Kažte o Království
1 V Hebrejcům 10:23 jsme vybídnuti k tomu, abychom se ‚drželi bez kolísání veřejného prohlašování své naděje‘. A naše naděje se soustřeďuje na Boží Království. Ježíš dal výslovný příkaz, že dobrá zpráva o Království musí být kázána ve všech národech. (Mar. 13:10) Když jsme ve službě, musíme na to pamatovat.
2 Když přicházíme do styku s lidmi, snažíme se s nimi zavádět rozhovory o takových námětech, které je zajímají nebo které se jich týkají. Obvykle mluvíme o věcech, které dobře znají, například o zločinnosti v okolí jejich bydliště, o problémech mladých lidí, o starostech s životními náklady nebo o krizi na světové politické scéně. Když projevíme porozumění, lidé nám často řeknou, co jim leží na srdci, protože je takovéto ‚úzkostné životní starosti‘ obvykle zaměstnávají. (Luk. 21:34) Tak může vzniknout příležitost k tomu, abychom se s nimi podělili o svou naději.
3 Jestliže si však nedáme pozor, mohli bychom se v rozhovoru natolik zaměřit na negativní věci, že bychom nesplnili účel své návštěvy — totiž kázat poselství o Království. Zmiňujeme se sice o špatných poměrech ve světě, které působí lidem velké utrpení, ale naším cílem je upozorňovat na Království, které bude konečným řešením problémů lidstva. Máme vskutku nádhernou naději, kterou lidé zoufale potřebují slyšet. Ačkoli tedy můžeme zprvu hovořit o určité stránce těchto ‚kritických časů, s nimiž je těžké se vyrovnat‘, měli bychom se v rozhovoru rychle zaměřit na naše hlavní poselství, totiž na ‚věčnou dobrou zprávu‘. Tak plně dovršíme svou službu. (2. Tim. 3:1; 4:5; Zjev. 14:6)