptat se, zda mohou přijít na krátkou návštěvu, nebo by se mohli u dotyčného ve vhodné době zastavit. Není nutné, aby byli při návštěvě přísní nebo dokonce chladní, ale měli by dát vřele najevo svůj milosrdný zájem. Místo aby se vraceli k minulému případu, mohli by promluvit o biblických textech, například u Izajáše 1:18 a 55:6, 7 a u Jakuba 5:20. Pokud má dotyčný zájem vrátit se do Božího stáda, mohli by mu laskavě vysvětlit, jaké by měl podniknout kroky, například číst Bibli a publikace Společnosti Strážná věž a navštěvovat shromáždění v sále království.

15. Nač by měli starší pamatovat, když zařizují setkání s osobou, které byla odňata pospolitost?

¹⁵ Tito starší budou potřebovat moudrost a rozlišovací schopnost, aby zjistili, zda jsou patrné projevy pokání a zda by byla vhodná opětovná návštěva. Měli by ovšem pamatovat na to, že některé osoby, jimž byla odňata pospolitost, se již nikdy ‚neoživí k pokání‘. (Hebrejcům 6:4–6; 2. Petra 2:20–22) Po návštěvě by měli ti dva podat krátkou ústní zprávu služebnímu výboru sboru. Ten by pak měl informovat radu starších při jejich příští schůzce. V milosrdném projevu iniciativy starších se bude zrcadlit Boží stanovisko: „ ‚Vraťte se ke mně, a chci se vrátit k vám,‘ řekl Jehova vojsk.“ — Malachiáš 3:7.

Další milosrdná pomoc

16, 17. Jak bychom měli pohlížet na křesťanské příbuzné někoho, komu byla odňata pospolitost?

¹⁶ Co mohou dělat ti mezi námi, kteří nejsou dozorci a nebudou se sami ujímat iniciativy vzhledem k osobám, jimž byla odňata pospolitost? Co můžeme dělat v souladu s tímto uspořádáním a podle Jehovova příkladu?

¹⁷ Pokud je někomu odňata pospolitost nebo někdo opustil společenství, musíme se řídit pokynem: „Abyste se přestali směšovat s kýmkoli, kdo je nazýván bratrem, když je smilník nebo chamtivec nebo modlář nebo utrhač nebo opilec nebo vyděrač, abyste s takovým ani nejedli.“ (1. Korinťanům 5:11) Tato biblická směrnice by však neměla ovlivnit náš názor na křesťanské členy rodiny, žijící s osobou, které byla odňata pospolitost. Starověcí Židé měli takový odpor k výběrčím daní, že se jejich nenávist rozšířila i na rodinu výběrčího daní. Ježíš nic takového nepodporoval. Řekl, že s hříšníkem, který odmítá pomoc, se má jednat ‚jako s člověkem z národů a jako s výběrčím daní‘; neřekl, že by se tak mělo jednat s křesťanskými členy rodiny. — Matouš 18:17.

18, 19. Jak například můžeme dávat najevo své křesťanství věrným příbuzným vyloučené osoby?

¹⁸ Především bychom měli být nápomocni těm členům rodiny, kteří jsou věrnými křesťany. Možná, že již snášejí bolest a překážky, protože žijí ve společné domácnosti s vyloučenou osobou, která je snad odrazuje od jejich duchovních cílů. Vyloučený si možná nepřeje, aby k nim domů chodili na návštěvu křesťané; nebo když přece přijdou navštívit věrné členy rodiny, není natolik ohleduplný, aby se při návštěvě držel stranou. Také možná působí překážky, když se rodina snaží účastnit se všech křesťanských shromáždění a sjezdů. (Srovnej Matouše 23:13.) Křesťané, kteří jsou v tak nepříznivé situaci, si opravdu zaslouží naše milosrdenství. — 2. Korinťanům 1:3, 4.

¹⁹ Jeden způsob, jak můžeme prokazovat něžné milosrdenství, je ‚mluvit utěšujícím způsobem‘ a vést s takovými věrnými členy domácnosti povzbuzující rozhovory. (1. Tesaloničanům 5:14) Znamenité příležitosti k poskytování podpory jsou také před shromážděním a po něm, v kazatelské službě nebo když jsme pohromadě při jiných příležitostech. Nemusíme se zmiňovat o odnětí pospolitosti, ale můžeme rozmlouvat o mnoha budujících věcech. (Přísloví 25:11; Kolosanům 1:2–4) Starší budou dále pást křesťany v takové rodině, ale my možná zjistíme, že je můžeme také navštěvovat, aniž se stýkáme s vyloučenou osobou. Pokud ten, komu je odňata pospolitost, nám náhodou přijde otevřít, když tam přijdeme na návštěvu, nebo odpoví na telefonické zavolání, můžeme prostě požádat, aby zavolal křesťanského příbuzného, s nímž chceme mluvit. Někdy snad mohou křesťanští členové rodiny přijmout pozvání ke společenství v naší rodině. Jádro věci je, že jsou — a to mladí i staří — našimi spoluslužebníky, že to jsou milovaní členové Božího sboru a nemají být odsunováni stranou. — Žalm 10:14.

20, 21. Jak bychom měli smýšlet a jednat, jestliže je někdo znovu přijat?

²⁰ Další oblast k prokazování milosrdenství se otevírá, když je vyloučený znovu přijat. Ježíšova podobenství zdůrazňují, že v nebi panuje radost, když ‚jeden hříšník činí pokání‘. (Lukáš 15:7, 10) O muži, kterému byla kdysi odňata pospolitost, napsal Pavel Korinťanům: „Abyste mu . . . laskavě odpustili a potěšili ho, aby takový člověk nebyl nějak pohlcen svým přílišným smutkem. Vybízím vás tedy, abyste mu potvrdili svou lásku.“ (2. Korinťanům 2:7, 8) Rozvážně a s láskou uplatňujme tuto radu ve dnech a týdnech po tom, kdy je někdo znovu přijat.

²¹ Ježíšovo podobenství o marnotratném synovi upozorňuje na nebezpečí, kterého se musíme vyvarovat. Starší bratr se neradoval, když se marnotratník vrátil, ale byl rozmrzelý. Nebuďme takoví a nemějme takovému člověku za zlé, čeho se v minulosti dopustil, a nebuďme rozmrzelí, jestliže byl znovu přijat. Naším cílem spíše je, abychom byli jako otec, který znázornil, jak reaguje Jehova. Ten otec byl šťastný, protože se jeho syn, který byl jako mrtvý, našel, neboli ožil. (Lukáš 15:25–32) S bratrem, který byl znovu přijat, tedy budeme mluvit nenuceně a jinak ho budeme povzbuzovat. Ano, měli bychom dát najevo, že projevujeme milosrdenství stejně jako náš odpouštějící a milosrdný nebeský Otec. — Matouš 5:7.

22. Co máme dělat, chceme-li napodobovat Jehovu Boha?

²² Je nesporné, že pokud chceme napodobovat našeho Boha, musíme projevovat milosrdenství v souladu s jeho příkazy a smyslem pro právo. Žalmista ho popisuje slovy: „Jehova je milostivý a milosrdný, pomalý k hněvu a velký v milující laskavosti. Jehova je dobrý ke všem a jeho milosrdenství jsou nade všemi jeho díly.“ (Žalm 145:8, 9) Jaký láskyplný vzor mají křesťané napodobovat!

[Poznámky pod čarou]

Povšiml sis těchto myšlenek?

◻ Jak se Židé chovali k výběrčím daní a hříšníkům, ale proč se Ježíš s některými takovými lidmi stýkal?

◻ Jaký je biblický základ pro to, aby byla milosrdně projevena iniciativa vůči mnoha ztraceným osobám?

◻ Jak se mohou takové iniciativy ujmout rady starších, a vůči komu?

◻ Jak bychom měli projevit milosrdenství těm, kteří byli znovu přijati, a rodinám těch, kterým byla odňata pospolitost?

[Rámeček na straně 23]

Kdo patřil v minulosti k Božímu čistému a šťastnému sboru, ale nyní je ve stavu, kdy mu byla odňata pospolitost nebo opustil společenství, nemusí v takovém stavu zůstat. Takový člověk může spíše činit pokání a chopit se iniciativy, aby se spojil se staršími ve sboru. Cesta zpět je otevřena.

[Podpisek obrázku, strana 24]

Garo Nalbandian